ePolaris - 3/2003

Převzato z papírového vydání časopisu Polaris, při rozdílných tvrzením či údajích platí papírový Polaris. Některé části časopisu byly z různých důvodů vyjmuty.

Od čísla k číslu

Skončila Brněnská zimní liga - pěknou tečkou byl Adamna cup * 1. března pokračoval BBP dalším závodem, tentokrát v Modřicích * první týden v březnu jsme strávili v Krkonoších ve Špindlerově Mlýně * 8. března se běžela Hanácká dlouhá trať * o týden později jsme se vydali do Hradce Králové na tradiční Jarní pohár * současně se běžel předposlední závod Brněnského běžeckého poháru na Myslivně

Adamna cup - 4. závod BZL

Očima pořadatele:

Pořádání Adamna Cupu vlastně začalo již ke konci června, kdy jsem začal pracovat na mapě Akátky. Mapování mapy Akátky o celkové rozloze 1,2 km2 mě zabralo něco přes 200 hodin, včetně překreslování na počítači. S tím jsem však v červnu vůbec nepočítal, odhadoval jsem tak 80-90 hodin. Náročnost jsem poznal již po několika mapováních, avšak nijak mě to nevadilo, do února času dost, říkal jsem si. Po prázdninách to již bylo jinak, to jsem věděl, že nestíhám, protože jsem přes prázdniny nezmapoval ani metřík. Dalším problémem, se kterým jsem nepočítal, bylo to, že se v zimě stmívá již okolo půl páté. Ze školy se vracím ve tři, takže mi na mapování zbývalo pouze 1,5 hodiny. Denní počet zmapovaných metrů čtverečních začal ubývat s napadnutým sněhem, někdy jsem dokonce musel kopat botou díry, abych vůbec věděl, jestli stojím na pěšině, nebo chodníku. I vánoční prázdniny jsem obětoval mapování, abych splnil termín do konce ledna. Při mapování jsem nachodil přes 100 km.

Únor jsem věnoval nakupování potřeb, kreslení map a výrobě věcí, které jsem neměl (např. startovacích hodin, a dalších věcí).

V noci na neděli 23.února jsem měl sen, že totálně nestíhám, že se posouvá start, apod., ale já měl již všechno nachystáno, ceny připraveny, buchty napečeny, takže jsem tomu moc nevěnoval pozornost. Zbývalo mě jen dokreslit pár map a koupit kelímky, pro které jsem poslal sestru. Ta se je však snažila sehnat za každou cenu, a tak se posunul oběd a s tím i zvětšil časový deficit. Roznášet kontroly jsem začal s hodinovým spožděním. Ještě štěstí, že mě taťka s kontrolami vozil autem. Když jsem přiběhl z roznášení, před garážemi, které sloužili jako shromaždiště již stáli závodníci. Uvědomil jsem si, že se již začíná odehrávat můj včerejší sen o nestíhání. Naštěstí mě však pomohli mamka, taťka, babička a dokonce i někteří závodníci (hlavně Zhusta, kterému chci strašně moc poděkovat, protože nebýt jeho, startovalo by se asi až teď). Začínal jse nabývat pocitu, že to zvládám. V 20. startovní minutě jsem začal čekat na dobíhající závodníky, avšak nikdo nedobíhal. Věděl jsem, že ten závod nebyl na 15 minut jak má být sprint, věděl jsem dokonce, že není ani na 20 minut, ale že vítěz poběží závod 32 minut (směrný čas mužské krátké trati) to jsem nečekal. Jak jsem tak zaslechl, závodníci na to celkem nadávali, a tak mě nezbývá nic jiného než se omluvit:

VŠEM ZÁVODNÍKŮM SE VELMI OMLOUVÁM ZA NEDODRŽENÍ SMĚRNÉHO ČASU SPRINTU.

Dalším mínusem závodu, který jsem zaslechl byla neprostupnost terénu. Vy kteří jste si na tohle stěžovali vězte, že pouze ve třech postupech ze čtyřiadvaceti bylo nutno do takové houštiny vlézt! Právě neprostupnost dělá terén zajímavým (pokud je v něm hodně cest) a umožňuje stavět kontroly s volbou postupu, zda lézt do hustníků či zvolit obíhačku. Někomu se nelíbilo užití značek u dvanácté kontroly. Jednalo se o studnu, zmapovanou příslušnou značkou, a bývalý vstup do podzemních chodeb pod Akátkami kruhového půdorysu, tím podobný studně. Uznávám, že to mohlo závodníky mást, avšak je to plně v souladu s předpisy pro tvorbu map a definici značek na mapách pro OB. Kdybych to tak nezmapoval, nebylo by to v souladu a stěžovali byste si ještě více. A poslední stížnost, ke které se zde vyjádřím, je tato: Jirka Zelinka a Mlejnek si stěžovali, že v okolí šesté a dvanácté kontroly nebyla světlinka, která byla v mapě. Když jsem potom kontroly sbíral, ještě jsem se na to díval a ty světlinky tam opravdu jsou. Zeldo, za to že jsi nevyhrál, můžeš jenom a jenom ty, takže si svůj vztek vylívej jinak než sprosťárnami na účet pořadatelů! K tomu, co si o takových závodnících myslím, se radši nebudu vyjadřovat, protože bych musel použít stejná slova jako oni.

Úroveň svého závodu hodnotit nebudu, to patří jiným, ale doufám, že vám moje chyby a nedostatky závod moc neznepříjemnily, a že se s vámi setkám na dalším ročníku, který bude zase na Vinohradech, ale využije jiné, ještě neproběhnuté části. Slibuji, že se z letošních chyb poučím a pokusím se vám připravit závod, na který budete moci vzpomínat jem v dobrém.

Adam

Očima závodníka:

Je to již několik měsíců, kdy se ke mně dostala pozvánka na Adamna cup, takže jsem se na tento dlouho očekávaný závod nemohl nevydat. Jak již název napovídá, tak pořadatelem byl Adam Chromý (jestli někoho zajímá proč právě Adamna, tak se mrkněte na legendu na stránce adamna.zde.cz). Závod se konal 23. února s centrem v garážích na Bořetické ulici. Hned po příchodu na shromaždiště mě překvapila poměrně velká účast (něco kolem 50-ti lidí, což je na BZL dost velký počet). Prezentace byla v plném proudu, kdo se chtěl před závodem posilnit, měl možnost ochutnat výborné domácí buchty (do pořádání byla totiž zapojena celá rozvětvená Adamova rodina).

Ale teď již k závodu: Běžel se sprint na nové mapě Akátky (1:4000), který měřil pro muže 3,8km a pro ženy o kilometr míň. Tratě byly opravdu velmi pěkné. První část tratí byla v Akátkách (zahumusený, mírně kopcovatý terén), a pak se naběhlo do sídliště, kde se závod hodně zrychlil, ale i zde se dalo udělat několik chyb. Dalo se nachytat například na množství plotů, takže jenom při pozorném čtení mapy se vám nestalo, že běžíte a najednou do jednoho z nich narazíte.

A jak to nakonec dopadlo? V mužích zvítězil Zhusta s 15-ti vteřinovým náskokem na Zbynďu Štěrbu (LPU). Na třetím místě jsem s uctivou ztrátou dvou minut skončil já. V dámské kategorii pak kompletní stupně vítězů obsadili Pardubice. Zvítězila Petra Škodová, o druhé a třetí místo se podělily sestry Klimplovy, když Zuzka skončila druhá a Lenka třetí.

Na závěr už snad jen dodat, že kdo se nezúčastnil, o hodně přišel. Adamna cup byl totiž vrcholem BZL, jak se sluší a patří.

Dejv

Výsledky: muži 1. Zřídkaveselý Libor 32:59, 2. Štěrba Zbyněk (LPU) 33:13, 3. Kabáth David 35:19, 5. Stehlík Martin 39:20, 7. Klimenko Igor 40:10, 10. Zimmermann Jakub 41:20, 15. Brabec Jaroslav 43:26, 16. Pátek Richard 45:10, 17. Pracný Jakub 45:12, 19. Zelinka Jiří 46:02, 20. Mlynárik Peter 46:34, 22. Hájek Daniel 49:08, 23. Lexa Matěj 49:21, 24. Štěpánský Václav 49:28, 27. Denemarek Ivo 56:04, 30. Dědic Filip 62:41; ženy 1. Škodová Petra (LPU) 32:04, 2. Klimplová Zuzana (LPU) 33:11, 3. Klimplová Lenka (LPU) 33:56, 5. Čermáková Pavla 34:25, 8. Kabáthová Jitka 36:24, 10. Uhnavá Markéta 38:38, 11. Štěpánská Adéla 39:48, 13. Rambousková Hana 43:11, 16. Kabáthová Eva 46:28, Reinerová Barbara DISK; děti 1. Blatný Tom 35:21, 2. Chromá Kateřina 49:13, 3. Harš Ota a Gabriela 70:40, Říha Jan DISK.

Týden ve Špindlerově Mlýně

1. března - sobota

Konečně prázdniny. A co jinýho bychom mohli dělat, než jet na soustředění. Letos však ne tradičně na Sklené, ale netradičně do Špindlerova Mlýna. Odjezd autobusu byl v 6:45 ze Zvonařky a všichni to kupodivu stihli (ale někteří s tím měli docela problémy). Po naložení asi tuny věcí jsme vyrazili směr Špindl. Čekala nás docela dlouhá cesta, kterou nám zpestřil revizor, který si marně snažil probít cestu mezi našimi věcmi, a tak to nakonec vzal sportovně a pomalu to vzdal. Po dvou hodinách jízdy jsme dorazili do Hradce, kde nás čekala půlhodinová pauza. Všichni jsme si protáhli nohy, já si málem koupil dvě čokolády v hodnotě 30 Kč za tisícovku (dík poctivé paní prodavačce) a příjemně naladění (nejvíc Brabík) jsme vyrazili do hor. Po cestě už přibýval sníh a začalo to vypadat, že snad bude dokonce na čem lyžovat. Každýmu z nás ještě nejmíň třikrát od všech svých známých došlo na mobil, že Koukal vyhrál padesátku na MS ve Val di Fiemme. Ale to už jsme byli ve Špindlu. A čekal nás první problém, řešitelný asi jako snaha prorvat čtvereček kulatým otvorem. Měli jsme totiž asi o 150 kilo věcí víc než bychom unesli v nejlepších letech. Nakonec s vypětím všech sil jsme věci nějak pobrali (ještě do teď nechápu jak) a dostali se ke spodní stanici lanovky ve Svatým Petru. Pak už to byla pohoda, stačilo jen vylézt sjezdovku těsně pod vrchol na Novopačáckou chatu, kde jsme měli být ubytovaní. Problém však byl hlavně s taškou s jídlem, která vážila víc než Kuba Stratil a Štěpán dohromady. Nakonec jeli Kolbič s Brabíkem s těma nejtěžšíma věcma lanovkou, že je pak po sjezdovce ten kousek dolů nějak skutálí. A my jako zbytek, jsme vyrazili po červené sjezdovce nahoru. Vážně dala docela zabrat. Asi po hodině cesty a nespočtu nadávek jsme dorazili na chatu, pokochali se skvělým vybavením a vyrazili lyžovat. Bohužel bylo docela teplo, takže se jezdilo na břečce a ještě k tomu nikdo na lyžování nebyl moc zvyklej, takže jsme pak měli ruce vytahaný jak opice. Večer už jsme se jenom navečeřeli a poměrně brzo nás sklátila únava.

Dejv

2. března - neděle

A je tady první horské ranní vstávání. Snídaně měla být v osm, ale to se některým zdálo pozdě (že, Brabíku), a tak se posunula na 7:45 (po několika dnech pak stejně většina lidí v 7:45 teprv otevírala oči, což znamenalo, že do jídelny se došourali kolem osmé). Já osobně jsem měl dost, co dělat, abych po včerejším lyžování udržel v ruce lžičku. Dopoledne jsme vyrazili na Pláně jezdit kolečka (cca. 2,5km). Bruslilo se 70 minut a na závěr jsme si ještě dali trošku lyžařské techniky. Předváděl instruktor Zhusta, který se se slovy: "Musíte se na té lyži pořádně sklouznout!", vydal vstříc tvrdé zemi. Pak jsme si dali ještě krátký štafety a hurá na chatu. Následoval oběd a vytoužený spánek. Odcházelo se o půl čvrté, takže když jsem se po dvou hodinách probudil a zjistil, že se nemůžu ani zvednout z postele, tak to vypadalo bledě. Naštěstí se jely jenom Struhadla (trasa převážně z kopce, 9 nebo 14km), takže to docela šlo, až na poslední dva kilometry, kde jsem chytnul žaket. Večer už jenom jídlo, zahrát si pinec a honem spát.

Dejv

3. března - pondělí

Když jsme vstali byla všude mlha, což nebylo zrovna vítanou změnou počasí. Na dnešek si naplánovali svůj závod Dejv s Liborem. Tento závod spočíval v tom, že Dejv běžel na běžkách a Libor v teniskách. Takto to vypadá jako jednoznačná záležitost pro Dejva, ale háček je v tom, že se jede obráceně tzv. sjezdařské kolečko, což znamená seběhnout kousek sjezdovky, pak jet dva kilometry s kopce, ale poté až do cíle, který je vzdálen sedm kilometrů, musíte jet do kopce. Ale tento závod se uskutečnil až odpoledne. Dopoledne jsme jeli na Výrovku a zpátky, což byl docela hezký výlet. Jedinou vadou nakonec bylo jen to, že Libor zlomil hůlku o turistu, který místo aby vystoupil ze stopy do ní vstoupil. Odpoledne bylo stejně hnusně jako dopoledne, ale závod se samozřejmě uskutečnil a my jsme u cíle vyhlíželi, kdo se první vynoří z mlhy. Nakonec to byl Libor, ale Dejv na něho ztratil jen dvě minuty, což není mnoho.

Kuba

4. března - úterý

Na tento den byl naplánovaný výlet. Počasí se oproti předchozím dnům výrazně zlepšilo. Sluníčko hřálo a sníh byl krásně zmrzlý, a tak nám nic nebránilo v tom, abychom si nasadili běžky, vzali hůlky (někteří i tažná lana), a vyrazili vstříc krásným výhledům, zážitkům a HLAVNĚ kopcům. Hlavním cílem výletu bylo, ostatně jako každý den, přežít. Jako vedlejší cíl byl pro naši, Liborovu, skupinu určen přibližně 15km vzdálený kopec Černá hora. Hned při pěším výstupu nad chatu jsme zjistili, že díky inverzi uvidíme místo údolí a vrcholků jen obrovské bílé moře se zasněženými ostrovy, ale i tak to byl nádherný pohled.A co říci k cestě? Byl to prostě výlet jako každý jiný. Některým se zdálo, že by málo natrénovali a tak si do kopců přibírali zátěž v podobě malého Kuby přivázaného na laně(že Zhusta?), jiným se zase výlet zdál moc dlouhý a tak radši po pár kilometrech použili jako důvod k návratu zlomenou hůlku (že Chrobáku?), no a někteří častěji, někteří méně častěji zblízka zkoušeli, jak je ten sníh tvrdý (že…?:). V průběhu cesty jsme se rozdělili na dvě skupinky, které se opět sešly na oběd na Kolínské boudě (doufám, že vás nemystifikuji, ale já jsem byl v té době už tak unavený, že si toho moc nepamatuji). Po dobrém jídle nás čekal 2,5km dlouhý kopec(samozřejmě nahoru), a tak se na běžky nikdo moc nehnal. Já osobně jsem doufal, že se najde nějaký kouzelný dědeček, který mě za půlku tatranky (později už jsem byl ochotný mu dát tu tatranku celou) vytáhne nahoru. Bohužel se zázrak nestal, a tak jsem musel, jako skoro všichni ostatní šlapat po svých. A jak to dopadlo? Myslím, že se všichni vrátili spokojení a příjemně unavení. Teda až na dříve zmiňovaného Adama:) Večer už probíhal jako každý jiný.

Brabík

5. března - středa

Ve středu jsme jako obvykle vstali, posnídali ovesnou kaši (teda jak kdo) a po ní hodinku v klidu trávili. Poté jsme se měli vydat na lyže, na asi 13 km dlouhý okruh, Velká Struhadla, avšak právě v oné hodině jsme se my, holky, usnesly, že jsme příliš mrtvé, než abychom absolvovaly náročný trénink, a tak jsme si našly jakousi trasu na turistické mapě, s tím že se vydáme na pěší výlet. Když jsme všichni vylezli před chatu, byl krásný letní den, svítilo sluníčko, cvrdlikali ptáčci, a Janča se rozhodla nás zradit a jet přeci jen s klukama trénovat. Já jsem se po chvíli taky odpojila od pěší výpravy a šla jsem pro změnu sjezdovat se svým bratrem, který náhodou bydlel v chatě na protějším kopci. Pokud vím, tak holky došly celkem daleko, chtěly dokonce vylézt na ňákej kopec, ale cesta nahoru nebyla zrovna nejschůdnější, tak se vrátily… Po obědě jsme už jen kroužili nahoře nad chatou, každý nakroutil jinou vzdálenost, ale v zásadě se tento den dá (aspoň pro nás holky) označit za odpočinkový.

Hanka

6. března - čtvrtek

Na čtvrtek jsme si naplánovali skvělý výlet na Sněžku. Pod kopec na lyžích a na vršek pěšo. Ráno se teda mohutně připravujeme - do jedné kapsy perník, do druhé foťák, nezapomenout prachy a jde se na věc. Zhusta si ještě kolem pasu omotává tažný lano, pro Škvrněte a nějaké ty odpadlíky. Slunko praží jak o život, ale stačí dojet ke srubu a je jasný, že Sněžka na nás dneska nemá náladu. I když se to zespodu nezdá, na hřebeni slušně fouká a není to žádnej jarní vánek... Takže smůla, výlet se odvolává. Zkoušíme jet ještě kousek směrem na Bufet, ale nějak to není ono - protivítr, pod nohama klouzačka, omrzlej nos a ruce, těžká paráda. Otáčíme to kousek pod lesem a většina sviští dolů Struhadlama. Dneska to musí být prvotřídní sjezd, jenom s bržděním je to trochu horší a dopad je tvrdej. Na to nemám nervy, tak si radši zakroužím nahoře, vyfotím pár pařezů ve větru a hurá dolů na oběd. Ze Struhadel přichází všichni vysmátí. Kolbič otestoval, jak se brzdí bradou, Prokůpek si zas hrál na tuleně a furt se válel po zemi, asi se nemohl domluvit se svýma novýma lyžema.

S obědem se nepočítalo a tak podle toho vypadá. Mimořádně bylo víc toho, co na chleba, než chleba, ale dojedli jsme se tatrankama a můžeme v klidu relaxovat. Odpoledne lyžuje každý kde chce, to znamená výběr mezi kolečkama a Struhadlama. Jedu s Bárou Struhadla dolů a pak nahoru, vracíme se až za šera. Shora ze sjezdovky je super výhled po okolí. Pod náma svítí Špindl, naproti na Medvědíně krouží rolby, sápou se do kopce jak přerostlý světlušky, vlevo v dálce osvětlená sjezdovka, prostě podvečerní lyžařská idylka.

Zlatým hřebem večera je hra Parlament. Na vysvětlování je to složitý, ale základem je, že si všichni furt střídají jména a nikdo pořádně neví, kdo je kdo, ale každej se snaží dostat do parlamentu - už to chápete, ne? No vedle vás třeba sedí Maruška, ale zrovna si říká Igor, za půl minuty si přesedne jinam a už je z ní Adélka, přitom pravá Adélka sedí naproti a tvrdí, že je Štěpán. Čert by se v tom nevyznal, ale vy musíte, jestli chcete vyhrát. Totiž dalším důležitým bodem je, že hrajou holky proti klukům a musím se pochlubit, že my holky jsme to pokaždé vyhrály! Prostě na to máme, jenom Zhusta pořád tvrdil něco o náhodě. S hraním končíme až skoro v pátek a potom šupem spat.

Janča

7. března - pátek

Snííídaně - pošesté a naposledy - zaznívá z útrob bývalé hájenky - toho času v majetku LOB Nová Paka. Poslední budíček s chutí ovesných vloček. Když ze stolů mizí poslední jídlo, rozhoduje Zhusta takto: Naposled k bufíku, ale do půl dvanacté zpátky. Každému je trošku líto, že to je naposled, co se škrábem po "černé" nahoru. Máme štestí. Božstva hor jsou nám dnes nakloněna. Lepší než včera, kdy ztroskotala naše výprava na Sněžku pro nepřízeň počasí. Po chvilce vykoukne i Oskar a někteří jedinci začínají odhazovat co jde. Klasici si dneska asi moc neužijí. Krkonoše se chystají na zítřejší sedmdesátku a z tratí zmizely poslední lyžařské stopy - ať žije bruslení. Pár koleček na Výrovku a hurá poslední sjezd zpátky k Rozcestí. Komu je život milý, vydává se zpátky po sjezdovce, kamikadze si vybírají tolik oblíbenou zkratku lesem (a dnes i ledem), což se mě nakonec třikrát vymstilo. Chudáci sjezdaři na šlepru hned při výjezdu z lesa. Nestačí se divit, co to kolem nich letí, brzdí celou sjezdovkou, a mizí kdesi u chajdy. Tam už se ale balí, vaří a pucuje. Úderem druhé se vydavá 20ti členné komando ZBM na cestu domů. Psychicky naročný sestup po FIS sjezdovce nakonec všichni zdolávají bez větších problémů. Zážitky teprve začínají na autobusovém nádraží. Pro ty, kdož neměli místenku, zůstává sedmý březen 2003 nejhororovějším dnem života. Žabiny zabrali prakticky celý autobus. Ještěže máme ty místenky - díky Libore. Po příjezdu na Zvonařku řidič autobusu opět nezklamal. Otevřel zadní dveře. Je to asi ten nejrychlejší způsob, jak dostat všechny bágly ven.

Tak to byl den ve znamení cesty z posledního zimního soustředění zpátky do metropole Moravy. Hurááá vstříc nové orienťácké sezóně.

Igor

Hanácká dlouhá trať

Stejně jako v loňském roce, tak i letos jsme se vydali na dlouhou trať Hanácké oblasti, která se konala 9. března, avšak tentokrát v trochu jiném složení. Jeli jsme ve čtyřech Zhustovým formanem - tři závodníci: já, Prokůpek, Arnošt + jeden turista: Kenia.

Vše začalo srazem u Bohémy, kde městská policie ocenila moje asi minutové stání s autem na autobusové zastávce menší pokutou. Pak jsme se pro jistotu u volantu s Prokůpkem vyměnili, protože mně jeden flastr stačil. Na sedadlo spolujezdce si sedl navigátor Kenia a jelo se. Vyrazili jsme směr Líšeň, Jedovnice a dál do vesnice jménem Stražisko (mezi Konicí a Plumlovem). Cesta celkem v pohodě, Prokůpek to docela znal, takže se Kenia naštěstí nedostal moc ke slovu a další pokutu už jsme taky nechytli.

Shromaždiště bylo v pěkné hospůdce, kde jsme se dozvěděli, že Arnošt už je na Hané poměrně populární (přihlašovali jsme se asi na třikrát a všechno psal Arnošt). Chvíli před startem ještě dorazila Janča s Renečkem z Prostějova a Jirka Otrusina, který přijel z Olomouce. Cesta na start proběhla následovně: jelo se do nedaleké vesnice vlakem, takže když strojvůdce na zastávce uviděl bandu šašků v dederonech (asi 110 lidí), tak málem vypadl z okýnka. Nakonec jsme ale zdárně dorazili do místa startu. Trať v mužské kategorii měřila 20km a ženské o 5km méně (+ další mixová desetikilometrová trať). Běželo se z hromadného startu, takže při prvním písknutí vyběhlo vstříc dvaceti kilometrům asi 15 chlapů. Běželo se na první kontrolu, která byla uzlovou a zde jsme se pak rozdělili na dva okruhy, které jsme šli v opačném pořadí. Po prvních pár kontrolách jsme zjistili, že stavitel nestíhal a něco v tom lese chybělo. Všechno nám to bylo jasný, když jsme ho potkali na další kontrole ještě asi s pěti lampiony v ruce a slovy: "Chlapi, oražte si jakou chcete." No co, stane se, vždyť o houby šlo. A pak už se začalo tvrdě závodit. Já jakožto nezkušený zajíc, jsem vypálil dopředu s tím, že je setřesu, ale nějak to nešlo (malá chybka a už mně zase dýchali na záda). V půlce trati jsme už na čele zůstali čtyři: já, Prokůpek, který se na čelo dotáhl po pomalejším začátku + dva hanáci. Ty jsme v závěru setřásli a do cíle už v doběhli v poklidu. Vlastně jak kdo, Prokůpek první a svěží, já hned tři vteřinky za ním s nohama tuhýma, jak beton. Jirka asi po deseti minutách na šestém místě. Janča skončila v ženách třetí. Pak jsme si sedli do hospody, dali smažák a počkali na ultravytrvalce Arnošta, který se ještě kochal v lese. Následovala již jen cesta domů a poklidný večer s pocitem dobře odvedené práce.

Dejv

Výsledky:: D15 1. Axmann Karel (STE) 92:33, 8. Smičková Eva (KON) 108:28, 10. Gebauerová Jana 129:40; P20 1. Prokop Petr 111:58, 2. Kabáth David 112:01, 6. Otrusina Jiří 123:12, 11. Pátek Richard 197:00.

Brněnský běžecký pohár - Modřice, Myslivna

Začíná jaro a Brněnský běžecký pohár 2002/2003 se chýlí ke konci. 1. a 15. března se běželo předposlední dvě kola.

První březnový den se běželo 9. kolo v Modřicích. Jelikož v tento den začaly prázdniny (soustředění ve Špindlerové Mlýně), nebyla naše účast nijak vysoká. Na pětikilometrové trati doběhl Filip Dědic 52. (12. místo v mladších dorostencích) a na dvojnásobné skončil Arnošt na 176. místě. Vítězi se stali Milan Hrazděra (vítěz několika posledních závodů) s čtvrtminutovým náskokem na Jaroslava Raichla a Lukáš Razým z České Třebové (ten se BBP zúčastnil poprvé) před Alešem Palkem.

O čtrnáct dní později sa konal předposlední závod v Kohoutovicích na Myslivně. Tento závod se od ostatních liší, protože se neběží na silnici, ale převážně po lesních cestách. Na kratší trati opět prodloužil Milan Hrazděra svoji neporazitelnost z posledních závodů a s přehledem vyhrál. "Věčně druhým" zůstává Jaroslav Raichl z ARC. Jediným naším účastníkem byla Jitka Kabáthová, která skončila 53. (4. ve své veteránské kategorii). Na delší trati pak zvítězil triatlonista z brněnského Olympo teamu Filip Ospalý, před Danielem Orálkem z Moravské Slávie.

11. závod Brněnského běžeckého poháru se uskuteční 29. března v Bystrci na Rakovci.

Dejv

Výsledky: Modřice 5km 1. Hrazděra Milan (ARC Brno) 16:29, 2. Raichl Jaroslav 16:43, 3. Pospíchal Vladimír (TTT Rájec Jestřebí) 16:54, 52. Dědic Filip 24:15; 10km Razým Lukáš (Iscarex Česká Třebová) 30:46, 2. Palko Aleš (UNI Brno) 31:24, 3. Orálek Daniel 31:31, 176. Pátek Richard 47:16; Myslivna 5km 1. Hrazděra Milan (ARC Brno) 15:56, 2. Raichl Jaroslav (ARC Brno) 16:29, 3. Buchta Michal (Technika Brno) 16:36, 53. Kabáthová Jitka 21:46; 10km 1. Ospalý Filip (Olympo Team Brno) 31:50, 2. Orálek Daniel (Moravská Slavia Brno) 32:48, 3. Smutný Radim (UNI Brno) 32:53.

Jarní pohár v Hradci Králové

Hurá!!! Už to zase začíná. Konečně první skutečně ostrej závod. Ano, 15. a 16. března se konal v Hradci Králové tradiční Jarní pohár. Zima byla letos asi hodně dlouhá, jelikož se přihlásilo tolik lidí, že jsme letos naplnili autobus, ale byl v tom drobný háček. Jelikož se do Hradce jede zhruba 3 hoďky, musel autobus odjíždět už 6:30. To bylo na mě poněkud brzo, a tak jsem do Hradce odjel už v pátek a přespal u svých hradeckých příbuzných. I přesto, že tamní vidlácká MHD jezdí dvakrát za hodinu, jsem absolvoval o tři hodiny delší spánek. Když jsem se setkal na shromaždišti se zbytkem naší výpravy, dozvěděl jsem se, že se vstáváním byl skutečně problém a autobus musel některé zaspavší jedince sbírat po celém Brně.

Do autokempu Stříbrný rybník, kde bylo shromaždiště, se ale dostali všichni (až na stonajícího Chroba) a dokonce i včas. Pak nás po dlouhé době čekal téměř zapomenutý rituál a sice stavění oddílového tunelu. Zlikvidovali jsme jen jednu tyčku. Pak začala předstartovní příprava. Už mi to chybělo. A pak hurá do lesa.

Tentokrát byla desetikilometrová kategorie H21C, do které jsem byl, stejně jako vloni, přihlášen, postavena dvoukolově, což slibovalo zajímavý závod. Mapa Židovo jezero byla oproti loňsku kousek vedle, ale terén byl naprosto totožný, což znamená zeleno-modrý. U mapy by se ještě hodilo dodat, že byla v měřítku 1:15000, ačkoliv na ní bylo napsáno, že je to desítka. No jo, ti Hradečáci. Po vyběhnutí do lesa následovala první kontrola typická pro tento terén. Byla to obíhačka po cestě a pak krátká dohledávka v hustníku. A ve stejném duchu to pokračovalo až do konce 5,2 km dlouhého prvního okruhu, kde byla občerstvovačka a fotograf (ti vyděrači zas chtěli 15 Kč). Na prvním okruhu bylo velmi sympatické, že se brodilo až tak 500 metrů před cílem. Proběhnutí po pás ledovou vodou totiž odskákaly nohy, které docela dost ztuhly a dalších 300 metrů se to muselo rozhejbat.

Když jsem probíhal diváckým úsekem, registroval jsem pouze dvě věci. První byl můj čas a druhou to, že na mě Kuba s Danem řvali, ať makám, že Martin Kočí probíhal mínu přede mnou. To byla podstatná informace, jelikož právě tu mínu přede mnou startoval do opačného okruhu.

Jen co jsem se vydal na první kontrolu druhého 4,8 km dlouhého okruhu, zjistil jsem, že je poněkud o něčem jiném. Samý brození, samej hustník, no prostě saďárna. Byl taky o poznání těžší. Podařilo se mi tam nechat 3 míny. První chybu jsem udělal v poněkud nesedící pasáži mapy a druhou těsně před cílem, kdy jsem na konci tratě bezhlavě vlítnul do hustníku s vidinou blížícího se cíle. A ono to nevyšlo, tak jsem musel zpátky a znova se odrazit. No prostě stupidní chyba.

Když jsem doběhl do cíle, zajímala mě jen jedna věc a sice jestli už je tam Martin. Nikdo nevěděl. Po zhlédnutí svých mezičasů jsem začal pochybovat, jelikož jsem se proti loňsku zlepšil jen o 6 mín. Šel jsem tudíž zregenerovat do stanu a převlíct se. Po deseti minutách dobíhal do cíle Martin. To mě dostalo, zvlášť proto, že se v druhým okruhu táhl asi tři kontroly za Kubou Pracným.

Nyní bych ještě napsal, jak se líbil závod našemu pravděpodobně nejlepšímu členovi, kterým je Zhusta. Po doběhnutí docela nadával na stavitele a nazval ho několika nepříliš lichotivými výrazy. Vyjádřil se, že si o něm stavitel myslí, že je pětiletý škvrně. Dále se mu nelíbilo, že trať vedla pasáží, která zjevně neseděla (jednalo se o stejnou pasáž, ve které jsem udělal první chybu). No není se čemu divit, na bednu se Zhusta nedostal, tak to musel na něco svést.

Potom jsem vytáh foťák a začal dokumentovat zdeptané dobíhající trosky, které se snažily finišovat. Doufám, že všichni budete moci mé fotografické "umění" zhodnotit na netu, teda pokud se Arnoštovi uráčí v dohledné době mé elaboráty naskenovat a dát na stránky. Mají proti pořadatelským fotkám jednu velkou výhodu. Jsou na netu k vytištění zadax.

Nyní již jen zbývalo počkat na posledního běžce našeho oddílu a odjet. Nebyl jím nikdo jiný než náš turista Arnošt. Všechny autobusy už byly dávno pryč a on ještě pochodoval v lese. Nakonec jsme se ale přece z liduprázdného autokempu dostali. Fakt, že jsme odjeli jako poslední, pro nás měl důsledek v tom, že byla tělocvična skoro úplně plná, a tudíž jsme museli vytvořit dva oddělené tábory.

Naše úderná skupina (já, Kubové Pracný a Zimmerman, Filip Dědic a Štěpán Zimmerman) potom vyrazila do města na jídlo. Náš předpoklad, že v centru bude velké množství hospod, nebyl zcela správný. Hospod sice bylo dost, ale byly buď drahé nebo ve zkušebním provozu, a tudíž se v nich nevařilo, případně úplně zavřené. No prostě vidlákov. Nakonec jsme zapadli do malé hospůdky, kde se dal koupit jen smažák a pizza. Výběr byl sice malý, ale ceny také, takže jsme odcházeli spokojeni. Zbytek večera jsme strávili tak, že jsme si buď četli, nebo se o něčem hádali, z čehož měli velkou legraci členové sousedního táboru Severky Šumperk a přidružených oddílů.

Ráno jsme se opět přemístili do autokempu Stříbrný rybník, kde se dnes konaly štafety. Běželo se na mapě Malinův můstek, která byla skutečně, tak jak na ní bylo uvedeno, v měřítku 1:10000. Postavili jsme čtyři jednadvacítkové štafety a dvě dorostenecké. V dorostencích značně chyběl Chrob, jelikož jsme kvůli němu museli na druhý úsek druhé štafety postavit Filipa Dědice. Já jsem si díky tomu splnil svůj záměr rozběhnout druhou štafetu. Byl jsem totiž asi nejlepším členem druhé štafety, což bych nepřičítal svým kvalitám, ale spíše aktuální sestavě druhé štafety.

Po hromadném startu jsem se usadil kolem dvacátého místa. Do závodu jsem šel s tím, že chci porazit Michala Henka z Blanska. Druhou kontrolu jsme razili spolu, ale on pak odběhl úplně do pryč. Zbytek závodu už jsem ho neviděl. Potom jsem začal spolupracovat s několika štafetami. No spolupracovat. Oni mi zdrhali na cestách a já je dohnal na dohledávkách v tom zeleným. Na konci jsme ale vyběhli z hustníků a já v rychlém čistém lese vytuhl. Na divácké mě kolegové dost povzbuzovali, jelikož jsem měl 30 sekund před sebou několik štafet. Jednalo se samozřejmě o ty, které mi zdrhly těsně před tím. V cíli jsem nakonec byl osmnáctý rovné dvě minuty za čtrnáctými Pardubicemi s celkovou ztrátou 10:20. Kuba Pracný předával na desátém místě pět mín přede mnou. Měl ale smůlu, protože běžel v čelní pětičlenné skupině, ale měl farstu o devadesát stupňů jinam než všichni ostatní. Udělal chybu. Čelní skupina mu zdrhla a už to bylo ztracený.

Na druhý úsek odstartoval za první štafetu Kuba Zimmerman, který šel fantasticky a předával na šestém místě. U druhé štafety to bylo horší. Filip Dědic to šel až příliš rozvážně a tak se na něj o pět minut dotáhl Michal Jalový z Blanska a nakonec mu ještě utekl. Filip říkal, že neudělal větší chybu, ale i tak předával až dvaadvacátý. Chtělo to trochu více nakopnout.

Na poslední úsek vybíhal za první štafetu Martin Stehlík. Všichni čekali, že to ještě trochu vylepší, ale bohužel se tak nestalo. Doběhl až sedmý se ztrátou 3 sekundy na šestého a 10 sekund na pátého. No ten finiš by to chtělo asi trochu zlepšit, ale ono se to lehce radí a těžko realizuje. Za druhou štafetu finišoval Dan Hájek. Sympatické bylo, že to nezabalil a šel dost dobře. Nakonec naši štafetu vrátil na osmnáctý místo, kde jsme byli i po prvním úseku. Myslím, že z nás předvedl asi nejlepší výkon. V cíli si ještě stěžoval, že šel začátek až moc vlažně, protože se zalekl délky tratě. Jedinou vadou bylo to, že nedostal našeho cílového konkurenta Blansko. Vzhledem k naší sestavě ale bylo naše umístění solidní.

Nyní bych se ještě zmínil o ostatních štafetách. Dorostenkám to nakonec diskla Adélka. Dokonce se kvůli tomu rozbrečela, protože si byla jistá, že tu kontrolu razila. Nakonec měli pořadatelé vyčíst krabičku, aby to ověřili, ale nevím, jak to dopadlo. V mužích se rozhodně nepotvrdilo, že A štafeta je nejlepší a D nejhorší. Přesné umístění neznám, ale nic světoborného to nebylo.

Po závodě nás opět čekalo čekání na posledního nedoběhnuvšího člena, kterým byl opět Arnošt. Opět jsme odjížděli jako poslední, ale tentokrát nám z toho žádné nepříjemnosti nevyplynuly. Přijeli jsme pouze o něco později domů.

A jak bych závody celkově zhodnotil? No rozhodně to byla povedená akce, i když je to zkresleno tím, že byla první po dlouhém závodnickém půstu. Možná ti, co se nezúčastnili vloni a nevěděli, jaký je čeká les, hodnotí jinak, ale jsem si jist, že pokud bude Jarní pohár příští rok tamtéž a pojedou znovu, budou hodnotit stejně jako já. A co se týče výsledků? Myslím, že na tomto závodě víceméně ještě o nic nejde, tudíž nemusí být nikdo zklamán.

Zelda

Výsledky: DT D14 1. Marešová Michaela (LPU) 24:07, 4. Kabáthová Eva 26:17, 9. Hýblová Jitka 28:42; D21A 1. Štěrbová Marta (LPU); D21B 1. Fejlková Martina (SHK) 73:47, 48. Čermáková Pavla 92:34; D21C 1. Stará Zdenka 49:23, 23. Humlíčková Kateřina 63:02, 40. Hýblová Lenka 70:02, 47. Reinerová Barbara 73:06, 51. Kubějová Pavla 74:41; D21D 1. Kovaříková Marie (TRI) 36:00, 2. Štěpánská Adéla 41:56, 5. Stratilová Marie 47:42, 12. Rambousková Hana 52:06; H12 1.Bořil Petr (OSN) 26:08, 9. Zimmermann Štěpán 32:38; H14 1. Zimmermann Jakub 32:26, 8. Hájek Daniel 43:08; H21A 1. Losman Petr (PHK) 111:42, 8. Zřídkaveselý Libor 122:04, 16. Bukovác Maroš 128:24, 24. Piják Ondrej 135:19, 35. Piják Martin 143:21, 58. Pátek Richard 217:28; H21B 1. Lučan Vladimír (VSP) 79:28, 27. Brabec Jaroslav 73:29, 37. Kabáth David 96:11, 60. Stehlík Martin 101:05, 95. Klimenko Igor 110:29, 97. Otrusina Jiří 110:43, 115. Bukovác Dušan 119:34; H21C 1. Podmolík Tomáš (TZL) 53:22, 27. Pracný Jakub 69:54, 49. Zelinka Jiří 75:40, 71. Humlíček Aleš 82:01, 101. Dědic Filip 104:20; H21D 1. Nycz Petr (JAM) 34:15; H35 1. Grepl Ladislav (KON) 64:52, 2. Mlynárik Peter 67:23; štafety D18 PHK A 101:55, ZBM B (Hýblová Jitka, Hýblová Lenka, Kabáthová Eva) 137:40; D21 1. LPU A 145:12, 16. ZBM (Reinerová Barbara, Kubějová Pavla, Čermáková Pavla, Humlíčková Kateřina) 185:05; H18 1. TZL A 115:30, 7. ZBM A (Pracný Jakub, Zimmermann Jakub, Stehlík Martin) 132:40, 18. ZBM B (Zelinka Jiří, Dědic Filip, Hájek Daniel) 155:56; H21 1. TZL A 153:17, 6. ZBM A (Bukovác Maroš, Piják Martin, Zřídkaveselý Libor, Bukovác Maroš) 39:12, 10. ZBM B (Kabáth David, Brabec Jaroslav, Piják Martin, Prokop Petr) 168:05, 40. ZBM C (Mlynárik Peter, Novota Matěj, Otrusina Jiří, Klimenko Igor) 219:18, 42. ZBM D (Humlíček Aleš, Jelínek Petr, Bukovác Dušan, Pátek Richard) 229:48.

Co to je SCM?

Sportovní centrum mládeže v orientačním běhu Brněnské oblasti bylo při našem oddílu vytvořeno v letošním roce díky grantu Nadace OB Evžena Cigoše (VSK MZLU Brno), která tomuto centru přinesla částku 80 000,- Kč. Toto sportovní centrum (dále jen SC) je určeno pro mládež ve věku 14 až 18 let a naše oblast jej současně spojila s přípravou žactva naší oblasti. SC v naší oblasti tedy slouží všem ve věku od 11 do 18 let a rozdíly jsou jen v tom, která složka (Nadace OB, Jihomoravský kraj, Brněnská oblast) danou věkovou skupinu podporuje (z kterého balíku se berou peníze). Do SCM byli zařazeni z našeho oddílu: skupina A - Hájek Daniel, Chromý Adam, Janský Petr, Pracný Jakub, Sladká Kateřina, Stehlík Martin a Zimmermann Jakub; skupina B - Dědic Filip, Gregorová Anita, Hýblová Jitka, Hýblová Lenka, Kabáthová Eva, Kubějová Pavla, Plšek Matěj, Stratilová Marie, Štěpánská Adéla, Rambousková Hana a Zelinka Jiří.

WWW stránky SCM v BO

MTBO - povídání č. 2

Jaro se blíží - cítíte tu zvláštní vůni ve vzduchu? Nejvyšší čas oprášit svého horáka!

Pár rad jak na to:

1. Nejdříve kolo důkladně očistěte od všech nánosů loňské špíny. Ze zkušenosti vás ujišťuji, že nejvíce závad a nedostatků odhalíte právě při této činnosti.

2. Zvláštní pozornost věnujte rámu a jeho spojům ( svárům ), rovněž tak správné funkci a uložení přední vidlice, zvláště té odpružené. Doporučuji její demontáž z kola a seřízení v odborném servisu. Obecně platí, čím kvalitnější a vymakanější, tím více péče vyžaduje.

3. Pamatujte: kdo maže, ten jede. Pro bajkera to platí dvojnásob. Zkontrolujte proto všechna ložiska, jejich náplně a seřízení. Neméně důležitý je správně ošetřený a " POZOR " dlouhý řetěz. Ten se totiž postupně vytahuje (do délky) a tím následně deformuje zuby na převodnících a pastorcích. Jeho včasná výměna proto může ušetřit nutné větší výdaje při výměně převodníků a pastorků.

4. Kola přecentrujte a zkontrolujte ráfky. Můžete je totiž klidně i probrzdit, tak bacha. No a ojetý plášť velmi lehce prorazíte nebo jen píchnete. Správná volba pláště je tak trochu alchymie a volí se podle typu povrchu v konkrétním terénu a počasí.

5. Brzdy jsem si nechal na konec. Když kolo nerozjedete, tak pouze stojíte. Když je ale nezastavíte, tak ležíte. A často dost blbě. Mechanické brzdy seřiďte a zkontrolujte nepoškozenost bovdenů s lanky. Hydraulické brzdy raději nechejte seřídit (doplnit kapalinu) v odborném servisu.

No a když je kolo super, tak můžeme vyrazit. Tedy skoro. Musíme se totiž ještě obléknout a to taky není sranda. O tom tedy zase příště.

V určitém předstihu važte také účast na závodech. Ty první se už dokonce asi jely - v Polsku.

Nejbližší se jedou 12. a 13. 4. v Nitře ( jako Slovenský pohár ) a 3. a 4. 5. v Bratislavě. To již budou první dvě kola Českého poháru. Propozice zatím nejsou. Sledujte proto stránky www.mtbo.cz. Tam se dočtete i mnoho novinek a informací. Budete-li chtít závodit, zavčas se přihlaste na mojí adrese.

V příštím čísle Polarisu se domluvíme na nějakých vyjížďkách

Ivan

Záblesky

  • Oddílové elasťáky jsou ještě k dispozici - velikost S, M, L, XL. Pokud tedy máte zájem přihlaste se u Zhusty. Cena je 550,- Kč. Doobjednávka již přišla.
  • On-line přihlášky na závody: již v nejbližší době budete mít možnost se přihlásit na závody přes internet. Tento systém vytvořili Kenia, Arnošt a Jitka Kabáthová a od nich se vám také dostanou bližší informace. PS: Já nic nevím, mě se neptejte - Arnošt. Ptejte se Kenii a Jitky. PS2: Já nic nevím, mě se neptejte - Kenia. Ptejte se Arnošta a Jitky.
  • Štafety Jarního poháru byly i 1. závodem České ligy klubů - Diadora cup. Do vedení se dostalo družstvo OK 99 Hradec Králové (31), druhá je Lokomotiva Pardubice (29) a třetí SKOB Zlín (29), další pořadí: 4. PGP, 5. DKP, 6. TRI, 7. BOR a VSP, 9. ZBM, 10. SRK. V dorostu jsou také nejlepší závodníci PHK (2. TZL, 3. SSU, 4. LPU, 5. DKP, JPV a PGP), my jsme na 11. místě.
  • Vyšlo první letošní číslo časopisu Orientační běh. Co v něm najdete? Vše o sezóně LOB (domácí závody, ME, závody Světového poháru, MSJ), zvláště doporučuji pěkný článek Ondry Vodrážky o jeho pocitech na ME v Itálii. Pěkný je i rozhovor s loňským nejlepším o-běžcem Michalem Horáčkem. Ve zprávách z regionů se dočtete o zimních ligách a pohárech. V metodické části pokračuje seriál o o-trénincích v zimě od Jíry Strnada, na třech stránkách je první díl seriálu o protahování. Od jednotlivých šéftrenérů repre družstev v OB i MTBO se dozvíte o přípravách na novou sezónu, dozvíte se i tom, jak Nadace OB vybírala Sportovní centra mládeže. Nechybí ani další pravidelné rubriky - střípky, zprávy ze Strahova, ROB, výsledkový servis. Zajímavého ke čtení je toho hodně (na titulní stránce je Ondra Vodrážka). Předplatitelé si jej mohou vyzvednout u Zhusty.
  • Letošní Tiomila ukončila v řádném termínu přihlášky. Registrováno je celkem 359 pětičlenných štafet žen a 361 desetičlenných štafet mužů. Mezi nimi je i 5 českých klubů (Aljoša team, Lokomotiva Pardubice, Sild team Praga, USK Praha a Slovan Luhačovice), první čtyři mají přihlášeno po 1 štafetě mužů a žen, Luhačovice jednu štafetu mužů. Na startu bude i celá řada dalších českých závodníků, kteří budou startovat za své severské kluby.
  • Největší švédský o-server Alternativet je nyní i v anglické verzi. Najdete ho na adrese http://www.alternativet.nu/eng/.
  • Brněnská zimní liga 2002/2003 úspěšné skončila. Celkově v mužích zvítězil Zhusta, druhý byl Prokůpek a třetí skončil Kuba Zimmermann. V ženské kategorii pak vyhrála Pačerka se stejným bodovým ziskem jako Radka Dokoupilová (VBM). Třetí byla Maruška.
  • Pokud máte někdo zájem o CD plné fotek z Igorova digitálního foťáku, pak se ozvěte Davidu Kabáthovi.
  • Začaly fungovat stránky Sportovního centra mládeže. Adresa je http://zhusta.sky.cz/scm. Naleznete tam informace o nejbližších akcích SCM.
  • Mistrovství světa juniorů v LOB se se konalo v Rusku - centrem bylo Zelenogorsku (40 km severně od Petersburgu). Našim se na orientačně těžkých tratích (spousta najetých stop - orientace ve velké rychlosti) nedařilo. Na klasice byli nejlepší Böhmová (15.) a Bouchal (21.), na krátké trati se sice oba zlepšili, ale to stačilo jen na 10. resp. 12. místo. Ve štafetách se nepodařilo obhájit bronzy z loňského roku - juniorky skončily na 4. místě (21 sekund za bronzem), junioři pátí (s velkou ztrátou na medaili). Čtyři tituly zůstaly v Rusku (dvakrát vyhrála Elena Grand a obě štafety, v závodech juniorů byli vždy první Finové - na klasice Jone Lehto a na KT Tuukka Turkka).
  • Registrace OB 2003: počet závodníků registrovaných v našem oddíle je 104 a jsme největším oddílem v naší oblasti. Nejvíce mají Pardubice - 202. Dále pak pražské oddíly DKP a PGP a dva hradecké PHK a SH, které mají kolem 150 členů. V Brněnské oblasti je letos zaregistrováno 508 závodníků, což je o 16 méně než v loňském roce. Celkový počet zaregistrovaným orientačních běžců v ČR je 6658.

Časopis orientačních běžců klubu ZBM
Šéfredaktor: David Kabáth
Na vydání tohoto čísla se podíleli:
David Kabáth, Libor Zřídkaveselý, Adam Chromý, Igor Klimenko, Jaroslav Brabec
Hana Rambousková, Jana Gebauerová, Jiří Zelinka, Ivan Sladký, Jakub Pracný
Toto číslo vyšlo 22. března 2003 - v tištěné podobě