ePolaris - 04/2002

Převzato z papírového vydání časopisu Polaris, při rozdílných tvrzením či údajích platí papírový Polaris. Některé části časopisu byly z různých důvodů vyjmuty.

Od čísla k číslu

23. března začal Jarní oblastní žebříček závodem v Rakové u Konice * o týden později skončil Brněnský běžecký pohár posledním závodem na Rakovci * o velikonocích jsem se zúčastnili soustředění v Poustkách * první dubnový víkend byl ve znamení oblastních žebříčků - v sobotu v Černovicích a v neděli v Bystrci * v úterý 9. 4. proběhla moravská kvalifikace na Akademické mistrovství ČR * od 12. - 14. dubna jsme byli na soustředění v Lipnici - jediné, co nevyšlo bylo počasí * stejný víkend se běželo i Mistrovství Moravy v Jakartovicích - ohlasy účastníků byly většinou kladné * od čtvrtka 18. 4. do soboty 20. 4. proběhlo v Brně testování dorostenecké a juniorské reprezentace * v sobotu 20. 4. pokračoval oblastní žebříček závodem v Habrůvce * stejný den večer pak proběhlo v Brně na Lesné letošní první MČR, a to v nočním OB - zásluhou Petra Jánského jsme získali stříbrnou medaili!!! * v neděli jsme pak pořádali oblastní závod také na Lesné ... ale o tom více až v příštím čísle Polarisu

Soustředění v Poustkách u Žihle

Tak sme se jako vždy vypravili na Velikonoční soustředění,avšak tentokrát ne tak jako vždycky do Boru, ale do Poustek u Žihle. Kdybyste neměli představu o tom, kde to je, tak je to někde u Rakovníka a před dvouma rokama tam byly áčka. De o školu v přírodě s hřištěm a rybníkem a je to tam moc hezký.

Čtvrtek:

Volá mi Markéta, tak to beru. Prej kde sem. Podívám se na hodinky - 7:15. Mňo, sraz byl u Bohémy v 7:00 a já ještě pořád ležím v posteli, naštěstí né doma, ale v bytě, tak to není zas tak hrozný. Nicméně si mě Libor musel vyzvednout až na Merhautce. Nekomplikuju to jako jediná, Petra zase musela ještě ráno do školy, tak ji Janča jela nabrat. Konečnej sraz máme u benzínky. Liborovo auto ve složení: pan řidič, Kačka, Kuba, Adélka a já + Jančino červený autíčko: paní řidička, Radka, Petra, Markéta a Martin. Konečně vyrážíme na naši dlouhou cestu a je přibližně 8 hodin. Libor se chce stavit do HS sportu, který je naneštěstí v centru Prahy, což pro nás znamená krutý fronty a takový to popojíždění o pár metrů. Hnusnej průjezd Prahou nám trval 2 hodiny - velká krutost, ale co, aspoň sme si to tam trochu prohlídli. Ke konci sme všichni v autě usli - teda kromě Libora. Do Poustek sme dojeli po ňákejch 6-7 hodinách. Už tam na nás čekal Petr Jánský, kterej jel s LPU busem. Pak se šlo skoro hnedkom na trénink - taková pěkná linie, na který byly pauzy. Nakonec sme zjistili, že nejde o pauzy nýbrž o pekelný výběhy, který se měly chodit co nejrychlejc. Byli dlouhý a dost prudký = moc ošklivý, ale dalo se to zvládnout. Pak večeře. Dorazila sem tam z Brňáků první, samozřejmě s Haničkou. Hned nás zaregistroval Béďa, takže si umíte představit to jeho vtipkování o neschopnosti Brna dostavit se včas (bylo 18:07, večeře byla 18:00 a zbytek Brna si dovolilo přijít až v 18:10, no hrůza). Po tom skoro celodenním cestování sme byli všichni takový ňácí přejetí, takže sme šli strašně brzo spát.

Pátek:

Došel za náma Libor, jestli nechcem něco koupit a byl děsně překvapenej, že ještě spíme ( do odjezdu na trénink zbejvalo ještě 90 minut ), pak přišla Hanička, že u nich sou všichni vzhůru snad 3 hodinky a Zbynďa že se celý ráno hrozně usilovně protahuje - tak z toho sme nechápali. Sme se nasnídali a šli do autobusu, kde sme byli jako obvykle první, protože po těch létech s Honzou Dittrichem sme naučení být nastoupení v čas. Postupně se sešli i Pardubáci. Jelo se na druhej konec mapy, kde byl postavenej lehkej trénink, takový jakože COB, akorát na mapě nebyly cesty, což vzhledem k povaze terénu vůbec nevadilo ( takovej jako vlnitej a sou tam výrazný ani né moc vysoký kopce, sem tam hustníček a všecko je hrozně pěkný ). Před startem sme se šli rozklusat, což pardubický okolí vnímalo jako čirý bláznovství - no já to nechápu, maj tam takovej Karlosův allstar team, ale nikdo z nich se nerozcvičuje. Pak sme zase čučeli my, protože Pardubičáci se začali rozdělovat na T skupinu ( trénující ) a X skupinu ( jako že netrénující ). Načež Libor poznamenal něco v tom smyslu, že kdyby sme se měli my rozdělit na T a X, tak je v T jen on a zbytek je v X..... Trénink sme v pohodě oběhli a pak sme vyklusali do třídy. Pak se každej nadlábl, já s Hani sme si venku udělaly skvělej piknik, protože bylo skvělý slunečný počasí a bylo by škoda nebejt venku.

Odpoledne se šel sprint v šutýrkách. Měl 4,1 km, což na mě bylo trochu moc, obzvláště kvůli tomu, že mě doběhla Páďule a já sem ji nechtěla nechat utýct, takže sem musela běžet rychleji než obvykle. Mapa byla poměrně těžká a zákeřná, ale dalo se to. Někdy po tréninku přijela Evka se zbytkem lidí: Zlatka, Anita, Vašík a Zelda - nám přidělená třída se tím zaplnila takovým způsobem, že když přijel Jelen, tradičně bez karimatky, neměl moc kam by se vsomroval, takže pak celej večer otravoval VŠECHNY baby s tím, že bude spát s nima. No a naši mladí borci z toho měli pěkný divadlo - holky zase tak nadšený nebyly. Jelda je vlastně tak trochu hereckej talent, protože to co předváděl ve chvílích, kdy sme si pustili kazeťák s Adélčiným oblíbeným uplakaným krokodýlem, byl skoro na Oskara.

Večer sme šli do hospody, která byla asi kilák a půl od té naší školy v přírodě. Stejnej nápad měla většina lidí, kapacita hospody na to dost nestačila, takže Pardubický starý páky byly dost zklamaný, že se nevejdou dovnitř a musí si sednout ven. Odcházeli sme velice brzo, Béďa byl hrozně zklamanej, že mě viděl cucat JEN kafčo a tak si neodpustil fórky typu jak mě vůbec nepoznává, když du tak brzo spát. No a pak se šlo hrozně BRZO spát.

Sobota:

Jako vždycky sme si ráno pospali, pak snídaně a hurá na trénink. Tam byl takovej menší konflikt, protože naši drazí pardubičtí přátelé se na nás vykašlali s mapama a když nám je pak milostivě poskytli, musel je tam náš pan trenér dokreslovat na koleni. No Pardubičáci měli asi ňákou divnou noc, jelikož se od nás tak lehce separovali. Zase sprint, Libor mě náhodně vylosoval tak, abych běžela jako první. Startovala sem zároveň s Jiřínem - to bylo zase keců o Asii...... Vůbec se mi to nepovedlo. Pak se běželo druhý kolo jako paměťák. Bylo to dost odporný, protože sem běžela s Katkou. Né že by šlo o Katku, šlo spíš o rychlost jakou to šla. Původně sem s Katkou šla aby mě trochu prohnala, ale ona mě dokonale spíš uhnala - když nás v lese potkala Markéta, sehrála sem jí menší pantomimu o tom jak nestíhám. Vyklusli sme nazpátek, pak pikniko-oběd na molu. Bylo to moc hezký, protože borci hodili Haničku v riflích do rybníka, Hani je tam pak honila v děsně průsvitným triku a já se Zlatkou sme z toho měly zase dost dobrý divadýlko.

Odpoledne se šlo na výlet. Mě, Evce, Zlatce, Katce, Anitě a Vašíkovi Libor postavil výbornej trénink s krátkejma postupama, jelikož sme byli takoví zklamaní tím, jak se nám tady daří dohledávky. Doklusli sme nazpátek a šli sme se trochu protáhnout, pak sme se jen bavili pozorováním fotbálku - musím říct, že třeba fotbálek jak sme ho hráli na Skleným byl lepší a o hodně zajímavější. Pak se vrátila ta část, co byla na výletě a Hermelín nám vykládal jak hrozně dramaticky brodili říčku. Markéta jen poznamenala, že tama šli taky, ale že šli přes mostek, co byl o 100 metrů dál....

Večer sme se v hojným počtu sešli v hospodě, kolem devátý se za náma stavil Libor s LeKli a chtěli si odvýst Peťánka, ale tomu se moc nechtělo...

Neděle:

Ráno sme se vzbudili a Markéta hned začala nadávat Jelenovi (hnusnej chlívák), že se na ni v noci lepil a hafo smrděl. Pak se jelo na trénink. Byly okruhy, takový pěkný okolo 1500 m. Bohužel byly některý kontroly blbě postavený, takže celkem dost dlouho trvalo než sem je našla. Kačce se nevedlo, tak s náma potom pro jistotu hrozně dlouho nemluvila. Po tréninku sme se byli mrknout na viklany. Móc pěkný.

Pak zase trénink, tentokrát shluky, zase mi to moc nešlo, ale asi sem na tom byla líp jak Hermelín - toho našla Hani na pasece jak leží a se zvláštním zaujetím pozoruje žížalu... Ke shlukům se šel ještě paměťáček - jen 2 km, ale my sme už sotva lezli. Jen co sme společně doklusli nazpátek, jel Libor s Dájou pro vrchního rozdávače map z LPU, kterej si vyhodil kotník, stejně tak jako Adam Zitka a Iva na okruhách. Celkem velká úmrtnost. Nevím co se stalo, ale Katka po večeři neuvěřitelně perlila. Libor jel s borcama nařezat proutky na mrskačku a my sme se ptaly Jelena, proč nejel taky. No než se Jelen stačil nadechnout k odpovědi, vypadlo z Kačky, že nás bude Jelda místo mrskání hladit po zadnicích rukama. Markéta z toho chytla půlhodinovej záchvat (a nejen Markéta), načež Kačka začala rozvíjet ještě něco o Jeldovi a namydleným Zeldovi. Celkově to bylo dost fekální. No trochu mi to připomnělo situaci, kdy se kdosi ptal Petry, jestli sebou vzala vajíčka, načež z Petra prohlásila, že má krásnej vaječník. No a my sme nemohli nic říkat, protože sme v křečích slzeli smíchem.... Večer zase návštěva jistýho kulturního zařízení, snad poprvý sem nestihla večerku.

Pondělí:

To je na těchhle soustředěních vždycky kritickej den. Hanička mě přišla vytáhnout ze spacáku, že je borci zmlátili už v noci i když pro jistotu spali u malejch dětí a že musíme vypadnout než se vzbudí. Tak sme se šli na 2 hodinky projít, pak už sme klepaly kosu, tak sme se opatrně plížily k budově. Bohužel sme narazili na Vaška Faráře, kterej se po nás celkem vrhnul. Mlčky sme to strpěly, jelikož sme na sebe nechtěly zbytečně upoutat pozornost sadistický části Pardubic. Hmmm, se ňáko nepovedlo. Potkaly sme zrovna tu nejhorší tlupu v čele s Ludvou. Mě se podařilo zdrhnout k nám do třídy (Dája s Páďulí skončily v rybníku), kde sem se sice nevyhla ňákejm těm básničkám doprovozených svištivejma zvukama, ale aspoň tam bylo sucho. Pak že už je dost hodin, že se půjdem jakožto první úseky převlíkat, což bych moc ráda, kdyby mě modří násilníci nevyvlekli ze třídy a netáhli asi 10 minut k vodě, kam mě samozřejmě nezapomněli hodit. No muselo to být vskutku úžasný, protože nechápu, proč by si to jinak všechno fotili. No byla sem moc mokrá a jediný moje zadostučinění bylo v tom, že modří byli aspoň hafo pokopaní. Pak sem svým příchodem a svou vizáží pobavila veškerý účastnící se ZBM a hlavně sem se nestíhala převlíkat. Start štafet vychytali akorát Peťánek s Haničkou , kteří jako jediní vyběhli zkušeně jiným směrem, než jakým sme byli nastavení. Štafle na mě byly moc dlouhý, ještě ke všemu s moc kontrolama a ještě více špatnejma kontrolama. Ani nevím, jak to všecko dopadlo, jelikož Béďa nestíhal opravovat průkazky. No asi bylo zase hodně disků. Pak už sme se jen sbalili a jeli domů.

No, myslím, že sme si zase všichni příjemně zatrénovali. Vyšlo nám fakt skvělý slunečný počasí......

Míša

Velikonoční kotár

O letošních Velikonocích se dalo vybrat ze tří různých akcí. Za prvé jet s Liborem na soustředění do Poustek, za druhé jet na Kokořínsko, a třetí variantou bylo jet si zazávodit na Hanou. Já zvolil C variantu a udělal jsem si konečně takovou menší svatební cestu, neboť jsem jel s Katkou a vzal už i malého Tomáška a babičku.

Pořadatelem byli koničtí orienťáci, a je jasno že se běhalo hlavně v okolí Konice. První etapa se běžela v Nové Dědině, mapa měla název Hliněná a komu ten název něco říká, tuší správně. Týden před tím se na ní běžel První jarní kufr. Na start to bylo zhruba dva kiláčky a byla zde možnost, že potkáte rozvášněné domorodce, neboť pár závodníků si cestu zkrátilo přes jejich čerstvě oseté pole. A to se jim vůbec nelíbilo. Běžela se klasická trať celkem nenáročná na postupy. Jedinou vadou na kráse bylo posunutí startu o půl hodiny z důvodu špatně naprogramovaných SI kontrol.

V neděli se běželo ve vesnici jménem Dzbel. Terén se výrazně zploštil a zprůhlednil, což celý závod urychlilo. Mapou byla Sládkova skála a běžela se zkrácená.

Na velikonoční pondělí se v Runářově běžela poslední etapa opět zkrácená. Byla použita zcela nová mapa Švábenský les, ovšem už i na této mapě jsme mohli mít zakresleny nové paseky, neboť v lesích se intenzivně těží a je to hodně znát. Pořadatelé si udělali ze závodníků malý aprílový žertíček, jelikož uvedli, že na start to bude 500 m no a ve skutečnosti to bylo dobrej kilák. Ale to jen tak na okraj. Tratě pěkné, hezká sběrka u rybníka, doběh na fotbalové hřiště, klobása v bufetu, přírodní stupně vítězů, zajímavé ceny, co víc si přát. Prostě pohoda.

Celý víkend se na nás velmi příjemně usmívalo sluníčko, takže jsme měli velice krásné jaro.

Aleš + Katka

Oblastní žebříček v Černovicích
Jak jsem to viděl já

Šestého dubna roku 2002 jsem se probudil (první pozitivum) a zjistil jsem, že na svůj první letošní oblž bych mohl jet za poměrně příjemného počasí (tzv. ranní optimismus). Ale vzhledem k tomu, že už jsem něco prožil, nenechávám nic náhodě a beru spoustu teplého oblečení včetně zimní bundy, podvlékaček a podobného vybavení, nad čímž by jistě mnozí kroutili v tuto jarní dobu hlavou.

Začínalo se jako obvykle u Bohémy. Pro mě to byl svátek, protože jsem zase po dlouhé době viděl spoustu lidí, které už alespoň měsíc ne, v čele se Sašou a Jardou. Ale svátek to měl být i pro ostatní závodníky, tedy alespoň z orientačního hlediska, neboť konkurence na tomto oblastním žebříčku se měla značně přibližovat závodu žebříčku B. (Zkrátka jsem zase jednou vyrazil na fakt prestižní závod se spoustou es na soupisce, teda spíš na startovce).

Když jsme dorazili do Černovic, mé představy o jarním závodě se rázem rozplynuly, počasí v této vísce téměř na Vysočině totiž věštilo, že asi již brzy přijde zima (jinými slovy to vypadalo, že podzim se chýlí ke konci). Všichni jsme se z autobusu nahrnuli do místního kulturního domu, jehož kapacita se pro tento víkend stanovila na 1000 lidí, což bylo přibližně číslo přihlášených závodníků. A narváno tu bylo opravdu hodně. A tak zde bylo možné pozorovat dav smíšený ze závodníků převlékajících se či balících si popisy nebo několika zmrzlých zahřívajících se svařeným vínem a kdoví čím ještě.

Cestou na start jsem si připadal jako nějaký ruský vězeň vyhnaný za masovou vraždu dvou set lidí do srdce Sibiře, zvlášť když se po chvíli k mrazivému severnímu větru přidalo ještě husté chumelení. Inu, co naplat, závod je závod, a tak jsem ani na chvíli nezapochyboval o tom, že bych snad závod neměl dokončit či do něj snad nedej bože ani nenastoupit.

A tak jsem po pár minutách v koridoru vyrazil do lesa připadajíce si jako skutečný mučedník. Ale to už nebyl čas na sebelitování, přišla na řadu koncentrace na závod. Již před závodem jsem od Peti zjistil, že máme několik postupů stejných, a tak jsem vybíhal s vítězným pocitem, že čtyřku mám jít zprava, abych nezapadl do bažiny. První kontrola byla jednoduchá, dvojka méně a na trojku jsem udělal jubilejní první chybu závodu. Vůbec jsem však nezoufal, protože na řadě byla čtverka, moje favoritka, na kterou jsem sice naběhl bez problémů zprava, ale stejně jsem si trochu smočil boty o bažinku, která byla rafinovaně skryta pod nepatrnou vrstvičkou čerstvě napadnuvšího sněhu (není se čemu divit, když je popis kontroly bažinka). Další průběh závodu byl poměrně klasický, pomalu ale jistě mě postupně předbíhali všichni závodníci, dalo by se tedy říct, že já jsem v terénu mapoval průběh závodu. Nicméně jsem se probíjel k cíli více či méně úspěšně, až jsem tohoto vytouženého místa každého závodníka dosáhl, zhruba po devadesáti minutách tvrdého boje.

Výsledný čas pro mě představoval zklamání, neboť jsem si svůj cíl 90 minut nesplnil pouze o nějakých zanedbatelných 73 sekund (ach jo, kdybych si jen tak dlouho nebalil mapu do mapníku nebo kdybych si nezavazoval tkaničku na trati nebo kdybych nespadl a nerozbil si koleno i s buzolou, kdybych tak vyběhl aspoň o jeden malý kopeček navíc, kdybych si při postupu na trojku nespletl paseky, kdybych při postupu na osmičku nepodcenil jeden hřebínek, kdybych si všiml, že pětku mohu běžet krásně zleva, kdybych nepřemýšlel, co si dám asi k večeři nebo jestli je Acapulco v Mexiku, nebo třeba kdybych víc trénoval … každý říká, že na kdyby se nehraje, ale to je omyl, na kdyby se hraje, to je právě to nejdůležitější, najít si co nejvíc kdyby a alespoň teoreticky, morálně, psychicky, fyzicky, či aspoň v duchu fair-play nebo třeba jen potenciálně se považovat za vítěze sportovního zápolení).

A protože se celý závod běžel na dosti kamenitém podkladu pokrytém listím, což opravdu nemám rád (moje klouby mi to potvrdí), po doběhu jsem rezolutně prohlásil, že další závod na této mapě už prostě nepoběžím. Nevíte náhodou někdo, jestli je v blízké budoucnosti naplánován závod v Černovicích, v Brumově či snad někde poblíž Osik?

Abych si jen nestěžoval, musím přiznat, že závod byl poměrně pěkný, sem tam se našel i zajímavý postup, a tak jsem nakonec docela rád, že jsem se jej zúčastnil. A nejsem sám (Saša byl se závodem také spokojen a např. Zhusta také, protože se mu splnil dávný sen a sice odjíždět ze závodů jako první ...).

K výsledkům bych dodal, že jsem narozdíl od Zhusty naši kategorii nevyhrál.

Jerry

Výsledky: D14 2. Rambousková Hana, D18 2. Sladká Kateřina; D45 1. Kabáthová Jitka; H16 2. Pracný Jakub; H21C 1. Zřídkaveselý Libor;

Oblastní žebříček - Bystrc

Na druhou, nedělní, část víkendu plného orientačního běhu jsme se vydali nedaleko. Shromaždiště bylo v Bystrci ve škole na Vejrostove. Avšak tento závod nebyl pouze oblastní žebříček, ale zároveň také utkání Brno-Vídeň (spočívá v tom, že do hodnocení jsou vybrány určité počty závodníků z Brna a Vídně v různých kategoriích). Na závodníky po dvoukilometrové cestě na start čekala klasická trať na mapě Chochola (1:15000, e=5m). Terén byl poměrně rychlý a profil většiny tratí docela kopcovitý. Z cíle se šlo opět 2 km zpátky na shomaždiště.

Nejlépe se umístili holky v D14, když obsadily kompletní stupně vítězů. Totéž se podařilo i v D16. A jak dopadlo utkání Brno-Vídeň? Brno samozřejmě opět deklasovalo Vídeň.

Dejv

Výsledky: D14C 1. Štěpánská Adéla, 2. Rambousková Hana, 3. Kabáthová Eva; D16C 1. Stratilová Marie, 2. Gregorová Anita, 3. Kočová Hana; D18C 1. Sladká Kateřina, 3. Kubějová Pavla; D21C 3. Čermáková Pavla; H12C 3. Brabec Jiří; H14C 2. Zimmermann Jakub; H16C 1. Zelinka Jiří; H18C 1. Chromý Adam, 2. Stehlík Martin; H21C 1. Zřídkaveselý Libor; RD 1. Lexa Matěj; T5 2. Dýmal Pavel.

Soustředění v Lipnici nad Sázavou

Ták. Sem si řekla, že vhledem k tomu, že v tomhle Polarisu bude můj dlouhatánskej článek z Velikonoc, bylo by zbytečný psát další. Nakonec bych toho napsala víc jak Libor a Dejv dohromady a to né, to by určitě zkazilo mou reputaci. Tákže sem se rozhodla, že taky vymámím něco z našich mladejch, jen ať se taky trochu podílej. No začala sem agitovat u nás na pokoji, jenže zbytečně, jelikož kočeny se na mě vybodly… No a tak sem začla lovit oběti v Evčiný skupině… a podívejte se na ty nádherný články. Sou seřazený podle toho, kdy se mi dostaly do rukou:

1. Tak holky nelenily a daly mi článek hned na soustředku, takže sem si začla věřit a ve snaze sem dál pokračovala. Maruška a Eva:

V sobotu večer jsme se vydali s EvKou na procházku do Lipnice. Až jsme se doplazili k hradu, čekal na nás krásný výhled. Na obzoru se tyčily štíty západních Karpat s průzračnými plesovými jezírky (To bylo pouze v našich předstvách, protože ve skutečnosti bylo vidět velký - mlha.) Pak jsme šli zpátky dolů a zrovna se před námi objevila hospoda, a protože jsme celou cestu básnili o čokoládě, tatrankách a jiných dobrůtkách, tak nám Eva každému koupila nové lepší křupavější tatranky. Procházka se nám všem velmi líbila.

Evička Kabáthová&Marie Stratilová

2. Mates bydlí kousek od nás, tak sem článek vysomrovala poměrně brzo. Nicméně příhodu o kyklopovi znám z ústního podání velice dobře (sem to slyšela nejmíň 4x), ale stejně je to poměrně kvalitní:

V sobotu po deváté hodině večer jsme (já, Kuba Pracný, Kuba Zimmermann, Zelda, Martin Kočí a Filip) zabíjeli volný čas hraním pinpongu. Jenže nás přerušil takovej smrdutej potetovanej hnusnej pán, lépe řečeno "plesnivej kyklop". Začal na nás řvát: " Kdo si myslíte, že ste? Si myslíte, že všechna teplá voda je vaše nebo co? My tady bydlíme a nemůžem se ani osprchovat v teplé vodě!" Samozřejmě hned jak to dořekl, dostal jsem absolutní záchvat smíchu a tím to začalo. Začal řvát ještě víc, že se mu nemám smát a ať se na něj Martin nesměje. V té chvíli se všichni přesunuli do rohu místnosti, zády ke kyklopovi a dostali taky záchvat smíchu. No a dědek se rozčílil a vybral si zrovna Zeldu. Pořád opakoval to stejný a potom to teprve začalo bát zajímavý, protože Zelda se nenechal jen tak sprdnout ňákým kyklopem, tak se dědek naštval ještě víc a říká: "Sundej si brýle." Zelda: "Proč?" "No sakra sundej s ty brýle." "Jestli mi chcete vrazit,tak já vám to oplatím." Plesnivka se zasmál a řekl: "No, jestli na to budeš mít ještě sílu!" No a v tu chvíli sem se naštval zase já a už jsem čekal jen na tu chvíli, kdy Zeldu ten úchylák sejme, ale asi si mě všimnul a nepustil se do Zeldy, protože věděl, že já bych ho pak bouchnul ještě víc a to pinpongovou pálkou do týlu ( škoda, že k tomu nedošlo, já se tak těšil ). Pak rači zdrhl a ve dveřích stačil zařvat, že by sme mu tu teplu vodu mohli nechat aspoň na oholení. No a to bude asi celá naše příhoda s "plesnivým kyklopem".

Mates Plšek

3. Ve čtvrtek na Palačáku sem odchytla Hanku. Sem do ní musela chvíli hustit, jak je hrozně nutný, aby ten článek napsala - Hanka nemohla odolávat věčně, chytla papír do 10 minut byl článek hotovej:

Hm, tak mám za úkol popsat celej tenhle papír (pozn. - A5). Takže asi budu muset hodně roztahovat. No zatím to docela de. Tak hele, v pátek sme tam přijeli někdy kolem páté. Můj první pocit: Je mi strašně blbě a chce se mi strašně na záchod… No a pak hurá do lesa. Dem na 1. trénink - sudá lichá. Du s Matesem. Hm tak jo, teď dem na večeři a pak spat. Hm, je sobota - dem na trénink - okruhy. Hm, teď dem na oběd a teď zas na další trénink. Teď se dem najíst a zase spát (skoro). Tak jo, už sem se pracně dostala k neděli. Fuj, to bylo ale obtížný. Tak jo - je neděle ráno a my dem na snídani. Pak mířímě na trénink a na oběd a na večeři a pak hurá do autobusu.

Shrnutí: Jó, bylo to celkem zajímavý soustředění, i když podle mýho papíru to tak zcela určitě nevypadá. Paní kuchařky se o nás moc pěkně staraly. Pán a paní trenéři občas taky. Zaběhali sme si ažaž. Jo a těď sem si na něco vzpomněla: V sobotu večer (po tréninku a po večeři, před tím, než sme šli spát) nám Libor promítal mapu (co to je???) a různě ji komentoval. To bylo fakt krutý. Kdybych nebyla tak slepá, možná by to bylo ještě krutější.

Hanka Rambousková

4. V sobotu v Habrůvce mi dal disketu Kuba, jenže sem v neděli doma zjistila, že je prázdná a podezřívala sem Kubu z ňákýho fíglu. No v úterý mi Kuba dones další disketu a na tý už článek byl:

Nedělní sprint. Start sprintu byl zhruba 800m od naší ubytovny, na start se šlo pěšky v mírným deštíku. Nejdřív nás Zhusta rozdělil do tří kategorií do lehké, střední a těžké. Ale někdo chtěl jít tu těžší, takže pak jim chvíli trvalo než udělali novou startovku. Těžká trať měla dva okruhy, první, podle mě ten zajímavější vedl nejdřív lesem a pak bažinama - ten jsem bohužel diskl jako polovina. Potom byla desetiminutová přestávka a start druhého okruhu, ten vedl okolo kopce na kterým byly kameny. Po doběhu jsem ještě s někým po cestě zpátky vyklusal, ale už nevim s kým (pozn. - se mnou).

Jakub Zimmermann

5. Na nedělních závodech sem se konečně dostala k Filipovi, což přineslo dobrej výsledek - při hlídání kontrol stihl napsat další článek:

Za devatero horami, skalami, lesy ( s nespočtem hustníků ) a jinými terénními překážkami leží obec Lipnice. Za Lipnicí je kamenická škola - v té byla naše základna pro soustředění. A ještě za ní byl les, ne ledajaký, ale plný malých či větších zatopených lomů a lomíků ( kam nám Libor zakázal lézt… ) a HLAVNĚ: plno kamenných polí + docela nadprůměr posedů na 1 km2. V tom se v neděli běžel scorelauf. Ne, nebudu se vám tady rozepisovat o docela nechutným počasí ( pršelo a byla zima ), o tom, jak se mi rozlepila bota ( upadla mi polovina podrážky ), jak se špatně běhá na mokrých kamenech ( špatně - 3x jsem se málem zabil ), ale dám vám čistá fakta - většina kontrol, které jsme měli najít v 40 minutovém limitu, byly kameny a kamenných polích. Všech 25 jsem nestih´ ale i tak jsem nasedal do zpátečního autobusu spokojen - aneb - jak říká klasik: "Něco končí - něco začíná" - v tomhle případě skončilo bezva soustředění a začal pekelný školní týden.

Filip Dědic

6. Neděle se dá považovat za úspěšněj den, jelikož se mi podařilo (kromě hodně pozdního příchodu) vyzvednut od Anity slibovanej a rozhodně pěknej článek:

V pátek jsme hned po příjezdu běželi sudou-lichou. Sice ještě nepršelo, ale byla zima, takže jsme se velmi rádi vrátili na ubytovnu v kamenickém učilišti. V sobotu ráno jsme už v devět hodin vyrazili do lesa a šli jsme několik kilometrů na start, kde jsme měli běžet okruhy. Myslím, že kdybych nemusela vstávat na snídani, asi bych tou dobou ještě spala. Po rozcvičce, při které jsme se mimo jiné dozvěděli, jak je Mates ve škole sexuálně obtěžován svým učitelem z tělocviku, nás Evka začala rozdělovat na jednotlivé okruhy a kdo poběží po směru a kdo proti. Tato náročná činnost způsobila,, že jsme vybíhali asi o deset minut později a já pak stihla jen dva okruhy. Počáteční ospalost mě opustila už v první bažince, kde jsem velmi nepříjemným způsobem zjistila, že heslo: "Když poběžím dost rychle, tak se tam přece nestihnu propadnout." občas nefunguje. Nicméně tato bažinka nebyla ničím proti těm, kterými jsme běhali na dopoledním tréninku následujícího dne. Tam se jimi při postupech 5., 6. a 7. kontrolu v podstatě nedalo vyhnout. Navíc už od rána mírně pršelo, takže byli všichni tak jako tak mokří a ti, co běželi ještě druhý okruh, už museli mít dost. Odpolední scorelauf proběhl v naprostém lijáku a po návratu do Brna jsem mohla většinu oblečení ždímat. Na závěr bych chtěla podotknout, že pro ostatní jsou bažinky asi samozřejmostí, ale já jsem si jich v lese všimla až když jsme asi před měsícem začala běhat. Nechápu, jak je to možné, ale předtím jsem je nikde neviděla a najednou jsou všude, kudy potřebuju běžet. Velmi podobně jsou na tom i hustníky, kterých na tomto soustředění taky nebylo málo, ale od těch alespoň člověk nemá mokré boty a následně spoustu puchýřů na nohách.

Anita Gregorová

7. No a tohle mi dalo dost zabrat, ale nakonec to tu máme ve vší parádě (po milionech přesvědčovacích pokusech - Robi mě sice furt zval do kina, ale o článku nechtěl ani slyšet ):

Především bych chtěl podotknout, že k napsání tohoto textu jsem byl donucen. Sice jsem dlouho odolával, ale nakonec mě Míša udolala. Nechtěl jsem nic psát, protože vlastně nebylo o čem. Slyšel jsem, že Mates psal o jeho setkání s kyklopem. Ale co mám psát já, když se mně pohádkový, či bájný bytosti, z neznámýho důvodu, po celou dobu pobytu vyhýbaly? Teda, pokud nepočítám tu červenou Karkulku, co se mě v lese při tréninku ptala, jestli jdu taky na návštěvu za babičkou do chaloupky ( tak dobře, byl to orienťák a ptal se mě, jestli jdu taky na třetí kontrolu, ale to by jako zážitek moc neuspělo, tak jsem to musel trochu upravit). Taky tam prý na někoho spadlo vrchní patro dvoupatrové postele. Ale to se jako naschvál zase nestalo v mým pokoji. Shodou okolností to bylo u Matesa, on asi takovýhle věci nějak přitahuje, nebo co. Kyklop, postel. Na tři dny to docela ujde. Já jsem sice měl pěkný večery, ale o těch se mi moc referovat nechce. Prý tam byly dvě hospody a vinárna. Já mám osobní zkušenost jenom s jednou hospodou a vinárnou. Ta vinárna docela ušla a ta hospoda byla vlastně spíš takovej pajzl. Tím se dostávám k jídlu. Docela mi chutnalo a jídlo se samo od sebe ani moc nehýbalo. Narozdíl od toho, co dostáváme v naší školní jídelně. Vždycky mám strach, že než si ho donesu ke stolu, tak mi z toho talíře uteče a to včetně brambor. Zato, když ho pak jím, mám pocit, že chce utýct můj žaludek. Ani se mu nedivím. Ale to jsem trochu odběhl. Možná bych mohl ještě napsat, že jsme jeli fakt pěkným autobusem. Po cestě zpátky nám dokonce pouštěli pohádku. Já ji sice moc nesledoval, ale určitě byli i tací, kteří to ocenili. Málem bych zapomněl, taky jsme tam trénovali. Tréninků bylo celkem pět. Někteří měli místo jednoho mapovýho běžeckej. Kdybych měl celý soustředění shrnout, tak bych řekl, že se mi tam líbilo. I když, jak jsem pocítil na vlastní kůži, teplé vody mohlo být víc.

Robi
PS: Dobrovolníci, hlaste se, témat na články je víc než dost a kdyby čirou náhodou nic nebylo, tak klídek, já už si na vás něco vymyslím.

Míša (pozn. red. - neprošlo jazykovou úpravou)

Keď pršalo, tak chcálo, keď prší tak chčie alebo Postás Cupa 2002

Z důvodu velké vzdálenosti Opavy od Brna jsem jednoznačně zamítl svou účast na M. Moravy, a raději jsem jel na Postas Cupa do Maďarska. Však ona Budapešť zas tak daleko není. Páteční noc jsem přežil (a to příjemně) v rodinné vile Bukovaců. V sobotu ráno v 5.30 mě Alena probudila sprchou, čímž jsem usoudil že za chvíli budu muset asi vstát a jít na bus, který naštěstí parkoval opodál. Pre nás ostatných, ktorým opodál neparkoval žiadny bus, bolo potrebné sa dostaviť na miesto klasického odchodu - k Istropolisu. Po sčítaní ľudu na sedadlách vyrážame na, pre niektorých prvé zahraničné, preteky. Míňame posledné bratislavské domky a ja by som bola veľmi rada, keby sme už niekde postáli z dôvodu potreby odskakovania. Ale ako poznám vedenie "zájazdu" tak niečo podobne hrozí najbližšie o dve hodinky a tak radšej začínam myslieť na niečo iné. V čase, keď už nie je šanca vystúpiť, začínajú autobusom kolovať pokyny a štartovka. Dočítala som sa, že výber kategórie BR (teda krátka technická trať) bola veľmi šťastná voľba. Dĺžka 3,7 km vyvolala šťastný úsmev na tvári a zároveň rozmýšľanie o nástrahách, ktoré budú na mňa čakať v lese, lebo to číslo je ozaj podozrivé. Môj úsmev sa mení na kŕč, keď sa začína čítať štartovka. Maroš zhodnotil, že štartom o 14-tej hodine pobeží znova v tom najväčšom hice, čo je za dnešného usmokleného počasia zaujímavé konštatovanie. Provokatívne sa vysmievam Alešovi, keď zagúľa očami nad predstavou nedeľného štartu 04 ale iba do chvíle, kým mi Alena oznámi, že štart 04 čaká aj mňa, ale ešte dnes. Teda, ak prídeme načas, tak to možno stihnem. Škodoradostné úsmevy spolucestujúcich zaháňam myšlienkami a predstavami, ako mi budú určite všetci závidieť môj návrat z lesa v čase, keď sa oni budú ešte len prezliekať. Z pokynov sa ďalej dozvedáme, že na štart je to zo zhromaždiska 1,5 km a na zhromaždisko od miesta parkovania nášho busu 800 metrov. Po prerátaní koeficientom maďarských kilometrov dostávam informácie, že je možné, že sa budem musieť začať prezliekať už za jazdy.

Moje prosby boli vypočuté a my zastavujeme na pumpe, aby sme po opätovnom nástupe boli schopní dodržiavať pitný režim. Po usadení sa na svoje miesta sa niektorí z nás opäť usmievajú a začína kolovať škatuľa koláčov a fľaša červeného. Júúúj ale sa tešíme. S pribúdajúcimi minútami sa naše myšlienky stále viac orientujú smerom › dnešný pretek. Nájde sa sem tam aj nejaká tá flegmatická výnimka. Moje myšlenky se zatím ubírají k tomu, jak co nejrychleji spočítat naši oddílovou Grand Prix a nepopsat si půl těla. Buď je špatnej řidič, nebo se po těch cestách fakt nedá jezdit slušně.

Štart je stanovený na 12.00. Je približne 11 hodín a my ešte stále brázdime ulice Budapešti. Svieti krásne slniečko a Alena pri sledovaní okolia nahlas rozmýšľa, ktoré druhy kvetiniek jej chýbajú v záhradke a ktoré by sa jej tam hodili. Na rad prichádza jazykové okienko, v ktorom sme sa dozvedeli, že po maďarsky sa malé kvietky a kvetinky povedia Virágiňky. Viete po maďarsky a toto slovo vám nič nehovorí? Nelámte si hlavu a netrápte sa, že máte nedostatky. To sme len použili slovenský jazykový zákon na území Maďarska.

Niekoľko (presne 3 ks) slovenských reprezentantov to prehnalo s pitným režimom a keďže je ohrozené ich zdravie, tak brzdíme a oni za jazdy vyskakujú v centre mesta. Zaparkujeme na prvom možnom mieste a čakáme. Prvý sa objavuje Palčo, ktorému sa zrejme jednoduchšie hľadalo miesto v parku. Že to bolo ozaj urgentné je všetkým jasné pri pohľade na vysmiatu Janču a Kaťu. Naskakujú do rozbiehajúceho sa autobusu a ja dostávam pokyny z prednej časti, že sa mám začať prezliekať. Ako poslušná dcéra :) plním príkazy otca a všetci pochopili, prečože im vždy zavadzia v chodbičke moja veľká taška. No predsa pre takýto prípad.

Zhromaždisko nás privítalo záplavou slniečka. Tešili sme sa z toho, i keď sme vedeli, že všade okolo nás je blato, keďže pár dní predtým pršalo, popŕchalo, kvapkalo. Nechcela by som veru bývať na mieste, ktoré organizátori označili ako parkovisko pre autobusy. Predstava, že by mi na tráve pred domov zastal autobus plný divných ľudí sa mi vôbec nepáči. Jedno to bolo psovi-flegmatikovi, podobne sa však vôbec netvárila dlhovlasá blondína. Zreferovať vám, čo hovorila a či nás urážala vám neviem. Nebola som pri tom a aj keby, asi ťažko by som jej rozumela. Za čas, kým sa šofér snažil urobiť čo najviac miesta na ceste a tým pádom zabrať čo najväčší kus už spomínaného trávnika sa vedúci výprav odobrali odprezentovať nás. Naštartovaná čakám na príchod Jana a keď si beriem do ruky svoj nový čip, tak zisťujem, že tak skoro sa na štart veru neodoberiem. Cestou je potrebné zastaviť sa ešte na prezentácii a zmeniť zopár čísielok, aby som v cieli miesto štyroch čarovných písmenok mala vo výsledkoch čas. Konečne vyrážam smerom RAJT. Môj medzičas nie je zrovna na úsmev, ale veď načo sa rozčuľovať už teraz. Na moju radosť mám na štarte dokonca čas aj na "rozcvičku" a tak sa aspoň tvárim ako pretekárka, keď už mám na novom drese napísané, odkiaľ som. Popisovať priebeh samotného pôsobenia v lese je dosť nezáživný, pretože okrem jednej chyby som šla presne. Prevýšenie 170 m na necelých 4 kilometroch som zvládla dokonale, a tak v cieli uisťujem všetkých, že podľa mňa tam kopce veľké nie sú. Všetci mi uverili, ale iba do chvíle, kým sa nedostali na svoju trať. Niektorým jednotlivcom vŕtalo v hlave, akoto, že tie kopčiská nepovažujem za zabijácke. Bola som podozrievaná z toho, že určite tajne trénujem. Záhada sa časom predsa len vyriešila. Organizátori sa pomýlili. V pokynoch urobili drobnú chybu. Miesto 70 napísali 170. :)

Už od mého příjezdu do Blavy jsem byl neustále upozorňován na skutečnost, že mapy v Uhersku mají povětšinou tmavězelený základ. A ať se nepokouším v tom běhat. No dobrá, budu se tedy řídit radami a budu obíhat, obíhat a obíhat. K mému údivu si na startu beru do ruky mapu kde zelená chybí. Teda skoro. Jen mě, stejně jako Mery děsí to převýšení. Na deset kiláků mít 450 výškovech, to se u nás nedělá. Člověk se chce jen tak proběhnout, a oni ho nutí lézt na kontrolu doslova po čtyřech. Alespoň že ten výhled stál za to. Nakonec sem to dal pod 90´ a měl sem toho plný kecky. A to mě ještě čeká neděle. Ojojoj!!

Keď sa podarilo všetkým členom oddielu a všetkým cestujúcim v našom autobuse šťastlivo dobehnúť, dokráčať, doklusať pripadne doplaziť sa do cieľa, pobalili sme tých pár švestek a nabrali smer ubytovanie.

Aby nám cesta ubehla lepšie, tak som už skoro klasicky otravovala niektorých spolucestujúcich otázkou:

Ako sa cítiš po dnešku a pred zajtrajškom?

Alena:Bolí ma brucho a teším sa na sprchu. Na zajtra sa tiež teším.
Buky:Dnešok: konečne z lesa.
Zajtra: končen do lesa. Konečne je tu jar.
Vymeňte autobusára za pilota!!!
Aleš:Tak mohlo by být lépe, ale i hůř - zítra to bude super a všechny roznesu na kopytech. Teda hlavně Dušana.
Andrea na moju otázku bola schopná odpovedať iba tichým E-e-e.
Dušan B.:V pohode. Spokojný, že som sundal Aleša. Zajtra to bude ešte lepšie. Takýto dáždik mi nevadí, skôr prospieva ... Na zajtra sa musím dôkladne pripraviť:
1. jedlo
2. teplá sprcha
5o:Fpohóde! Takýto výlet človeku len prospeje. Aspoň som sa v lese poriadne vyprdel. A výsledok? Priamoúmerný mojej zimnej príprave.
S pozdrawom wáš werný poslucháč -5o-
Palčo:Dosť na ch..., keďže zajtra to máme o niečo kratšie (iba 11,5 km) a eše vyššie (680 m), to aby sme si mohli vychutnať všetky krásy maďarských kopcov.
IvonaDnes sa cítim fajn, prišla som na chuť BR. Treba zaviesť aj u nás.
Cicuš:Ja sa cítim dobre. Aj zajtra sa budem cítiť ...

Cestu cez Budapešť sme mali spestrenú celonárodnou demonštráciou a tak sme museli kvôli bezpečnosti nespokojencov a uzavretiu niektorých ulíc použiť obchádzku. Bol nám uštedrený pohľad na húsenkovú dráhu, alebo lepšie povedané vláčik vo Vidám parku. No veru niektorým nám nebolo dobre už pri pohľade na trasu, ktorou sa poberal. Osmičky, esíčka, zjazdy a výjazdy je asi skutočne lepšie zažiť pred večerou ako tesne po obede.

Ubytovali sme sa v malej "súkromnej" telocvični len pre náš autobus. Pre väčšinu z nás to bolo už známe miesto, a tak sme tak potrebné dvere vedúce na vecko a do sprchy nemuseli dlho hľadať. Niektorí mali klasický problém. Mám ísť do dverí s nečitateľným názvom začínajúcim písmenom N alebo F? Odpoveď: otvor a uvidíš sa ukázala ako najjednoduchšia. Myslím si, že sa nenašiel nikto, kto by si nechal ujsť teplú sprchu. Teplá byla a ta masážní koncovka bez ružice taky nebyla vůbec k zahození. I keď prednosť by som dala teplej vani plnej peny, ale lepšie jak drotom do oka. Celé osadenstvo vyzeralo po hodinke veľmi spokojne. Všetci boli čistučký (aspoň sa tak tvárili) ale hlavne, všetci mali plné brušká.

Keďže nebol ešte čas na spanie, niektorí zúfali sme sa vybrali hľadať mesto. Po strastiplnej ceste, ktorá bola spôsobená vedomím, že idem načierno, sme vystúpili niekde v blízkosti centra. Ťažko povedať, čo sme hľadali, ale určite to nebolo to, čo sme našli. Keďže sme sa bezradne rozhliadali po uliciach, rozhodla sa Andrea osloviť dve, seriózne vyzerajúce staršie dámy. Ukazovali na všetky strany, čo bolo dosť divné, ale asi používali širokú škálu gestikulačných gest. Vybrali sme sa teda smerom, ktorý nám po diskusii označila Andy ako jasné centrum mesta. Keď sme sa po chvíľke ocitli na mieste, ktoré vyzeralo a asi aj bolo nákladiskom vlakov, dve tety nám prestali byť sympatické. Ženské jedny, takto nás okašlať. (Ta veta znela trošičku inak, ale čítať to budú možno aj malé deti :)) Teraz si určite niekde medlia ruky, ako nás dostali. Zúfalí, smädní a už aj unavení túžime veľmi rýchlo nájsť nejaký podnik. Už je to tak kritické, že Andrea sa pýta druhý krát, ale teraz už konkrétne na miesto, kam sa dá si sadnúť. Aby to nebolo však také jednoduché, strháva sa poriadna prietrž mračien. Tak teda plný očakávania zatáčame čo najrýchlejšie do odporúčanej uličky. Tam svieti niečo!!! Piváreň. Prechádzame okolo okien a zhrozene konštatujeme, že ani keby sme od smädu mali zomrieť. Kúsok vedľa chalanov zaujme ďalšia reklama, a tak tentoraz už vstupujeme do vinárne. Pre dym z cigariet sme na seba skoro nevideli, ale prázdny stôl, za ktorý by sme sa všetci zmestili sme zhliadli. Takže sa usádzame a vtedy si všimneme zákazníkov od dvoch vedľajších stolov. Pri každom sedel pripitý chlap a ženská v dobrej nálade, ktorá bola zmaľovaná ako veľkonočné vajíčko a odetá len preto, že práve nepracovala. S Ivkou sme pohľadom hľadali ružové závesy, lebo len tie nám tam chýbali. Veľmi rýchlo sme sa aj napriek protestom chalanov, ktorých zaujal televízny program, postavili a zutekali do neprestávajúceho dažďa.

V našich očiach sa znovu zračilo zúfalstvo a pomaly začínam uvažovať, že budem musieť otvoriť ústa oproti dažďu, aby som nevyschla. Prechádzame okolo "nevýrazného" hotela s názvom Grandhotel Hungaria a Janča s Ivčou nás uisťujú, že ak podnik, ktorý práve zbadali nebude normálny, tak to balíme a ideme na autobus spať. Nie všetkým sa zdalo rozumné ísť si sadnúť do lokálu v centre mesta oproti grandhotelu, ale riskli sme to a musím povedať, že sme neľutovali. Ceny boli na Budapešť ľudové a dokonca sme mali zvláštnu miestnosť pre nefajčiarov, čo nás potešilo asi najviac. Palčo sa možno najviac tešil zo sušených kytičiek, ktoré boli na každom stolíku a ktoré nám s radosťou rozdával, ale my ako slušne vychované dámy sme ich predsa len nechali na mieste, pre ktoré boli určené. Pri zistení, že už je fľaša dopitá a nočná hodina pokročilá platíme a opúšťame celkom príjemný lokál dúfajúc, že sa na nás budú z oblohy usmievať hviezdičky. Hlavy sa nám nekrútia a tak žiadne hviezdy nevidno. Zato dosť dobre je po chvíľke cítiť premočené ponožky a mokro v topánkach. Ešte síce nevieme, kde presne je zastávka, na ktorej nám stojí autobus, ale naberáme smer nástupištia. Keďže môj dokonalý šiesty zmysel mi hovoril, aby som vybehla z posledných dnešných síl z podchodu, tak som tak učinila a obratom zakričala na ostatných, že autobus, čo stojí na zastávke a chce silou mocou odísť, je náš. A kto vie, či nie posledný našim smerom. Takže nahadzujeme šprinty a za vyzváňania vbiehame do dverí. Keďže nevieme, kde presne máme vystúpiť, tak si zatipujeme a riskneme to na jednej zo zastávok, podľa času v blízkosti nášho prechodného ubytovania. No na športku by sme nemali zbytočne utrácať, lebo tip nám nevyšiel, ale iba o vlások. Takže si tu jednu zastávku odkráčame a s radosťou zisťujeme, že telocvičňa je ešte otvorená. Potichúčky, ako myšky sa vyzúvame, prezliekame, zaliezame do spacáčikov a oddávame sa slastnému snívaniu.

A čo sa dialo za tento čas v telocvični? Skoro všechny baby utekli než bys řekl švec, a tak sem raději zůstal v tělárně. Představa že bych bloudil v cizím městě s cizí ženskou mě moc nerajcovala. Alespoň sem si v klidu a bez věčného houpaní dodělal potřebné žabiňácké věci. S Marošem jsme se chvíli bavili nad konzervou s Tuňákem, který měl jak kousky tak vločky. Stejně ho Maroš v noci celýho snědl.

S přibývajícím večerem se mi hlava začínala čím dál víc bořit do spacáku až nakonec úplně zapadla a já spokojeně usnul. Teda jen do té doby než mě v noci začala být čím dál větší zima na hlavu. Ovšem lenost je lenost, a tak sem raději do rána mrznul.

Počet ľudí v nedeľné ráno je v autobuse rovnaký, len ich stav sa nejako zmenil v porovnaní s ránom sobotňajším. Niekam sa vytratilo to nadšenie v očiach. Žeby to bolo spôsobené prevýšením, ktoré na nás všetkých čakalo? Alebo je neuveriteľná tá predstava, že za takéhoto dažďa je normálne ísť si zabehať? No normálne to určite nie je. Každý bežný človek si nedeľné ráno vychutnáva s hrnčekom pariacej sa kávičky a voňavého koláčika a k nedeľnému obedu sa vyjadrovať radšej nebudem. Takže viem dosť dobre pochopiť, čo sa odohráva v hlavách všetkých mojich spolucestujúcich - absolútna nechuť. A nesnažte sa ma ukecať, že sa vám niekomu chcelo. Celú noc sa ozýva zlovestné bubnovanie na okná a pri prebudení máme pocit, že je ešte príliš skoro. Pohľad na hodinky nás však ubezpečuje, že to šero neznamená skorú rannú hodinu, ale že celý dnešný deň budeme potrebovať stierače. Čo by som dala za teplú vyhriatu postieľku, kde by mi nebola celú noc zima na hlavu. No ale nič takého sa nedeje. Oblečená v bežeckom sedím v autobuse a som pevne rozhodnutá všetky tieto myšlienky zahnať. Jediný spôsob je spánok. Z príjemného sna ma preberá brzdenie a hlasný povzdych ostatných, tiež zobudených, ktorým konštatujú, že už sme tu. Začína sa počítanie. Koľkože mi to chýba na víťazstvo? Koľko dávam druhému? Mám ešte šancu dostať sa na bedňu? Tí menej úspešní rátajú, ako dlho im to trápenie bude trvať dnes, no a uzimený jedinci sčítavajú a odčítavajú vrstvy oblečenia a zaoberajú sa myšlienkou, či je lepšie zmoknúť vo viacerých tričkách, alebo riskovať chlad, ale zato vláčiť menej kilogramov. Dušan s Alešom si ešte dohadujú posledné pravidlá stávky, ktorá znela: Rýchlostná prémia na kontroly číslo 6 a 12. Dušan dúfa v kopce, Aleš sníva o technike (možno). Jo o technice jsem opravdu snil, ale jen do té doby, co jsem uviděl trať a na ní ony dva zmiňované postupy. Šestka kratký postup na vrcholový kopec, 12. Postup přes půl mapy. Horší to snad už být nemohlo. S ubiehajúcim časom rednú rady sedadiel a na potešenie väčšiny pretekárov redne aj dážď. Pršet sice přestává, ale v lese je taková mlha že by se za ni sám Rákosníček stydět nemusel. Kopců je stejně jako včera, jen se běží v obraceném pořadí. Trošku více voleb na postupech by neškodilo. Co se dá dělat, jsou to jen Maďaři. Na druhé prémii zcela jasně vím že Dušanovi opět podlehnu. Jen aby to nebylo za 100. Razím sběrku a kontroluji čas. Je to dobrý, stovkař nejsem. V cíli potkávám Alenu, která na mě kupodivu na doběhu nečekala, a tak žádné společné foto opět nebude.

Dnes je na štart trošku menej ako včera, a tak aj časová rezerva je menšia. Klušem si na štart klušem a keď v čase, v ktorom očakávam už pomaly koridor, zisťujem, že som len v polovici, prechádza ma všetok smiech. No jasné maďarské kilometre. Začínam teda rýchlejšie prepletať nožičkami, čo zrovna veľmi nevidno, pretože mám neustále nohy až po členky v blate. Štart stíham s prehľadom (3 min.), dokonca aj kríčky si môžem obzrieť. Môj výkon bol poznamenaný silnou túžbou dostať sa zo šiesteho miesta niekam vyššie. A tak som sa hneď za štartom vrhlo zbierať kontroly. Nie však ako všetci ostatní po ceste, ale rovno do najväčšej buše. Nebola to chyba klasicky spôsobená túžbou, ale úmysel staviteľa tratí, ktorí sa nám takto pomstil za to, že to bude krátke. On však s tou pomstou neskončil. Hovorí sa krátke ale výstižné, tiež sa používa slovné spojenie krátko ale intenzívne no a o našej trati platilo krátka ale vysoká. S veľkým úsilím som prebiehala kontrolami a po čase som bola rada, že už sa blíži koniec, lebo sa začínali nebezpečne objavovať chyby z únavy. Z posledných síl som orazila zberku a docupitala pod cieľový transparent. Tentokrát sa organizátori nepomýlili a prevýšenie 120 m na 3,5 km bolo skutočné aj na trati. Podarilo sa mi dostať sa aj k autobusu, kde ma okrem čistého oblečenia čaká aj jedlo. Usádzam sa teda a začínam stolovanie. Nedeľný obed v zložení chleba s klobásou zajedám dezertom, ktorým je pre dnešný deň horalka.

Postupne sa z lesa začínajú vracať aj ostatní víťazi. Dnes je totiž víťazom každý, kto príde do cieľa, a podarí sa mu v autobuse nájsť svoje čisté veci a dokonca si ich aj prezliecť. Takže česť nám všetkým, ktorí sme to zvládli.

Vyhlásenie výsledkov sa nieslo v znamení pochmúrnej oblohy, a tak sa stalo, že počas odovzdávania cien jednej kategórii, začali vyhlasovať už ďalšiu. Evidentne sa veľmi chceli vyhnúť dažďu, čím spôsobili, že na stupeň víťazov v elitnej kategórii sa nikto nepostavil, lebo slovenskí reprezentanti nečakali, že to pôjde tak rýchlo a teda vyhlasko nestihli. Zato dážď nás zastihol a my sme aj napriek rýchlemu priebehu zmokli.

Ešte skôr, ako stihli všetci pospať, som znova začala chodiť po autobuse s blokom a perom v ruke.

Splnili sa tvoje predsavzatia a očakávania zo včera?

Palčo:No jasné, veď kopcov bolo viac a keďže pršalo, aj to viacej šmýkalo. A v cieli som žmýkal tričko ja.
Buky:Ani nie. Bolo toho na mňa dosť a ešte aj moc rýchle.
Alena:Anie nie. Robila som veľa chýb.
Aleš:Ale tak je to celkem v pohodě. Předsevzetí ne, neboť sem ty prémie prohrál, a očekávaní jo. Aspoň sem trochu potrénoval.
Dušan B.:Rýchlostné prémie som zvládol lepšie jak Aleš, takže som spokojný. Ale štve ma, že som nevládal do všetkých kopcov... Niečo s tým budem musieť urobiť...
Cicuš:Našťastie si nedávam žiadne predsavzatia a snažím sa nič neočakávať. Inak sa mi "išlo" celkom dobre. A toho blata mohlo byť menej.

Cestou späť ešte trošku pribrzdili a v Gánte sme vyhodili zopár šialencov, ktorým sa málilo kopcov, a ktorí túžili si poriadne zatrénovať. Takže tí, čo sa chceli sústreďovať si vystúpili, niektorí rozumne uvažujúci si k nám naopak nastúpili a konečne sme mohli nabrať smer DOMOOOV. Väčšina autobusu rýchlo zaspala, len my zadné rady sme akosi nemohli. Boli sme tak unavení a zničení a plní dojmov a zážitkov, že sa to ani nedalo. Keďže ma čítanie som bola príliš unavená, hodila som do pľacu ďalšiu otázku. Čo sa Ti vybaví, keď počuješ slovné spojenie POSTAS 2002? Neverili by ste, čo všetko človeku dokáže behať po rozume a aké divotvorné veci, okrem preteku si pamätá. Takže tu je zopár "spomienok":

  • Všade samé farebné VIRÁGIŇKY (Alena)
  • Vstupné do VIDÁM parku je 200 HUF ako hovorili malé Košičanky, po 18.00 je to zadarmo. (kol. autorov)
  • Vidám znamená veselý (Andrea)
  • Chcalo, chcalo, chcalo a chčie. Jsem zvědav jstli si to zapamatuješ Mery. (Aleš)
  • Môžeš skúšať, už som sa to naučila. To vaše divné skloňovanie. A vôbec. Prečo sa Ti nepáči náš spisovný výraz ČESI?
  • To je šport a nie ten náš! (kol. autorov pri prechádzaní okolo golfového ihriska)
  • Čím viac poznávam ľudí, tým mám radšej psov. Čím viac poznávam maďarské preteky, ... Prepáč Dušan, ale tvoju úlohu, aby som tuto vetu dokončila podľa prvého výroku som nesplnila. Na to nestačí ani moja jazyková fantázia. (Dušan)

Konečně jsme v Bratislavě. Všichni vystupují a my nejvěrnější vyrážíme na konečnou. Po cestě je ovšem ještě menší zastávka na dotankování nafty. A tak má ztráta na návrat domů narůstá až na konečnou hodinu a půl. Snad mě Katka nezabije. Je osm večer a já za deště (jakjinak) opouštím metropoli Slovenska. Stále chčije a já si ve vyjetých kolejích připadám jak na moři. Konečne sem na Moravě a čím dál se blížím k Brnu, tím méně prší. No a ve Střelicích ani kvapka deště.

Doufám že až příště pojedu do Maďarska a nejen tam, bude se na mě slunko, řechtat až se před ním raději schovám.

Aleš H. a Mery Baranová

Mistrovství Moravy

13.4. 2002 Mistrovství Moravy 2002 na klasické trati, Jakartovice

Sobotní Mistrovství Moravy lákalo spoustu závodníků netypickým břidlicovým terénem, který měl "reklamu" na netu už dlouho dopředu. Mimo jiné se slibovaly teplé sprchy a kvalitní mapa (oba dva dny se běželo na mapě Bludiště 2002, 1:10 000). To první zřejmě díky naší armádě nevyšlo, to druhé…k tomu až za chvíli. Shromaždiště závodu bylo na prostorné louce, kde mohli diváci přehledně sledovat probíhající závodníky, kteří křižovali louku přibližně ve dvou třetinách trati. Pány H21A čekala trať dlouhá 11,13 km (převýšení 485), dámy D21A soupeřily na 7,1 kilometrech (270metrů převýšení). A musím říct, že terén mě skutečně nezklamal, stejně jako mapa, která byla (podle mě) citlivě připravena. Stavitelé pochopitelně využili břidličnatého pásu, které se táhne přes celou mapu a je charakteristický množstvím hřbítků, mini-údolíček a srázků tvořených břidlicovým polem. V těchto pasážích bylo nutné postupovat mapově velmi opatrně, ale tyto pomalé terény střídaly rychlé pasáže poměrně rovinatého lesa. Nejlépe si v kategorii H21A v lese vedl Michal Smola ze Zlína a v ženách to byla Jamnická Barbara Chudíková.

14.4. Český pohár štafet, Česká liga klubů - Diadora Cup, Mistrovství Moravy štafet

V neděli byl na pořadu dne Český pohár štafet. Počasí ale bohužel nepřálo. Už od rána jemně pršelo a tento deštík se měl pro druhé a třetí úseky (jak u koho) proměnit v pořádný slejvák, který nenechal nitku suchou. To samozřejmě znamenalo zvýšené nebezpečí při pohybu přes velmi kluzká (a ostrá) břidlicová pole. Ale k samotnému závodu: na start se v chlapech postavilo 41 prvních úseků, mezi nimi i Kenya a já. U žen jich bylo 19. No a pak už se vyrazilo do lesa. Jsem rád, že jsem mohl být účastníkem toho davového šílenství, kdy se nabuzený dav závodníků vrhl do břidlicového pole, kde byly první kontroly. Tam nastalo divácky velmi atraktivní (bohužel diváků nebylo) šmejdění. Stavitelé dle mého názoru lépe využili terénu než předchozí den a tak si závodníci mohli pěkně zabřidlicovat. Nejlépe po třech úsecích břidlicovali chlapi ze Zlína a ženy z Třince. Naše první štafeta ve složení: já, Prokůpek a Zámek obsadila celkové 12. místo, druhá běžela mimo soutěž. Mezi ženami jsme měli také štafetu, která bohužel také běžela mimo soutěž, čehož si pořadatelé nevšimli, takže ji ve výsledcích můžete najít na 10. místě.

A co dodat na závěr? Snad jen to, že už teď se těším na další závody v těchto opravdu nezvyklých terénech (třeba na Grand prix Silesia v srpnu).

Chip

Výsledky jednotlivci: D21A 1. Chudíková Barbara (JAM) 53:19, 2. Podmolíková Dagmar (TZL) 53:52, 3. Przyczková Michaela (TRI) 54:01, 24. Žáčková Iva 69:48, 35. Navrkalová Petra 74:26; H21A 1. Smola Michal (TZL) 63:57, 2. Klech Richard (HOB) 65:29, 3. Košárek Pavel (JAM) 65:59, 22. Zámečník David 70:55, 49. König Lukáš 80:24, 52. Prokop Petr 82:00, 61. Mikoška Jaroslav 86:49; H21B 1. Hikl Tomáš (RBK) 62:04, 2. Rajnošek Zdeněk (VRB) 64:52, Vlach Oldřich (VOV) 65:45; H35 1. Vavrys Petr (LCE) 58:58, 2. Kolár Rudolf (ABR) 61:24, 3. Zítka Jiří (ABR) 61:34, 14. Mlynárik Peter 70:51; štafety: D21 1. TRI 112:00, 10. ZBM (Žáková Iva, Navrkalová Petra, Mikošková Kateřina) 147:54, H21 1. TZL 1 133:36, 12. ZBM 1 (Mikoška Jaroslav, Prokop Petr, Zámečník David) 151:01, MS ZBM 2 (König Lukáš, Hodač Karel, Mlynárek Peter) 189:32.

Habrůvkové bloudění - 20.4.2002

Psát o tomhle závodě bude pro mě docela potupné, ale když jsem to už slíbila Dejvovi :o) Tak jak to začalo?

V sobotu ráno mě probudil nečekaně telefonát mobilu a ne můj budík. Ten se probral až po deseti minutách. Venku za okny pošmourné mraky, postýlka byla vyhřátá a moc se mi z ní nechtělo. Pak jsem sebrala odvahu a vstala.

Než jsem dojela k Bohémě, docela se rozpršelo a já po cestě v batohu marně lovila deštník (nikdy si ho nebalte jako první až na spodek batohu jako jsem to udělala já v pátek). Tak jsem trošku zmokla. V autobuse nás bylo pár sirotečků. Zbytek to asi zabalil při pohledu na oblohu.

Byla jsem ospalá z toho šera a trošku smutná z toho mokra. Příjezdem do Habrůvky se pro mě i ostatní situace nijak nezlepšila. Shromaždiště bylo trávník u betonového hřiště. Postavili jsme na něj oddílový stan a většinou dlouho čekali na odstartování. Dvě oblasti jsou dvě oblasti. Navštívila jsem tedy bufet, dala si čaj a kafe a odevzdaně čekala, až na mě přijde řada. Hranolky, které mi nabízela paní bufetářka ke kafi jsem ale neriskla. Přece jen jsem chtěla ještě běžet. Na start jsem vyrazila s Danem. Jak jsem zjistila, pozdní start měl i jednu výhodu - nepršelo a hustníky nám vytřel Jirka Ehl (vypadal, jako by se dobrovolně proplaval v nějaké tůni, kde nacvičoval na karneval Vodníka). Než jsem se stačila vrátit, proběhl odjezd dříve startujících autobusem do Brna, takže nás tam byla v Habrůvce už sotva polovina.

O závodě nemůžu napsat nic pozitivního. Ztratila jsem se na 1 hodiny a nemohla se najít, protože mi někdo přidělal a předělal cesty a já se ocitla jinde než jsem měla. Byla jsem chvilku i zoufalá - evidentní výrazné stromy, které jsem hodlala použít jako navigační body - mapař neviděl a vykašlal se na ně. Takže jsem marně pátrala po něčem dalším, čeho se chytit. Pak jsem zvolila pokořeně náhodný postup do kopce po cestě a díky tlustému průseku se konečně našla. Čekalo mě z trati ještě přes polovinu, doběhly mě holky a navíc jsem se na dalším postupu opět motala jako amatér a holky se mnou. Ten vývrat mě utvrdil v přesvědčení, že jsem závod degradovala na trénink. No, chyby za 20 minut tomu nasvědčovaly, cíl v nedohlednu… Co se dalo dělat? Jen se s tím smířit a vzchopit se. Zbytek trati jsem už doběhla naštěstí dobře, částečně s holkama a částečně sama. Moc mě to nebavilo. Ani ne kvůli těm chybám, ale hlavně díky nepřesnostem mapy, se kterýma jsem se na trati nevyrovnala. Po závodě jsem zjistila, že nás takových "motovidel" bylo víc a maličko mě to uklidnilo. Utěšovala jsem se (ne moc úspěšně), že jsem prostě měla svůj bloudící závod. Vrátila jsem se z lesa zničená a chtělo se mi domů. Náš autobus měl jet až se všichni zbloudilci vrátí z lesa. Naštěstí dřív jeli do Líšně Mikoškovi autem a vzali mě s sebou. Bylo to fajn, protože mi hned jel autobus domů a já se stihla ještě kouknout doma do skript a něco se naučit na středeční zkoušku.

Zbývá už jen poučení : "Co není v hlavě, musí být v nohách…"
[ Když není nikde nic - improvizujte :o) ]

EvKa

Výsledky: D14 2. Rambousková Hana, D21 2. Gebauerová Jana, H14 1. Zimmermann Jakub, H18 2- Pracný Jakub, 3. Chromý Adam, H21 1. Zřídkaveselý Libor, 3. Bukovác Maroš.

M ČR v nočním OB

Jako každoročně, i letos se konalo MČR v NOB. Účast našeho oddílu byla velice malá, protože závod se běžel v nám velmi dobře známém terénu ze zimních tréninků na Lesné. Pořadatelství se tentokrát ujala Tesla a připravila velmi zajímavé tratě na mapě Panská lícha, která vznikla spojením (a přemapováním) map Lesná IV., Střelnice a Rybstole. Jak už jsem řekl, účast našeho oddílu byla malá, protože většina byla ještě unavena z oblastňáku, který se běžel týž den v Habrůvce, ale přesto to stačilo na medaili, kterou si nakonec odnesl Petr Jánský (dokonce na Lesné netrénoval). Trať závodu začínala v zahrádkách na mapě Rybstole (kam pořadatelé přivezli dokonce i osvětlené kadibudky), kde jsme proběhli všechna možná údolíčka. Některým se podařilo už před startem odrovnat své světlo, ale skvěle připravení pořadatelé vyřešili i tento problém a nejmenovanému nešikovi světlo půjčili. Proti pořadatelům sice hraje to, že i toto světlo brzy zhaslo a chudákovi nezbývalo nic jiného než počkat na za osm mimnut startující soupeřku a běžet zbývajících pět kilometrů v závěsu po tmě, ale přesto je můžeme chválit. Trať vedla dokonce i kolem kynologického areálu, takže i psi si pořádně zařvali a pomohli tak určitě závodníkům k lepším výkonům. Hodně závodníků si dokonce prohlédlo střelnici Myslivecký stadion, do které se dostali velkou dírou v plotě. Zde je krásně vidět, jak v mapě nakreslená cesta končící plotem ve skutečnosti plotem procházející, dokáže způsobit ztrátu závodníků, u některých i rozbitou hlavu. Jinak byla trať perfektní, proběhla všemi skládkami, hnoji, tlejícími jablky či trnovými hustníky. Povinným úsekem vyústila trať z lesa do Čertovy Rokle na sídlišti Lesná, kde vymetla také všechna údolíčka a skončila u bazénu TJ Tesla Brno. Naše málo početná skupina (členy radši jmenovat nebudu, protože bych na někoho zapomněl), tedy nakonec dovezla jednu stříbrnou medaili a ostatní určitě překvapí na dalším mistrovství.

Adam Chromý

Výsledky: D16 1. Vlažná Lucie (LCE) 33:41, 2. Dlouhá Marie (DKP) 35:02, 3. Duchová Iveta (LPU) 37:00; D18 1. Zatloukalová Lenka (JPV) 45:22, 2. Kovářová Kristýna (DKP) 47:43, 3. Hrušková Lenka (OSN) 48:55; D20 1. Przyczková Michaela (TRI), 2. Nováková Kateřina (TRI) 48:48, 3. Kalenská Romana (SJC) 53:18, 6. Moždiáková Michaela 59:58; D21 1. Stehnová Zuzana (DKP) 65:09, 2. Jahnová Anežka (VSP) 68:28, 3. Waldová Lucie (DKP) 71:16; H16 1. Perůtka Jan (LCE) 51:28, 2. Jánský Petr 52:24, 3. Beneš Jan (SJC) 52:55, 6. Chromý Adam 57:02; H18 1. Marcaník Jan (TZL) 55:40, 2. Krčál Jaroslav (LPU) 57:11, 3. Falta Ondřej (JIL) 58:43, 17. Stehlík Martin 87:38; H20 1. Vodička Jan (SJC) 60:15, 2. Dlabaja Tomáš (TZL) 60:45, 3. Jalový Milan (RBK) 63:05, H21 1. Ropek Rudolf (DLI) 74:39, 2. Henych Petr (JIL) 77:42, 3. Voráček Michal (PGP) 79:51, 18. Bukovac Maroš 86:47, 30. Zámečník David 97:02, 33. Jelínek Petr 102:26, 41. König Lukáš 124:59.

Prázdninové vícedenní závody 2002

28. - 30. 6. - Cena střední Moravy (KON) - centrum: Baldovec

4. - 7. 7. - Šumperský divočák (KSU) - centrum: Svojanov - E1: ČT, zkrácená trať, 00=15:00, Or-lovské lesy (7 km od centra); E2: PÁ, zkrácená trať, 00=10:00; E3: NE, klasika, handicap, 00=9:00 - kategorie: DH10N,C, 12B,C, 14B,C, 16B,C, 18B,C, 20B,C, 21E,A,B,C, 35B,C, 40B,C, 45B,C, 50B,C, D55B,C, D60, H60B,C, DH65, 70 - terén: pořadatel nepopisuje (mapy 1:15000) - ubytová-ní: stany (120 Kč/osoba), chatky (210 Kč/osoba) - parkování: 30 Kč - přihlášky do 20. 5. (žactvo: 140 Kč, ostatní 240 Kč + ubytování a parkování)

5. - 7. 7. - Závora 2002 (PHK) - centrum: Chvaleč - E1: PÁ, zkrácená trať, 00 = 12:00; E2: SO, klasika, 00 = 9:30; E3: NE, zkrácená trať, 00 = 9:30 hod. - kategorie: - kategorie: DH10N,C, 12A,B, 14A,B, 16B, 18B, 21E,A,B,C, 35A,B, 40A,B, H45A,B, D45, HD50, HD55, H60 - terén: převážně jehličnatý les s množstvím terénních tvarů (menší pískovcové útvary, okrajové skalky, roztroušené balvany a kamenná pole - ubytování: kemp (200 Kč/osoba/pobyt), tělocvična (100 Kč/osoba/pobyt) - přihlášky do 25. 5. (žactvo 210 Kč, ostatní 290 Kč + ubytování)

12. - 14. 7. - Grand prix Vamberk (VAM) - centrum: Potštejn

12. - 14. 7. - Cena Posázaví (JHB) - centrum: Lipnice n. S. - E1: PÁ, zkrácená trať, 00 = 14:00 hod.; E2: SO, klasika, 00 = 9:00 hod.; E3: NE, zkrácená trať, 00 = 9:00 hod., handicap - kategorie: DH10N, 10, 12, 14, 16, 18, 20, 21A,B,C, 35B,C, 40B,C, D45, H45B,C, D50, H50B,C, DH5, 60, 65 - terén: E1: kopcovitý, místy kamenitý s balvany a skalními výběžky a srázy, středně hustá síť cest, vodoteče, převažuje dobrá průchodnost; E2,E3: kopcovitý, místy značně kamenitý s kamennými po-li, balvany a skalními výběžky a srázy, jámy, kupky, kamenné výsypky, zatopené lomy, bažiny, středně hustá síť cest, různorodá průchodnost - ubytování: stany (120 Kč/pobyt), tělocvična (55 Kč/osoba/noc), ubytovna - přihlášky do 15. 5. (žactvo 180 Kč, ostatní 280 Kč)

13. - 16. 7. - Pohár Slovenského krasu - centrum: Krasnohorské podhradie u Rožňavy - E1: SO, sprint; E2: NE, zkrácená; E3: PO, krátká, E4: ÚT, zkrácená, handicap - terén: E1: anglický park, E2-E4: krasový, závrtový (00 vždy v 9:30 hod.) - ubytování: stany, tělocvična, internát - přihlášky do 21. 5. s vklady a nocležným

19. - 21. 7. - Pohár Slovenského ráje - centrum: Spišské Tomášovce u Spišské Nove Vsi - E1-E3: zkrácené tratě - terén: E1: náročný vysokohorský les s množstvím skal, milířů; E2, E3: terén částeč-ně otevřený s příkrými svahy, vysoký les střídají úseky s podrostem a kameny, ubytování: stany, tělocvična, internát - přihlášky do 10. 5. s vklady a nocležným

19. - 21. 7. - Botas Vysočina cup 2002 (CHT) - centrum: Zderaz - E1: PÁ, krátká trať, 00=15:00; E2: SO, zkrácená trať, 00=9:00; E3: NE, klasika, handicap, 00=9:00 - kategorie: DH10N,C, 12B,C, 14B,C, 16B,C, 18B,C, 20B,C, 21E,A,B,C, 35B,C, 40B,C, 45B5C, 50B,C, D55B,C, D60, H60B,C, DH65, 70 - terén: Vysočinský terén, mírně zvlněný až kopcovitý, s písčitým podložím pískovcové skalky a kameny (zákaz používání obuvi s kovovými hřeby!!! - mapy 1:15000 a 1:1000) - ubytová-ní: stany (190 Kč/osoba), tělocvična (250 Kč/osoba) - parkování 50 Kč - přihlášky do 15. 6. (žac-tvo: 200 Kč, ostatní 300 Kč + ubytování a parkování)

26. - 28. 7. - Pivrnec cup (LJN) - centrum: Smržovka

31. 7. - 4. 8. - 5 dnů OB (SJC) - centrum: Doksy, camp Bílý kámen - start po všechny v 9:00 hod. - kategorie: D/H10N,C, 12AB, 14AB, 16AB, 18AB, 20AB, 21EABC, 35AB, 40AB, 45AB, H50AB, H55AB, D50, D55, DH60, 65 - terén: E1-E4 skalnatý terén ve vzdálenosti 6 km od centra; E5: stře-doevropský terén 2 km od centra (mapy 1:5000 resp. 1:10000), po všechny etapy zákaz používání obuvi s kovovými hřeby!!! - ubytování: kemp (žactvo 220 Kč/pobyt, ostatní 400 Kč/pobyt), chatky (žactvo 780 Kč/pobyt, ostatní 840 Kč/pobyt) - přihlášky do 5. 5. (žactvo 200 Kč, ostatní 500 Kč + ubytování)

9. - 11. 8. - Grand prix jižní Čechy (SJH) - centrum: Staré Město p. L. - E1: PÁ, krátká trať, 00=15:00; E2: SO, zkrácená trať, 00=9:00; E3: NE, klasika, handicap, 00=9:00 - kategorie: DH10N,C, 12B,C, 14B,C, 16B,C, 18B,C, 20B,C, 21E,A,B,C, 35B,C, 40B,C, 45B5C, 50B,C, D55B,C, D60, H60B,C, DH65, 70 - terén: mírně zvlněný až kopcovitý s množstvím menších kamenů a drobných skalních útvarů (mapy 1:15000 a 1:1000) - ubytování: stany (190 Kč/osoba), tělocvična (250 Kč/osoba) - parkování 50 Kč - přihlášky do 20. 5. (žactvo: 200 Kč, ostatní 300 Kč + ubytování a parkování)

16. - 18. 8. - Štít města Sokolova (SJC) - centrum: Šindelová - E1: PÁ, sprint, 00=16:00, E2: SO, klasika, 00=9:00; E3: NE, zkrácená, 00=10:00 - kategorie: D/H10N,C, 12BC, 14BC, 16BC, 18BC, 20BC, 21BC, 35BC, 40BC, 45BC, H50BC, H55BC, D50, D55, DH60, 65 - ubytování: kemp 120 Kč/pobyt - přihlášky do 10. 5. (žactvo 100 Kč, ostatní 300 Kč + ubytování)

16. - 18. 8. - Grand prix Silesia (AOP) - centrum: Bohdanovice u Opavy - E1: PÁ, krátká trať, 1:15000, 00=15:00; E2: SO, zkrácená trať, 1:7500, 00=9:00; E3: NE, klasika, 1:10000, handicap, 00=9:00 - kategorie: DH10N,C, 12B,C, 14B,C, 16B,C, 18B,C, 20B,C, 21E,A,B,C, 35B,C, 40B,C, 45B5C, 50B,C, D55B,C, D60, H60B,C, DH65, 70 - terén: mírně zvlněný až kopcovitý s množstvím menších kamenů a drobných skalních útvarů, lomů, lomečků, závrtů, jam a prohlubní - ubytování: stany (190 Kč/osoba), tělocvična (250 Kč/osoba) - parkování 50 Kč - přihlášky do 20. 6. (žactvo: 200 Kč, ostatní 300 Kč + ubytování a parkování)

24. - 25. 8. - Pěkné prázdniny s OB v Českém ráji (TUR) - centrum: chatová osada Srbsko - E1: SO, sprint, 1:5000, 00=9:30; E2: SO, sprint, 1:5000, 00=15:30 - E3: NE, klasika, 00=9:30, intervalový start - terén: skalnatý, členitý (zákaz použití obuvi s kovovými hřeby) - ubytování: 80 Kč/osoba/pobyt - přihlášky do 20. 6. (žactvo: 180 Kč, ostatní 270 Kč 30. 8. - 1. 9. - + ubytování)

Své přihlášky dávejte Alešovi pouze s penězi za startovné a ubytování, jinak nebudete přihlášeni.

Letní tábor 2002

Letos se skládá ze:
  • soustředění na Třech Studních (15. - 19. 7.) - vedoucí: EvKa, Jitka, Vašek
  • třídenních závodů Botas Cup (19. - 21. 7.) - vedoucí: EvKa, Jitka
  • tábora v Budislavi s LPU (22. - 28. 7.) - vedoucí: EvKa

Bude zajištěn přejezd z jedné akce na druhou. Své přihlášky odevzdávejte co nejdříve. Bližší informace u Evy Kadlecové.

Rozpis tréninků - platí od 1. dubna 2002

DENSKUPINAMÍSTOČAS
PoEvkaŽabovřesky - Rosnička17.00 - 19.00
ZhustaŽabovřesky - Rosnička15.30 - 16.30
ÚtZhustaBCVČ Lesná, Milénova17.00 - 19.00
EvkaBCVČ Lesná, Milénova16.30 - 18.00
Stvšichnimapové tréninky - viz. samostatný rozpis16.15 - 19.00
ČtZhustaŽabovřesky, Rosnička (+zájemci od EvKy)16.00 - 18.00
DospělíZŠ Janouškova19.00 - 20.00

Program na duben - květen 2002

27. 4. - SO - MČR na dlouhé trati - centrum: Bedřichov (u Jablonce n. Nisou) - kategorie: MČR - H/D 18, 20, 21 + veteraniáda - H/D 35, 40, 45, 50, H 55, H 60 + veřejné - T 4, T8 - prezentace do 9:00 - start 00: 10:00 (mistrovství), 11:00 (veteraniáda) - terén: typický jizerskohorský, kopcovitý, kamenitý, místy podmáčený, místy podrost, hustá síť nezpevněných komunikací - doprava: odjezd:pátek 15:30 od Bohémy auta EvKa, Brabík , Libor, Slováci - vedoucí: Libor Zřídkaveselý

27. 4. - SO - 6. jarní oblastní žebříček - centrum: Babice u Rosic - mapa: Ferdinand (1:10 000, e=5m) - prezentace: do 10:30 - start: 11:00 - vedoucí: Jitka Kabáthová - odjezd: vlakem 8:47 z hl.n. - návrat vlakem 16:12 v Brně (15:31 z Babic)

4. - 5. 5. - 1. , 2. závod žebříčku B - centrum: sobota: Milotice nad Oslavou (fotbalové hřiště), neděle: Radim, místní část Radimek (6km západně od Krnova) - prezentace v sobotu do 10:00 - start 00: sobota: 11:00, neděle: 10:00 - mapa: Kokrháč 1:15 000, E=5m, Radimek 1:15 000 E=5m - terén: první část svah s větším počtem detailů (kupky,srázy,bunkry), druhá část rovinatá s velkým množstvím komunikací a mel.příkopů, les převážně jehličnatý, občas tráva nebo podrost - odjezd: v sobotu zvláštním autobusem v 7:30 od Janáčkova divadla - návrat: v neděli 17:00 k Janáčkovu divadlu - vedoucí: Pavla Čermáková

8. 5. - ST - 7. jarní oblastní žebříček - centrum: centrum: Baldovec, autocamping a letní tábor, okr. Prostějov - mapa: Zadní Hatman (1:15 000, e=5m) - prezentace: do 10:30 - start: 11:00 - vedoucí: Jitka Kabáthová - odjezd: 9:00 od Bohémy - návrat cca. 16:00

15. 5. - ST - mapový trénink - Hostěnice - sraz do 16:15 hod. - mapa: Hostěnice 2 - doprava: zvláštním autobusem od Bohémy, odjezd 16:15 - návrat: 18:45

10. - 12. 5. - PÁ-NE - Český telekom třídenní - centrum: Kroměříž, Čechy pod Kosířem, Prostějov - kategorie: H/D -10, -12, -14, -16, -18, 19-, 35-, 40-, 45-, 50-, 55-, H60, RD, P - start E1: 18:30 - E1: krátká trať, E2: klasická trať, E3: krátká trať - prezentace: pátek do 17:00 - doprava individuální - vedoucí: Libor Zřídkaveselý

18. - 19. 5. - 1. , 2. závod žebříčku A - centrum: sobota: 1km jihozápadně od obce Okna u Doks, neděle: obec Skalka u Doks - prezentace v sobotu do 11:00 - start 00: sobota: 12:00, neděle: 10:00 - mapy: dle IOF, 1:10 000 E=5m - terén: členitý skalnatý,les převážně borový dobře průběžný - odjezd: v sobotu zvláštním autobusem v 7:00 od Janáčkova divadla - návrat: v neděli 19:00 k Janáčkovu divadlu - vedoucí: Libor Zřídkaveselý

22. 5. - ST - mapový trénink - Líšeň, Velká Klajdovka - sraz do 16:15 hod. - mapa: Přední Hády - doprava: bus č. 56 ze Staré Osady, výstup na zastávce Velká Klajdovka

25. 5. - SO - MČR na krátké trati - centrum: Dolní Javoří, louka na V okraji, okr.Jičín - 4 km S od Lázní Bělohrad - kategorie: MČR - H/D 18, 20, 21 + veteraniáda - H/D 35, 40, 45, 50, 55, 60, 65, H 70, H 75 + veřejné - T3 - prezentace do 21:00 (pátek), do 9:00 (sobota) - start 00: 10:00 (MČR-semifinále), 12:00 (veteraniáda), 15:00 (MČR-finále) - terén: Podhorský středoevropský terén s dobrou průchodností, značně členitý s množstvím skalních srázů a kamenných polí, smíšený porost většinou smrkový - odjezd: pátek 16:30 od Bohémy autobusem - vedoucí: Libor Zřídkaveselý

25. 5. - SO - 8. jarní oblastní žebříček - centrum: Sklené nad Oslavou, hřiště - mapa: Dolní Tis (1:15 000, e=5m) - prezentace: do 9:30 - start: 10:30 - vedoucí: Jitka Kabáthová - odjezd: vlakem 7:57 z hlavního nádraží (jízdenku si kupuje každý sám - do stanice Sklené n. Oslavou) - návrat: cca. 16:00

29. 5. - ST - mapový trénink - Obora - sraz do 16:15 hod. - mapa: Chochola - doprava: bus č. 103

1. 6. - SO - 3. závod žebříčku A - centrum: Náměšť na Hané, amfiteátr - prezentace v sobotu do 12:00 - start 00: sobota: 13:00, neděle: 9:00 - mapy: Terezské údolí-jih(1:10000), e=5m - terén: typicky středoevropský terén v nadmořské výšce 250 - 450 m.n.m. s průměrnou sítí komunikací, mírně členitý - odjezd: zvláštním autobusem v 10:30 od Bohémy - návrat: 18:00 k Bohémě - vedoucí: Libor Zřídkaveselý

2. 6. - NE - 4. závod žebříčku A - centrum: Náměšť na Hané, amfiteátr - prezentace v sobotu do 11:00 - start 00: sobota: 12:00, neděle: 10:00 - mapy: ), Terezské údolí-sever (1:15 000), e=5m - terén: typicky středoevropský terén v nadmořské výšce 250 - 450 m.n.m. s průměrnou sítí komunikací, mírně členitý - odjezd: v sobotu zvláštním autobusem v 6:30 nebo 7:30 (dle startovního času) od Bohémy - návrat: 15:00 k Janáčkovu divadlu - vedoucí: Libor Zřídkaveselý

5. 6. - ST - mapový trénink - Soběšice - sraz do 16:15 hod. - mapa: Zelené Peklo - doprava: bus č. 43, 57, výstup na zastávce ,,Lesní školka"

8. 6. - SO - 9. jarní oblastní žebříček, oblastní přebor- centrum: Bílovice nad Svitavou - mapa: Zadní Hatman (1:15 000, e=5m) - prezentace: do 10:30 - start: 11:00 - vedoucí: Jitka Kabáthová - odjezd: vlakem 9:20(Bílovice 9:32) - návrat cca. 16:00

9. 6. - SO - oblastní přebor štafet- centrum: Bílovice nad Svitavou, sokolovna - mapa: Vojanka (1:15 000, e=5m) - prezentace: do 10:00 - start: 11:00 - vedoucí: Jitka Kabáthová - odjezd: vlakem 8:55 z hlavního nádraží (v Bílovicích 9:05), sraz do 8:45 - návrat cca. 16:00

12. 6. - ST - mapový trénink - Hvozdec - sraz do 16:15 hod. - mapa: Bílý Potok - doprava: zvláštním autobusem od Bohémy, odjezd 16:15 - návrat cca. 18:45

15. - 16. 6. - 5. , 6. závod ŽA A, 10., 11. OŽ - centrum: Sklené u Fryšavy, rekreační zařízení ODDM Žďár nad Sázavou - prezentace v sobotu do 11:00 - start 00: sobota: 12:00, neděle: 10:00 - mapy: dle IOF, 1:10 000 E=5m - terén: členitý skalnatý,les převážně borový dobře průběžný - odjezd: v sobotu zvláštním autobusem v 8:30 od Janáčkova divadla - návrat: v neděli 15:00 k Janáčkovu divadlu - vedoucí: Libor Zřídkaveselý

19. 6. - ST - mapový trénink - Kohoutovice, Myslivna - sraz do 16:15 hod. - mapa: Holedná 2 - doprava: bus č. 68

22. - 23. 6. - 5. , 6. závod žebříčku B - centrum: Lhotka u Zlína, sportovní areál - prezentace v sobotu do 10:00 - start 00: sobota: 11:00, neděle: 10:00 - mapa: Kokrháč 1:15 000, E=5m, Radimek 1:15 000 E=5m - terén: první část svah s větším počtem detailů (kupky,srázy,bunkry), druhá část rovinatá s velkým množstvím komunikací a mel.příkopů, les převážně jehličnatý, občas tráva nebo podrost - odjezd: v sobotu zvláštním autobusem v 8:00 od Janáčkova divadla - návrat: v neděli 16:00 k Janáčkovu divadlu - vedoucí: Pavla Čermáková

26. 6. - ST - mapový trénink - Líšeň, Velká Klajdovka - sraz do 16:15 hod. - mapa: Malé Hády - doprava: bus č. 56 ze Staré Osady, výstup na zastávce Velká Klajdovka

Plán soustředění 2001-2002

datummístonáplňmožnost účastipořadatel
14. - 28. červenec 2002Tři Studně + BudislavTábor OBvšichniKad+Kli
19. - 25. srpna 2002Staré Město pod Sněžníkemmapa + běhvýběrZhusta

O SP 2002

I když se to nezdá, probíhá průběžně, stále a trvale příprava finále SP 2002 V Brně.

Příprava se přirozeně dělí na část sportovní a část ekonomicko-organizační. Ta první se může zdát relativně jednoduchá. Rozsahem se nerovná jak počtem tratí a kontrol, tak počtem kategorií ani oblastnímu přeboru. Ve 3 souzěžích resp. 4 vč. kvalifikace se v každém běhu staví ženská a mužská trať nejvýše pro 2 kategorie. Rovněž délky stanovené pravidly nejsou nijak neobvyklé. O to větší jsou však nároky na kvalitu.

Ekonomicko organizační část se naopak od obvyklých závodů výrazně odlišná. Především rovněž požadovanou kvalitou a dále délkou akce, která sebou nese požadavky na dlouhodobé a kvalitní ubytování, stravování, dopravu, komunikační a internetové služby, inforservis, spolupráci s médii (TV, rozhlas, tisk), společenské akce, zajištění obsluhy VIP hostů, setkání s představiteli města, spolupráci se servisní agenturou, zajištění doplňkového programu na Nám. Svobody v při závodu ve sprintu, odklon MHD, oblečení organizátorů, stravování organizátorů, hostů, ubytování vedení ČSOB a hostů, instalaci výstavy a v neposlední řadě výrobu a tisk bulletinů, plakátů, poutačů, zvláštního vydání časopisu SP 2002 Brno, výrobu a tisk map. Kromě toho je třeba na to všechno sehnat peníze. To je takový detail, který se s každým kilometrem přidané mapy zvětší skoro o 10 tis. Kč.

V obou oblastech to vyžaduje spolupráci s vedením ČSOB, mapaři, agenturou, grafikem, tiskárnou, ČT Brno, regionálními studii a značnou dávku diplomatického úsilí při jednání s kontrolorem IOF, který má tendenci neustále si vymýšlet doplňky a zvětšení map, změny bulletinů atd. Obvykle po uzávěrce v tiskárně nebo po uzavření smluv. Moc nám to neusnadňuje.

V době přípravy se objevily dva názory nebo spíše koncepce, jak při přípravě postupovat. Všichni se shodli na tom, že tak rozsáhlou oblast nelze zajistit aktivistickým způsobem a to především v organizačně provozní části. Jedna koncepce předpokládala uzavření smluv s oddíly a přidělením činností bez stanovení konkrétních osob (garantů). Druhá koncepce vycházela z poznání, že samotné zajištění sportovní části nevyžaduje velké počty organizátorů, ale je třeba zajistit vysokou kvalitu pro různé činnosti. Po tom, co VBM převzala kompletně zajištění modelových a doplňkových akcí SP 2002 je zřejmé, že při současné reorganizaci v ZBM je největší "zásobárnou" organizátorů zůstala TJ Tesla. Proto po konzultaci Libora se Zbyňkem došlo ke kombinaci obou variant. Bohužel ani v Tesle není možné některé zkušené organizátory rozčtvrtit a použít je jako zodpovědné vedoucí na více míst. Mimo to je akce dlouhá a ne každý při svém profesním zařazení může věnovat celý týden. Proto jsou pro jednotlivá "pracoviště" vybráni po dohodě garanti, kteří se zúčastní následně koordinačních porad. První je začátkem dubna. Své týmy naplní především z řad svých oddílů a po dohodě s ředitelem závodu tj. Liborem. Podle rozsahu těchto realizačních skupin se uzavřou smlouvy s oddíly. V rozpočtu je na tuto věc řádně pamatováno.

Tím se dostáváme do oblasti ekonomiky a organizačního zajištění. Zde je situace mnohem komplikovanější. Pokud máte zájem, jsou k dispozici podrobné informace vč. Bulletinu II na www stránkách Světového poháru. Celkový rozpočet akce je ve výši 3.380.000,- Kč. Je celý s přiměřenou rezervou krytý zdroji z poplatků "Entry fee", za ubytování a stravu, dotace MMB a příspěvku sponzorů. Generálním sponzorem je Kooperativa a.s.. Vedení svazu nám poskytnulo překlenovací půjčku na období do zahájení tvorby vlastních zdrojů. Vznik vlastních příjmů je proti očekávání posunut a zaostává za platbami i původně neočekávanými. Příčiny jsou tyto:

  1. Posunutí platby záloh zasílaných účastníky na pozdější termín podle směrnice IOF podle pokynu kontrolora IOF.
  2. Výrazné zvýšení nákladů na mapařské práce, zvětšením rozsahu mapovaných terénů na žádost kontrolora IOF vč. původně neplánované mapy "Rosnička."
  3. Zdržení v uzavírání smlouvy s generálním sponzorem vzhledem k účasti managementu této společnosti na ZOH. Vzhledem k tomu, že Kooperativa je generálním pojišťovatelem ČSTV a významným sponzorem sportovních akcí v ČR i v Brně je tento důvod zcela pochopitelný.
  4. Posunutím schvalování dotací na MMB. Vzhledem k tomu, že dotace města Brna činí 3,8 % z celkového rozpočtu akce, není tento důvod rozhodující. V této chvíli již vím, že dotaci MMB pro tento rok schválil.
  5. Spolupořádající agentura vyrobila požadované zboží rychlostí blesku. Poutač byl již použit v TV přenosu z haly Vodová při "Brněnské laťce." 400 ks triček barvy tmavě modré a světle šedé v kvalitním provedení s oficiálním logem World Cup 2002 bude v prodeji již na nejbližších větších závodech. 60 ks polokošil barvy žluté s logem na levé kapse čeká na pořadatele.

Toto jsou důvody proč v současné době pracujeme se svazovou půjčkou a pomocí sportovních přátel. Vzhledem k tomu, že pro organizování akce byly vzpomenuté poplatky schváleny IOF v dostatečné výši a spolupořádající organizace, jako jsou Hotel Santon, hotel Kozí Horka, Automotodrom Brno, autobusový dopravce a další nám vychází cenově vstříc, je rozpočet vytvořen s rozumnou rezervou. Přes disproporci v časové souslednosti tvorby zdrojů a spotřeby, která se postupně vyrovná, je z již napsaného zřejmé, co všechno se do dnešní chvíle realizovalo. Nyní například probíhá jednání se sportovní redakcí TV 1 v Brně a redakcí TV Prima Brno. Připravuje se obsahově vydání zvláštního čísla časopisu SP 2002 v česko-anglické verzi, jsou objednány overaly pro organizátory, ceny pro vítěze, vytváří se jídelníček atakdále, atakdále.

Počínaje dubnem začne přímá organizační práce. Začnou chodit přihlášky a zálohy. Zatím se budou evidovat a třídit. Blíží se však den, kdy budeme potřebovat pro přímé zajištění chodu centra závodů v hotelu Santon a související činnosti na sportovištích pomocnou ruku. Potřebujeme pomoc v Event centru při činnosti závodní kanceláře, práci s počítačem, zajištění ubytování, překladatelských služeb, dopravních činností (vč. technické pomoci vozidly, kterou uhradíme), obsluze hostů a novinářů. Práce nesporně zajímavé a přímo v centru dění. Prosím především děvčata a studenty přiměřeně jazykově vybavené, aby nám pomohli. Svou pomocí přispějete finančně svému oddílu v rámci plnění smlouvy a ani na vás pořadatel nezapomene. Nabídky, dotazy a návrhy můžete adresovat komukoliv z organizačního výboru.

Děkuji a ahoj na SP 2002    
Jaroslav Mikoška st

Kdo ještě nezaplatil oddílové příspěvky a zálohy na závody má posledné možnost, tak učinit do prvních závodů žebříčku A (18. - 19. 5.) nebo žebříčku B (4. - 5. 5.)!!!

Časopis orientačních běžců klubu ZBM
Šéfredaktor: David Kabáth
Na vydání tohoto čísla se podíleli:
David Kabáth, Libor Zřídkaveselý, Aleš Humlíček, Adam Hrubý, Jiří Zelinka, Jakub Pracný, Petra Burešová
Toto číslo vyšlo 23. dubna 2002 - v tištěné podobě