ePolaris - 9/2004

Od čísla k číslu

Předposlední oblastní žebříček se konal 23.10. v Rudicích * O podzimních prázdninách proběhlo neběhací soustředění VT Vysoké Tatry * O stejném víkendu skončily oblastní žebříčky závodem ve Vítčicích * Již v nové sezóně, o prvním listopadovém víkendu se několik z nás zúčastnilo maďarského Öszi Spartacus Kupa

Slovo úvodem

Po velmi krátké době je tu opět nové číslo Polarisu. Když si spočítáte dny od vydání minulého čísla dojdete k číslu 22. To není zrovna mnoho. Zdálo by se, že se toho za tu dobu nemohlo moc stát, tedy alespoň na poli sportovním :-), a že Polaris bude držet dietu. Přestože výčet akcí v rubrice Od čísla k číslu není zrovna dlouhý, tak stránky Polarisu neplní jen Zhustovy pokyny na příští sezónu :-). Opět se mi podařilo nashromáždit články o všech akcích (vlastně chybí jeden oblž hanácké oblasti na kterým byl Orti s Georgem, ale to asi do Polarisu nepatří :-)), a to i přesto, že tentokrát na všechno bylo hodně málo času. Tímto bych chtěl velmi poděkovat Evičce a Tomášovi (Bořilovi :-)), kteří na napsání článku měli necelé dva dny, a přesto dodali skvělý materiál. Nebýt jich, tak skutečně nevím hdo by to napsal... Všichni ostatní se museli učit... To jim rozhodně nemůžu mít za zlé, chtít po někom článek v pondělí odpoledne do úterý večer je asi fakt rána pod pás :-). Jinak bych to asi napsal já. Ale chtělo by se vám číst další tři stránky textu ode mě :-)? Zásluha na zdárném vydání, ale není jen na nich dvou. Děkuji všem co mi dodali nějaký materiál a těch je v tomto čísle rovných deset, i když ho třeba začínají slovy, že tentokrát se mi z toho již nevykroutili :-). Na stránkách Polarisu se také opět objevují dva rozhovory, které už se pomalu stávají tradicí. Za odpověďmi na moje otázky se navíc u jednoho z nich objevil zajímavý názor. Dovolím si ho tu publikovat. Vašek Štěpánský mi totiž za poslední otázku dopsal P.S. :" Velmi chválím Polaris, je čím dál čtivější, za chvíli se určitě stane po Blesku nejčtenějším československým periodikem!!". Velmi si toho cením! Je to první reakce na to, co se během posledních tří čísel s Polarisem děje, která se dostala až ke mě. Docela mě zajímá, co si o posledních třech číslech myslíte. Nenechávejte si prosím své připomínky a možná i nějaké pochvaly :-) jen pro sebe. Dopřejte mi alespoň nějakou tu zpětnou vazbu :-). Všicni se učíme a chceme se zlepšovat.

A když už výše padlo, jméno periodika Blesk, tak bych chtěl říct, že původně měl být na těchto stránkách ještě jeden článek. Měl být z kategorie bulvár :-). Jeho tvůrci to ale odtroubili :-(. Myslím si, že je to trochu škoda. Já bych se takovým článkům nebránil, k našemu oddílu (zvlášť do dorosteneckých kruhů) to tak trochu patří :-). Zvlášť pokud jsou ty články z kategorie fair play. Možná, že ten výše zmíněný nebyl a jeho tvůrci si to uvědomili. Kdo ví... Polaris je ale rozhodně připraven publikovat názory kohokoliv o čemkoliv, co se vztahuje alespoň trochu k dění v našem oddíle. Teda skoro kohokoliv o skoro čemkoliv :-). Cenzura je sice hnusná věc (redakční poznámky jsou lepší :-)), ale občas se to bez ní neobejde. No nic, troch jsem se do toho zamotal. Chtěl jsem tím říct asi tohle: "Pište, je jedno o čem, je jedno jak, ale pište!"

Zelda

5. POŽ - Rudice

Tentokrát už jsem se z toho Zeldovi nevykroutil, když mě opětovně požádal o nějaký článeček do Polarisu a navíc jsem si uvědomil, že naposledy jsem do Polarisu přispěl zhruba někdy před rokem, načež jsem se rozhodl to řádně napravit a napsat pár větiček, ale to jen tak mimochodem.

Jak již napovídá nadpis, závody se konaly v Rudicích na místním fotbalovém hřišti, všem známém již z minulosti stejně jako notoricky známí pořadatelé "hvězdného" Adamovského oddílu. Závod byl společný pro brněnskou a hanáckou oblast. Počasí bylo typické podzimní, chladné ale beze srážek na rozdíl od předešlého týdne. Tento terén má již většina brněnských orienťaků značně oběhaný, ale většina z nich si sem ráda přijede opět zazávodit díky jeho specifičnosti, kterými jsou různé závrty a prohlubně nejrůznějších rozměrů v oblasti Rudického propadání. Pro některé to byl už poslední kufr náročné sezóny a pro některé teprve jen ten předposlední. Zvednout konkurenci a pěkně si zasportovat přijela docela početná slovenská výprava vedená rodinou Bukovacových.

Stavby tratí se ujal kdo jiný než samotný Tonda Věžník, který postavil docela pěkné tratě, i když jak řekl Zhusta prakticky nevymyslel skoro nic nového, protože prý postavil většinu svých oblíbených kontrol. Běželo se naposledy na mapě Klostermanka a tratě byly opravdu rozumně postavené, bez většího převýšení, spíše střední postupy bez volby, většinou se vše chodilo přímo. Kdo chtěl pomýšlet na dobrý výsledek, musel hodně rychle utíkat a příliš neztrácet v někdy docela záludných dohledávkách. V mužích běžel nejrychleji poslední startující Zhusta, který těsně porazil celý závod vedoucího Pala a ukázal tak všem mladým, že ještě nepatří do starého železa a že když je potřeba tak umí dupnout na plyn a zařadit vyšší rychlostní stupeň. Pro třetí místo si doběhl naprosto nečekaně závodník MZLU Zdeněk Mazal a podle jeho slov to byl jeho životní výkon v jeho kariéře. Kdo vyhrál v babách nevím, poněvadž jsem to nějak nesledoval a při vyhlášení jsem nedával pozor, tak mi to snad dámy prominou. Výsledky si stejně může přečíst dole pod článkem a ono o ně na těch OŽ zase tak moc nejde. Jde spíše o to se pěkně proběhnout s mapou po lese a pokecat s přáteli apod., což jistě tento oblastňák splnil.

PS pro redaktora: Snad ti Zeldíku nebude vadit, že je to článek s kategorie krátkých, poněvadž si myslím že odpovídá velikosti a důležitosti závodu a není potřeba se o něm příliš rozepisovat :-).

Otri

Výsledky:
D10 1. Chromá Kateřina 19.29; 2. Hnilicová Šárka 20.36; 3. Otrusinová Jana 23.02; ... ; 7. Macháčková Klára 36.38; ... ; . Macháčková Zuzana DISK; D14 1. Březinová Marie 31.08; 2. Králová Michaela 34.00; 3. Štrajtová Štěpánka 35.42; ... ; 14. Kolaříková Anna 48.13; ... ; 18. Jíchová Petra 54.47; D16 1. Vozdová Klára 33.24; 2. Borecká Kateřina 42.17; 3. Minaříková Zuzana 45.44; ... ; MS. Sladká Kateřina 41.02; D18 1. Poklopová Lenka 36.07; 2. Staňková Štěpánka 40.50; 3. Pavlíková Barbora 45.39; ... ; 5. Stratilová Marie 49.00; 6. Gregorová Anita 54.18; D21 1. Ptáčková Veronika 40.18; 2. Zatloukalová Lenka 43.09; 3. Horčičková Eva 43.50; ... ; 8. Reinerová Barbara 45.39; ... ; 10. Bukovacová Alena 47.08; ... ; 21. Žáčková Iva 53.04; ... ; 27. Kadlecová Eva 57.23; ... ; . Ehlová Pavla DISK D35 1. Uchytilová Jana 36.18; 2. Janásová Jitka 39.27; 3. Eklová Ilona 41.23; ... ; 19. Kabáthová Jitka 64.18; ... ; 29. Chromá Eva 83.13; H10 1. Staněk Tomáš 18.59; 2. Kotrle Kamil 22.13; 3. Minář Marek 22.40; ... ; 7. Brlica Jan 30.07; H12 1. Berka Miroslav 24.11; 2. Indrák Jakub 24.14; 3. Skyva Petr 24.30; ... ; 12. Brlica Pavel 29.43; H18 1. Poklop Martin 43.20; 2. Strachota Petr 47.33; 3. Janský Petr 47.51; ... ; 6. Zelinka Jiří 55.38; ... ; 10. Sladký Marek 70.35; 11. Dědic Filip 75.22; H21 1. Zřídkaveselý Libor 51.15; 2. Bukovac Paľo 52.26; 3. Mazal Zdeněk 55.40; ... ; 9. Chromý Adam 57.48; ... ; 13. Otrusina Jiří 60.22; ... ; 16. Pracný Jakub 63.23; ... ; 18. Jirka Michal 64.04; ... ; 22. Ehl Jiří 65.19; ... ; 30. Bukovac Maroš 66.12; 31. Hájek Daniel 66.17; ... ; 42. Humlíček Aleš 72.20; ... ; 56. Pátek Richard 81.24; ... ; 61. Veselý Martin 85.23; ... ; 74. Rosenmayer Jiří 105.05; H35 1. Mlynárik Peter 56.31; 2. Strachota Jaroslav 56.44; 3. Soldán Vladimír 59.11; ... ; 16. Štěpánský Václav 76.29;

Liga brněnských škol - Vinohrady

Je osm ráno a já vyrážím na sraz pořadatelů pořádajících 2. kolo brněnské ligy škol. Poté co jsem v čas srazu neviděl na místě ani živáčka, měl jsem trochu strach, že jsem si spletl den, nakonec se ale ukázalo, že byl sraz pořadatelů posunut o 30 minut. Ihned jsme začali s pořádáním, vše nádherně vycházelo, kontroly byly tam, kde měly být, prostě vše OK ...

Okolo desáté hodiny se začali trousit první školy a ihned se pustily do prohlídky terénu s kontrolami. Zpočátku nás to trochu vyděsilo, ale poté jsme zjistili, že je to z předchozích závodů pořádaných ABM běžné, a tak jsme museli jen mávnout rukou. Mně to nedalo, a tak jsem mávl rukou na ty chuligány promenádující se mezi kontrolami a zahnal jsem je zpět do areálu.

Pak už se začalo startovat. Tristní bylo, že polovina místo aby začala tak jak má jedničkou, začala blízkou diváckou kontrolou a nebylo jim to vůbec blbý. Občas je také napadlo nějakou kontrolu zahodit do keře, rozbít kamenem, nebo v lepším případě jen pokroutit a lampion zahodit do keře. Pokud to neudělal jeden, udělal to ten druhý za ním, takže postupem času se takto vyklidila většina kontrol a závod pak neměl cenu. Kromě toho, pak ještě udělali obrovský binec na shromaždišti, zabordelili záchody, roztrhali polovinu značených úseků a za veselého vyřvávání sprostých slov se vraceli domů ...

Stojíce uprostřed torz kontrol a roztrhaných papírů rozmokávajících v mírném deštíku, přemýšlím. Má to vůbec cenu pořádat pro tyto dementy něco tak krásného jako je závod v orientačním běhu? Má cenu roznést kontroly a nachystat závod, abychom si pak mohli jít hledat zohýbané kontroly a pošlapané lampiony? Já osobně si myslím, že si nic takového nezaslouží ...

Na druhou stranu však musím dodat, že všechny žáky nižšího stupně to bavilo a vraceli se z lesa spokojení a plní zážitků. Proč tedy máme jen stát a přihlížet jak jim to velcí ničí?

Myslím si že liga škol, zde ve městě, by se měla pořádat jen pro první stupeň ...

Adam

VT Vysoké Tatry

Je středa 27.10. Začínají podzimní prázdniny. A kromě nich také letošní poslední oddílová akce, kterou bylo neběhací VT Vysoké Tatry. Původně nás mělo jet šestnáct, ale v 8 hodin u Bohémy se nás sešlo devatenáct. Jelikož jsme měli čtyři auta, tak to nebyl zas až takový problém :-). Po nabrání tradičního půlhodinového zpoždění jsme odjeli směr hraniční přechod Bumbálka, kde jsme na sebe všichni počkali, teda vlastně jen 3/4 z nás, jelikož Iva Žáčková jela přes Bratislavu. Naše auto řízené Martinem na hranice dorazilo jako první, když Zhustu ofičalo ještě na dálnici před Olomoucí. Za hraničním přechodem jsme již pokračovali ve skupině. Bohužel jsme si ale trochu poujížděli, zvláště když Arnošt hodil na jedné křižovatce kufr a Martin to zjistil až když taky odbočoval. Zhusta to potom řešil tím, že na nás čekal před dálnicí u Liptovského Mikuláše. Bohužel jsme ho (narozdíl od Arnošta) spatřili až když jsme na tu dálnici vjížděli (samozřejmě bez dálniční známky). Poté následovalo trochu krušných třináct kiláků k nejbližšímu exitu, kterým jsme vyjeli do Liptovského Mikuláše a zastavili na benzínce. Zhusta nám mobilem sdělil, že na sebe počkáme na první benzínce na dálnici za Liptovským Mikulášem. Posádku našeho vozu to trochu rozezlilo, protože jsme chtěli jet po silnici pod Tatrami a těšit se z krásných výhledů. Zhusta ale zavelel a nedalo se svítit :-). Místo srazu nebyla zrovna blízko. Jednalo se totiž o jedinou benzínku na tomto úseku dálnice. Navíc, když na ni Zhusta přijel jako první, zachvátil ho blud, že už jsme tudy museli projet, načež pokračoval v jízdě. Posádka jeho vozu ale jeho omyl odhalila včas a dala nám zprávu, že na sebe čekáme na konci dálnice. Další benzínka tam prostě nebyla :-). Tak se tedy stalo, že jsme celou tuto dálnici projeli bez dálniční známky, kterou jsme na jejím konci obdrželi ... Další cesta už proběhla bez závažnějších komplikací.

Když jsme dojeli na místo určení uvítal nás megalomanský Eurocamp FICC. Bylo v něm tak sto betonových chatek, jedna jak druhá. No prostě pastva pro oči :-). Mimo toho tam byla Koliba a hlavně Efekt. Zasvěcení vědí o co šlo, nezasvěcení to vědět nepotřebují :-). Čtyři z chatek jsme dostaly přiděleny a hned se v nich zabydleli. Někteří také důkladně prozkoumali pevnost střechy :-). Po vstupu do chatek se ale znenadání objevil problém, o kterém předem věděl asi jen Zhusta. V každé chatce totiž byly čtyři postele. Na tomto místě bych vsunul malou matematickou vložku: 4*4=16 16<20 (Renek přijel večer vlakem) 20-16=4. Množinu těchto lidí označme třeba H. Byl jsem demokraticky zvolen prvkem množiny H. Smůla :-(. Tak teď zase zpátky k věci. Jelikož ještě zbývaly zhruba dvě hodiny do setmění, tak jsme se vydali na procházku. Auty jsme dojeli do Tatranské Lomnice, kde jsme zaparkovali na místě parkoviště loňské GP Slovakia a s mapou v ruce se vydali do lesa. Nejprve jsme prošli kolem oplocenky, kde jsem měl předzběrku v poslední etapě a dále se vydali po cestě, která tehdy vedla na starty 1. a 3. etapy zmíněného závodu. Bylo zajímavé jít pěšky prostorem, kde jsem si před rokem připadal jak Alenka v říši divů... Po nějaké době jsme se napojili na modrou turistickou značku a vydali se směr vodopády na Studeném potoce. Tam jsme chvilku postáli, udělali první fotky a vydali se zpátky údolím potoka. Někteří z nás dokonce poznali místo, kde potok loni při závodě brodili. Cestou dolů se začalo postupně povážlivě stmívat a vyšel měsíc v úplňku, načež prosákla informace, že má být zatmění měsíce. Padl návrh, že by jsme si ho dali jako deadline na Risk, který si na tuto akci Zhusta vypůjčil od Laďy. Poté ale Zhusta zjistil, že zatmění bude okolo čtvrté či páté hodiny ranní a neshledal tento nápad dobrým :-). Za téměř úplné tmy jsme dorazili ke svým autům. Martin měl takovou radost, že mu auto nebylo odcizeno, že ho objal (no, já nevím jak to jinak říct :-)), tak silně, že spustil alarm. Po jeho zdárném deaktivování jsme se všichni přesunuli zpět do kempu.

Zhusta nám sdělil, že dnes večeříme z vlastních zdrojů, tak jsme si všichni nakradli co nejvíc jídla na své chatky. Na půl osmou pak svolal hráče Risku na zahájení hry. Z předchozích zkušeností bylo jasné, že hra bude trvat dlouho. Nebylo tomu tak. Jelikož to většina z nás hrála poprvé a neuměla to, tak se zkušenému hráči Kubíkovi podařilo zvítězit už po necelých dvou hodinách hry. Rozhodli jsme se, že si dáme odvetičku. Naše herní umění se příliš nezlepšilo, takže ve zhruba stejném čase vyhrál další zkušený hráč Martináč. Další hru už jsme nezahájily a na zatmění taky nečekali, tudíž jsme se vydali přenocovat. Někteří do postelí, jiní do spacáků. Další den nás čekal první celodenní výlet.

Bylo naplánováno, že vylezeme malou studenou dolinou na Téryho chatu, překonáme Priečné sedlo a na Zbojnické chatě se rozhodneme zda budeme pokračovat sedlem Prielom nebo se vrátíme Velkou studenou dolinou. Odjezd byl stanoven na osm třicet. Samozřejmě, že jsme to nestihli. Navíc jsme se ještě trochu poztráceli při cestě auty a museli se ve Starém Smokovci, kde jsme chtěli parkovat, hledat mobilem. Zhusta navíc musel nakoupit rohlíky a to přineslo další zdržení. Nakonec jsme se ale všichni sešli u spodní stanice lanovky na Hrebienok a poté co si Kenia koupil nový batůžek jsme se vydali po zelené značce vedoucí podél kolejí lanovky, která nás cestou se železnou jistotou předjela, směr Hrebienok. Po krátkém odpočinku jsme se vydali směrem Malou studenou dolinou na Téryho chatu. Počasí bylo vynikající, takže jsme postupně svlékali pátou, čtvrtou a někteří z nás i další vrstvy oblečení. Cesta navíc nebyla ze začátku příliš strmá, takže cesta ubíhala skvěle. Pak jsme ale zahlédly chatu, která nevypadal na to, že by k ní vedla cesta po rovině. Postupně začala být cesta strmější, až přešla v serpentiny, kterými jsme nakonec k chatě mezi několika plesy vystoupali. Jelikož se blížilo poledne, tak jsme se naobědvali. Holky navíc koupili pohled pro Adélku a umístili na něj razítko chaty. Po obnovení ztracených sil jsme se vydali na cestu do Priečného sedla, které bylo svou nadmořskou výškou 2352 m.n.m. nejvyšším bodem, kterého jsme během našeho pobytu dosáhli. Cesta nejprve vedla celkem po rovině, ale pak jsme před sebou naplno uviděli krásu tohoto sedla. Bylo dost vysoko, navíc cesta k němu byla, řekněme, silně zasněžena. Někteří z nás cítili, že to nebude zadarmo, zvláště když měli na nohách maratonky (můj případ :-)). Dokud se šlo jen do kopce a sněhem, tak to bylo víceméně v pohodě. Pak ale přišly řetězy. Ty stálo za to. Klouzalo to dost drsně a sem tam se kus sněhu urval, což nepotěšilo jiné turisty, kteří šli s mačkami na nohách údolím pod náma. Po velké námaze jsme se vyškrábali do sedla. Najednou se tam vešli tak dva lidi. Navíc tam hrozně fučelo, takže se tam nikdo příliš nezdržoval a všichni se rychle vydali dolů po dalších řetězech. Svah za sedlem už nebyl až tak drsný a všichni ho zdolali více méně bez problémů. Dole pod řetězy jsme na sebe všichni počkali. Celý úsek od Téryho chaty byl dlouhý něco přes kilometr a nám trvalo téměř dvě hodiny, než jsme ho zdolali. Skutečně naše průměrná rychlost byla přímo hlemýždí, ale ono to vážně rychleji nešlo :-(. Dále jsme pokračovali po relativně rovné cestě s klesavou tendencí ke Zbojnické chatě. Cestou se nám otevíraly krásné výhledy na okolní hory a průzračná plesa. Nejzajímavější však byl bezpochyby výhled na Priečné sedlo, ve kterém jsme ještě před nedávnem byli. Vypadalo dost pustě. Na Zbojnické chatě nám bylo jasné, že další sedlo už nezvládneme :-). Takže jsme si dali teplou polévku, na pohled pro Adélku přidali další dvě razítka a vydali se Velkou studenou dolinou zpátky do Starého Smokovce. Cesta nám ubíhala rychle a za chvíli jsme byli opět na Hrebienku, odkud už stačilo jen seběhnout podél lanovky k autům.

V chatkách jsme se příliš dlouho nezdrželi a rychle vyrazili do Popradu. Měli jsme namířeno do termálních lázní, které jsme navštívili už vloni během GP Slovakia. Když jsme k nim přijeli, tak jsme se nestačili divit, jak se za tu dobu změnily. Vyrostl tam nový tobogán, vstupní hala a kdo ví co ještě. Jen parkoviště zůstalo stejně ohavné. Při vstupu do lázní nás trochu zamrzelo, že tobogány jsou krátkodobě zavřené. To ale nakonec vůbec nevadilo. Legrace jsme si užili až až a voda byla úplně suprová. Nejteplejší bazén měl 36°C. Škoda jen, že nebylo jasno a nebyly vidět hvězdy, to by to noční venkovní koupání bylo asi ještě trochu působivější. Po odchodu z lázní jsme se vydali hledat pizzerii, ve které jsme vloni jedli. Zhusta prokázal vynikající paměť a skoro vůbec jsme nebloudili. Jen při odbočování jsme měli trochu problémy s jízdními pruhy. Nakonec jsme se ale všichni k pizzerii dostali a mohli se v klidu navečeřet. Po večeři jsme odjeli nakoupit zásoby na další dny do nedalekého Tesca, odkud jsme se poté vydali zpět do Eurocampu. Tam jsme začali řešit, kam zítra vyrazíme. Jedna skupina (prý ta početnější) chtěla jít Tatranskou magistrálu, ale dorostencům se tam moc nechtělo a raději bychom se vydali někam nahoru. Nakonec Zhusta k naší nelibosti rozhodl pro magistrálu, kvůli čemuž došlo k menším sporům. Nám totiž pořád nějak nevycházely počty, a ta většina se nám zdála být menší...

Ráno jsme vstali velmi brzy, abychom stihli električku na Štrbské pleso, ale to se nakonec ukázalo zbytečné. Situace se totiž obrátila. Nakonec jsme se rozhodli jít na Jahňací štít, s tím, že se má počasí zhoršovat a magistrála se dá jít vždycky. Pouze Iva, Janča, Renek a Jirka vyrazili na Rysy, kam prý údajně vůbec nedošli. My ostatní jsme popojeli auty do Tatranských Matliar, odkud jsme se vydali směr Brnčalova chata. Velká část cesty vedla lesem tudíž nebyla příliš zajímavá. Když jsme ale vyšli z lesa a dostali se do pásma kleče, otevřely se nám nádherné výhledy na Belianské Tatry a Jahňací štít. Cesta celou dobu až k Bielému plesu mírně stoupala, ale pak najednou začala klesat. Teprve potom nám došlo, že ač to z mapy nevypadá, musíme sklesat 150 metrů. Po tomto klesání jsme se nakonec ocitli u Brnčalovy chaty, odkud odbočovala značka na Jahňací štít, který byl v tuto chvíli nějakých 700 metrů nad námi. Na cestě k vrcholu byly tři zlomy. Cesta k prvnímu byla dost nudná. Vedla klečí a nebylo pořádně nic vidět. Za prvním zlomem se nám ale otevřel nádherný výhled na dolinu se dvěma plesy nad kterou se majestátně tyčil vrchol, který jsme se rozhodli zdolat. Stoupali jsme tedy dál a cesta byla čím dál tím strmější až přecházela v řetězy. Proti těm na Priečnom sedle to ale byla pohodička :-). Po jejich zdolání jsme se dostali ke druhému zlomu, který byl tak 150 výškových metrů pod vrcholem. Od sud vedla vesta po druhé straně hory, kde bylo víc sněhu. Cesta navíc nevedla pořád do kopce, ale přes mnoho terénních vln. Na některých z nich to pořádně klouzalo. To všechno, ale bylo vyváženo nádhernými výhledy na Vysoké Tatry, které se nám otevřely po překonání druhého zlomu. Horské hřebeny byly z části v mracích a vypadaly děsně majestátně. Jen hvězdárna na vrcholu Lomnického štítu to trochu kazila. Na vrcholu Jahňacího štítu se nám navíc otevřel nádherný pohled na celý masiv Belianských Tater, jejichž vrcholy byly zhruba 100 výškových metrů pod námi. Zhusta pak, rozhodl, že když už sem vylezl těch 700 metrů, tak se zde alespoň zdržíme na jídlo. Po obnovení ztracených sil jsme udělali skupinovou fotku na vrcholu 2230 metrů vysoké hory a vydali se zpět k Brnčalově chatě. Cestou dolů jsme se ještě na chvíli zastavili u jednoho z ples v dolině a poté se vydali vstříc teplé polévce, kterou jsme si dole v chatě dali. Tam jsme se také domluvili, že se rozdělíme na dvě skupiny. Ta úderňejší (byl jsem jejím členem) půjde přes 2037 metrů vysoké sedlo pod Svišťovkou a ta méně úderná celý masiv obejde údolím. Z jedné cesty bylo hodně dlouho vidět na druhou a tak jsme udržovali nejen vizuální, ale i akustický kontakt. To byste nevěřili co všechno a na jakou vzdálenost je v horách slyšet... Když se ale naše cesta zalomila prudce nahoru, tak už jsme druhou skupinu nemohli zahlédnout a začali jsme si všímat sami sebe. Kubík totiž bleskurychle spočítal, že až vylezeme nahoru, tak budeme mýt v nohách 2100 m. To by nebylo tak hrozný, ale ono se jednalo o metry výškové. Ke Svišťovce jsme ale nakonec vysvištěli vcelku rychle a vydali se po více méně traverzové cestě k mezistanici lanové dráhy na Lomnický štít. Odtud se nám naskytl výhled na nížinu, která byla přikryta mraky, jenž se nalézali zhruba ve stejné výšce jako my. Byl to nezapomenutelný pohled. Cesta vedla rozsáhlými kamennými moři a my už jsme toho měli celkem plný kecky, takže nám to poskakování z kamene na kámen přišlo děsně únavný. Byli jsme docela rádi, když jsme došli k mezistanici lanovky odkud už to bylo skutečně jen dolů a navíc víceméně lesem. Teď jsme byli docela rádi, že jsme si ráno přivstali, protože jinak bychom tu určitě zatměli a nebo sem možná vůbec nešli... Cesta podél lanovky dolů už byla víceméně nudná a všichni jsme byli hrozně rádi, když se před námi objevila naše auta.

Po návratu do Eurocampu nás čekala večeře z vlastních zásob a partička Risku. Tentokrát na naší hře bylo vidět, že už jsme to hráli a hra se dost protáhla. Nakonec se ukázalo, že to bylo zčásti i tím, že jsme si všichni vylosovali dost hloupý úkoly, takže to celý nakonec dopadlo tak, že jedinej kdo se snažil aby vyhrál jsem byl já. Všichni ostatní na to kašlali a chtěli hru co nejrychleji ukončit. Nakonec to tedy nebyla hra všichni proti všem, ale Zelda proti zbytku. Trochu mě to naštvalo. Vždyť to přece není fér aby se čtyři armády snažily, aby jedna z nich vyhrála :-(. Nakonec jsem byl tedy poražen a jelikož se hra skutečně dost protáhla, tak už jsme další nezačali. První večer s Riskem byl rozhodně povedenější, škoda...

Nazítří jsme se vydali na poslední celodenní výlet. Počasí bylo pořád stejné, takže jsme tentokrát chtě nechtě museli do mraků, pokud jsme si nechtěli nějaký výlet zopakovat. Volba nakonec padla na pohodové Bystré sedlo. Výlet byl krátký, takže se dalo předpokládat, že nestihneme vymrznout. Cestou auty nás zdržela autonehoda. Vypadala dost děsivě a nevypadalo, že by záchranáři nějak spěchali... Po jejím odstranění a nabrání velkého časového skluzu jsme mohli pokračovat dál na Štrbské pleso, odkud jsme vyrazili po žluté značce směrem na Bystré sedlo. U vodopádu Skok jsme se dostali na spodní okraj mraků. Naskytl se nám opačný pohled než včera ze Svišťovky. Zpod mraků, jsme se dívali na sluncem zalitou nížinu. Chvíli jsme se rozhodovali, zda má cenu do sedla chodit, ale nakonec jsme se rozhodli pro variantu pokračovat. Nad Skokem silně foukalo a mlha byla dost hustá. Když jsme potkali protijdoucího turistu, tak jsme se ho zeptali, jaké je nahoře počasí. Zhnuseně odpověděl, že "Na piču". Moc optimismu nám touto odpovědí nepřidal, ale my jsme sveřepě pokračovali dál. Postupně jsme se dostali do husté mlhy a nebylo skoro nic vidět. Náš plán však dostal trhlinu. Hanka začala zaostávat a tak jsme na ni museli pořád čekat. Zhusta nám tyto chvíle krátil tím, že nám vyprávěl o krásných plesech, která údajně byla všude kolem nás. Neviděli jsme ani jedno. Nakonec jsme se hustou mlhou propracovali až k sedlu. Za 2314 metrů vysokým sedlem na nás čekaly nové, ještě silnější nápory větru. Snažili jsme se tedy co nejrychleji dostat do kleče, která by nám poskytovala alespoň částečnou ochranu proti větru. Když už byla kleč dost hustá, tak jsme se rozhodli zastavit a poobědvat. Zanedlouho potom jsme vyšli z mlhy a najednou zase bylo přijatelně. Cestou lesem ke Štrbskému plesu si ještě Zhusta zaposiloval, když nesl Káťu na zádech, protože si udělala puchýře.

Po návratu k autům nás všechny těšilo, že jsme tam byli, i když jsme valnou část doby viděli jen mlhu. A taky jsme se hodně těšili do termálních lázní, abychom trochu prohřáli naše promrzlé tělesné schránky. Do lázní jsme tentokrát přijeli dříve, takže jsme do vody vlezli ještě skoro za světla. Poté, co jsme se v bazénech dostatečně vyřádili, jsme se vydali opět do naší oblíbené pizzerie, odkud jsme se potom vrátili rovnou do Eurocampu. Večer už žádný program nebyl, takže se všichni bavili, tak nějak podle sebe. Noc byla tentokrát o hodinu delší, díky změně času, tak toho někteří beze zbytku využili.

Ráno nás pak čekal návrat domů. Všichni jsme se nejprve sbalili, což jsme samozřejmě nestihli ve Zhustou stanoveném termínu :-). Poté jsme se vydali ku Štrbskému plesu, kde jsme si udělali ještě malou procházku na symbolický cintorín a Popradské pleso. Po návratu k autům začalo drobně pršet. Počasí nám skutečně přestalo být nakloněno, protože déšť postupně houstl. Pozitivní bylo alespoň, že nás to nechytlo v lese. Cesta zpět tedy probíhala za chvíli více chvíli méně vydatného deště. Silnice navíc byly děsně zacpané, jelikož zrovna byly dušičky a kolem hřbitovů se dělaly neuvěřitelné kolony. Když jsme se přiblížili k našim hranicím, tak jsme se dostaly do husté mlhy a déšť náhle zesílil. Další cesta už pak probíhala za hodně drsného lijáku. Celou cestu jsme navíc jeli v kuse, takže si Martin potřeboval odpočinout, což jsme učinili na dálnici před Olomoucí. Zhusta spěchal evidentně víc, a tak jsme se rozdělili. Měli jsme se mu hlásit v Prostějově a ve Vyškově. Za chvíli nám nervózně volal, aby se ujistil, že se nám nic nestalo. My jsme ale ještě byli před Prostějovem... Když jsme se přiblížili k Brnu, tak déšť začal ustávat a když jsem se dostal domů, tak už skoro nepršelo. Měli jsme prostě nehoráznou smůlu.

Doma jsem pak otevřel svůj tréninkový deník. Dopsal posledních pár věcí, které mi v něm ještě chyběly a udělal roční součty. Pak jsem deník otevřel na kolonce s datem 31.10. vzal do ruky propisku a celou tuto sezónu ukončil dvěma slovy: "THE END".

Zelda

6.POŽ - Vítčice

Na poslední OŽ tohoto roku nás autobusem od Bohémy odjel téměř plný počet. Po hodině a půl jízdy (autorka textu ji díky neobvyklému klidu v autobuse využila ke spánku) jsme zakotvili v obci Vitčice u Kroměříže, vprostřed velkých, šírých, hanáckých lánů u docela maličkého listnatého lesíka. Shromaždiště bylo za obcí v areálu místní TJ a pobyt na něm byl neobyčejně příjemný, zejména díky sqělému počasí, takže se člověku ani příliš nechtělo 2 km přes pole na start. Ovšem- když si tuto anabázi odtrpěl, čekalo ho za odměnu proběhnutí listnatým lesíkem na -mapově i fyzicky- celkem nenáročné trati. Snad jen neobvykle měkká podložka (černozem, co byste nechtěli :-)) a povinný, 400m dlouhý "polní" úsek donutily závodníka vydat ze sebe nějakou energii. Mám pocit, že spousta lidí měla k závodu podobný postoj jako já, což se projevilo i na výsledcích. Konkrétně na těch žabiňáckých určitě :-). Po závodě už zbývalo jen počkat na vyhlášení, zatleskat vítězům, občerstvit se u slušně zásobených stánků či (to platí pro ty mladší a aktivnější členy) si začutat fotbal na travnatém hřišti anebo se vydat na cca 500m vzdálenou rozhlednu.

Myslím, že všichni účastníci si užili krásný podzimní den a ti, kteří jeli rozhodně neměli čeho litovat, přestože terén nenabízel žádný div světa. Ale to se na konci sezóny odpouští.

Verča

Jelikož tímto závodem končily oblastní žebříčky, tak jsem se podíval, že jediný z našeho oddílu, komu se podařilo urvat prvenství byl Vašek Štěpánský. I když možná to bylo tím, že kategorie HD10, kde řádila Kaťa Chromá, se do žebříčku nepočítají :-). To ale jeho umístění nijak nesnižuje a proto přináším několik jeho názorů:

Zelda: Vašku, podařilo se ti letos zvítězit v celkovém hodnocení podzimního oblastního žebříčku v kategorii H35. Co pro tebe tento výsledek znamená?
Vašek: No, je to příjemné, udělat zápis do historických tabulek :-). Jsem rád, že moje taktika, která spočívá jednak ve výběru vhodné soutěže a jednak v účasti na pokud možno všech závodech, tentokrát vyšla :-).

Zelda: Jsou pro tebe oblastňáky spíš pohodovým proběhnutím, nebo seriózními závody, kde ti jde o každou vteřinu?
Vašek: Oblastňáky jsou pro mě seriózní závody, stejně jako snad každé jiné. Jde mi v nich samozřejmě o každou vteřinu, ale trošku jinak, než myslíš ty. Jde mi o to, abych si každou vteřinu v lese pořádně užil, což se mi letos na podzim taky dařilo.

Zelda: Jak bys ohodnotil úroveň oblastních žebříčků, začínaje stavbou tratí a konče kvalitou uspořádání?
Vašek: Ani k jednomu závodu nemám vážnější výhrady, myslím, že se povedly všechny. Celkově bych úroveň podzimního oblastního žebříčku ohodnotil známkou 2. Za latentní závadu považuju málo "živý" oblastní web. K některým pokynům jsem se musel poněkud zdlouhavě proklikávat.

Zelda: Který závod z letošních POŽů se ti nejvíce líbil? A který naopak nejméně?
Vašek: Velmi sympatický mi byl Senetářov, krásný les a la Medvídek Pú, pěkná trať, počasí klasické podzimní, to mám rád. Nejméně se mi asi líbilo v Zastávce, protože si na ty závody nějak nemůžu vzpomenout. To je podezřelé :-).

Zelda: Jak si myslíš, že se oblastní závody budou dále vyvíjet v budoucnu?
Vašek: Myslím, že hlavní vývojový mezník, daný zavedením SI čipů a zrušením splachovacích WC v lese u startu, jsme úspěšně překonali. Není vyloučeno, že oblastní žebříčky obecně posílí svoji prestiž, protože bude stále těžší získat všechna povolení pro velké závody, zatímco pořádání těch lokálních bude možná průchodnější. Nebo naopak?

Zelda: Co plánuješ do dalších let své orienťácké kariéry?
Vašek: Chtěl bych se v příštím roce zaměřit hlavně na MTBO a zkusit tam na druhý pokus postoupit z žebříčku B do žebříčku A, což se mi letos o 2 místa nepodařilo. Veteránský žebříček jsem tam loni vyhrál, tak bych si chtěl ještě jednu, dvě sezóny zazávodit s omladinou, než úplně zkornatím. K tomu samozřejmě běhat OBLŽe a pár letních závodů. A trošku zhubnout, sportování s desetikilovým batůžkem na pupíku je příliš namáhavé :-).

Zelda: Děkuji za rozhovor a přeji mnoho dalších vyhraných závodů a to nejen oblastňáků.

Výsledky:
D14 1. Jakobová Adélka 20.59; 2. Březinová Marie 23.05; 3. Králová Michaela 25.04; ... ; 8. Jíchová Petra 31.58; ... ; 12. Kolaříková Anna 34.42; D21 1. Hlavová Hana 37.45; 2. Králová Zdenka 40.04; 3. Kašparová Šárka 40.50; 4. Křístková Veronika 40.56; ... ; 17. Čevelová Iva 48.42; D35 1. Eklová Ilona 36.06; 2. Janská Iva 36.54; 3. Jirková Renata 37.28; 4. Kabáthová Jitka 39.05; H10 1. Minář Marek 13.45; 2. Staněk Tomáš 14.20; 3. Chmelař Martin 15.15; ... ; 13. Brlica Jan 24.02; H12 1. Sukeník Mojmír 16.32; 2. Berka Miroslav 16.41; 3. Řehulka Martin 17.51; ... ; 14. Brlica Pavel 30.03; H21 1. Král Václav 48.52; 2. Besta Michal 51.11; 3. Ptáček Pavel 51.22; ... ; 8. Otrusina Jiří 55.08; ... ; 15. Jirka Michal 58.23;

Öszi Spartacus Kupa - Köhányáspuszta

Všechno začalo už v pátek odpoledne před Bohémou. Jelikož pár lidí nepřišlo (to určitě mrzelo nejvíc Evičku :-)), pohodlně jsme se vešli do tří aut po čtyřech a hurá za lampiony..
Cestou jsme spali (až na Adama, kterýmu se vůbec nelíbila "hudba" v Liborově autě), v maďarském Komáromu jsme povyměňovali HUFy, počurali náměstí.. Když jsme konečně dorazili do Székesfehérváru začínal večer.. Potom co jsme třikrát objeli město, naši ctění řidiči konečně našli ten vysokej internát. Jinak už se , myslím, v pátek nic zajímavého nestalo..

Ráno po probuzení Chrobovým telefonem na nás čekal krásný podzimní den, škoda jen, že byla taková kosa. Samotnej závod probíhal na louce poblíž osady Gánt, v centru nic nechybělo. Liborovi se podařilo pro věci vybrat to zdaleka nejvíc návětrné místo z celého dalekého okolí, takže si každej odvážel aspoň rýmu..

Terén byl docela nekopcovatej, takovej normální maďarskej - velikej listnatej les, občas polootevřený, s několika údolími. Staviteli se některé tratě docela povedly (H16), jiné zas ne (H18). Nakonec se vrátili z lesa všichni, a tak jsme se vydali do termálního kúpaliska. Byla to krásná nová budova s ještě hezčím parkovištěm.. jen kdyby na dveřích nestálo "ZÁVRA". Laďa se sice ještě snažil nějak ty dveře otevřít, ale zbytečně. Já sám jsem z toho měl spíš radost, představa několika hodin spánku... Tak to taky nakonec dopadlo, asi čtyři hodiny jsme zevlovali na pokojích. Řešilo se snad úplně všechno, naposlouchali jsme všechny hity Elektrick Manna, já zavzpomínal na hodiny Maďarštiny, v paměti mně zůstala jen jedna jediná fráze: "A kurva elétbe!" Někdy vo sedmi jsme se začali šounit ven, všichni krom Zelíka, ten musel dělat nějaký "péčko" :-). Nejvíc jsme se těšili až použijem tu větičku...

Teď už ale předávám slovo Evičce...

Dík :-)! Jak už napsal Bořek, Zeldu jsme zanechali svému osudu na internátu a vydali se na průzkum terénu! Cestou k našemu cíli, jímž se stal místní maďarský McDonald (nečekaně úplně stejný jako tady u nás), oslovil Bořek jednu zdejší obyvatelku - nejsem si jistá, jestli už zmíněné maďarské frázi porozuměla, no rozhodně ji vůbec nevyvedla z míry. Taky jsme si nakoupili energetické nápoje za dost výhodnou cenu, takže máme štěstí, že to s náma nic neudělalo :-). Ještě bych se málem zapomněla zmínit, že Maďaři jsou velmi milí a vstřícní lidé! Což jsme zjistili při hledání náměstí. Ne, že bychom změnili místním chlapíkům směr o 180°, pak s nimi šli ještě tak 500 m na náměstí, ale oni se nám dokonce při tom pokoušeli být dobrými průvodci, a tak nám představili místní katedrálu, nebo kostel..už přesně nevím. To jsme po nich chtěli pouze radu, jakým směrem na náměstí! V Brně jsou samozřejmě taky milí lidé, ale kolik by jich takovou věc udělalo :-)? Já v McDonaldu konečně utratila trochu víc svých forintů, které jsem si na hranicích, jak jsem zjistila až později, vyměnila dost k ničemu. Při návratu do internátu jsme ještě pořádně rozjezdili výtahy a dali správci vědět, že zde má ubytované Čechy :-)! Pak ještě chvíle konverzace na pokoji a konečně zasloužený spánek!

Druhý den jsme museli vstávat celkem brzo, aby všichni stihli svůj start. Na shromaždišti jsme obsadili naše kvalitní místo, stejné jako předchozí den a už jen čekali na příjezd Antilamp, neboli dalších "závodníků" z ČR. Ano!! A dokonce přijeli! No, mysleli jsme, že to bude horší :-)! Později jsme se ale dozvěděli o malé počůrané holčičce. Nestalo se jí to z vlastní iniciativy, ale nejspíš jí to udělal někdo z Antilamp. Tak už to chodí… Za nové oblečení prý po nich kdosi požadoval 4000 forintů!

A už k závodu. Ten na nás čekal ve stejném terénu jako v sobotu. Lehce zvlněný, průběžný les, možná s míň hustníkama. Úspěchy byly, bylo jich hodně a můžete si je najít na stránkách závodu. Dokonce Antilampy měli úspěchy :-)! Po vyhlášení už nás čekala jen cesta zpět. Ta byla klidná, teď ale úspěšná pouze pro slovenské policajty (asi kilometr před českýma hranicema). Podařilo se jim zde za rychlou jízdu chytit všechny tři auta s žabiňáckou posádkou. Ale aspoň trochu snížit výši pokuty se podařilo všem.

Určitě vám doporučuju - na závody do Maďarska si za rok taky zajeďte, dobře si zaběháte, ale hlavně potom při cestě autem dávejte pozor na rychlost :-).

Tomáš a Evička

Jelikož článek měl psát původně Dan, ale bohužel neměl čas, jelikož se musel učit, tak jsem se ho alespoň zeptal na pár otázek, ohledně této akce. Tady jsou:

Zelda: Dane, podařilo se ti zvítězit na posledním letošním závodě a sice na Öszi Spartacus Kupě. Jakou hodnotu pro tebe má toto vítězství?
Dan: Vítězství na Spartacusu si velmi cením, jelikož konkurence úplně nejslabší nebyla. Také fakt, že se jednalo o dvě etapy, které se sčítaly, mě na radosti z vítězství ještě přidalo. I přesto, že jsem už závodů této úrovně vyhrál celou řadu, tak mě vítězství velmi těší. Od právě končící sezóny jsem abych řekl pravdu očekával trošku víc, a proto bych tuto výhru a dřívější výhru na dvoudeních ve Slovinsku označil za takovou příjemnou náplast.

Zelda: Myslíš, že ti pomohla znalost maďarského prostředí, přece jenom už jsi něco v Maďarsku odběhal?
Dan: S běháním v Maďarsku zase tolik zkušeností nemám, protože jsem tady běžel jen jedny šestidenní a to už před dvěma roky. Určitě jsem znal tohle prostředí, ale mnohem méně než většina soupeřů. Myslím, že v tomto jsem výhodu rozhodně neměl.

Zelda: Co si myslíš o konkurenci na tomto tradičním závodě. První Maďar byl ve vaší kategorii tuším až pátý a v ostatních kategoriích to bylo podobné.
Dan: Konkurence nebyla nezanedbatelná (kluci od nás z oddílu a dva švédi), ale čekal jsem příjezd špičkových uherských reprezentantů v čele se stříbrným medailistou z MEDu Zsoltem Lenkeiem, kterému jsem chtěl oplatit porážku z MČR na klasice.

Zelda: Jak bys ohodnotil terén. Byl podobný s tím, s čím už jsi se v Maďarsku setkal?
Dan: V Maďarsku jsem běhal ve třech hodně odlišných terénech z nichž jeden byl park, ale to bylo na úplném jihu a ani v jednom aspektu se to nepodobalo lesům v okolí Gántu. Takže zase nová zkušenost z nového terénu.

Zelda: Vyhovovala ti stavba tratí s malým počtem kontrol?
Dan: Stavba šestnáctek byla po oba dny velice podařená, zvláště pak v sobotu kde se objevily dvě patnáctiminutové volby. V neděli nebyly postupy tak dlouhé,ale znovu obsahovaly mnoho voleb. Některé kategorie už neměli tak podařenou stavbu, ale já měl štěstí.

Zelda: Jak bys ohodnotil kvalitu uspořádání závodu. Byl si s něčím v tomhle ohledu nespokojený?
Dan: Jediná nespokojenost byla s počasím (byla strašná zima), ale ani Maďaři nejsou všemocní :-). Určitě udělali pro kvalitu závodů vše co mohli a musím je tímto pochválit, že připravili zajímavé závody, které bych označil za krásnou tečku za letošním závoděním. Chtěl bych také velmi poděkovat Laďovi, který mě na této akci vozil a všem kteří se zúčastnili za to, že jsem snimi mohl prožít nádherný a veselý víkend plný sportu. Díky, na tuhle akci určitě dlouho nezapomenu.

Zelda: Děkuji ti za tvůj drahocený čas a přeji hodně úspěchů v příští sezóně.

Výsledky:
M16B 1. Hajek Daniel 46:49 (1) 46:20 (2) 93:09; 2. Boril Tomas 49:29 (2) 48:47 (4) 98:16; 3. Johan Strid 50:26 (3) 48:04 (3) 98:30; 4. Zimmermann Jakub 54:59 (4) 44:58 (1) 99:57; ... ; 7. Dedic Filip 57:08 (7) 58:22 (10) 115:30; M18B 1. Chromy Adam 50:30 (1) 58:23 (2) 108:53; 2. Halász Balázs 56:35 (3) 56:00 (1) 112:35; 3. Pracny Jakub 54:44 (2) 60:41 (3) 115:25; ... ; 6. Zelinka Jiri 64:58 (7) 67:30 (6) 132:28; M21E 1. Smola Michal 69:09 (2) 84:43 (1) 153:52; 2. Johan Modig 67:12 (1) 91:23 (4) 158:35; 3. Harald Aas 70:06 (3) 88:53 (2) 158:59; ... ; 5. Zridkavesely Libor 71:38 (9) 92:11 (5) 163:49; M21BR 1. Kazda Jiri 32:45 (1) 36:35 (2) 69:20; 2. Prochazka Jan 35:33 (5) 35:17 (1) 70:50; 3. Skripnik Stepan 35:42 (6) 38:10 (3) 73:52; ... ; 14. Svoboda Ladislav 45:26 (23) 49:10 (14) 94:36; W16B 1. Kabathova Eva 31:27 (1) 30:50 (1) 62:17; 2. Koós Diána 35:18 (3) 34:36 (2) 69:54; 3. Kovács Zita 33:45 (2) 38:52 (4) 72:37; W21C 1. Lovas Ágnes 35:05 (1) 34:24 (1) 69:29; 2. Koósné Nagy Judit 45:17 (6) 35:41 (2) 80:58; 3. Kiss Borbála 44:27 (4) 38:12 (3) 82:39; ... ; 8. Stouracova Michaela 41:48 (2) 65:00 (12) 106:48;

Kruh se uzavírá

Někteří už postřehli, že jsem se v letošní sezóně vyskytoval v Brně docela často a někteří (Olaf a spol.) už zjistili, že jsem v Brně už pořád. Po 22 letech, 3 měsících a 18 dnech jsem opět zpět v Brně. Ano narodil jsem se tu a teď začínám ve "Zhustově škole".

Tak to by bylo na úvod. Nepřicházím s prázdnou a sbírám první 3 body v přestupové soutěži. Příští rok uvidíte v dresu ZBM tři borce ALteamu, konkrétně Jirku Mališe, Vojtu Krajíčka a Honzu Perůtku a jedno překvapení se možná ještě chystá.

ALjoša

Do školy i v sobotu

Ještě než mi začala každodenní dřina ve škole, tak jsem (naposled) zajel s jilemničákama do zahraničí. V rámci výměny mezi JIL gymplem a střední školou v Ponticellu (30 km Z od Milána) jsme poznali život italských studentů, historii, památky a součástí projektu byl i orientál. Nechci popisovat den po dni, spíše pár perliček:

• do školy chodí Italové i v sobotu!!! Výměnou za to nemají odpolední školu a mají 3 měsíce prázdnin
• škola je tam povinná do 18 let, výjimka je možná v 15 letech pro úplný tupouny, kteří místo toho musí absolvovat 120 hodinový rekvalifikační kurz a pak hurá do práce
• účastnili jsme se 2 závodů, pořadatelé se snažili, ale byl to dost návrat do pravěku. Tratě byly většinou dost stupidní a terén, který nabídli na Mistrovství Lombardie a Piemontu ve sprintu bych nepoužil ani na zimní ligu
• o co horší to bylo v lese, o to lepší bylo v cíli občerstvení, teplý čaj, sušenky, ovoce,...
• všechno dlouho trvalo, na vyhlášení se čekalo vždy nejméně hodinu a čas vůbec v Itálii není pánem. Není kam spěchat.
• dorozumět se jinak než italsky je docela problém. Staří umějí občas německy, ale nechtějí mluvit, střední generace neumí vůbec žádný cizí jazyk, a tak jen někteří mladí zvládají angličtinu.
• nikoho asi nepřekvapí, že vzhledem k tomu, že je to jižní země, tak mají Italové trošku jiný rytmus života. Přesto vydržet na večeři do 21 hod. pro mě byl docela problém. Čekal jsem, že budu přejezený špaget, ale nestalo se tak. Pozitivní bylo, že téměř každé jídlo se skládalo ze 4-5 chodů
• neodjížděli jsme s prázdnou. Jirka Mališ (alias Adam) si odvezl 2. místo z italského "federálu", vítězství z mistrovství ve sprintu a druhé místo z tradičního meetingu v Benátkách. Honza Perůtka (alias Bača, Salmi) byl 10. v Benátkách, když byl předtím nemocný
• celou akci jsem ukončil o 3 dny dřív (touha vidět svoje nové pracoviště?:-) a vymyslel si dopravu domů. Když u nás nadáváme na ČD, tak pak to nic není proti italským železnicím. 10 minut zpoždění není žádná míra. Během 4 hodin čekání na milánském nádraží odjely včas pouze 2 vlaky. Bohužel ten můj, na který se mi zpozdil můj přípoj. Tak následovala téměř hodinová anabáze zjišťování nového spoje, ceny, atd. Na italském nádraží neexistuje koupit si lístek kamkoliv u jednoho okénka. Jedno je mezinárodní, další regionální, další na EC, dále jiná soukromá železnice. A vše je roztrkané po celém nádraží. Nakonec jsem se do Brna dostal, a tak mě tu máte.

ALjoša

Organizace oddílu ZBM v roce 2005

Oddílové příspěvky, přihlášku na závody, zálohy:

Je potřeba je zaplatit nejpozději do 28. února. Současně se zaplacením příspěvků je třeba zaplatit příslušnou částku spoluúčasti a zálohu za závody. Vyučtování letošního roku bude přílohou lednového Polarisu..

Oddílové informace:

Budou šířeny obdobným způsobem jako v letošním roce. Tedy 10 x ročně výjde oddílový časopis Polaris, ve kterém naleznete informace na řádově jeden až jeden a půl měsíce dopředu + další články o proběhnutých akcích i o dalších aktvitách oddílu. Plán oddílových akcí dále naleznete na oddílových stránkách http://zhusta.sky.cz.

Přihlašování na soustředění:

Většina soustředění je určena všem členům oddílu. U informací o soustředění je vždy uvedeno, komu je třeba se přihlásit. Tomu tedy směřujte pokud možno včas své přihlášky způsobem, který je u informací vždy uveden.

Vedoucí na závodech:

Pokud budete určeni jako vedoucí na závodech, proveďte prosím následující úkony:

• Vyzvedněte si u Martina Veselého kopii přihlášky společně s kopií rozpisu a tedy místem, kam je třeba dorazit.
  
• U Martina Veselého si vyzvedněte kopii dokladu o zaplacení (výpis on-line převodu) nebo peníze (ty budou u Lenky Pracné), když se jedná o oblastní žebříček + pokud se jede autobusem, doklad o objednání autobusu (ten je u Zhusty).
  
• Na závodech odprezentujte oddíl, zaznamenejte do kopie přihlášky ty, kteří se závodu nezúčastnili. Při dopravě autobusem na dva dny nezapomeňte zjistit, kde je ubytování a zejména, kde je ubytován řidič autobusu (u pořadatelů vyžadujte plánek jeho ubytování).
  
• Po závodech doneste doklady k Pracným a proveďte vyučtování peněz.
  

Organizace tréninků:

Bude probíhat stejně jako v minulých letech. Pokud budete osloveni - Zhustou. Dostanete obálku ve které naleznete podrobné pokyny, jak připravit trénink a podle těchto pokynů prosím postupujte co nejpečlivěji.

Organizace závodů:

V příštím roce pořádáme 2 významné celostátní závody. V OB nás čekají štafety a sprint v polovině května (hlavní funkcináří jsou Aljoša a Zhusta). V MTBO nás čeká M ČR koncem září (hlavní funkcionáři jsou Laďa a Ivan). Všechny ostatní bychom chtěli poprosit, aby pomohli zejména v závěrečné přípravě. V časopise se objeví předběžné rozdělení pořadatelských činnost a je třeba, aby jste si řádně přečetli, co se od vás očekává a pokud se pořádání nemůžete zúčastnit, aby jste se včas omluvili vždy uvedené zodpovědné osobě. Schůzky všech pořadatelů proběhnou vždy včas před závody a vaše účast by byla více než vhodná.

Ostatní:

Náš oddíl má již poměrně dostatečné množství oddílových věcí. Svoji sounáležitost k oddílu byste měli vyjadřovat také tím, že závodíte v oddílových dresech, pokud jdete na stupně vítězů, jdete v oddílovém overalu nebo tričku. Máte možnost si kdykoliv u Zhusty vyzvednout oddílovou čelenku nebo koupit některé z uvedných oblečení.

Zhusta

Plán činnosti na rok 2005

Tréninkové skupiny

1. Začátečníci (Eva Kadlecová, Anna Koporová)
2. Žactvo (Eva Kadlecová, Jitka Kabáthová)
3. Dorost, junioři a dospělí (Libor Zřídkaveselý)

Společná příprava

• tělocvičny: v době od 1. 10. 2004 do 27. 3. 2005 má oddíl k dispozici 3x týdně tělocvičnu
• běžecké tréninky: v zimě společné běžecké tréninky podle rozpisu, po 27. 3. 2005 běžecké tréninky podle letního modelu přípravy
• mapové tréninky: od listopadu 2004 do března 2005 1x za 14 dní v sobotu, od 27. 3. 2005 každou středu pravidelné mapové tréninky v okolí Brna
• MTBO tréninky: duben až říjen vždy v úterý v 16.00, sraz v Lužánkách u DDM.
• soustředění:

  	18. - 20. 2.	běžecké a mapové soustředění (Bzenec)
  	12. -  20. 3. (jarní prázdniny)	lyžařské soustředění (Sklené)
  	24. - 28. 3. (velikonoce)	mapové soustředění (Tis u Blatna)
  	29. 4. - 1. 5.	mapové soustředění (Chotěboř)
  	8. - 17. 7.	letní tábor pro žactvo a dorost (Tři Studně)
  	28. 7. - 9. 8.	mapové soustředění (Norsko)
  	15. - 21. 8.	běžecké a mapové soustředění (Orlické hory)
  	16. - 18. 9.	mapové soustředění oblastní výběr (Zubří)
  	15. - 18. 12	lyžařské soustředění (Sklené)
  

Účast na závodech

• podle nominací na ME dorostu, MSJ, MS (OB i MTBO)
• Mistrovství ČR v OB i MTBO
• žebříček A, žebříček B-Morava v OB i MTBO
• oblastní mistrovství jednotlivců a štafet
• Brněnský oblastní žebříček
• přípravné závody
• vícedenní prázdninové závody

Pořádání závodů

• 9. 1. - Brněnská zimní liga - Bílá hora
• 6. 2. - Brněnská zimní liga - Kraví hora
• 6. 3. - Brněnská zimní liga - Stránská skála
• 14. 5. - Continental cup, žebříček A (sprint) - Brno - Žabovřesky
• 15. 5. - Český pohár štafet, Česká liga klubů - Bukovinka
• 17. a 18. 9. - M ČR MTBO - Hostěnice
• 14. 10. - Mistrovství Brna v supersprintu - Bílá hora
• 16. 10. - Zhusta cup - Pisárky
• 5. a 6. 11. - Oddílový přebor - Bukovinka

Vydávání map

• Bílá hora, Kraví hora - mapy pro ligu škol a tréninky (A. Chromý, J. Zelinka)
• Rosnička, Bukovinka - jih, sever - mapy pro Continental cup a Český pohár štafet (R. Čech, R. Kheil)

Ekonomické zabezpečení

Vyrovnaný rozpočet ve výši 600 tis. Kč.

Organizační zabezpečení

Předseda: Libor Zřídkaveselý; hospodář: Lenka Pracná, přihlášky: Martin Veselý, MTBO: Ivan Sladký.

Zhusta

Financování a osobní účty v roce 2005

Osobní účty

vede Libor Zřídkaveselý, dotazy na aktuální stav směřujte na zr@jaroska.cz.

Stav osobních účtů bude uzavřen vždy k 31. prosinci.

Plnění osobních účtů

• Bezhotovostně na účet v Komerční bance číslo 278697230207/0100, v.s. 001xxxx (xxxx = registrační číslo). Celá částka bude připsána na osobní číslo dle registračního čísla.
• Bezhotovostně na účet v Komerční bance číslo 278697230207/0100, v.s. 002xxxx (xxxx = registrační číslo). Tento příjem bude SK deklarován jako dar, který můžete odečíst ze základu daně při ročním zúčtování daně z příjmu. Proto bude 10% částky převedeno na účet oddílu a zbývajících 90% na osobní účet. Daň, kterou nezaplatíte, činí 15 až 32% podle výšky ročního příjmu (základu daně). Následně zašlete na zr@jaroska.cz podklady pro smlouvu - jméno, adresu, rodné číslo. Darující osoba nemusí být členem oddílu (rodiče apod.). Darovaná částka nesmí být nižší než 1 000,- Kč a maximální možnost odečtu ze základu daně je 10%.
• Hotově Liboru Zřídkaveselému.

Čerpání z osobního účtu

• Oddílové příspěvky, příspěvky na závody, zálohy na závody
• Soustředění

Oddílové příspěvky

Oddílové příspěvky pro rok 2005 budou ve výší 900,- Kč, pro ty kteří se pravidelně neúčastní závodů nebo jsou cizími státními příslušníky ve výši 400,- Kč. Součástí příspěvku je i příspěvek SK ve výši 150,- Kč, registrace ČSOB ve výši 30,- Kč a příspěvek do BCVČ Lesná cca. 150,- Kč.

Příspěvky a zálohy na závody

Příspěvek se platí podle toho, kterých závodů se chcete zúčastňovat (ŽA nebo ŽB) + případně MTBO. Záloha se dává jen jedna a to ta nejvyšší částka, pokud se chcete zúčastňovat více akcí (např. oblastňáky + ŽA (věk 18 let) = 500.- Kč příspěvek + 700,- záloha).

Zaplacením máte na závody hrazenou dopravu, vklady, případně ubytování v plné výši na závody OB i MTBO.

Ti kteří zaplatí příspěvky jen 400,- Kč a chtějí se zúčastňovat jen několika málo oblastních žebříčků mohou zaplatit nižší zálohu 200,- Kč.

Obecná pravidla financování

• Oddíl hradí v plné výši všem svým členům náklady spojené s tréninky (tělocvičny, autobusy, mapy, pronájmy šaten, dráhy).
• Oddíl přispívá na činnost svých členů podle následujících pravidel: zisk licence "A" = 1 500,- Kč na osobní účet; licence "R" = 1 000,- Kč na osobní účet; licence "E" = 1 500,- Kč na osobní účet; v MTBO licence "E" = 1 000,- Kč na osobní účet. Částka je připsána vždy k 31. prosinci roku ve kterém byla licence získána.
• Oddíl hradí vklady, dopravu, ubytování na štafety a mistrovské závody OB (mimo dopravy) v plné výši všem, kteří zaplatili oddílové příspěvky.
• Oddíl hradí vklady, dopravu, ubytování na oblastní žebříčky v plné výši všem, kteří uhradili oddílové příspěvky ve výši 900,- Kč, ostatním se nutné náklady na účast odečtou ze zálohy na osobním účtu (vklad, doprava, případné ubytování).
• Oddíl hradí vklady, dopravu, ubytování na závody žebříčku A nebo B či MTBO v plné výši všem, kteří uhradili oddílové příspěvky ve výši 900,- Kč + příslušný příspěvek a zálohu, ostatním se nutné náklady na účast odečtou ze zálohy na osobním účtu (vklad, doprava, případné ubytování). Pokud byl zaplacen příspěvek na žebříček "A" a závody žebříčku "B" se nekryjí a jsou samostatně, pak oddíl těmto závodníkům plně hradí účast (vklad, doprava, ubytování).
• Prázdninové závody si financuje každý člen v plné výši.
• Členové, kteří nevyrovnají dlužné částky z minulého období či nezaplatí oddílové příspěvky, nebudou přihlašováni na závody.
• Pokud se člen neodhlásí do data uzavření přihlášek ze závodu kam se přihlásil a nemůže na něj jet, je povinen uhradit marné náklady vynaložené klubem v plné výši (vklad, ubytování, doprava). Příslušná částka mu bude odečtena z osobního účtu.
• Soustředění se řídí pokyny vydanými ke každému soustředění a oddíl na ně přispívá částkou, o které rozhoduje výbor oddílu.

Zhusta

Přihlašování na závody

Bude probíhat pouze elektronickým způsobem. vyjímka jsou žáci a začátečníci. Ti se budou moci přihlašovat i u Evy, Jitky nebo Aničky. Přihlašování na závody má na starost Martin Veselý. Pokud tedy nejste přihlášeni, je třeba se přihlásit do termínu, který bude uveden u závodu v časopise nebo na internetu. Pokud Vám nefunguje vaše přístupové jméno a heslo do naší oddílové sekce, kontaktujte Richarda Pátka, který vám tyto údaje poskytne.

V krajní nouzi pak můžete využít některé z telefonnch linek.
Kontakt: Richard Pátek, mobil - 721 111 301, e-mail - arnost.p@centrum.cz
Kontakt: Martin Veselý, mobil - 605 449 866, e-mail - veselacek@atlas.cz
Internetová sekce: http://www.sky.cz/zhusta

Upozornění: Dodržujte prosím data přihlášek a pokud možno se na závody nepřihlašujte individuálně, ale vždy prostřednictvím Martina Veselého. Pokud se někdo přihlásí sám přímo pořadatelům daného závodu, vyřídí si přihlášku na prezentaci sám (pokud vůbec bude přihlášen), včetně zaplacení.

Kdo se může a kam přihlásit

Všichni závodnicí kategorií D,H-20, 21 se mohou přihlásit na kterýkoliv závod v ČR mimo Mistrovství ČR (dle pořadí v Rankingu) a v případě, že v tomto závodě bude více podkategorií (E, A, B, C, D) uveďte v přihlášce do poznámky do jaké podkategorie chcete přihlásit. Na oblastních závodech bude vypsána kategorie D21D, H21D (zkrácená trať).

Přejeme vám mnoho úspěchů ve sportovní sezóně 2005

za vedení oddílu I. Sladký, L. Svoboda,V. Štěpánský, M. Veselý, R. Pátek a L. Zřídkaveselý

Záblesky

• MS MTBO - Austrálie prvním ostrým finále byla 20.10 se konající klasika. Vítězem mužů se stal Švýcar Alain Berger. O zbylá dvě medailová místa se podělili Mika Tervala (FIN) a domácí Adrian Jackson. Hned za nimi se umístil náš Lubomír Tomeček. Zbytek naší výpravy skončil na 11., 19., 29., a 59. místě v pořadí Rygl, Ševčík, Ticháček, Šrůta. V ženách si titul zajistila Němka Anke Dannowski před Finkou Päivi Tommola a svou krajankou Antje Bornhak. Naše děvčata skončila na 15.,18, a 20. místě v pořadí La Carbonara, Jakoubová, Lacigová. Dva dny nato se konalo finále na middlu. Mezi muži si dojel pro zlato bronzový muž z klasiky, domácí Adrian Jackson. Stříbro putovalo do Švýcarska zásluhou vítěze klasiky Alaina Bergera. Bronz pak získal Rus Viktor Korchagin. Naši skončili na 7., 13.,25.,26.,28. a 30. v pořadí Tomeček, Ševčík, Rygl, Ticháček, Šrůta, Tihon. Mezi ženami zvítězila Rakušanka Michaela Gigon. Za ní se o stříbro shodným časem podělily Francouzska Laure Coupat a domácí Belinda Allison. Naše závodnice osadily 5., 14., 17. a 33. místo v pořadí La Carbonara, Lacigová, Jakoubová a Hrdinová. Posledním závodem na programu byly štafety. Mezi muži se s titulu radovali Finové. Druzí skončili naši borci sekundu před bronzovými Astralany. O dalších 22 vteřin později dojelo naše béčko a bylo tak čtvrté. Mezi ženami se podařilo titul získat taktéž Finkám před Rakušankami a domácími Astralankami. Naše štafeta skončila na sedmém místě.
• Finálová série Světového poháru O této akci se blýskalo už minule, ale chyběly výsledky klasiky a štafet, jelikož tyto dva závody se běžely až po uzávěrce minulého čísla. Jejich výsledky tedy přinášíme teď. Mezi muži se tedy na klesice na prvních třech místech umístili Nor Holger Hott Johansen, Fin Mats Haldin a Rus Andrej Khramov. Naši závodníci obsadili 6., 9., a 17. místo v pořadí Horáček, Jedlička, Smola. V ženách se o medaile podělily Švýcarka Simone Niggli-Luder, Ruska Tatyana Ryabkina a Němka Karin Schmalfeld. Naše Dana Brožková byla devátá. Posledním závodem byly štafety. Mezi muži zvítězili Švédové před dvěma švýcarskými štafetami. Naši skončili devátí. Mezi ženami se nejvíce dařilo Švédkám, které obsadily 1. a 3. místo. Druhé byly Švýcarky. V celkovém hodnocení SP 2004 mezi muži zvítězil Nor Holger Hott Johansen před Rusem Andrejem Khramovem a dalším Norem Oysten Kvaal Orestbem. Naši skončili na 17., 24., 38., 87., 97., 116., 119. a 130. místě v pořadí Horáček, Jedlička, Smola, Lučan, Novotný, Matějů, Čech a Losman. V hodnocení mužských štafet zvítězili Švédové před Nory a Finy. Naši skončili devátí. V celkové klasifikaci žen vyhrála Švýcarka Simone Niggli-Luder před Ruskou Tatyanou Ryabkinou a Švédkou Karolinou A-Hojsgaard. Naše závodnice obsadily 8., 53., 58., 59., 74., 74., 80. a 86. místě v pořadí Brožková, Štěrbová, Stehnová, Stará, Macúchová, Klachová,Navrátilová a Dočkalová. V hodnocení štafet zvítězily Švédky před Finkami a Švýcarkami. Naše děvčata skončila desátá.
• Česko hledá O-star 27.11. V České Lípě proběhne vyhlášení tradiční ankety o orientačního běžce roku. Akce bude spojena s orienťáckým plesem a vyhlášením soutěže Česko hledá O-star. Jedná se o internetové hlasování, kde můžete jednou denně hlasovat pro nejlepšího o-běžce roku. Z našich členů jsou zatím nominováni Olaf a Chrob. Lze ale donominovat kohokoliv dalšího. Tak pilně hlasujte. Adresa je http://o-star.bogi.cz
• Seminář trenérů, stavitelů tratí a pořadatelů závodů a školení R2 Tyto dvě tradiční akce letos proběhnou souběžně na Seči v termínu 19.-21.11. Na internetu již byl zveřejněn program akce a seznam přihlášených účastníků.
• Sekretariát ČSOB Od 1.12. se mění název ulice sídla sekretariátu ČSOB z Atletická na Zátopkova.
• Webové stránky dospělé reprezentace jsou po krátkodobé odmlce opět v provozu a to na internetové adrese repreob.hyperlink.cz.
• PWT 6.11. začala podzimní část letošních PWT v japonské Nagoye. Z našich závodníků nebyl na startu nikdo. Nezi muži si medaile rozdělili Švéd Johan Nasman, Švýcar David Schneider a Nor Holger Hott Johansen. V ženách zvítězila Švýcarka Simone Niggli-Luder před dvěna Švédkami Jenny Johanson a Karolinou A-Hojsgaard.
• MČR HROB proběhlo 6. a 7. listopadu v okolí hradu Pecka. V kategorii HH zvítězili Jedlička s Hepnerem před Udržalem s Baierem a Seidlem s Bořánkem. V kategorii HD si medaile rozdělili Fencl s Vlčnovskou, Laeurman s Chudíkovou a Hanslián a Haluzovou. V této kategorii jsme měli i své zástupce. Maroš a Alena Bukovacovi skončili na 11. místě. V kategorii DD část titulu putuje také do našeho oddílu zásluhou Hanky Bajtošové, která běžela s Lenkou Zatloukalovou. Zbylé medailové posty obsadily Julie a Martina Volfovy před Jiřištovou s Jiřičkovou. V kategorii HH40 byli nejlepší Pilař s Milotou před Kolářem s Dikošem a Junem s Chotětickým. Další kategorií byla HD40 kde byli nejrychlejší Rapant s Cahlovou před Farářem s Paulů a Knapem s Knapovou. Předoslední kategorií byla DD40. Zde zvítězili Smutná s Klapalovou. Zbylé dvě medaile si rozdělily Haňkovská s Kubátovoa a Malá s Jiřištovou. Poslední byla kategorie PP. Zde se s tratí nejlépe poprala dvojice Martan, Peterka před Schrötrem s Vokurkou a Bedarikem s Pavelkem.