ePolaris - 10/2004

Převzato z papírového vydání časopisu Polaris, při rozdílných tvrzením či údajích platí papírový Polaris. Některé části časopisu byly z různých důvodů vyjmuty.

Od čísla k číslu

O druhém listopadovém víkendu se konal vrchol minulé sezóny - oddílový přebor na Suchém * Někteří talentovanější z nás se v tomto termínu zúčastnili soustředění dorosteneckého výběru * V pátek po přeboru se konalo Mistrovství Brna v NOPB * Den nato začaly zimní mapové tréninky * První prosincový víkend přinesl druhý závod letošního BBP v Jehnicích * Na něj navazovala první BZL v Žabovřeskách * Další víkend náš čekal nejtěžší kros v Evropě Běh na Býčí Skálu

Slovo úvodem

Přiblížil se nám opět konec roku a vy zase držíte v rukou poslední číslo letošního ročníku našeho oddílového časopisu. Je tedy čas se krátce ohlednout za končícím rokem 2004.

Rok 2004 se určitě do oddílové historie zapíše jako jeden z těch úspěšných. Přinesl nám nejen řadu úspěchů, ale i mnoho zážitků ze společných akcí a radostí z tisíců bezchybně nalezených kontrol. Naše výsledky v letošním roce byly opravdu dobré. Dařilo se především dorostencům a dorostenkám, kteří získali nejen několik medailí na mistrovstvích, ale Chrobák i zlatou a stříbrnou medaili na Mistrovství Evropy dorostu v rakouském Salzburgu. Určitě největším společným úspěchem dorostenců a dorostenek bylo vítězství na M ČR klubů, i když přiznejme si, že pomoc dvou slovenských závodnic byla pro náš tým výrazná a bez jejich účasti bychom o prvenství bojovali jen stěží. Může nás těšit, že výsledky v dorostu nestojí jen na Chrobákovi, ale i řada dalších se dokáže prosadit na stupně vítězů při mistrovstvích či žebříčkových závodech. Jmenujme tedy Evičku s Adélkou, Bořka, oba Jakubi, Dana, Martina, Ondru atd. O něco horší je to v dospělých. Přestupem Olafa jsme získali výraznou posilu, která se dokázala prosadit nejen v domácích závodech, ale i na akademickém MS, kde získal zlatou medaili ve štafetách. Zlepšil se i Paľo Bukovac a tak jsme po celý rok měli velmi dobrou štafetu, které se bohužel nepodařilo zaběhnout ten nejdůležitější závod M ČR štafet. V ženách je situace horší, jen stěží se nám daří sestavit alespoň jednu štafetu. Naši žáci běhali dobře, máme jich však čím dále méně a za skupinou dorostenců je obrovská díra, kterou jen stěží zaplníme další generací. Podařilo se nám však vytvořit krouže těch nejmenších - začátečníků. Máme jich nyní okolo 30 a doufejme, že je mezi nimi nejen nějaký talent, ale že se z nich vytvoří kolektiv, který bude orienťák bavit a budou na něj s radostí jezdit.

Pořadatelsky jsme se letos příliš neproslavili. Závod na Brněnské přehradě jsme sice měli připravený dobře, bohužel jsme se však nevyvarovali několika chybám. Zejména délky tratí a některé, ne zrovna ve správném místě umístěné, kontroly nezanechaly u závodníků nejlepší vzpomínky na náš závod. Ostatní malé závodky byly pěkné (BZL, NOPB apod.), ale bude třeba opět v příštím roce při pořádání štafet a sprintu ukázat, že závody pořádat umíme. Také jsme po delší odmlce uspořádali jeden závod ligy v orientačním běhu. Pro většinu z nás to byla ledová sprcha. Závod už s orienťákem nemá moc společného a pro většinu závodníků je mapa spíše nutnou zátěží nežli pomůckou pro nalezení kontrol.

Jak už to v naší současné společnosti bývá, ke všemu je potřeba peněz a ne jinak tomu je i v našem oddíle. Letošní rok sice nebyl finančně tak úspěšný, ale přesto se nám opět podařilo fungovat bez sebemenších problémů. ten rozdíl byl především, že z pořádání jsme nezískali tak velký balík peněz jako v roce loňském a tak největší částky peněz se podařilo získat z různých grantových programů - Nadace OB, Jihomoravský kraj či město Brno. Velký dík je zde třeba složit panu Hýblovi, který nám výrazným způsobem pomáhá při získávání sponzorů na naši činnost. Jak jste si tedy většina všimla pro příští rok se opět nezvýšili oddílové příspěvky ani podíl vlastní účasti na závodech.

Opět jsme vydali několik nových map - Batelov, Kotlářská, Maličký lesík, Stránská skála, Trnůvka a Žabovřesky. I zde bych chtěl poděkovat všem mapařům, kteří strávili nemálo času v lese, aby připravili kvalitní mapy pro naši činnost.

Co nás tedy čeká v příštím roce? Samozřejmě řada tréninků, závodů, soustředění a další zábavy s OB, ale také i uspořádání celostátního žebříčku A ve sprintu a Českého poháru štafet na Rosničce a v Bukovince. Já doufám, že se nám podaří je uspořádat ve stejné kvalitě, jaklo přede dvěma lety v centru Brna a Ruprechtově. Předem vás tedy všechny prosím, aby jste si nechali volný víkend a přišli pomoci při tomto pořádání v sobotu 14. května a v neděli 15. května.

Co nám chybí a co by bylo dobré zlepšit? Chybí nám noví členové. Pokud tedy znáte někoho, koho by mohl orienťák bavit přiveďte jej ať za několik let neskončíme jako ostatní Brněnské oddíly, které mají s žactvem velké problémy. Opět je tu i řízení oddílu, většinu věcí jsem táhl společně Lenkou Pracnou, Humlíkem, Arnoštem, Jitkou a Evkou a není nás příliš mnoho na to množství práce. Chtěl by velmi poděkovat Humlíkovi, který letos přihlašoval na závody naposledy a celou agendu po něm převezme Veseláček. Práci přihlašovatele většina z nás nevidí, ale věřte, že to není jen otázka několika vteřin. Pokud tedy můžete a chcete pomoci, dejte vědět, práce je opravdu hodně. Těch činností, které nám nejdou úplně nejlépe je dost, a tak máme co v příštím roce zlepšovat.

Málem bych zapomenul na věc důležitou. Chtěl bych také poděkovat Dejvovi za léta, kdy se staral o vydávání Polarisu, který teď přešel pod vydavatelská křídla Zeldy. Oba dva odvedli v letošním roce velký kus práce a to že Polaris vypadá takto je především jejich zásluha.

Tedy DÍKY VŠEM, kteří jste v letošním roce pro oddíl něco udělali.

Závěrem bych vám chtěl všem popřát šťastné a veselé Vánoce, úspěšné vykročení do nového roku 2005 a řadu krásných zážitků při závodech, trénincích, či dalších oddílových akcích.

Zhusta

Oddílový přebor - Suchý

1. listopadu nám začala nová sezóna. Ale jak nám vlastně mohla začít? Ještě jsme přece neabsolvovali vrchol sezóny právě končící! Ještě jsme nezměřili svoje síly na Oddílovém přeboru. Na tento vrchol jsme od začátku nové sezóny museli čekali celých třináct dní. Po těchto dvou týdnech jsme však zdárně sezónu zakončili. Teď už ale hurá do Suchého, kde se přebor konal.

Když se řekne Suchý, tak všem naskočí jediné slovo: DÉŠŤ (některým možná i liják :-)). Když jsme ale do Suchého přijeli tentokrát, tak bylo v celku slušně. Na zdejší poměry. Bylo zataženo a pořádná kosa. My jsme ale otužilí, takže jsme se shromáždili pěkně před penzionem Borky a počkali až nás Zhusta přerozdělí. Po menších peripetiích to nakonec dopadlo tak, že velcí zůstali v Borkách. My taky velcí, ale trochu míň :-) jsme dostali přidělenu desetimístnou chajdu v sousedství a Zhusta s Evčinou skupinou se ubytovali v Aténě. Celé toto rozdělování se trochu protáhlo, takže se musel o půl hodiny posouvat start. Ale tohle se pokud si dobře vzpomínám, stává takovou malou tradicí. Před startem řešila řada z nás zásadní dilema: Běžet či neběžet. Jednalo se to hlavně naší tentokrát dost početné marodky. Nakonec to dopadlo tak, že z marodky jsem se odhodlal běhat jen já a to jsem kašlal ze všech nejvíc :-). Na to se ale nehraje. Vrchol je vrchol. Ostatní se odhodlali vydat na start se podívat, co že se to tam bude dít :-). Z internetu jsme byli informováni, že první etapa bude extrémně rychlá. A na místě jsme se dozvěděli, kde že se běží. Jednalo se o prostor na jihu staré mapy Skalky, který byl před MČR štafet a družstev přemapován a použit jako model. Toto dílko, které nese název Suchý, však nepatří mezi mapařské skvosty. Nesedělo to tam už pět minut po tom, co to mapař domapoval, a to bylo před více než dvěma léty :-). Čekal nás tedy určitě "nádherný" zážitek. Ale dost řečí, hurá na start, ať to stihneme! Start byl situován na vrcholu na kraji pole nad obcí Suchý. Co se týče koncepce trati, tak byl možná zvolen vhodně, ale jinak tam fučelo, až běda. Dost chudáků tak silně vymrzlo. Ještě, že jsem se tak navlík :-). Ve startovní proceduře vznikly nějaké drobné zmatky spojené s tím, že Evčina skupina jaksi nestihla start a musely se posouvat jejich startovní časy. Na start přeboru se postavilo i několik (mám dojem že čtyři) úplných nováčků. Když Evka s Jitkou zmerčily skupinku přihlížejících diváků-marodů, tak každý vyfasoval dítě a hurá do lesa. Některé doprovody si pak stěžovaly, že byli uhnány a vyprávěly spoustu příhod z lesa :-). No nic, chtěl jsem psát o první etapě, tak abych už se k tomu konečně dostal. Byl to scorelauf o délce nějakých pěti kilometrů (velká mistrovská). Postavené to bylo tak, že se nabízely asi tři různé varianty, které se nakonec příliš časově nelišily. Šlo tedy spíš o to, kdo rychleji poletí a kdo se nenechá rozhodit drobnými mouchami v mapě. Co se týče rozmístění kontrol, tak většina jich byla v lese severně od Suchého, ale několik se jich také nacházelo v chatkách v okolí našeho ubytovaní a cíl byl přímo u penzionu v Borkách. A od toho jak se dostat z lesa do chatek se také odvíjely možné varianty postupu. A co slibovaná extrémní rychlost? Byla splněna dokonale. Kdo to nešel pod pět na kilák (vzdušnej) se mohl jít klouzat. Teda alespoň ve velké mistrovské. V ostatních kategoriích už to tak drsně rychlý nebylo a vítěz malé mistrovské Tomas tam byl o pět minut dýl než Paľo ve velké a to byla velká krapátko delší :-). Po doběhu jsme hned vyčetli a nemuseli se nikam štrachat. To bylo dost dobrý :-). A pak hurá do tepla.

Pak následovala pauza mezi etapami vyplněná obědem. Ještě před ním jsme ale stihli využít vybavení naší chaty, ke kterému patřila televize a dvě rádia. Byla to docela haluz, protože jsme se nedomluvili a neměli jsme ani jednoho discmana. Zato jsme ale přivezli dvoje bedničky :-). Pak už následoval oběd v penzionu. Ukázalo se, že to nebude až tak samozřejmá záležitost, jak by se na první pohled zdálo. Kapacita jídelny prostě nepočítala s deseti dalšími strávníky a tak jsme byli nuceni zabrat bar, kde skutečně nebylo místa na rozdávání. Vše ale nakonec dobře dopadlo a my se vraceli do chatky s plnými žaludky. Nastala ale jedna drobná změna. Suchý dostál své pověsti. Začalo hustě sněžit. Sníh se moc nechytal, takže se dělalo děsný bláto. Byl to prostě humus. Vzniklo tím opět dilema o kterém jsem psal na začátku. Tentokrát však marodi řešili otázku: Jít na start či nejít na start a ti zdraví otázku, kterou řešili marodi prve. A já jsem si dál šel tvrdohlavě vlastní cestou. Když už jsem běžel první etapu, tak to přece nezabalím, ne? Nakonec se ale do běhacího oblékli všichni ti, co se nemohli vymlouvat na zdravotní stav a vyrazili na start, který byl tentokrát trochu blíž, a sice před Athénou. A já vyrazil také, hezky navlečen a s deštníkem :-) (ten jsem pak nechal samozřejmě na startu). Podle internetu to mělo být z hustíčku do hustníčku. Trať, tentokrát klasická, byla kratší než scorelauf, takže to vypadalo, že během závodu nestačíme promrznout, jelikož cíl byl opět před penzionem. Předpoklad to ale nebyl příliš správný, jelikož trať na mapě Přibytá 04 summer z letošní Ceny střední Moravy, vymetala všechny hustníčky dost důsledně. Navíc i vrstevnic v proti první etapě poněkud přibylo. Ke konci trati pak museli závodníci ještě řešit problém s mapou, ze které toho většině z nás mnoho nezbylo. Poslední dvě kontroly byly už tak trochu paměťák. To všechno mělo za následek, že čas strávený v druhé etapě byl větší než v té první, což způsobilo i roztrhání startovního pole. Do zítřejšího handicapu se tedy nepůjde ve vlaku, ale ve skupinkách. Po strávení všech zážitků z lesa se všichni opět přesunuli na svá místa v jídelně a postarali se o to aby mohli strávit večeři.

Po večeři jsme měli domluvený sraz v Athéně, kde se mělo uskutečnit tradiční uzavření sezóny s vyhlášením nejlepších členů oddílu. Zhusta tedy odvykládal, co bylo potřeba. Nebýt toho, že mu do toho Prokůpek pořád kecal, tak to bylo i přiměřeně krátký. Potom už následovalo vyhlášení nejúspěšnějších členů oddílu. O výsledcích tohoto hlasování se dočtete jinde, za pozornost ale stojí, že nejprestižnější cena, a sice nejúspěšnější člen oddílu se udělovala dost specifickým způsobem. Zhusta totiž neměl jasno, jestli to má dostat Olaf nebo Chrobák, tak vyhlásil veřejné hlasování. Dav zvolil Olafa. Po ukončení této akce si pak už každý všímal tak nějak sám sebe. Osazenstvo chatky nejprve využilo vybavení Athény (kulečník a stolní fotbal) a pak se rozhodlo, že někam vyrazí. Athéna nebyla dobrá finta. Byl tam Zhusta. Penzion v Borkách taky nebyl zrovna výhra, protože tam byli všichni ostatní a hrozilo, že tam bude husto. Zbyla nám tedy poslední možnost. Vyrazili jsme do Suchého. Cestou jsme procházeli kolem rybníka a do oka nám padl tobogán. Já s Martinem jsme neváhali jsme a vylezli jsme na něj. Po schodech by ta ale byla nuda, a tak jsme šli skluzavkou. Bylo v ní spousta břečky, takže to bylo docela vo hubu, tudíž jsme slezli po schodech, přelezli plot a zase se spořádaně vrátili k ostatním. Hospoda v Suchém byla volná, tak jsme zabrali místa a rozjeli jsme zábavu. Po nějaké době přijel vožralej Aljoša ještě s několika lidma. Byla to docela sranda. Měl k nám docela zajímavý proslovy, alespoň co mi tlumočili ostatní. Já jsem byl asi moc střízlivej na to, aby se se mnou bavil :-). Nejvíc se toho asi dozvěděl Jára, se kterým se bavil dobrou hoďku. Vydrželi jsme tam až do půlnoci, kdy už hospoda končila. Aljoša odjel autem neznámo kam a my se vydali pěšky směrem postel. Cesta to byla namáhavá, jelikož někteří z nás byli dost zmoženi. Cestou nás předjížděl George v Aljošově autě. Docela jsme se o něj báli, zvlášť, když nás před chvílí míjelo policejní auto. Když jsme přišli k Borkám, tak jsme zjistili, že to tam docela žije. Byla tam diskotéka (možná tak by se to dalo nazvat). Několik z nás tam okamžitě chtělo jít, ale po drobných peripetiích však byli všichni nakonec vyhozeni Prokůpkem na kterého, pak dost dlouho všichni dost ostře nadávali. My, kterým se nechtělo již nikam chodit jsme během toho strávili dobrých dvacet minut, čekáním na Martina s klíčema. Nevím, jak to přesně vyjádřit, ale prostě zapomněl na to, že některým je kosa a chtějí do tepla :-). Zde jsme se rozdělili na dvě skupinky. První byla řekněme unavení, kteří hodlali jít spát a druhá řekněme aktivní, kteří ještě kamsi vyrazili. Jelikož jsem patřil do první skupinky, tak o dalším dění nemám ani potuchy.

Po nepříliš dlouhém spánku a snídani náš čekala třetí a poslední etapa oddílového přeboru. Podle internetových propozic nesl hendikep název "I kopečky a skalky tu máme". Bylo jasný, že bude nejdrsnější ze všech. Běželo se na poslední mapě, kterou jsme ještě nevyužili, a sice na Věchtěnci 04 summer. Start byl za silnicí spojující Suchý a Velenov a cíl tradičně u Penzionu v Borkách. Po dlouhé noci měli někteří opravdu se závoděním problémy. Tak třeba Mazo nestihl start a pak hodil čtvrthodinovej kufr, i přesto, že během bloudění viděl dva lidi jak razí jeho kontrolu. Asi měl prostě smůlu :-). A jak trať dostála svému názvu? Ze začátku vůbec. Nejprve se to celý seběhlo dolů. Když byl ale člověk dole zákonitě ho napadlo, že to není dobrý, protože teď už to bude jen do kopce. A bylo! Od druhé kontroly až po desátou sběrku už to mělo jen stoupavou tendenci. Kopečky jsme tede měly. Se skalkama už to bylo trochu horší, ale taky by se ňáký našli. Po doběhnutí do cíle na všechny čekala nepříjemná povinost. Museli jsme ubytovací prostory vrátit jaksi do původního stavu. Zvláště my jsme s tím měli problémy, jelikož se jednomu nejmenovanému jedinci podařilo po návratu ze Suchého přemístit zrcadlo ze zdi na zem a tím nenávratně ho dezintegrovat. Po této akci pak už následovalo pouze vyhlášení výsledků. Zatleskali jsme tedy těm, kteří se dokázali s nástrahami Suchého vypořádat nejlépe a provedli každoroční tradiční dražbu oblečení, které za celý rok zbylo. Poté jsme za tvrdou práci poděkovali pořadatelům a vydali se k autobusu. Zde vznikla drobná navigační chybka, takže jsme si na něj počkali trochu déle než bylo v plánu. Nakonec ale přijel a my jsme se mohli vydat na zpáteční cestu do Brna.

Co dodat závěrem? Snad jen to, že nejdůležitější bylo, že na celé akci panovala skvělá atmosféra a pohoda. A o tom je přebor především, ne?

Zelda

Výsledky oddílového přeboru naleznete zde.

Anketa o nejúspěšnějšího člena oddílu

Nejúspěšnější člen oddílu: Tomáš DLABAJA

Nejlepší žák: Štěpán ZIMMERMANN

Nejlepší dorostenec: Adam CHROMÝ

Nejlepší junior, muž: Tomáš DLABAJA

Nejlepší veterán: Peter MLYNÁRIK

Nejlepší žákyně: Petra JÍCHOVÁ

Nejlepší dorostenka: Eva KABÁTHOVÁ

Nejlepší juniorka, žena: Hana BAJTOŠOVÁ

Nejlepší veteránka: Jitka KABÁTHOVÁ

Nejlepší závodník MTBO: Adéla ŠTĚPÁNSKÁ

Jelikož nejúspěšnějším členem oddílu byl zvolen Olaf, je tedy nad Slunce jasnější s kým následující rozhovor je. A jelikož je Olaf poměrně hovorný, tak se můžete dočíst o řadě jeho zajímavých názorů. Příjemnou zábavu!

Zelda: Hned během své první sezóny v červenočerných barvách jsi byl vyhlášen nejúspěšnějším členem oddílu. Co to pro tebe znamená?
Olaf: Je to dobré. Ale znáš to, nejlepší je vždy pocit když dobíháš do cíle a spíkr hlásí, že vedeš. Pozdější vyhlášení mě už většinou tolik nebere. Je dobé být vyhlášen nejúspěšnějším členem, ale samotnému oddílu to moc nedá. To že třeba ty uspořádáš zimní ligu si cením víc.

Zelda: Celou sezónu ti výsledkově sekundoval Chrobák a v oddílové GP tě nakonec dokázal porazit. Nakonec i anketa o nejúspěšnějšího člena se rozhodovala mezi vámi dvěma. Čí výkony jsou podle tebe hodnotnější?
Olaf: V potaz budu brát jen výkony individuální, ne ve štafetách. Protože jinak vysoko nad všemi mými i Chrobákovými výsledky ční vítězství dorostenců na MČR družstev a na tom má samozřejmě Chrobák svůj podíl. To byl fantastický výsledek, co naši mladí dokázali. Za moji dorostenecké éry ve Zlíně jsme dokázali vyhrát 5 krát po sobě titul ve štafetách, ale ve družstvech jsme dosáhli nejvýš na bronz :(. Tak doufám, že si zlata pořádně vážíte! Nerad bych shazoval Chrobovy výkony, ale myslím, že se s výkony v elitě nadají srovnávat (dyť já měl podobné). Super výsledky které dosahuješ v 16 letech by měly spíš sloužit jako odrazový můstek do dalších let. Učíš se závodit a vyhrávat, poznáváš jak se mají věci dělat správně a co děláš špatně. Je to prostě cesta (díky mnoha vítězstvím velmi příjemná) na jejímž konci by ses měl stát v dospělosti výborným orienťákem. Těch co vyhrávalo v 16ti letech už byla spousta ,ale o spoustě z nich v mužích vůbec neuslyšíš. No doufám, že Chrob ke svému talentu přídá i trénink, ať se neztratí a za pár let své výkony můžem objektivně poměřit v elitě :)

Zelda: Myslíš, že v Žabinách je v rámci oddílu menší konkurence než ve Zlíně. Byl bys letos i nejlepším zlíňákem?
Olaf: Ve Zlíně mi prošlapával cestu o 2 roky starší Michal Smola (Bingo), který ale navíc sbíral jeden úspěch za druhým, třeba na JMS, kde já jsem nikdy neuspěl. A stejně jako roky před tím i letos by mě ve Zlíně porazil. Jinak konkurence ve Zlíně vyšší není. V podstatě je tam už jen jeden skvělý závodník a to Bingo. Tím že ve Zlíně není pořádná vysoká škola, tak spousta lidí odchází pryč, trhají se trénikové skupiny a mnozí orienťák úplně zabalí.

Zelda: Jak bys srovnal podmínky, které jsi měl ve Zlíně, s těmi, co máš tady.
Olaf: Ve Zlíně jsm měl v podstatě stejné tréninkové možnosti, jenže problém byl v tom, že já jsem nebydlel ve Zlíně, ale ve Fryštáku a neměl jsem čas dojíždět do Zlína víckrát než 2 krát za týden. Tím pádem jsem jich nemohl využívat a musel trénovat převážně sám, na vlastní pěst. Vše se změnilo přesunem do Brna, kde to mám všude kousek a mám s kým trénovat, takže konečně můžu točit na 100%! :)

Zelda: Letos si dosáhl na řady úspěchů. Tak napříhlad vítězství v HI-TEC Cupu, druhá místa v HSH Rankingu a Continental Cupu, bronz z klasiky a to jsem ještě určitě na něco zapoměl :-). V čem si myslíš, že byl základ tvých úspěchů?
Olaf: Zlepšil jsem se především fyzicky, díky tvrdým tréninkům, co jsem začal běhat s Liborem. Ač jsem si původně myslel, že je nepřežiju, tak nakonec si tělo zvyklo. Pořádný trénink, to je správný recept :) Ale stále oproti světové špičce jsem dost slabý. Mapa mi vždy docela solidně šla. Přesto musím určitě zlepšit mapařskou techniku. U nás ti "10 vteřinové" chyby projdou, ve světě už ne.

Zelda: Zkus vyzvednout jeden výsledek. Který letošní závod považuješ za svůj největší úspěch?
Olaf: Ona letošní sezóna byla docela divná. Mnohdy jsem zaběhl, když jsem vůbec neměl a když jsem měl, tak to zas nešlo. Z toho co se mi nakonec podařilo, byl největší úspěch vyhrát štafety na Akademickém mistrovství světa, kde jsem skvěle zaběhl 2. úsek. Ale nejvíc si považuju 3. místa na MČR na klasice. To byl závod, kde jsem musel nejvíc dřít, kde byla největší konkurence a můj výsledek byl velkým překvapením, protože jsem se po letní tréninkové přestávce znovat učil běhat a forma vyšla přesně na den Dé :)

Zelda: Na závěr sezóny jsi dokázal potvrdit svou výkonnost a stal jsi se přeborníkem oddílu. Takže bych poprosil o krátký komentář k této akci.
Olaf: No jo, loňské ještě modrožluté vítězství jsem letos obhájil už v těch nejlepších :) barvách. Oddíláč beru jako bezva akci. Nevím jestli to ty počítáš už do letošní GP nebo do staré. Ale pro mě je to pěkný začátek sezóny, kde je skloubena jak ta závodní tak hlavně společenská složka orienťáku. Líbí se mi tam ten zdravý "závodnícký" přístup k akci, každý podle svého gusta, kdo má chuť, dá si třeba před závodem pifko..Ale ať už je venku třeba -5°C, stejně všichni vyrazíme do lesa pořádně se provětrat, i když o houby de...:) Ale jednu výtku mám. Já miluju hendikepové či hromadné starty - prostě ryzí závodění - "head to head". Takže tu 1. etapu, bych opět rád měl timhle způsobem. Nebaví mě po lese běhat furt samotný. Co se týče 2. etapy - z hůstníku do hůstníku, ta se mi moc líbila, i když jsem přiběhl jen s půlkou mapy. Ale jako "velkej" závodník jsem samozřejmě ztrácel jen ty kousky,co už jsem nepotřeboval. A ještě bych rád pořádně zamachroval a připomenul, že jsem 15 metrů za startovní čárou doběhl o 2 minuty Krále Václava z Vlčích Dolů. Snad jsem ho moc nenaštval a začně za nás běhat. A ještě se chci omluvit Palovi, že jsem ho podruhé připravil o vítězství na přeboru. Ale Palo, byl jsi kvalitní soupeř!!!

Zelda: Jak hledáš další motivaci do závodění, co je tvůj hlavní cíl pro sezónu 2005?
Olaf: V hlavě jsem si to před sezónou nějak dobře srovnal, takže s motivací minimálně na zimní trénink nemám žádný problém. Letošní sezóna je pro reprezentaci relativně volná, takže bych rád objezdil co nejvíc zahraničních závodů, i na úkor třeba Poháru elity. Plánuji v březnu jarní Orienteering Online Cup, pak Spring Cup v Dánsku, vrcholy Skándinásvkých štafet - Tiomilu, Jukolu a snad i Oringen. A co je cíl? Rád bych na nějakém zahraničním závodě udělal dobrý výsledek. To se mi zatím daří jen v Čechách. A získat letenku do Japonska (na MS) by asi bylo moc pěkný.

Zelda: Myslíš si, že se příští rok najde někdo, kdo tě o post nejlepšího Žabiňáka připraví? Pokud ano, kdo by to tak mohl být?
Olaf: Zhusta se stará spíš o oddíl a juniory než o vrcholné závody, takže ten asi ne. Chrobák zatím běhá jen "dětské" závody. Kuba Zimmerman se hodně zlepšuje. Samozřejmě i další dorostenci a dorostenky. Ale největším konkurentam se zdá být Lukáš Barták, pokud, a to doufám, zůstane v Žabinách. Zanedlouho převezne po Davovi post Slovenské jedničky a ... Uvídime.

Zelda: Na závěr ještě taková drobnůstka. Napsal jsi o sobě: "Do oddílu byl nejspíš dovlečen, aby, když se zadaří, mohl občas prohnat Zhustu. Jako důvod přestupu napsal do kolonky viník - Zhusta". To jsi vážně chtěl Libora prohánět jen občas?
Olaf: Víš co, zkus si to někdy sám :)

Zelda:. Děkuji za rozhovor a přeji ti aby tvojí zásluhou obsazovala červená s černou jen ty nejvyšší příčky :-).

Zelda

Máš kanál? aneb MB v NOPB

V pátek 19.11. se uskutečnil již druhý ročník Mistrovství Brna v Nočním orientačním parkovém běhu. Na tomto místě bych rád napsal pár řádek o této akci z pohledu pořadatele.

Na pořádání celé akce bylo hodně času. To, že závod pořádám já jsem věděl už od minulého ročníku, neboť již tam jsme se s Chrobem domluvili, že se budeme v pořádání pravidelně střídat. Výběr prostoru také nebyl nijak obtížný, neboť tehdy jsem ještě pracoval na dokončování mapy Žabovřesky, takže v tom jsem měl jasno. Termín konání byl také znám hodně předem, jelikož jsme věděli, že závod chceme pořádat vždy v pátek po oddílovém přeboru. S tím jak vešlo ve známost datum konání přeboru bylo vlastně určeno datum NOPB. Letos se ale toto datum neukázalo zrovna šťastnou volbou, jelikož kolidovalo se seminářem na Seči a připravilo nás tak o větší účast, ale to jsme zjistili až příliš pozdě na to, abychom stačili termín závodu posunout.

A jak tedy probíhala vlastní příprava? Nejprve jsem začal zajišťovat shromaždiště. Předpokládal jsem, že opět využijeme fit centrum Body Gym, což mi Zhusta potvrdil. Myslel jsem si, že tohle tedy nebude problém. Poté jsem začal vymýšlet trať. Rozhodl jsem se, že nebude vhodné, aby se přebíhala dvouproudová silnice vedoucí napříč mapou a trať hodlal připravit pouze na jedné půlce mapy. Obě poloviny jsou zhruba stejně velké, takže volba nebyla na první pohled jasná. Pro severozápadní část (mapovanou Kubou Pracným) hovořil fakt, že se na ní nalézá shromaždiště. Nevýhodou byla skutečnost, že byla více proběhaná z loňského O-mikronu. Rozhodl jsem se tedy využít jihozápadní polovinu, kterou jsem znal lépe, jelikož jsem ji mapoval. Na této polovině je terén také daleko více promapovaný do detailu, takže skýtala větší možnosti v umísťování jednotlivých kontrol. O koncepci trati jsem dost přemýšlel. Terén nenabízel žádnou doslova tmavou část, jako vloni Vinohrady. Scorelauf tedy musel být postaven především tak aby nebyla jasná volba postupu. Toho jsem se pokusil docílit tak, že jsem start umístil poměrně přesně doprostřed prostoru. Pro jeho umístění jsem záměrně vybral místo, odkud bude vidět více lamp a bude tam tma, abych startovní pole už od začátku poněkud roztrhal. Cíl pak byl opět na jiném místě. Jednotlivé kontroly jsem pak umísťoval tak, aby byly pokud možno v co největší tmě. Na závodníky jsem připravil i tři trochu záludnější kontroly. Jedna z nich byla daleko od všech ostatních a počítal jsem s tím, že ji určitě někdo zapomene. K tomu se ale vrátím později. Další byla v hustníku nad přivaděčem a byla za zdí. Ti pozornější si všimli, že k ní vede pěšina, ti méně pozorní to museli bušit přes hustník. Posledním chytákem byla kontrola v podchodu. Jednalo se o stejný systém podchodů, jako vloni na O-mikronu, kde se většina lidí vydiskala na farstě. Tentokrát tam byla kontrola jen jedna a všechno bylo regulérní :-). Celkově trať považuji za vydařenou ("optimální" postup jsem hledal docela dlouho, k tomu se ale ještě vrátím) a naprosto regulérní. Drobné chytáky prostě na závody tohoto charakteru patří. Poté co jsem trať postavil jsem si ji byl v noci projít. V terénu jsem pak ještě vychytal nějaké ty mouchy, které byly zapříčiněny změnami v mapě nebo přílišným osvětlením kontrol.

Dalším bodem v programu bylo zveřejnění pokynů a rozjetí přihláškového systému na stránkách Adamny, o což se postaral Chrobák. Patří mu za to velký dík. Jelikož mým cílem bylo, aby se závodu zúčastnilo alespoň 20 závodníků, hodlal jsem rozjet velkou reklamní akci. Pozvánky se objevily v Polarisu a na internetu. Navíc zhruba čtrnáct dní před závodem jsem vytiskl letáčky a chystal se je osobně rozdávat. Tato aktivita mi ale byla znemožněna nemocí, takže letáčky se objevily až na přeboru, kde je všichni dostali. Alespoň všichni z našeho oddílu. Do ostatních oddílu už informace o závodě bohužel moc neprosákly. V čase vzniklém nemocí jsem alespoň v klidu nakreslil mapy a zabalil je do mapníků. Mapníky jsem původně chtěl použít pro zkomplikování situace závodníkům. Pod lampama se to přece jen muselo blýskat a navíc jsem tím znemožnil použití tužek na odškrtávání navštívených kontrol. S blížícím se datem závodu jsem se ale čím dál tím více utvrzoval v tom, že mapníky jsou dobrý i proti dešti. Předpověď počasí totiž nebyla zrovna příznivá. Den před závodem dokonce hlásili vítr o síle uragánu :-) a takový podobný srandy.

Všechna příprava na pořádání tím byla prakticky hotová a nezbývalo než si zajistit klíče od skladu a závod pak v reálu uspořádat. Zde ale vznikl největší a vlastně jediný problém s pořádáním. V úterý večer jsem se z telefonického rozhovoru s Liborem, kterého jsem žádal o klíče dozvěděl, že Body Gym nebude. Byla to docela rána pod pás. Situaci jsem začal okamžitě řešit. Jako východisko jsem nakonec našel Danův sklep, který je nedaleko od mapy. S Chrobem jsme se ale domluvili, že informovat všechny závodníky nestihneme, tudíž že necháme místo srazu u Body Gymu a podle počasí se rozhodneme, zda se převlečeme venku, nebo u Dana.

Samotná realizace akce už probíhala bez větších komplikací. Ve skladu jsem v klidu předepsal diplomy, očísloval kontroly a udělal další potřebné drobnosti. S Martinem jsem byl domluven na odvoz kontrol do prostoru závodu na pátou hodinu. Zde vznikl drobný časový skluz, ale ten se nám podařilo s Martinem během stavění smazat. Během roznášení kontrol vznikla ještě jedna drobná krizová situace, když jsem na jedné z kontrol zapomněl stojan. Brzy jsem ale přišel na to, kde jsem ho nechal a mohl pokračovat ve stavění. Totéž se pak stalo i s jedním lampionem, který mi pak během závodu donesli diváci Adélka s Martinem. Naštěstí jsem měl rezervní, který měl původně viset na cílovém stojanu.

Ve tři čtvrtě jsem už byl před Body Gymem, kde už čekalo několik závodníků. Ti mezitím nalezli dovnitř a ptali se jestli už se může dovnitř. Vysvětloval jsem jim, že Body Gym je mimo hru, ale oni mi sdělili, že je tam otevřeno. Rozhodli jsme se tedy, že se zkusíme jít zeptat, jestli by jsme si tam nemohli nechat věci. Naše snaha byla korunována úspěchem. Vím sice, že to nebylo zrovna nechytřejší řešení, ale na druhou stranu zůstat venku (bylo sice jasno, ale 0°C), nebo jít k Danovi taky nebylo dobrý. Domnívám se, že se tím nemá smysl dál zabývat. Stalo se to, jak se to stalo a bylo to dáno především tím, že jsem se jako pořadatel o vzniklém problému dozvěděl příliš pozdě.

Závodníků se nakonec sešlo pouhých 13, což bylo dokonce o jednoho závodníka méně než vloni. Bylo to trochu zklamání. Navíc mi tím vznikla i drobná finanční ztráta daná nákupem cen. To vše je ale nepodstatné. Důležité je jak závod probíhal. 720 metrů dlouhou cestu na start jsem využil k vysvětlení pravidel. Všichni tedy věděli, že mají orazit právě 20 kontrol, a jiné podstatné informace. Start pak proběhl bez komplikací a všichni se vydali bojovat s 3090 metrů dlouhou tratí. Já jsem se zatím přesunul do místa cíle. Jako první se do cíle přiřítil Dan. Neorazil ovšem jednu ze záludných kontrol, a to tu daleko. Pak přiběhl Kuba. Na otázku zda onu vzdálenou kontrolu orazil odpověděl opět záporně. Oba byli s Danem docela naštvaní. Myslím si, že mohli být naštvaní tak akorát na sebe. Když neumí počítat do dvaceti, tak je to těžký... jako třetí doběhl Lišča, ale také neměl tu samou kontrolu. Tvrdil ovšem, že ještě nenarazil cíl, takže si pro ni ještě zaběhl. Až potom doběhl vítěz. Stal se jím Chrobák, který do dvaceti počítat umí :-). Poté se více méně totéž opakovalo u kategorie žen. Dvě z nich si opět pro kontrolu ještě doběhly. Zvítězila Zuzka Minaříková, která stejně jako Chrobák početní chybu neudělala. Po doběhnutí všech závodníků vyšlo najevo, že klasifikováno je nakonec jen 7 běžců, z nichž tři by ještě měli být správně disk. Musím říct, že jsem nepočítal, že by se na tohle kontrolu nachytalo tolik lidí. Navíc to nebyl nejzávažnější problém na trati. Jedna z kontrol totiž nebyla postavena správně. Stavěl ji Martin a omylem ji postavil z druhé strany hustníku. Byla to chybka malá, ale přesto podstatnější než umístění kontroly č.39 interně nazývané kanál. Navíc na chybné umístění kontroly nikdo nepoukázal, zatímco na neregulérnost 39 ano ...

Po návratu z cíle jsem si nechal zakreslit od vítězů postupy a provedl vyhlášení vítězů. Následovalo pak už jen sebrání kontrol a cesta autem zpět do skladu, kde mě čekalo čištění a takový ty tradiční činnosti, který se dělají po závodech :-). Poslední věcí spojenou s tímto závodem bylo vytvoření rozboru postupů, což se mi bohužel nepodařilo zrovna brzy. Je to ale rozhodně zajímavý materiál. Sám jsem se divil, co všechno závodníci dokázali vymyslet a v praxi jsem si změřil, že můj "optimální" postup byl možná optimální, ale rozhodně nebyl nejkratší. O tom všem se ale můžete dočíst na stránkách adamny, kde je rozbor postupů zveřejněn. Teď už ale předávám slovo jednomu ze zúčastněných, Chrobákovi.

Zelda

Jednoho mrazivého podzimního (spíše zimního - bylo pod nulou) večera se konal 2. ročník MB v NOPB, jehož pořadatelem byl pro letošek Zelda. Již z jeho zapálených komentářů měsíc předem bylo vidět, že to Zelda bere opravdu prestižně, že si fakt dává záležet na stavbě tratí, a tak jsem se na tento závod velmi těšil. A očekávání se vyplnilo.

Účast nebyla valná. Nevím, jestli to bylo tím, že byla taková zima, nebo jestli byla nedostatečná propagace, prostě tak nebo tak, sešlo se nás jenom třináct. Po příchodu na shromaždiště bylo vše tak jak má být, připraveno, dokonce i zázemí se kterým byly problémy a nemělo být tak bylo. (Mockrát dík hodné slečně v BodyGymu) Převlékli jsme se tedy a vyrazili na start, který byl situován tak, že nejbližších lamp bylo hned několik, tudíž se "vosí roj kolem jedné lampy", známý z loňska nekonal. Trať byla postavena velmi pěkně, bylo mnoho variant jak ji běžet. Já osobně jsem si vybral jednu z těch horších, ale díky tomu že umím počítat do dvaceti, se nakonec stala tou vítěznou. Byl zde totiž jeden háček. Jedna z kontrol ležela dále než ostatní (viz. rozbor tratí) a tak se polovina startovního pole nechala ukolébat a nespočítala si zda má všech 20 a byla disk. Kdybyste se přišli podívat do cíle jistě byste se zasmáli. Jakmile někdo přiběhl, hned se ho každý ptal "Máš kanál???" a dotyčný hned začal rozbalovat mapu a hledat. Jakmile ji našel tak vyrazil, co mu nohy stačily a zachvíli byl zde definitivně. Hodně lidí tedy bylo v cíli dvakrát.

Po doběhu jsme se přesunuli zpět do vyhřátého BodyGymu (respektive do chodby před ním), kde se strhla velmi emotivní diskuse. Ti, kteří onu osudnou vynechali si zde začali stěžovat že to bylo od Zeldy hnusný, že se nedaly číst kódy, že byly špatně popisy, a kdesi cosi, prostě se jen slabošsky snažili ututlat svoji prohru. Přišlo mi velmi líto, že si svoji rozmrzelost vylívali na Zeldu (jen proto, že je to Zelda, jinému pořadateli by to určitě nedělali), který vše tak EXCELENTNĚ připravil. Nevím jestli se jiní už uklidnili a jestli sdílí můj názor, ale já osobně si myslím, žes to měl, Zeldo, udělaný perfektně!!!

Nakonec ještě proběhlo vyhlášení vítězů s hodnotnými cenami, jejichž vydatným sponzorem byl Zelda. Řekněte mi kdo jiný by do toho tolik investoval? Kdo by šel s rozpočtem do záporu jen proto aby měl kvalitní ceny? Nikdo, a proto patří Zeldovi velká čest ...

Závěrem bych chtěl ještě poděkovat všem zůčastněným a pozvat je ne další ročník na Vinohrady. Doufám, že se sejdeme ve větším počtu.

Chrobák

Výsledky:
H 1. Chromý Adam 27:08; 2. Liščínský Zdeněk 33:40; 3. Ehl Jiří 35:51; . Hájek Daniel 22:14 -1K; . Pracný Jakub 24:39 -1K; . Štěpánský Václav 43:27 -1K; D 1. Minaříková Zuzana 36:04; 2. Gebauerová Jana 42:11; 3. Stratilová Marie 45:06; . Kabáthová Eva 28:59 -1K; . Kabáthová Jitka 33:40 -7K;

2. BBP - Jehnice

Byla sobota, 4. prosince. V Jehnicích se běžel už druhý Brněnský běžecký pohár pro rok 2004/2005. Ten se stal nejspíš pro většinu z nás zahajovacím závodem, protože první BBP se běžel na výstavišti asi před čtyřmi týdny, kdy se zároveň konal náš oddílový přebor na Suchém. Kdo si chtěl jít vyzkoušet své běžecké kvality na tratích 6 a 10 kilometrů dlouhých a zúčastnil se BBP v Jehnicích, určitě nemohl litovat.

Jako každý rok tak i letos byly nejdřív odstartovány dětské kategorie. Po nich nastoupili kolem čtvrt na jedenáct do startovního pole ženy, veteránky, junioři a dorost a vydali se na trať dlouhou přesně 6060m za nelehkým úkolem, aspoň mně to tak připadalo. Zaběhnout, zazávodit si a hlavně přežít. A ještě si ze závodu donést dobrý pocit a ponaučení pro příště, např. jak se vlastně ty BBP běhají...:) První na této trati splnili svůj úkol už za 21 minut a po doběhnutí všech dalších závodníků se mohla na další, deseti kilometrovou trať vydat nová várka. Muži, veteráni a některé ženy.

Po závodě jsme odevzdali čísla, vyzvedli si zaslouženou svačinku v místní škole a kdo měl víc času a trpělivosti počkat si na vyhlášení, mohl počkat. To se nejspíš stejně jak závody povedlo, ale já asi neměla tolik času a nejspíš ani moc té trpělivosti a na vyhlášení jsem už nezůstala. Závody se povedly i díky počasí, které nám přálo. Určitě si přijďte taky na další BBP zaběhnout jednu z tratí. Bude 26. prosince 2004 v Syrovicích.

Evička

Výsledky:
6 km: 1. Kocourek Milan 21:15; 2. Kadlec Roman 21:27; 3. Olejníček Lukáš 21:28; ... ; 23. Zelinka Jiří 24:26; ... ; 27. Reinerová Barbara 24:39; ... ; 45. Sladký Marek 26:51; 46. Čábelková Jana 26:52; ... ; 50. Kabáthová Eva 27:33; ... ; 64. Křístková Veronika 29:13; ... ; 81. Koča Jaroslav 32:02; ... ; 85. Stratilová Marie 32:20; 10 km: 1. Nejedlý Michael 32:36; 2. Hrazděra Milan 33:32; 3. Balcar Michal 33:58; ... ; 8. Dlabaja Tomáš 34:37; ... ; 59. Otrusina Jiří 39:51; ... ; 85. Kabáth David 41:49; 96. Veselý Martin 43:11; ... ; 123. Prokop Petr 45:45; ... ; 185. Pátek Richard 50:31;

1. BZL - Žabovřesky

V neděli 5.12.2004 se v Brně Žabovřeskách uskutečnilo první kolo Brněnské zimní ligy , které pořádal Kuba Pracný. Shromaždiště bylo v prostorách Body gymu , který se nachází v blízkosti Rubínu na Mákovského náměstí. Závod se běžel v docela známém terénu (asi před měsícem se zde běžel závod MB v NOPB a před rokem taky BZL) a tak všichni byli určitě zvědaví kudy trať povede. Byl to podle mě velice běžecky náročný závod s volbami kde se dalo docela slušně ztratit. Někoho možná mohly překvapit zídky které zcela nesmyslně spojovaly dva sousední domky a nedaly se přelézt , to ale nebylo pravidlem , takže se někdy vyplatilo přibrzdit či dokonce zastavit a pořádně se do té mapy kouknout. A teď něco z výsledků : v ženách vyhrála Evička Kabáthová , pro druhé místo si doběhla Verča Křístková a třetí skončila Anežka Křístková , v mužích suverénně o minutu a dvacet vteřin zvítězil Zhusta , druhý skončil Zdenál Liščinský a třetí doběhl dobře běžící Otri. Další taky neběželi špatně ale dneska to na bednu bohužel nestačilo , tak snad příště jim to natřem. Kdo přišel tak rozhodně nelitoval a aspoň se nemusel nudit doma nebo dokonce uklízet a dělat další příliš nezábavné činnosti. Teď už se můžete těšit na další závod který bude 9.1.2005 na Bílé hoře a bude ho pořádat Zhusta (teda aspoň si to myslím). Takže určitě zase přijďte. Na tento závod nepřijel Mazo. Doufám že teď bude určitě spokojenej, protože se o něm konečně píše v Polarise :-). Potom se všichni rozjeli domů a závodů byl konec.

Jára

Výsledky:
H 1. Zřídkaveselý Libor 17:30; 2. Liščinský Zdeněk 18:49; 3. Otrusina Jiří 19:06; 4. Chromý Adam 19:28; ... ; 6. Zelinka Jiří 19:58; ... ; 9. Kabáth David 20:23; ... ; 11. Zimmermann Jakub 20:50; 12. Stehlík Martin 20:55; ... ; 15. Prokop Petr 22:09; ... ; 17. Dědic Filip 23:07; ... ; 19. Pátek Richard 23:40; 20. Mlynárik Peter 24:03; 21. Štěpánský Václav 24:04; ... ; 24. Zimmermann Štěpán 26:17; D 1. Kabáthová Eva 24:03; 2. Křístková Veronika 24:23; 3. Křístková Anežka 26:15; ... ; 5. Stratilová Marie 29:44; ... ; 8. Jana Čábelková 33:50; ... ; 10. Chromá Eva 38:30;

Běh na Býčí skálu

11. prosince jsme se sešli u Delvity v Řečkovicích na Novoměstské ulici na pravidelnou každoroční akci a tou je (snad si zaslouží psát i velké B) běh na Býčí skálu. A stejně jako před rokem, tak i letos nás čekaly dvě kategorie.Ta kratší 15km, je určena pro ženy, děti, starce a nemocné a ta druhá, dvojnásobná, pro pořádný chlapáky. Takže jsem se s klidem zapsal na patnáctku, stejně jako většina ostatních. Další z tradičních a neměnných věcí je start. Ten je v severní části Zamilce. Teprve tady jsem zjistil, že nejpočetnější skupinou jsou asi orienťáci z tří různých brněnských oddílů (ZBM, TBM, BBM).

Po sešikování a odstartování se na prvních místech hned usadili Zhusta a atleti Aleš Palko s Danem Orálkem. Hned v závěsu měli Zeldu, ten ale to tempo neudržel (přemýšlím, jestli to bylo dobře pro něj nebo pro nás ostatní…ale asi pro obě strany), ale i tak šel nakonec hodně dobře. Trať byla na otočku, takže na patnáctce to znamenalo 7,5km pořád do kopce až do Útěchova a 7,5km z kopce. Já jsem utvořil mini-skupinku s Otrim, a tak jsme doběhli i do Útěchova, kde nás míjeli už první chlapi z 15ky. Takže v polovině trati byli na prvních třech místech 2 žabiňáci - 1. Zhusta a 3. Chrob. Pak následovala smečka z Tesly vedená Tomasem. Ještě těsně před otočkou mě předbíhal Vašek Král a se slovy "Budu pozdravovat v pekle", pokračoval dál až na Býčinu. Cesta zpět do Zamilce docela ubíhala, a tak jsme za necelých 25 minut byli opět doma.

K výsledkům můžu napsat jen to, co mi zůstalo v paměti, protože oficiální výsledky ještě nebyly vydány. Nejdřív 15km: Vyhrál Zhusta za 56 minut, Chrob byl 3. za 59. Pak následovali Tesláci: oba Liščové, Plech a Štěpi. Pak Otri a já za 64 a kousek za námi Zelda za necelých 66. Pak už mi v paměti utkvěl jen doběh Karolínky Palkové (11 let), něco přes 70 minut. Ta buď za pár let bude na dráze prohánět Keňanky a Etiopanky anebo to špatně dopadne…

A 30ka jen z doslechu: Vyhrál Dan Orálek, který to zvládl pod 4 minuty na kilometr, to znamená pod 2 hodiny. Druhý Aleš Palko. Z orientáků pak Vašek Král 6. a Olaf 12.

Dejv

Oddílová Grand Prix

Odběhl se oddílový přebor a tak přicházejí konečné výsledky Oddílové Grand Prix 2004. Na tomto místě bych ji chtěl trochu okomentovat z pohledu toho, kdo ji celý rok počítal.

Zvláště ze začátku panovaly kolem GP různé diskuse, o tom, že tohle je špatně a támhleto je špatně. Vesměs se ale jednalo o věci, o kterých se ukázalo, že na celkové výsledky nemají velký vliv. Jednalo se například o to, zda započítávat štafety, jak počítat hendikepy a řadu podobných záležitostí. Přesto se ale v systému GP objevila jedna závažná chyba. A předem musím konstatovat, že na ni nikdo neupozornil, a mám pocit, že si ji nikdo pořádně neuvědomil. Je to systém koeficientů, věc, kterou jsem převzal z minulých ročníků GP beze změny. Právě on způsobuje, že si při vhodné konstelaci průměrný závodník vyběhne na oblastňáku 115 bodů, pokud zde soupeří jen s hodně podprůměrnými závodníky. Tohoto jevu jsem si všiml především ve dvou případech, kdy to bylo hodně markantní. Filip Dědic se vyšvihl na 22. místo díky tomu, že vyhrál oblastňák v neboidech o 11 minut před dvěma céčkaři, kteří se na závodech oběví tak třikrát do roka. Druhý případ je ještě závažnější. Na oddílovém přeboru běžel Štěpán Zimmermann závod nadějí. Vyhrál všechny tři etapy. Bral za ně postupně 130,130 a 150 bodů. Vyšvyhl se tak z čista jasna z nějakého 28. místa na 7. Ne, že bych chtěl nějak snižovat kvality výše uvedených výkonů, ale v GP by se asi tak zásadním způsobem projevit neměly.

Celý problém vznikl tím, že když jsem přebíral GP, dostal jsem úkol ji maximálně zjednodušit. Pokusil jsem se to tedy splnit. Přidal jsem sice nějaké nové prvky, ale řadu starých naopak zrušil. A v tom zjednodušování byla chyba. Chceme-li nějak objektivně porovnat, tak těžko porovnatelnou věc, jako je úspěšnost závodníků různých kategorií, musíme zavést systém, který zohledňuje trochu více než jen to, že závod byl oblastňák, nebo Áčka. A takový systém bohužel nemůže být jednoduchý. V uplynulém roce jsem výpočty GP strávil hodně času, vím, že letos ho strávím ještě víc, ale budu vědět (alespoň doufám), že výsledky jsou maximálně objektivní, a že to mělo nějaký smysl. Proto jsem vytvořil nový systém GP. Zatím nevím, jak bude fungovat. Cvičně jsem si spočítal několik loňských závodů, a vypadá to slibně. Vím ale, že systém má několik nedostatků, a velmi uvítám, každý návrh, jak je odstranit, k tomu ale až o několik odstavců níže. Nyní okomentuji výsledky uplynulého ročníku GP.

Prvních několik měsíců byla GP značně neobjektivní, jelikož závodníci měli různé počty závodů. V čele se jich vystřídala celá řada (konkrétně 6). Na přelomu dubna a května se ale do čela konečně dostali ti, kteří tam být měli a výsledková tabulka začala nabývat konečné podoby. Celý zbytek roku pak na čele soupeřil Olaf s Chrobákem, který byl nakonec šťastnější. Posledními, kdo se dostávali do špičky tabulky byli slováci. U nich byl problém s tím, že toho u nás většinou moc neodběhali (kromě rodiny Bukovaců) a započítávaly se jim více méně jen závody v jejich reprezentačním dresu, což někteří nesli trochu nelibě. Celkově bych tabulku hodnotil jako velmi objektivní, tak někam k 20 místu (o Štěpánovi Zimmermannovi jsem se zmínil výše), další pořadí už bylo spíš závislé na tom, jaká byla zrovna konkurenco, na tom kterém oblastňáku. Tak to je tak asi všechno, co jsem vám chtěl zdělit, takže popojedem k novému systému...

Tak, základní systém zůstává stejný. Body se počítají opět klasicky (průměr prvních třech=100 bodů) a opět budou vynásobeny koeficienty. Zde ale nastala velká změna. Koeficienty nebudou fixní, ale budou se vypočítávat samostatně nejen pro každý závod a kategorii, ale i pro výkonostní skupiny závodníka do které je zařazen. Tyto výkonostní skupiny nyní charakterizuji:

skupina E: držitelé licince E, závodníci do 50. místa v rankingu za rok 2004, cizinci: FIN, SWE, NOR, RUS

skupina A: držitelé licence A, závodníci do 200. místa v rankingu za rok 2004, cizinci: SUI, FRA, GBR, AUS, DEN, EST, LTU, UKR

skupina B: držitelé licence B, závodníci do 500. místa v rankingu za rok 2004, cizinci: AUT, BEL, BLR, BUL, CAN, CRO, ESP, GER, HUN, IRL, ITA, LAT, NZL, POL, POR, ROM, SVK

skupina C: všichni ostatní

Přičemž závodník je vždy zařazen do nejlepší možné skupiny (tj. Áčkař junior, 50. v rankingu, je skupina E). Reprezentanti dané cizí země se vždy posunují o kategorii výše. Pouze reprezentanti z výkonostní skupiny E zůstávají stále ve skupině E (Thiery Gueorgiu je tedy E stejně jako Pasi Ikonen). Cizinci registrovaní mimo jiné u nás budou považováni za Čechy. Informace o licencích závodníků budou čerpány z oficiální registrace ČSOB, která je na netu. Tolik asi k rozdělení do skupin. Vím, že je to rozdělení násilné a lze o něm polemizovat. Je ale prostě takovéto a nemá cenu o tom diskutovat. Především je pro všechny stejné.

Nyní k samotnému výpočtu koeficientu. Základní koeficient bude určen s ohledem na výkonostní skupinu závodníka a výkonostní skupinu medajlistů. Jako základ se vezme číslo 1. k tomu se budou přičítat násobky čísla 0,01 podle toho o kolik skupin je daný medajlista výše, či níže než závodník, pro něhož počítáme koeficient. Nejjednodušší bude uvézt příklad. Počítáme koeficient pro závodníka ze skupiny B. Medailisté patří do skupin A,E a C. Situace bude takováto: 1+1*0,01+2*0,01+(-1)*0,01=1,02. Základní koeficient je 1,02. K takto vzniklému koeficientu přičteme další hodnoty závislé na počtu účastníků závodu z jednotlivých kategorií. Počet závodníků nejvyšší skupiny vynásobíme číslem 0,002 a přičteme k základnímu koeficientu. Počet závodníků o jedno nižší skupiny vynásobíme polovinou předchozího čísla (tj. 0,001). Takto pokračujeme dokud nedojdeme ke skupině závodníka, pro niž postup také zopakujeme. Vždy tedy přičteme minimálně 0,002, za závodníka, pro nějž koeficient počítáme. Do koeficientu dále zohledníme, zda jde závodník svou kategorii. Pokud jde o n kategorií jinde než, by musel přičteme n*0,03. Tj. když jde šestnáctka jednadvacítky na oblži má +0,06. Když jde naopak čtrnáctky má -0,03. Když jde pětatřicítka jednadvacítky, tak má +0,03. Naopak když jde pětačtyřicítky, tak má -0,03. Pokud jde chlap jednadvacítka baby jednadvactky má -0,03. Pokud jde baba jednadvacítka chlapy jednadvacítky má +0,03. Pokud jde kdokoliv příchozí má -0,03. Posledním hlediskem, které bude v koeficientu zohledňováno bude, zda se nejedná o závod elity +0,05, MČR (pouze A finále) +0,1 nebo ME a MS +0,15. Tímto výpočtem dostaneme pro daného závodníka koeficient. Výsledné body zaokrouhlíme na 2 desetinná místa. To, jak to funguje je asi nejlíp vidět na výsledcích GP 2005 po jednom závodě, které jsou na konci článku a podrobněji rozepsané pak na netu.

Za disk se bude opět počítat -10*koeficient bodů. Ti, co jsou disk nebudou zohledněni do výpočtu koeficientu. Koeficient pro ně se bude počítat také, jakoby se závodu nezúčastnili. Celkový počet bodů bude dán opět devíti nejlepšími výkony a průměrným závodem. Do GP se závodníkum budou stejně jako vloni počítat závody absolvované v barvách ZBM případně svých reprezentačních.Vícedenní závody a hendikepy se budou počítat stejným systémem jako vloni. Stafety také, jen s vyjímkou, že se nebude snižovat koeficient. Rozdělení závodů do sezón také zůstává zachováno. Do GP se v roce 2005 neboudou započítávat všechny závody, které se započítávaly v roce 2004. Vynechány budou akce typu MB v NOPB, SMIKy, pivní štafety a já nevím, co všechno. Těžko se to definuje a nepřišel jsem na spůsob jak srozumitelně definovat rozdíl mezi MB v NOPB a Zhusta Cupem, ale myslím si, že je tak nějak cítit a všichni mi rozumí. Poslední novinkou, na první pohled nenápadnou, ale ve všech důsledcích podstatnou, bude možnost nepočítat závodníkovy závod do GP ze zdravotních důvodů, pokud to předem oznámí. Takže pokud někdo poběžíte rekreačně s vyhozeným kotníkem, nebo tak něco, můžete mi oznámit, abych vám to nepočítal, ale jen před závodem. Po něm už budete mít smůlu. Taky bych se nerad dočkal zneužívání tohoto pravidla, tak třeba kocovina nejsou zdravotní důvody :-).

To je tak asi všechno k systému GP 2005. Na závěr bych dodal, že jsem si tak nějak uvědomil, že máme i MTBO sekci, tudíž bych chtěl v sezóně 2005 počítat i MTBO GP. Budu ale potřebovat něčí pomoc s vytvořením systému. Představuji si, že by měl s drobnými změnami (výkonostní skupiny) vypadat stejně jako ten orienťácký, ale zatím bohužel neexistuje. Objevit by se měl v některém z dalších čísel Polarisu.

Všem vám přeji abyste nový systém rychle strávili a abyste byli v následujícím roce úspěšní nejen v GP, ale, a to především, i v samotných závodech. Zlomte vaz!

Zelda

Loňskou GP ovládl Chrobák, proto teď přináším několik jeho názorů, a to nejen o GP, ale i o celé loňské sezóně:

Zelda: Adame, podařilo se ti zvítězit v Oddílové GP 2004, je to pro tebe úspěch, nebo je pro tebe GP jen nic neříkající hromada čísel?
Chrobák: Je to pro mě úspěch, patřičně si toho vážím. A Oddílová GP mně přijde, že je rozhodně lepší než předtím. Není sice přehlednější, ale zato myslím, že je spravedlivější.

Zelda: Domníváš se, že loňský systém byl objektivní, jak bys ho ty upravil, kdyby jsi měl tu možnost?
Chrobák: Myslím si že byl objektivní, rozhodně více než ten předtím a jediný jak bych ho upravil, že bych do výpočtu bodů zavedl proměnnou počet závodníků v kategorii. Tím by se myslím omezily ty "nezasloužené body". Rozhodně bych ale nezaváděl ty koeficienty národností ...

Zelda: Teď už ale k tvým výkonům, které ti umožnily GP vyhrát. Zeptám se tě podobně jako Olafa. Celý rok jste spolu v GP soupeřili a nakonec to bylo dost těsné. Při vyhlášení nejúspěšnějšího člena oddílu se také rozhodovalo mezi vámi dvěma. Čí výsledky jsou podle tebe hodnotnější?
Chrobák: To se podle mě nedá říct. Každý běháme něco jiného. Obecně by se dalo říct, že ty Olafovy, protože MS je MS, ...

Zelda: Když jsme tak u těch výsledků, zkus jeden z nich vyzdvihnout nad ostatní. Kterého si vážíš nejvíc?
Chrobák: Tak samozřejmě toho sprintu v Salzburgu, no a pak těch všech MČR. Nejvíc ale toho sprintu.

Zelda: Co plánuješ do příštího roku? Jaký je tvůj hlavní cíl pro sezónu 2005?
Chrobák: Na příští rok mám hlavně jeden cíl, a to dostat se na MED protože letos bude konkurence v H18 velká, a potom případně zaběhnout co nejlíp. Já si ale moc cíle nedávám, prostě chci běhat co nejlíp to jde.

Zelda: Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů v příštích sezónách.
Chrobák: Děkuju a tobě taky.

Zelda

Záblesky

  • Valná hromada ČSOB proběhla v sobotu 4.12. O podrobnostech jejího průběhu se můžete dočíst na svazových stránkách. Jedinou věcí, která stojí za zmínku na tomto místě, je rezignace Petra Klimpla na všechny své funkce. Situace je zatím poměrně nepřehledná a jeho nástupci budou zvoleni na další valné hromadě ČSOB. Všechny důsledky této události ale ukáže až čas...
  • Česko hledá O-star 27.11. V České Lípě proběhlo vyhlášení tradiční ankety o orientačního běžce roku. V kategorii OB primát připadl Daně Brožkové. V bílé stopě kralovala Barbora Chudíková a nejlepším bikerem byl vyhlášen Lubomír Tomeček. V kategorii juniorů vítězství putovalo stejně jako v hlavní kategorii do Jičína zásluhou Radky Brožkové. Pro náš oddíl byla jednoznačně nejzajímavější kategorie dorostenců, kde jsme všichni čekali kvalitní umístění Chrobáka. Ten nakonec skončil třetí, když se před ním umístili Simona Karochová a vítěz štěpán Kodeda. Společně s vyhlášením této ankety proběhlo i vyhlášení internetového hlasování Česko hledá O-star. Celá tato akce se ale postupem času stala fraškou, tudíž nemá cenu komentovat její výsledky. Velmi zajímavý názor na toto téma najdete na stránkách Adamna orienteeringu...
  • Na konci roku ve WRE vede v mužích vede Rus Valentin Novikov před Francouzem Thierry Gueorgiou a Norem Holgerem Hott Johansenem. Na dalších místech jsou Švéd Emil Wingstedt a Fin Mats Haldin. Do první stovky se vešli čtyři naši závodníci. Jsou jimi Michal Horáček na 35. místě, Michal Jedlička na 48., Michal Smola na 62. a Vladimír Lučan na 86. Ze Žabiňáků se nejvýš drží Lukáš Barták na 88. místě. Za ním následují 144. Martin Piják, 166. Ondrej Piják, 282. Olaf, 333. Zhusta, 380. Maroš, 385. Paĺo Bukovac (jako Čech), 611. Pavol Bukovac (jako Slovák), 1671. Humlík a 1808. Dušan Bukovac. Ženskému pořadí vévodí Švýcarka Simone Niggli-Luder následovaná Finkou Heli Jukkolou a Švédkou Jenny Johansson. Na dalších místech jsou Norka Hanne Staff a další Švédka Karoline Arewlng-Höjsgaard. Do první stovky se vešlo 8 našich závodnic. Nejlepší z nich je Dana Brožková na vynikajícím 10. místě. Za ní následují 45. Zuzana Stehnová, 47. Marta Štěrbová, 48. Vendula Klechová, 61. Zuzana Macúchová, 69. Zdenka Stará, 87. Martina Dočkalová a 96. Eva Pekárková. Žabiňaček ve WRE moc není přesto po důkladném hledání 3 najdeme. Na 361. místě figuruje Hanka Bajtošová. Za ní následuje Alena na 493. místě. Poslední červeno-černou závodnicí je na 1013. místě Peťa Navrkalová.
  • PWT končilo třemi závody v Číně v Nanjing, Suzhou a Shanghaji v termínech 17., 20. a 21. 11. Z našich závodníků se na start postavili Dana Brožková a Martina Dočkalová. V závodě v Nanjing obsadily 3. a 6. místo když zvítězila Simone Niggli-Luder před Anne Margrethe Hausken. Mužskou kategorii ovládli Johan Näsman, Oystein Kvaal Orestbo a Mats Haldin. Ve druhém závodě, v Suzhou, se už našim závodnicím tak nedařilo a obsadily 6. a 10. místo. Stupně vítězů tentokrát patřily Simone Niggli-Luder, Sarah Rollins a Anne Margrethe Hausken. V mužích si opět nejlépe vedli Johan Näsman a Oystein Kvaal Orestbo. Na třetím stupínku je doplnil Marius Bjugan. V posledním závodě pak naše želízka v ohni urvala 6. a 9. místo, když medailisté byli opět podobní. V ženách: Simone Niggli-Luder, Anne Nargrethe Hausken a Lena Eliasson. V mužích pak Mats Haldin, Yuri Omeltchenko a Oystein Kvaal Orestbo. Celkovou klasifikaci žen pak suveréjně ovládla Simone Niggli-Luder před Anne Margrethe Hausken a Sarah Rollins. Hned za nimi, na čtvrtém místě skončila Dana Brožková. Zbylé české závodnice obsadily 7.,9.,16. a 34. místo v pořadí Macúchová, Dočkalová, Štěrbová a Przyczková. V mužích pak byl celkově nejlepší Johan Näsman před Matsem Haldinem a Oysteinem Kvaalem Orestbem. Naši závodníci obsadili 17., 24., 27., 36., 37. a 42. místo v pořadí Losman, Ropek, Švihovský, Dlabaja, Smola, Lučan. Za zmínku ještě stojí 22. místo Lukáše Bartáka a 41. Paĺa Bukovace.
  • Velká cena Slovenska v OB (Grand prix Slovakia), která se měla konat 22. -24. 7. 2005 ve Vysokých Tatrách, se v tomto termínu a v tomto regionu neuskuteční! Definitivně o tom informovali zástupci TJ Čingov Spišská Nová Ves. Kalamita způsobila spoušť, která zničila skvělé tatranské terény pro orientační běh nejméně na 20 roků.
  • Na Slovensku vyhlašovali nejlepší o-sportovce 2004. V OB se jim nestal ani Dávidík ani Rakayová, ale cenu dostal dorostenec Michal Krajčík, v MTBO pak Mikuláš Šabo. Lukáš Barták obsadil 4. místo a Martin Piják společně Martinem Mazúrem 6. místo.

Časopis orientačních běžců klubu ZBM
Šéfredaktor: Jiří Zelinka
Na vydání tohoto čísla se podíleli:
Jiří Zelinka, Adam Chromý, Eva Kabáthová, Tomáš Dlabaja, Jakub Zimmermann, David Kabáth a Libor Zřídkaveselý
Toto číslo vyšlo 15. prosince 2004 - v tištěné podobě