Převzato z papírového vydání časopisu Polaris, při rozdílných tvrzením či údajích platí papírový Polaris. Některé části časopisu byly z různých důvodů vyjmuty.Od čísla k čísluPrvní školní víkend proběhlo 6. a 7. kolo celostátních žebříčků * Ve stejném víkendu se běžely i závěrečné závody žebříčku B-Morava * Mezi 7. a 12.9. proběhlo v okolí Brna MS v ROB v jehož rámci se běžel 11.9. 1.POŽ Brněnské oblasti * 10. a 11.9 končily celostátní žebříčky sprintem a český pohár štafet dvěma závody v Hradci nad Moravicí. * Mezi 11. a 19. září proběhlo ve švédském Västeras MS v orientačním běhu * 17.9. jsme odjeli na soustředění do Ruprechtova, které bylo zakončeno 19.9 2. POŽ Brněnské oblasti * O posledním zářijovém víkendu se uskutečnilo poslední letošní MČR, a sice na klasické trati na Rejvízu. Čas pro změnu IIV rukou právě držíte letošní sedmé číslo Polarisu. Na první pohled je stejné jako ty předchozí. A to bylo mým prvotním cílem. Nechci na Polarise nic měnit. Dejv laťku nasadil hodně vysoko a pro mě bude ze začátku velký problém ji nesnížit. Zjistil jsem, že tvorba Polarisu není žádná legrace. Je to tvrdá práce a velká zodpovědnost. Práce, která zabere hodně času. Možná, že jenom ze začátku. Možná, že zatím jenom memám zkušenosti a musím se učit. Při tvorbě tohoto čísla jsem měl velké štěstí, že mi většína lidí, které jsem požádal o článek, dodala kvalitní materiál, který stačilo jen zkopírovat a vložit. Za to jim patří velký dík. Jen jejich zásluhou se v tomto Polarise objevují texty o všech akcích, kterých jsme se zúčastnili od vydání předchozího čísla. A to je můj soukromý cíl pro všechny další mnou sestavené Polarisy. Doufám, že mi v tom všichni pomůžete, tím, že budete do Polarisu hojně přispívat. Polaris prostě nebude takový, jaký ho udělám já, ale takový jaký si ho uděláme my všichni. Zelda 6. a 7. ŽA - Tis u BlatnaJe 3.9. odpoledne. Vrátil jsem se ze školy (no jo, už je to tu zase). a místo toho, abych užíval začínajícího víkendu (prvního :-) ), začal jsem se připravovat na odjezd na závody. Letos se však začínalo výrazně zostra. Orienťáci si totiž hned na úvod domluvili dostaveníčko v Tisu u Blatna, kde se běžely podzimní Áčka. Jelikož se Tis u Blatna nachází v okrese Plzeň, tak jsme se ráno sešli u Bohémy již v 6:00 a vyjeli směr Praha. Zlatá škola :-). Po příjezdu do Tisu jsme se vydali po prašné cestě směrem na shromaždiště na louce mezi malými lesíky. Na startu už stál stánek s občerstvením, tojky, doběh i oblouk, tak jsme přispěli svou troškou do mlýna a postavili náš stan. První z nás se již začali připravovat na start a z reproduktorů se stále ozývaly (nebo spíš neozývaly) pouze tóny písní. Komentátor se poprvé ozval tak dvacet minut před startem a hned zaujal svým přinejmenším svérázným komentářem. Do jeho hovoru navíc často hlasitě vstupoval jeho (?) malý potomek. To byl ale teprve začátek toho, co se po celý víkend z reproduktorů ozývalo. Tak, teď už ale rychle do lesíka. Nejdřív zatejpovat (těch šutrů jsem se fakt bál :-) ) a pak vystát neuvěřitelně dlouhou frontu na tojky. To pořadatelé fakt těžce podcenili. Teď už nic nebránilo cestě na start. Dnes byla na programu krátká trať (takže to bylo obrácené schéma jak na našich Áčkách) a běželo se v prostoru , kde proběhlo letošní Akademické mistrovství, přesněji klasika na něm. Mapa byla v měřítku 1:10000 a jednalo se o výřez severní části z velké patnáctky. Les byl víceméně bílej, sem tam ňáký paseky a hustníky, ale vesměs obstojně průběžný. A mezi tím vším byly mraky šutrů. Co se týče vertikální členitosti, tak nic moc. Občas ňákej brdek, ale jinak více méně placka. Takže měl člověk jistotu, že to bude hezký. A bylo. Chyby se dělaly především na dohledávkách (aspoň myslím :-) ), jelikož ty kontroly byly zaručeně z druhý strany toho šutru , o kterým si seš jistej, že to zaručeně není on :-). O tom jsem se důvěrně přesvědčil cestou na čtvrtou kontrolu. Poslední pasáž trati se pak odehrávala na loukách s množstvím malých lesíků. Zdálo se to easy. Ale na výběhu z lesa mapař trošku nepochopil rozdíl mezi světle žlutou (paseka) a žlutou (louka), což stálo nejen mě nezanedbatelný čas. To je asi ale jediná věc, která by se dala mapě dala vytknout, jelikož jinak byla velmi dobrá. A jakže jsme dopadli? V naší rozhodně nejsilnější kategorii H16A si všechny namazal rozdílem třídy (sorry kluci) Kodeda, i když to bylo možná tím, že Chrob záhadně ve čtvrt na pět před odjezdem onemocněl, tudíž do západních Čech neodcestoval. Naše skvadra tak jistila zbylé dva stupně vítězů a páté místo v pořadí Bořek, Jára a Danda. Skvěle také zaběhl Kuba Pracný, který skončil v osmnáctkách na pátem místě. Dejv pak byl osmý, ale podle svých slov s výkonem nebyl příliš spokojen. Zbytek výpravy se do první desítky neprosadil a to včetně našich dvou eliťáků, kteří se nevešli ani do první dvacítky. Po doběhu na nás čekalo dlouhé čekání na vyhlášení výsledků, které zpestřil zasvěcený speakrův komentář (zlatej Aljoša), který byl chvílemi hodně tragikomický. Část oddílu se taky bavila rozhovorem, který byl otištěn v Orientačním běhu č. 5 a byl uveden mou fotkou :-). Když jsme se konečně vyhlášení dočkali, tak na nás čekal velmi "důstojný" ceremoniál. Nejvyšší stupínek byl tvořen bečkou od piva. Vedle něj stály dvě židle, které zastupovaly dva nižší stupně. Ceny byly také zajímavé. Například Jára vyhrál metr. Vítěz H18A naproti tomu bral šampus (No, Holymu ještě není osmnáct, že :-) ). V Elitě navíc vítěz tímto nápojem pokropil první řadu (ještě, že jsem se tam nemotal s foťákem :-) ). Celé vyhlášení navíc bylo korunováno výkonem speakra. Hlášky typu "Já vím, že se napřed vyhlašují ženy. Ale tady ne. Ony jsou hežčí a tak chceme vidět to nejhežčí na konec", nebo "Však oni sami ví nejlíp, kdo vlastně vyhrál", byly opravdu nezapomenutelné. Po této frašce jsme se přesunuli do autobusu, kde jsme jako obvykle na kohosi čtvrt hoďku čekali a odjeli se ubytovat do nedaleké Žihle. Po příjezdu jsme zjistili, že tělocvična je beznadějně plná :-(, tudíž jsme věci složili na chodbě a vydali se do sprch. Poté nám bylo řečeno, že možná bude otevřena ještě nějaká druhá tělocvična. Nám se ale na chodbě celkem líbilo, a tak jsme se vydali do hospody. V Žihli byla jediná hospoda, kde se vařilo a ta již praskala ve švech. Přemýšleli jsme co dál a v tom začal houkat vlak. Rozhodli jsme se, že s ním někam pojedeme. Rozběhli jsme se tedy směrem k nedalekému nádraží. Před vlakem stál průvodčí, kterého jsme se zeptali, zdali můžeme koupit jízdenky až ve vlaku. Odvětil nám že ano, načež jsme nastoupili. Ve vlaku se nás průvodčí zeptal, kam jedeme. Následovala naše otázka, kam jede vlak. Jelikož vlak jel do nedalekého Blatna, rozhodli jsme se, že se najíme tam. Průvodčí však neměl ve vlaku lístky, a tak jsme mu zaplatili až na nádraží v Blatně. Cesta nás každého přišla na 5 Kč. Dále jsme se od průvodčího dozvěděli, kde je hospoda, a že vlak zpět jede za hodinu. Správně jsme usoudili, že to asi nestihneme :-). Vydali jsme se tedy do hospody. Bohužel jsme ale trochu zakufrovali. Důsledkem toho bylo, že nám Mates dělal ostudu, když se ptal kolemjdoucích důchodkyň na knajpu a na místo, kde se dá naplnit pupek. Po chvíli jsme však "restauraci" našli. Volný byl jen jeden stůl, ale ten byl jako na potvoru reservé. Venku před hospodou ale byly 3 lavice a po chvíli čekání se jedna z nich uvolnila. Domluvili jsme se tedy s číšníkem, aby nám jídlo donesl ven. Nedělal moc velké problémy, ale museli jsme zaplatit předem :-). Šéfkuchař však nepatřil k nejrychlejším a tak jsme na jídlo dost dlouho čekali. Mezitím jsme popíjeli "kombajnérku", což byla místní točená limonáda. Bořkovi a Matesovi odmítli nalít pivo, tudíž abstinujíce popíjeli s námi. Po jídle do hospody dorazil Kodeda s ještě nějakým kolíkem a začal s Matesem a Bořkem domlouvat nějaký chlastací párty. Kodeda měl navíc u číšníka nějakou protekci, či co, tudíž zajistil, že Mates s Bořkem přestali abstinovat. Během tohoto času jsme se dozvěděli řadu zajímavých podrobností z Matesových prázdnin. Mám ale takový pocit, že si přál, abychom o nich nikomu neříkali :-) ) Když naše alkoholiky přestal alkohol bavit vydali jsme se na dlouhou cestu zpět do Žihle. Čekalo nás 8 nočních kilometrů. Bohužel jsme si trochu zašli. No zašli, vlastně zaběhli. My střízliví jsme se rozhodli, že budeme rychleji v tělocvičně (vlastně na chodbě), když poklušeme. Klusali jsme ale o 90° jinam. Přišli jsme na to až ve chvíli, kdy se asfaltka měnila po 1500 metrech v polňačku. Otočili jsme se tedy a klusali zpět. Cestou jsme nabrali holky, které se vydali stejnou cestou. V tu chvíli jsem přišel na to, že postrádám peněženku. Ještěže jsme zabloudili a poběžíme kolem hospody znovu… Holky teď klusaly s námi. Jediní kdo chyběli byli Bořek s Matesem, kteří orientaci zvládli nepoměrně lépe. Holky po nějaké chvíli odpadly a nás to v první dědině taky přestalo bavit. Navíc jsme doběhli Bořka s Matesem a tak jsme dále pokračovali pěšky. Následovala nádherná procházka pod nočním nebem. Byla dokonce vidět i Mléčná dráha. Před Žihlí nás došly holky, a tak jsme došli do školy pohromadě. Zhustou určenou večerku jsme překročili o pouhopouhou půl hodinu :-). Problém ale nastal s místem, kde budeme spát. Na chodbě se svítilo a ráno by tam byl velký provoz. Holky to tedy vyřešily tak, že šly přespat do dámských sprch. Tam se nám ale příliš nechtělo a v pánských bylo mokro. Zvolili jsme tedy jednu z vedlejších chodeb, kde byla tma, ticho, ale bohužel taky zima. Nakonec nám to ale moc nevadilo. Ráno jsme se probudili půl hodiny před odjezdem, a tak jsme se urychleně sbalili a vydali se před školu čekat na autobus, který v noci parkoval u ubytování VBM. Přijel samozřejmě pozdě. Poté jsme přejeli na shromaždiště, které bylo totožné se sobotní krátkou tratí. Dnešní klasika se ale běžela na patnáctce z Akademického mistrovství světa. Terén byl pak naprosto stejný jako včera. Tratě se ale podstatně lišily a to nejenom délkou. Kontroly byly dnes daleko více vidět. Vyskytovaly se ale i volby typu hustník zprava nebo zleva, které se na trati včera nevyskytovaly. Postupy byly navíc výrazně delší. Jedinou věcí, která by se dala tratím (alespoň v H18A) vytknout byla skutečnost, že poslední 3 km se běžely v prostoru včerejší krátké a některé kontroly byly vůči sobotním posunuty jen o nějakých 20 nebo 30 metrů. To mě teda fakt nebavilo. A jak se naši závodníci poprali s dnešními lehce brutálnějšími tratěmi? Určitě lépe než včera! Začal bych opět H16A. Ale vlastně ne. Dámy mají přece přednost. V D16A tedy vyhrála Evička, která tak učinila po včerejším 25. místě. Že by vyrovnaná kategorie? A jak, že dopadli stejně staří kluci? Taktéž se nenechali zahanbit. Jára suverénně (i když ne až tak jak Kodeda včera) zvítězil. Duo Bořil, Hájek jistilo čtvrté a šesté místo. V D21A pak zaletěla Janča Gebauerová, která doběhla na vynikajícím 6. místě. Na přední pozice se pak vrátil alespoň jeden z našich eliťáků, a sice Olaf, který doběhl na 7. místě. Zbytku výpravy už se příliš nedařilo a tak se nikdo další do první desítky nepodíval. Teď na nás čekala už jen cesta domů. Vyhlášení se totiž zúčastnili v rámci úspory času jen, ti co byli na bedně. Zbytek (včetně mě) tedy nemohl ohodnotit vrchol speakrova dvoudenního snažení. Lze ale předpokládat, že vyhlášení proběhlo ve stejném duchu jako včera. Poté, co se dostavili i naši vítězové jsme odjeli směr Brno. Cestou jsme měli opravdu hodně času zhodnotit celý víkend :-) . Blbý bylo počasí. Trochu moc horko. Na druhou stranu ale nepršelo a to bylo po jarních zkušenostech pozitivní. Co se týče závodů, tak byly rozhodně podařené, na čemž se podepsal především nádherný les. Škoda jen toho, že tento les vyrostl tak daleko od Brna :-). Zelda Výsledky sobota: Výsledky neděle: 7. a 8. ŽB - Radim, HlučínNa poslední dva závody ŽB-Morava se odjelo klasicky od Bohémy. Jízdu si část autobusu krátila louskáním aktuálního čísla Polarisu, hlavně článku od nového pana šéfredaktora Zeldy, který vzbuzoval zvláštní reakce u čtenářů zejména z jiných oddílů (takže vlastně u většiny - od nás tam totiž byli akorát Filip, Štěpán a Anita, kteří čtou Polaris pravidelně a už se ničemu nediví…). Cesta končila v obci Radim, kde se stejně jalo předloni konal SKOL CUP, pořádaný orienťáky z nedalekého Krnova. A teď k samotnému závodu: mapa (Pod Lysou 2004) korespondovala s typickým valašským terénem vcelku slušně, klasické tratě (běžela se klasika…) byly postaveny tak, jak se na béčka sluší a patří, takže žádné velké záludnosti. Na doběhu závodníky čekala vtipná cedule a posléze láhev pramenité vody. Kdo chtěl, mohl se zúčastnit minizávodu v ražení a ukrátit si tak čekání na vyhlášení vítězů, které bylo skutečně velkolepé. Tedy hlavně časově, poněvadž se vyhlašovalo snad úplně všechno, včetně tomboly. V závodě jsme si nevedli až tak špatně (viz. výsledky), a tak nulová úspěšnost v tombole tolik nebolela. Po skončení všech ceremonií jsme se vydali do Krnova, zaparkovali u Hypernovy a vyrazili na večeři. Já a Štěpán jsme se posléze odpojili od hlavního davu, který vyhledával hospodu, přestože jsme už dvě minuli. Tento dav prý skončil až někde na druhém konci tohoto pěkného městečka, zatímco my jsme platili v poloprázdné pizzerii, kousek od autobusu. (Nejlíp se ale dalo stejně najíst v té Hypernově :-p) S menším zpožděním se nakonec vyrazilo do Hlučína, kam jsme nakonec (konečně!) dorazili. V neděli se nemuselo jezdit daleko-závody byly asi šest kilometrů od ubytování na kraji lesa. Shromaždisko bylo pravým opakem toho sobotního, na zemi rostly kopřivy a jakási travina, která proměňovala případnou chůzi v sandálech ve výkon hodný fakírské licence. Na krátkou trať jsem se docela těšil, protože jsem čekal velkou koncentraci pohraničního opevnění a malé množství vzrostlého podrostu… Po vběhnutí do útrob lesa jsem ale zjistil, že bunkry tam jsou, ale jejich kombinace s vegetací některá místa činí nedobytná jak pro útočící vojsko, tak pro nebohé běžce. Tratě postavili pořadatelé vcelku slušně, nebylo nač si stěžovat, co se týče zázemí, asi to neměli při jeho výběru lehký (část lesa byla vykácena kvůli vyhloubení lomu, nebo co to může být…). Po závodech už nás čekalo jenom vyhlášení a následný návrat do Brna Filip Dědic Výsledky sobota: Výsledky neděle: 8. ŽA a 4. a 5. ČPS - Hradec nad MoravicíJe sobota, den ve který normální lidi spí tak do devíti hodin. Ale my (orienťáci) vstáváme už okolo tři čtvrtě na pět, abychom stihli odjezd na závody pořádané v Hradci nad Moravicí, který se nachází nedaleko Opavy. Odjezd byl v 5:45 od Bohémy. Cesta ubíhala rychle a tak jsme se za dvě hodiny octli v Hradci nad Moravicí. Velkým překvapením bylo, že jsme na shromaždišti byli mezi prvními. Nejdřív jsme postavili stan a potom obhlídli okolí. Následovala chvíle nudy zpestřená poučením alkoholiků Zhustou a potom už se začalo pomalu vycházet na start. Cesta nebyla vůbec příjemná, šlo se totiž pořád do kopce, ale aspoň se pak nemusel vybíhat :-) Terén se dá rozdělit na pěkné louky po kterých se běželo skvěle a nebylo tam moc co řešit, a na skoro kolmej svah, ve kterým byl zmapovanej každej strom a krtinec, takže to bylo díky tomu celkem těžký. Závod probíhal asi takto: začínalo se v nejvyšším bodě mapy na loukách, potom se seběhlo do toho kolmýho svahu, pak se zase vyběhlo na louky a potom už se sebíhalo tím docela brutálním svahem až do cíle. Tam se tvořila dlouhá fronta na vyčítání, protože jim to nechtělo fungovat. Následovalo dlouhé čekání na výsledky a závod štafet. Foukal hodně silný vítr a shazoval stany jeden po druhém až došlo i na ten náš. Zelda si mezi tím spočítal, jestli si vyběh áčko a měl štěstí, teda ne jenom Zelda ale i Peťa. Skončili na 24. a 25. místě. Peťa se ještě neradoval, protože Zeldovi úplně nevěřil, ale v neděli zjistil, že náš matematik Zelda měl pravdu, tak byl asi nejspíš taky spokojen. Pomalu se schylovalo ke startu prvních úseků. A je odstartováno. Postup na jedničku je kolmo do kopce, kterým se dopoledne sebíhalo do cíle. Moc jim to nezávidím ale za hodinku tam poběžím taky, takže je na co se těšit. Trať je zpestřena asi 400 metrů dlouhým diváckým úsekem. Trať byla náročná . Naši chlapi ve složení Paľo, Libor a Olaf dokázali vyhrát. V ženách jsme nesložili regulérní štafetu, dorostenci byli čtvrtí a dorostenky deváté. Po vyhlášení jsme snědli vyhraná kuřata a jeli směr Opava na večeři. Tam jsme chvíli nemohli zaparkovat ale nakonec se podařilo, tak jsme se najedli v hospodě kde měli asi sedm stran jídel. Po návratu k autobusu jsme potkali Martina, kterej vypadal jako kdyby se počůral. Od Adélky jsme se dozvěděli, že přeskakoval fontánu a jednou to nevyšlo. Po deseti minutách čekání na opozdilce jsme se vydali k té kašně, že ji vyzkoušíme taky přeskakovat. Párkrát to někdo přeskočil a pak už jsme museli do autobusu. Dojeli jsme do školy, kde jsme se utábořili a šli spát. Ráno jsme se probudili do krásného dne s nebem bez mráčků ale to po stupně zatahovalo. Dorazili jsme na shromaždiště, které se nacházelo nedaleko startu včerejšího sprintu na louce. Podívali jsme se jak kdo dopadl v letošním žebříčku A, jak jsme na tom v Silva cupu, v Continental cupu, v Českém poháru štafet a taky v Diadora cupu. Po tomto prohlédnutí se první úseky převlékly a postavili na start. ten byl velice divácky atraktivní otočkou o 180 stupňů, která následovala asi po 100 metrech běhu. U dorostenců dokonce došlo i k pádům. Místo diváckého úseku byla divácká kontrola uprostřed posečeného pole. Závěrečný pytlík vedl skoro celý tímto polem, což bylo dost náročné na fyzičku. Chlapi opět dokázali zvítězit, dorostenci skončili na pátém místě a dorostenky na desátém místě. Po skončení jsme se sbalili, šli zatleskat na vyhlášení a odjeli směr Brno. Tentokrát jsme přijeli výjimečně brzy, asi ve tři hodiny. Jakub Zimmermann Výsledky sprint: Výsledky štafety sobota: Výsledky štafety neděle: MS ROB - BrnoV Brně proběhlo v termínu 7. - 12.9. mistrovství světa v ROBu. Pro české barvy bylo velmi úspěšné. Dvě z českých medailí navíc ukořistil člen našeho oddílu Ondra Stehlík. Takže na tomto místě přináším malý improvizovaný rozhovor s novopečeným dvojnásobným mistrem světa. Zelda Výsledky čtvrtek (3.5 MHz junioři+senioři; 144 MHz veteráni): Výsledky sobota (144 MHz junioři+senioři; 3.5 MHz veteráni): 1. POŽ - Zastávka u BrnaAno, vážení přátelé, je to tady! 11. září... co vám připomíná toto datum? Že teroristický atentát? Tak to se šeredně pletete. 11. září 2004 se totiž nekonal žádný teroristický útok, nýbrž 1. POŽ brněnské oblasti... Bylo to v Zastávce u Brna, start byl nezvykle až v 16:00 (to mimochodem proto, že celé dopoledne na stejném místě probíhal oproti Oblži naprosto nepodstatný a nedůležitý závod - Mistrovství světa v radiovém orientačním běhu).Výhodou takto pozdního startu bylo především to, že jsem si stihla ráno pěkně pospat, v klidu sníst slavnostní rodinný oběd uvařený osobním kuchařem (ach, jaká idylka), a poté se v ještě větším klidu osobním autem s osobním řidičem (a taky s tím kuchařem a s maminkou, a to všechno v jedné osobě, no nekupte to!) vydat na cestu a Zastavit se až v Zastávce. Tam jsem se v pravý čas odebrala na 400 m vzdálené místo a po zaznění zvukového signálu (píp píp píp píííp) vydala na dnes již druhou cestu (tentokrát už na vlastní nebezpečí bez oné životodárné osoby), která už nebyla tak úplně v klidu, protože (jsem) s sebou nesla pár hódně těžkých kufrů. No ale nějak jsem to už do toho cíle doklepala, jako ostatně všichni, že. Čekalo mě tam příjemné malé přivítání v podobě ještě menšího orientačního běžce Ondry Ehla. (No fakt, jen co mě zmerčil, hned se sápal po mojí mapě!) No a nakonec bych chtěla podotknout, že k mému obrovskému podivu žádný závodník (a k ještě většímu podivu dokonce ani já) na trati nezatměl, tudíž nebyl sežrán medvědem (achjó, nuda), tudíž se závody dají označit za nadmíru vydařené... Hanka Výsledky: Soustředění RuprechtovV pátek 17.9. se vydaly od bohémy dva autobusy plné orientačních nadšenců směr Ruprechtov tábor Malina. Ještě v pátek odpoledne na nás čekal první trénink (krátké postupy), avšak ještě před tréninkem jsme si musely donést postele z půdy (byli to doopravdy zajímavé postele). Trénink byl docela mapově náročný (skály jsou skály). Po tréninku byla večeře a musím říct, že na ZŠ Kotlářská vaří velmi dobře (jídlo jsme totiž sebou vezli ze školní jídelny). V sobotu jsme se v 8 hodin vydali na snídani, než jsme se do jídelny dostali, tak nám děti zvládli sníst většinu snídaně (vypadalo to jak nálet kobylek). Po snídani však přišel šok část osazenstva naší skvělé ubytovny (klubovna s barem), nemohla najít některé své věci. Po dost dlouhém čase jsme zjistili,že nás navštívil zloděj (vzal všechno drahé co bylo vidět tři mobilní telefony, diskmen a peněženku s doklady Ádě). Zavolaní policisté trpící nemocí z povolání (hned kontrolovali okna aniž by se zeptali zda byly otevřené dveře) a zřejmě i nedostatečným matematickým vzděláním (jinak si nedokážu vysvětlit jak mohli vyčíslit škodu jako menší 5000Kč a tudíž jako přestupek, který nemusí vyšetřovat) nám moc nepomohli. A tak se musel pustit do detektivní práce náš Idoadámek (nová Chrobova přezdívka vzniknuvší jako zkrácenina z idol Adámek). Nejdříve přišli na řadu telefonáty na mobilní operátory, avšak T-mobile v sobotu zřejmě nefunguje a u Eurotelu si můžete nechat lokalizovat mobil se soudním příkazem a ve všední den. Se značným zpožděním jsme se vydali na trénink, který byl poměrně zajímavý (vrstevnicovka). Po tréninku přišlo pokračování detektivní práce a to telefonáty na zcizené mobily. Tyto telefonní hovory přepisovat tady nebudu, ale dozvěděli jsme se například, že Danáč má přítele nějakého potetovaného a že jel odvést kamarádku na nádraží, což je poměrně zajímavé, protože celou dobu byl asi 20 metrů od nás. Telefonní hovory nás však nakonec k pachatelům nedovedly. Den smůly měla Áda, která si odpoledne při závodě horských kol naštípla ruku a pořádně natloukla. V neděli nás pak čekal oblž, který se docela VBM povedl. Z výsledků, si myslím, že nejlíp ze všech zaběhl Kuba Zimmermann, protože dost potrápil Libora a Olafa. Po oblži jsme se už vydali směr Brno, čímž skončilo toto hezké, ale poněkud nešťastné soustředění. PS:doufám Zelda, že mě tam nepřidáš moc redaktorských poznámek. Kuba PPS: Poznámky jsem nepřidal žádný, jen by sis mohl uvědomit, že v Polarise nemusí být na každém řádku dva hrubáky. Tak třeba vlastní jména se píší s velkým písmenem, stejně jako první slovo ve větě. Věty se dále například oddělují tečkou a vedlejší věty v souvětí čárkou. A shoda podmětu s přísudkem... To asi ani nevíš co je, že? :-). Jinak moc dík za článek! Zelda Výsledky: MČR na klasické trati - RejvízS postupujícím podzimem se nám přiblížil i letošní vrchol sezóny a tím je MČR na klasické trati, Někdo by asi mohl namítat, že mistrovství a tím i vrcholů je za rok víc, ale přece jen, kdo vyhraje klasiku, tak na to prostě má a je king.
Odjížděli jsme už v sobotu o půl sedmé od Bohémy, protože start byl v 11:00 a čekala nás dlouhá cesta. Do Rejvízu přijíždíme kole půl desáté a většina z nás je docela překvapená, že není taková zima, jakou všichni čekali (pluhy, sypání silnic, sněhuláky, psi zlomení v zatáčce a tak…), ale že je docela teplo a v těch zimních bundách se vážně asi budem potit. Laďa si dokonce vzal i jednu snowboardovou botu, ale nakonec bohužel nebylo na čem jezdit. Pak nás čekala stavba stanu, okouknutí pěkného shromaždiště, ale to už se začínají lidi pomalu trousit na start, protože se zase kvůli regulérnosti musí odejít ze shromaždiště na start dřív než doběhne první člověk z jednotlivých kategorií z lesa. V kvalifikaci se nám dařilo střídavě. Kdybych to měl vzít postupně, tak v H16 všichni borci v pohodě postoupili do finále, v H18 si dobrou pozici pro finále udělal Kuba, když vyhrál B-rozběh. A-finále vyšlo i Zeldovi a taky z docela slušné pozice. Hodně kazil Mazo, který se musel těsně spokojit s B-finálem. V H20 jsem držel oddílový prapor jen já, ale ten padnul už na trojce, takže z toho bylo B-finále. V chlapech se do A-finále dostal až nebývale vysoký počet lidí a to 4. Bohužel to nevyšlo Zhustovi, který skončil v Béčku. Do Áčka pak šli Palo (z 1. místa), Ondra i Martin a Olaf. Ostatní se pak rozdělili do C a D finále. V D16 do A-finále šla Evička, Adélce to po chybkách nevyšlo. V D18 pak šla Maruška do B-finále a Anita do C-finále. V juniorkách se obě naše zástupkyně dostali do A-finále. Hanka z 2. a Bára ze 4. místa. V D21 se ale do A-finále nedostal nikdo a obsadily všechna ostatní finále. Jitka a Mlejnek v sobotu taky bojovali o postup (rozdělení bylo na půlky do A a B-finále) a oběma se podařilo postoupit do A-finále. Po závodě nás už čekalo jenom dělení na mladší a starší do dvou ubytoven. Bohužel hotely a chaty nebyly připraveny na nápor hladových orienťáků, a tak se na jídlo muselo chvíli čekat. Nebylo to nakonec tak strašný a pak už jen hurá do hajan a naladit na zítřejší finále. Probuzení bylo docela příjemný (hlavně pro A-finalisty, kteří startovali poslední), ale vykouknutí ven už tak ne. Všude mlha a docela zima.Bundy, čepice a rukavice byly na místě. Naštěstí se to ale začalo postupem času trhat a na chvíli dokonce i vysvitlo sluníčko. Tratě byly oproti včerejšku o hodně delší a po stránce stavby i povedenější. Sobotní tratě totiž v některých kategoriích sklouzávali k monotónnosti a stejné délce postupů. To v neděli nebylo a střídaly se dlouhé postupy, které byly opravdu na volbu, s krátkými rychlými. Asi nejnáročnější byla část lesa bez výraznějších objektů (hustníků), takže nebylo moc čeho se chytit a důležitý bylo chodit podle buzoly. Na většinu kategorií čekala první kontrola za kopcem (a když ne za kopcem, tak aspoň na kopci), takže se člověk docela slušně zničil už na začátku. Ale jinak, jak už jsem napsal, tak stavba tratí byla hodna MČR. A průběh závodu? Nejdříve tedy do lesa vyrazili B,C,D finále a až po nich A finále. V těch jsme zaznamenali hodně pěkných výsledků. V H16 Chrob ani na posledním individuálním mistrovství nedal nikomu šanci a i to poslední zlato si nechal pro sebe. Slušně zaběhli i Bořek s Danem, kteří se vešli do desítky. Mapově se nevedlo Kubovi, který skončil 14. V H18 šel podobně jako v kvalifikaci Zelda (čistě) a skončil 12., chyby dělal Kuba, který skončil o místo líp. V juniorech jsme zastoupení neměli a pak až chlapi. Tam šel skvěle Olaf a doběhl si pro bronz. Do 1. desítky se vešel ještě Martin, který šel chvíli s Olafem a skončil 9.. Ondra a Palo se vešli do 2. desítky. V D16 skončila Evička po chybách na 11. místě. V juniorkách byla Hanka 7. a Bára 13.. A co na závěr pořadatelům vytknout? Snad jen dlouhé čekání na chlapy v A-finále, kteří startovali jako poslední. Jinak snad ani na jinak skvělém víkendu není co vytknout. Byl to opravdu mistrovský víkend. Dejv Na MČR se nám podařilo ukořistit dvě medajle, z nichž jedna byla zlatá. Jejím držitelem je Chrob, který mi odpověděl cestou ze závodů na několik otazek. Tady je tedy rozhovor s novopečeným mistrem ČR na klasické trati. Zelda Výsledky kvalifikace: Výsledky finále: Rozdělení do tréninkových skupinOd září:skupina A - Václavíková Anna, Zelinka Ludvík + začátečníci skupina B - Macháčková Klára, Macháčková Zuzana, Chromá Katka, Brlica Jan, Hýblová Tereza skupina C - Kolaříková Anna, Jíchová Petra, Říha Jan, Vlková Karolína skupina Zhusta - ostatní Tréninky: středa září (1.9. v 15.30 u Bohémy) - mapový trenink v okolí Brna dále dle rozpisu od října Milénová, Lesná 16:00 až 17:00 běh venku, 17:00 až 18:00 teorie v klubovně čtvrtek od 2.9. skupina A tělocvična na ZŠ Kotlářská 15:00 až 16:00 hod. skupina B, C ZŠ Kotlářská 4 - hříště, od listopadu tělocvična 16:00 až 17:00 hod. Začátečníci budou platit oddílové příspěvky 700,- Kč (+ popř. 200,- Kč zálohu na závody) až na rok 2005 v lednu. Kontakty pro nové členy: Eva Kadlecová mobil 607588313, Jitka Kabáthová mobil 602201917 Záblesky
Časopis orientačních běžců klubu ZBM Šéfredaktor: Jiří Zelinka Na vydání tohoto čísla se podíleli: Jiří Zelinka, Filip Dědic, Jakub Zimmermann, Ondřej Stehlík, Jakub Pracný, Adam Chromý, Hana Rambousková, David Kabáth a Libor Zřídkaveselý Toto číslo vyšlo 29. září 2004 - v tištěné podobě |