ePolaris - 02/2005

Převzato z papírového vydání časopisu Polaris, při rozdílných tvrzením či údajích platí papírový Polaris. Některé části časopisu byly z různých důvodů vyjmuty.

Slovo úvodem

Druhé číslo letošního Polarisu je již na světě a jak zjistíte jsou v něm již některé kusé informace o kvapem se blížící sezóně. S tou souvisí i řada důležitých a nutných kroků pro váš úspěšný start v ní. Chtěl bych tedy připomenout, že oddílové příspěvky máte zaplatit do 28. února. Tento den je důležitý i pro registraci a tedy si prosím zkontrolujte, zda váš čip je uveden na oddílových stránkách u vašeho jména (ušetříte tím řadu cest na prezentace, při každém závodě kde jej budete mít špatně nahlášen).

Také bych chtěl poděkovat Zeldovi za práci, kterou odvádí pro náš Polaris. Neboť se během několika čísel stal čtivější, zajímavější a dalo by se říci i kvalitnější. Více však naleznete v jeho úvodním slově a i já se přidávám se svoji prosbou o příspěvky. Neboť Polaris bude dobrý, pokud si jej dobrý uděláme.

Závěrem bych vám chtěl popřát úspěšný start do nové sezóny, hodně příjemných zážitků ze závodů a oddílových akcí a i řadu vítězství.

Zhusta

Na tomto místě mám poprvé možnost napsat něco o podobě Polarisu v dalším roce jeho existence. Domnívám se, že Polaris měl vždy vysokou úroveň. Jeho tvůrci mu vždy věnovali obrovskou energii, a když už ji nebyli schopni dávat, tak předali šéfredaktorskou štafetu dál. Zárukou kvality Polarisu, ale v poslední době i často kritizovaným faktem, je, že Polaris původně vznikl jako "kopie" pardubického Jantaru. Já s touto kritikou plně souhlasím a budoucnost Polarisu vidím v článcích o členech našeho oddílu, jakými jsou například rozhovory. Těch si mimochodem v tomto čísle užijete dost a dost. V tomto čísle je jich totiž rovnou pět! Do kategorie článků o lidech bych pak zařadil i dvě nové rubriky Výkon měsíce a Ostrý úhel pohledu. První z nich je vlastně vylepšeným rozhovorem. Druhá je však podstatně zajímavější. V současné době je sice na svém začátku a každý začátek je těžký, věřím však, že se nám ji společnými silami povede nastartovat do potřebných otáček. O tom se však můžete dočíst více právě v této rubrice. A právě v těchto dvou rubrikách a rozhovorech vidím nové těžiště Polarisu. Myslím si, že číst o vítězstvích a nebo názorech ostatních Žabiňáků je rozhodně zajímavější, než se prokousávat texty typu: "V sedm hodin ráno jsme se všichni sešli u Bohémy a vyjeli směrem na Prahu...". Neříkám tím ale, že hodlám omezit články. Možná právě naopak. Představuji si, že v Polarisu by se měl objevit alespoň krátký článek o každé akci, které jsme se zúčastnili. Na článcích bych však chtěl změnit jejich styl. Nemá cenu otiskovat strohý časový harmonogram a seznam výsledků našich členů, jak bylo bohužel v minulosti občas zvykem. Tohle je však spíš problém jednotlivých autorů. Já jim můžu jen stěží nařizovat: "Napiš to takhle a takhle". Na tomto místě bych je však chtěl požádat, aby psali články o tom, co se na závodech dělo a ne o tom jak to dopadlo. Tak takhle nějak vypadá má vize Polarisu. O tom jak se ji podaří zrealizovat, však nerozhodnu jen já, ale vy všichni (alespoň doufám že všichni :-)).

Zelda

Výkon Měsíce

Od vydání minulého čísla Polarisu se moc akcí nekonalo, všehovšudy dvě BBP-čka a dvě BZL. Přesto nebylo jednoduché vybrat pouze jeden výkon do této rubriky. Nakonec jsem se rozhodl pro vítězství Jitky Kabáthové v kategorii D35 na 3. BZL v Blansku. Její výkon možná nebyl nejhodnotnější po sportovní stránce, ale...

Zelda: Hlavním důvodem, proč byl tvůj výkon vybrán do této rubriky bylo, že jsi ho dosáhla 29.1.2005, v den svých padesátých narozenin, ke kterým ti touto cestou blahopřeji. Jak jsi toto své jubileum oslavila?
Jitka: V práci trochu, doma s rodinou a příbuznými ještě oslavíme. Ale raději bych neslavila.

Zelda: Ale teď už zpátky k závodu. S čím jsi do závodu nastupovala? Je pro tebe tento úspěch cennější než ostatní?
Jitka: Vždycky se snažím běžet co nejrychleji. Nemyslím na to, jestli vyhraju nebo ne, prostě mě to baví. Ta rychlost je úměrná věku a někdy se to podaří a jindy se zase vůbec nedaří. Ale vítězství vždy potěší. V mé kategorii nebyla velká konkurence, proto nebylo těžké vyhrát, zvláště když se nedařilo Ivě Jánské.

Zelda: Jak se ti závod líbil? Byla to taková trochu netradiční BZL...
Jitka: Už jsem dlouho neběžela s mapou, takže se mně závod moc líbil, zvláště i to, že byl dost v lese.

Zelda: Tvoje výsledky na sportovním poli jsou úctyhodné. Na oblastňácích proháníš mnohem mladší soupeřky, na MČR sbíráš medaile, na BBP-čkách suverénně vítězíš ve své kategorii. Jaký je tvůj recept na rychlost?
Jitka: Znovu musím zdůraznit, že je to úměrné věku a taky proto, že v mé kategorii často není tak velká konkurence. Protože jsem začala běhat až v dospělosti, mám problémy s těžší mapou. Někdy je les jako začarovaný. Jinak si ráda chodím zaběhat. Pokud zdraví dá, chodím běhat na Klajdovku do lesa. Nějak to asi mám v genech, tělo to potřebuje.

Zelda: Společně s EvKou trénuješ novou generaci Žabiňáků. Jaké to je jim předávat zkušenosti? A jak se to dá skloubit s vlastním závoděním?
Jitka: No, předávat zkušenosti je občas obtížné, protože oni se brání. Ale na druhou stranu jsem velice ráda, že letos budeme mít pět dvanáctek a snad i nějaká desítka bude, kteří už něco trochu umí a jsou šikovní. Hlavně aby vydrželi. Jinak skloubit se závoděním se to dá, mám na starost už samostatné jedince a na svoje běhání si udělám čas jindy.

Zelda: Závěrem bych se tě ještě zeptal, jaké jsou tvé ambice pro další závodění. Čeho by si ještě chtěla dosáhnout?
Jitka: Chtěla bych ještě aspoň chvíli běhat závody i jen tak si běhat pro radost. V létě bych se ráda zúčastnila více vícedenních závodů a taky bych se ráda na mistrovství v klasice alespoň přiblížila velkým soupeřkám Rosecké a Adě Kuchařové.

Zelda: Nezbývá mi než ti poděkovat za rozhovor a frází z jedné TV reklamy ti popřát "Druhý poločas ve skvělé formě"!

Zelda

Nejúspěšnější žáci oddílu

V minulých číslech Polarisu byly zveřejněny rozhovory s některými vítězi ankety o nejúspěšnější členy oddílu. Tento miniseriál rozhovorů nyní pokračuje nejúspěšnějšími závodníky v žákovských kategoriích Petrou Jíchovou a Štěpánem Zimmermannem. Dáma má přednost, takže tedy:

Zelda: Ač jsi letos absolvovala teprve svou první sezónu v OB, hned jsi byla vyhlášena nejúspěšnější žákyní našeho oddílu. Co pro tebe tento úspěch znamená?
Petra: Znamená pro mě docela dost. Díky tomu jsem rozhodnutá dát do závodů ještě více energie a zlepšit svoje výkony.

Zelda: V jarní části oblastního žebříčku ti licence B utekla jen o vlásek. Na podzim sis ji však již vyběhla. Jak moc těžké bylo sbírat první zkušenosti s OB v tak relativně vysoké kategorii?
Petra: Ze začátku to moc nešlo, musela jsem se naučit orientovat a pracovat s mapou a buzolou, ale postupem času záleželo na tom, v jakém běhám terénu, jak je stará mapa, a taky jestli zrovna nezakufruju... :-)

Zelda: Příští rok jsi už dorostenka. Jak vidíš své naděje v žebříčku B-Morava?
Petra: Zatím se to netroufám odhadovat… Žebříček B jsem nikdy neběžela, ale asi to pro mě bude náročné.

Zelda: A nyní bych položil další z "klasických" otázek: Kterého výkonu z minulé sezóny si nejvíce ceníš?
Petra: Vzhledem k tomu, že jsem téměř vždy závodila se stejnejma soupeřkama, tak si všech svých malých úspěchů cením stejně.

Zelda: Jak ti vyhovuje příprava v Evčině tréninkové skupině? Máš s kým trénovat?
Petra: Trénuju v pondělí s Evkou a Aničkou. Toto mi vyhovuje. Bohužel ale ve středu nemám čas chodit běhat na Lesnou, což je škoda... :-(

Zelda: A k tomu se tak trochu váže další otázka. Jaký je tvůj hlavní cíl pro následující sezónu? S jakými výsledky bys byla spokojená?
Petra: Stačilo by mi, abych nebyla v "Béčkách" na úplně posledním místě, ale kdybych měla nějaké větší úspěchy, byla bych se sebou nadmíru spokojená!

Zelda: Na závěr se podobně jako všech i tebe zeptám, kdo bude podle tebe nejúspěšnější žákyní příští rok. Ty sice "povyšuješ" o kategorii výš, kdo tě ale podle tvého názoru nahradí?
Petra: Tak na tuhle otázku nevím jak odpovědět. Nevím přesně, které holky přejdou z dvanáctek výš a jak jsou dobré.Takže nebudu jmenovat určitou osobu.

Zelda: Nyní mi už zbývá jen poděkovat ti za rozhovor a popřát ti, ať se příští rok plnohodnotně zařadíš do naší široké dorostenecké sestavy. A to nejen věkem, ale hlavně výsledky.
Petra: Taky děkuju a přeju všem ze ZBM mnoho úspěchů!

No a teď už je řada na Štěpánovi:

Zelda: Předloni jsi byl vyhlášen Objevem roku, vloni Talentem roku a letos nejúspěšnějším žákem. Co pro tebe tyto ohodnocení, ale hlavně to letošní, znamenají?
Štěpán: Jsem rád že jsem tyto ohodnocení dostal a vážím si jich, ale né zas tak moc jako 5. místa v konečným pořadí žebříčku B-Morava.

Zelda: Tvoje výkonnost je stále zhruba stejná, letos jsi byl v žebříčku B-Morava 5. Příští rok tě čeká poslední rok v H14. Věříš si na zisk licence A, stejně jako letos?
Štěpán: Jo, možná trochu víc.

Zelda: Jakého ze svých loňských výsledků si nejvíce vážíš?
Štěpán: Nejvíc si vážím 5. místa v konečným pořadí žebříčku B-Morava.

Zelda: Jak je to u tebe s tréninkem? Jak moc přes zimu i během roku trénuješ?
Štěpán: Tento rok jsem zatím moc netrénoval, spíš vůbec, protože mám problémy s patou, ale už by to mělo být dobrý. Jinak chodím na tréninky jenom ve středu, protože v ostatní dny nemám čas kvůli škole.

Zelda: Jaké jsou tvé cíle pro další sezónu? Čeho v ní chceš dosáhnout?
Štěpán: Můj cíl pro další sezónu je získat licenci A. Dosáhnout bych chtěl prvního místa v ŽB-Morava.

Zelda: Myslíš, že v budoucnu dokážeš být stejně dobrý jako Jára? Jsou pro tebe jeho úspěchy výzvou?
Štěpán: Myslím si že jo. Jeho úspěchy jsou pro mě určitě výzvou.

Zelda: A na závěr klasická otázka. Kdo se podle tebe stane příští rok nejúspěšnějším žákem oddílu?
Štěpán: Asi zase já, protože tam zatím nemám moc konkurenci.

Zelda: Závěrem ti děkuji za tvůj čas a přeji úspěšnou sezónu 2005.
Štěpán: Já ti taky přeju hodně úspěchů v příští sezóně.

Zelda

5. BBP - Nerezová Radostická desítka

Je 22.1.2005 a ráno nás nevítá krásným slunečným počasím jako tomu bylo před čtrnácti dny, ale venku je zataženo, plno sněhu (na Brno celkem dost) a už se mi tak moc nechce vylézat z vyhřátého domu do toho počasí. No ale řeknu si, že přece nebudu lenoch, nasnídám se a vyrazím čekat na Kabáthovi. Asi tak po deseti minutách mi od Evičky dojde sms že se trochu zpozdili. To ale až tak nevadilo protože jsem byl rád že se tam můžu s někým dopravit. Za chvíli dorazili a už jsme jeli do Radostic, kde nás čekalo 5. BBP. Uplynula asi půl hoďka a octli jsme se v Radosticích. Po vystoupení z auta bylo jasné že se dnes sakra vyplatí běžet v orientkách. Shromaždiště bylo v místní tělocvičně a pořadatelé byli TJ Sokol a obec Radostice. No asi to spíš byla sokolovna. Rychle jsme se převlíkli, rozklusali a rozcvičili. Potom už následovala jen rána z pistole a asi stovka běžců vyrazila na okruh dlouhý 4,8 km , který vedl po poli , lesem i vesnicí. Běh ztěžovalo náledí a taky silný vítr který byl obzvlášť na poli velice nepříjemný. Objevili se i pády (například já). To že atleti jsou pěkný ..... se přesvědčil Adam, když na něj asi až po dvaceti metrech zavolali, že běží blbě. A to vše jen kvůli tomu, že chtěli, aby se ten jejich umístil co nejlíp. Ale Adam se pořádně naštval a ještě ho stihl doběhnout a taky vyhrát. Na bedně skončila i Jitka, která také vyhrála. Potom následoval závod mužů. Ten měl 9,6 km a byli to vlastně dva okruhy, co běželi ženy a dorostenci. Ti už prý neměli náledí, ale bahno. No na oblečení to bylo poznat, takže to asi bude pravda. Z našich se nejlépe umístil Ondra Stehlík, kterému šlapal na paty Dejv. Dobře taky běžel Tomas .Po skončení jsem odjel s Liborem, který mě vyčenžoval za Adama , protože nechtěl čekat na vyhlášení. Po cestě zjistil že i v Brně dokonce někdy sněží a začal uvažovat o tom, že by mohl vyměnit letní pneumatiky za zimní. Ale domů jsme dojeli v pořádku. No a to je asi tak vše zajímavé co se v sobotu stalo na BBP.

Jára

Chrobákovi se v Rodostoticích povedl vynikající úspěch. Orienťáci prostě BBP-čka nevyhrávají každý den, tudíž jsem se rozhodl s Adamem udělat krátký rozhovor o tomto závodě. Tady ho máte:
Zelda: Chrobáku, podařil se ti vynikající kousek. Jak bys sám svůj výkon zhodnotil?
Chrobák: Jsem rád, že mi to vyšlo, že jsem i přes problémy na trati dokázal vyhrát. Ta trať pro mne byla šitá přesně na míru.

Zelda: Myslíš, že tvé vítězství bylo dáno především počasím a tvým obutím? Dokázal bys atletům sekundovat i za ideálního počasí?
Chrobák: Rozhodně tam to obutí hrálo velkou roli, určitě jsem těch orientek nelitoval, hodně mi pomohly. Co se týče toho sekundování, tak to nedovedu říct, ale vzhledem k tomu že jsem neběžel nějak na krev, tak si myslím, že bych se umístil i tak, jen bych do toho musel víc prát ...

Zelda: A co na ostatních tratích? Jaké by podle tebe byly tvé šance tam?
Chrobák: No tak ty pětistovky, osmistovky a patnáctistovky bych asi vyhrál :-), ale na té desítce bych šanci neměl. Sice bych to uběhl, ale na ty chlapy přece nemůžu mít ...

Zelda: S čím jsi do závodu šel? Věděl jsi už před startem, že můžeš vyhrát? Ve které části trati jsi poprvé začal věřit ve vítězství?
Chrobák: S tím jako jdu do každýho závodu, orienťák neorienťák, pokaždý je mým cílem dopadnout co nejlíp to jde. Žádný předsevzetí jako teď vyhraju, teď budu do desítky si nedávám. Tím pádem jsem nic neřešil ani před startem. Ve vítězství jsem si začal věřit hned po startu, když jsem jim utekl a pak se radši nechal dotáhnout, protože jsem nechápal, jak mohou běžet tak pomalu. Jó zlatý orientky.

Zelda: Ze závodů BBP se pravidelně zúčastňuješ pouze Jehnic a Radostic a Kanic, které mají trochu "orienťáčtější" charakter. Proč jsi letos startoval jen v Radosticich? A nebo plánuješ ještě nějaký další start?
Chrobák: Nevím, prostě mi to nějak nevyšlo, pokaždý jsem někde byl. A další starty plánuju zase až příští rok. Mě totiž ty BBP zas nějak moc nebaví, takže dám radši přednost jít si zaběhat do terénu na Hády, než na asfalt do polí.

Zelda: Jak by jsi zhodnotil úroveň závodu BBP. Líbil se ti po pořadatelské stránce?
Chrobák: Až na ty místa kde jsem se ztrácel to bylo slušný ...

Zelda: Děkuji za tvůj čas a přeji mnoho dalších vítězství na tvých třech oblíbených tratích BBP-ček :-).
Chrobák: Za čas neděkuj, protože ho dáváš do Polarisu mnohem víc než já ... a dík za přání.

Zelda

Výsledky:
5km: 1. Adam Chromý 17:08; 2. Radek Roupec 17:09; 3. Milan Kocourek 17:18; ... ; 11. Jakub Zimmermann 18:44; ... ; 21. Jiří Zelinka 19:36; ... ; 30. Barbara Reinerová 20:34; ... ; 51. Veronika Křístková 23:24; ... ; 55. Jitka Kabáthová 23:54; ... ; 66. Eva Kabáthová 24:53; 10km: 1. Milan Hrazděra 32:51; 2. Daniel Orálek 33:10; 3. Aleš Palko 33:42; ... ; 24. Ondřej Stehlík 37:03; 25. David Kabáth 37:11; ... ; 44. Jiří Ehl 38:46; ... ; 46. Jiří Otrusina 39:01; ... ; 70. Martin Veselý 40:56; ... ; 85. Petr Prokop 42:17; ... ; 109. Matěj Lexa 44:55; ... ; 133. Richard Pátek 47:23;

Hromniční Trápení

Do Domu dětí na Sadové ulici v Blansku, téměř již tradičního hostitele Hromničních trápení se poslední lednovou sobotu sjela spousta závoduchtivých nadšenců z Brněnské i Hanácké oblasti, takže o konkurenci nebyla nouze. Oddíl ZBM byl zastoupen celkem početně (zaplnil téměř polovinu vagónu ve vlaku) a potom nás čekala již téměř zapomenutá procedura: prezentace- popisy- obout hřeby (ty se dnes obzvlášť vyplatily) a hurá o lesa!

Tratě byly vedeny zčásti lesem, příměstskými lesíky a zčásti městem (převážně sídlišti). Oproti loňsku se však nejednalo (aspoň v ženách ne) o striktní rozdělení trati, kdy se závodník v první polovině zoufale potácel v hromadách šutrů a v druhé části měl v čistě městském terénu předvést nějaké sprinterské kreace. Letos se terén se sídlištěm přiměřeně střídal, takže závod měl zajímaý charakter rozpálit-zpomalit- zrychlit.. a také kamenité pasáže byly díky nové mapě vyměněny za motání se v rýhách a údolíčkách. Ale abych zase jen nebásnila- mužská kontrola nad lomem s ledovou klouzačkou dokola dle vyprávění asi tak jednoduchá nebyla, ale naštěstí nakonec nad ní všichni s minimálními následky vyzráli (od čeho jsou taky chlapi...no, od čeho jiného, než abych o tom teď mohla od teplého místa za počítačem hloupě pindat)

O samotném průběhu závodu toho příliš nevím, jelikož cíl n- výškových metrů pod shromaždištěm příliš diváků nepřitahoval a (příjemné teplo v budově, výsledky promítané na stěnu a stánek s občerstvením naopak ano), ale obecně lze říct, že rozhodovala rychlost, protože na mapě toho příliš k řešení nebylo, dal-li si člověk aspoň trošku pozor v oblasti rýh a údolíček. V hlavních kategoriích svou formu potvrdili Zhusta (s Chrobákem v dvouminutovém závěsu) a Lenka Zatloukalová (JPV). První místo si k narozeninám nadělila Jitka Kabátová a stejně tak Evička (ta si ho nadělila jenom tak).

Co dodat? Kdo přijel, rozhodně neprohloupil. Kdo nepřijel, přišel o "nejorienťákovitější" zimní ligu.

Verča

Výsledky:
D14: 1. Šimková Johanka 37.06; 2. Marečková Michaela 38.22; 3. Blažková Kateřina 41.36; ... ; 5. Chromá Kateřina 44.44; D18: 1. Kabáthová Eva 36.04; 2. Procházková Lucie 48.19; Štrajtová Štěpánka 52.07; ... ; MS. Uhnavá Markéta 43.32; D19: 1. Zatloukalová Lenka 39.27; 2. Fedorová Katarína 42.46; 3. Křístková Veronika 44.57; 4. Reinerová Barbara 47.06; ... ; 7. Stratilová Marie 51.44; ... ; 9. Čábelková Jana 57.31; 10. Kadlecová Eva 59.33; D35: 1. Kabáthová Jitka 43.07; 2. Jirková Renata 45.53; 3. Štrajtová Zuzana 53.43; ... ; 5. Chromá Eva 86.57; H18: 1. Brtník Adam 37.13; 2. Zdráhal Tomáš 39.20; 3. Štrajt Michal 45.59; ... ; MS. Svoboda Ladislav 48.10; H19: 1. Zřídkaveselý Libor 38.51; 2. Chromý Adam 41.08; 3. Henek Vladan 44.59; 4. Kabáth David 46.06; ... ; 6. Pracný Jakub 49.09; ... ; 9. Prokop Petr 50.46; ... ; 11. Zelinka Jiří 51.01; ... ; 19. Pátek Richard 59.12; ... ; 21. Janský Petr 60.17; ... ; 26. König Lukáš 65.44; H35: 1. Mlynárik Peter 42.14; 2. Šimek Roman 42.58; 3. Fedor Jozef 45.36; ... ; 8. Štěpánský Václav 49.08; HDR: 1. Blažek Jeník 21.27; 2. Hegerová Petra 24.59; 3. Humlíček Tomáš 27.27; ... ; 8. Koporová Lenka 36.40; 9. Basarad Roman 36.59; 10. Bráblík František 37.06; 11. Slabák Lukáš 37.07; 12. Malá Dominika 37.11; Vrtělová Jana DISK;

6. BBP - Běh kolem Kanic

První květnový víkend se konal další díl Brněnského běžeckého poháru severně od Brna v nedalekých Kanicích v tamější základní škole. Bohužel však tento závod kolidoval s pololetními prázdninami, a tak byla účast o něco menší. Dalším faktem bylo také to, že na Vysočině konečně napadl dostatek sněhu a někteří tedy dali přednost lyžování před účasti na tomto závodě.

Ale teď už k samotnému závodu. Jako vždy byly připraveny dvě tratě. Obě měli společnou první a závěrečnou část (celkem 5km). Na desítce závodníci navíc ještě obkroužili pěkné lesní kolečko nad Bílovicemi. Nutno tedy podotknout, že Kanice jsou jediným závodem z BBP, kde se na desetikilometrové trati neběží dva pětikilometrové okruhy, ale jeden desetikilometrový, což je o něco příjemnější.

Na první, pětikilometrovou, vyrazili Zelda a Evička. Oba běželi dobře. Zelda s desátým místem končil první desítku se ztrátou necelých dvou minut na Tomáše Steinera z Vyškova. Evička pak skončila v dorostenkách na pátém místě s dvou a čtvrt minutovou ztrátou na vítezku. Tou byla Iveta Hynštová také z Vyškova.

Na dvojnásobné trati se na trati celou dobu viděli Dejv a oba Liščové. Táhli to spolu celých sedm kilometrů, ale pak Tomas zase pomalu začal trhat a Zdenála a Dejva udolal. Ti se tedy seřadili na 20., 22. a 23. místě. Druhým žabiňáckým zástupcem byl Arnošt, který skončil 152.. Celý závod nakonec stylem start-cíl vyhrál Michael Nejedlý běhající za Tepo Kladno.

Na závěr snad jen dodat, že bilance ZBM:TBM tedy vyzněla 0:2, ale příště se snad pochlapíme a dáme jim co proto :-).

Dejv

Výsledky:
5km: 1. Tomáš Steiner 17:28; 2. František Kubínek 17:31; 3. Jiří Kouřil 17:33; ... ; 10. Jiří Zelinka 19:21; ... ; 31. Eva Kabáthová 22:14; 10km: 1. Michael Nejedlý 32:16; 2. Daniel Orálek 32:38; 3. Jaroslav Urbánek 33:02; ... ; 23. David Kabáth 36:59; ... ; 152. Richard Pátek 49:33;

O-mikron

Letos se konal už druhý ročník závodu BZL O-mikron. Pořadatelský tým se od loňska zúžil na polovinu, jelikož Kubík letos pořádal vlastní závod v Žabovřeskách. Tak se stalo, že jsem si závod musel uspořádat kompletně ve vlastní režii. Nyní se vás pokusím seznámit s tím, jak závod s pohledu pořadatele probíhal. Přidělen mi byl poměrně dobrý únorový termín a prostor, který jsem kompletně celý mapoval, takže na všechno bylo docela dost času a z mapy jsem mohl vyždímat maximum, jelikož jsem přesně věděl, jak to kde vypadá.

Vlastní příprava závodu začala vlastně mapováním prostoru Kraví hory. Mapoval jsem si to celý sám, začal jsem už o prázdninách, takže vše bylo více méně v pohodě. Do konce prázdnin byla hotová zhruba polovina mapy. Vše vypadalo dobře. Ve školním roce jsem však začal postupně trochu nestíhat. Přišla zima a mapování už nešlo tak lehce. Libor si navíc vymyslel, že je potřeba zmapovat i vnitřek bazénu, což mi přidalo dost práce. Navíc to bylo i vcelku zábavné. Když jsem tam přišel, tak mě plavčík (nebo někdo takovej), poslal za šéfem. Ten pak onomu plavčíkovi sdělil, že mě má jít ukázat sekuriťákovi, aby si nemyslel, že tam kradu. Poté, co jsem navštívil sekuriťáka jsem se teprve mohl pustit do práce. Docela zdlouhavá procedura :-). Ale zpět k tvorbě mapy. Během závěrečné revize jsem zjistil, že v parku u hvězdárny proběhla probírka, takže jsem musel mapu dost výrazně předělávat. Probírka však pokračovala i po revizi, tudíž na mapě bylo několik chybek, a to bohužel v bezprostřední blízkosti několika kontrol. Jednalo se však převážně o drobnosti. Nakonec jsem však měl domapováno 15 dní před závodem a na mapě bylo zmapováno vše, co zmapovat šlo (včetně několika běžně nepřístupných soukromých pozemků). Celá mapa (kromě bazénu) navíc prošla revizí, takže ji lze považovat za poměrně kvalitní, na čemž se většina zúčastněných shodla. Jedinou slabinou je onen bazén, kterému jsem věnoval 210 minut času a podle toho to taky vypadá. Ještě, že se tam toho moc neodběhá :-). Ke kvalitě mapy taky přispěl fakt, že jsem to mapoval jako pětku a nakonec to bylo vytištěno jako čtyřka, takže to není tak děsně přeplácaný, jako můj první výtvor :-). V této fázi chyběl ještě design mapy, o který se postaral Chrobák. "Papírovou" mapy jsem tedy měl poprvé v ruce 8 dní před závodem, ale pouze v jediném exempláři. Dostatečný počet map jsem obdržel teprve 4 dny před závodem, což už bylo lehce na poslední chvíli :-).

Druhým nejdůležitějším bodem přípravy byla stavba trati. Předběžnou koncepci trati jsem si vytvořil už při mapování prostoru, takže nebyl problém ji pak doladit na vytištěných mapách. Velmi mě při tom pomohlo, že na rozdíl od MB v NOPB jsem dopředu věděl, že shromaždiště není, a že bude někde venku. Měl jsem tak volnou ruku při výběru místa startu, což dle mého názoru trati jen prospělo. Jediný problém při stavbě trati nastal s tím, že původní varianta byla příliš dlouhá (3200 metrů), což nekorespondovalo s mým záměrem postavit trať na 15 minut. Vynechal jsem tedy jednu smyčku a zkrátil trať na 2700 metrů. Věděl jsem, že na trati je hodně voleb, a že v reálu je to o dost delší, ale věřil jsem, že terén bude rychlý a Olaf a spol dosáhnou faktického průměru kolem 4:30 na kilometr, což by tak akorát vyšlo. Bohužel se tak nestalo. O tom ale později… Kromě "klasické" trati jsem ještě na žádost EvKy připravil krátkou fáborkovanou trať. S její tvorbou jsem si hlavu příliš nelámal. Prostě jsem pospojoval několik kontrol z "klasické" trati, aniž bych přidal jedinou kontrolu. Dosáhl jsem tak toho, že jsem měl v prostoru pouze 18 kontrol, což mi mělo usnadnit roznášení.

Vlastní realizace závodu pak začala kreslením map. Rozhodl jsem se pro nakreslení 50 "klasických" a 10 fáborkovaných tratí. Spoléhal jsem, že mi budou stačit, a pokud ne, tak mi to nevýjde těsně a mapy protočím. Tento předpoklad mi nakonec vyšel, když mi chyběly dvě mapy, které jsem bez problémů protočil. Dále jsem vytvořil pokyny a piktogramy, které už byly na prvním ročníku O-mikronu a z tohoto standardu jsem neslvil. Během této fáze jsem se také dozvěděl, že klíče od skladu mi doveze Aljoša nějaké dvě hodiny před startem. Pravda, nebylo to příliš brzy, ale alespoň jsem nemusel řešit transport věcí od skladu na shromaždiště.

V neděli 6.2. ve 12:15 jsem tedy začas stavět u konečné tramvaje č.4 pod Kraví horou cílový areál. Hned v první chvíli jsem zjistil, že mám problém. Venkovní teplota byla pod bodem mrazu a to už pěknou řádku dní, takže země byla řádně promrzlá a kontrolám se do ní vůbec nechtělo. Našel jsem si tedy šutr a začal postupně zatloukat. Šlo to dost ztuha a pomalu jsem začal nabírat časovou ztrátu. Okolo jedné hodiny dorazila EvKa, která začala připravovat fáborkovanou trať. Nyní jsem tedy mohl vyrazit stavět kontroly. Byl to skutečně boj na ostří nože a to nejen kvůli zatloukání kontrol. Jednu z kontrol jsem totiž umístil doprostřed svahu nad Úvozem. Dostat se tam v prestižkách byl skutečně artistický výkon. Navíc jsem během toho zjistil, že terén je všechno, jen ne rychlý a bylo mi jasné, že se to půjde nejlépe za 17 minut. Během stavění jsem pak ještě obhlédl několik bran. Zjistil jsem, že jsou pootevírané trochu jinak, než jsem předpokládal, což mi trochu pokazilo jeden postup. Nový stav jsem pak zakreslil do ukázkoví mapy. Méně pozorní závodníci, kteří si této mapy nevšimli, pak byli nemile překvapeni, protože v mapách s tratí to bylo jinak. V pokynech jsem na to však upozorňoval :-). Kvůli časovému zpozdění vzniklému při roznosu kontrol, který měl být podle plánů dost rychlý :-) začala prezentace až 14:05. Bylo tak nutné posunout start o čtvrt hodiny. Alespoň, že stan si závodníci postavili sami :-).

To je asi tak všechno k tomu, co se dělo před závodem. Nyní se pokusím popsat průběh závodu. Tak především musím říct, že fáborkovanou trať si startovala EvKa sama a o jejím průběhu vůbec nic nevím. O dění v hlavních kategoriích toho však vím podstatně více :-). Jako jeden z prvních se na trať vydal Olaf. Na nohách měl maratonky. Postupně za ním se na trať vydávali další a Olaf se pořád ne a ne vrátit. Po necelých 24 minutách se konečně objevil na závěrečném scorelaufu. To byla taková vychytávka O-mikronu. Poslední čtyři kontroly byly vidět z cíle a šly se ve volném pořadí. Udělal jsem to proto, že vidět by byly tak, jako tak a takhle nad tím musel člověk alespoň trochu přemýšlet, i když ideální pořadí bylo poměrně jasné. Olafův čas v cíli tedy byl 24:43. Pomalu jsem si začal připravovat vytáčky, proč je to tak dlouhý :-). Další doběhnuvší závodníci na tom pak byli podobně jako Olaf. První vlaštovkou, která trochu snížila čas byl Chrobák. Jeho 20:21 už nebylo až tak nepřijatelných. Po doběhu ale tvrdil, že šel naprosto čistě a na nohou měl orientky, což se dnes sakramentsky vyplatilo… Jako poslední se však na trať vydal Zhusta. O trati už se dozvěděl skoro všechno a proletěl ji za 19:16. V ženách se situace nakonec vyvinula podle předpokladů (až na časy :-(). Jako pořadatele mě dost potěšilo, že trať byla hodnocena velmi kladně. Většina lidí říkala, že se jim trať s řadou zásadních voled líbila, že byla jen trochu delší, což prý vůbec nevadilo. Trochu přestřelená délka tratě však způsobila jeden nemalý problém. Vzhledem k značnému počtu startujících jsem musel velmi dlouho čekat na poslední opozdilce. Řada účastníků tak odešla kvůli mrazivému počasí domů ještě před vyhlášením. Nejvíc to zamrzelo u vítězky ženské kategorie Zuzky Macúchové. Vyhlášení výsledků tak ztratilo na důstojnosti i přes to, že jsem měl připraveny ceny pro první tři závodníky v obou kategoriích. Byla to docela škoda. Bezprostředně po vyhlášení jsme začali kolektivně balit shromaždiště a blízké kontroly a to i přesto, že jedna závodnic byla ještě v lese. Nakonec však závod zdárně dokončila ještě před sesbíráním kontrol. Pro vzdálenější kontroly jsem se pak vydal s Aljošou autem. Poté už zbývalo jen zavést věci zpět do skladu...

Poslední činností, kterou bylo potřeba udělat bylo zveřejnění výsledků. Poté, co jsem se vrátil domů jsem je okamžitě zpracoval a poslal Arnoštovi. Zde ještě vznikly drobné peripetie s výsledky fáborkované trati, jelikož ty jsem neměl k dispozici. Kompletně se o ně totiž starala EvKa. Nakonec se však vše zdárně dostalo k Arnoštovi a v pondělí už se výsledky objevily na internetu.

A jak tedy celý druhý ročník O-mikronu z pořadatelského hlediska shrnout. Tak především je nutno zdůraznit, že pořádání BZL v jednom člověku je akce na hranici možností. Jsem z toho poučen a příští rok už takovou chybu neudělám. K vlastnímu závod bych pak zhodnotil asi takto. Bylo velmi paradoxní, že se jednalo zatím o nejkratší BZL (vzdušně) a přitom časově nejdelší (nepočítám-li specifické Blansko). Bylo to způsobeno především poněkud nepříznivým počasím. Věřím, že za ideálních podmínek se to za 17 minut dalo stihnout, tudíž by se jednalo o standardní BZL. Dalším specifikem trati bylo množství voleb, které bylo způsobeno extrémním množstvím plotů v prostoru závodu. V pokynech bylo psáno, že ploty se nesmí přelézat. Trochu tedy zamrzelo, že řada závodníků toho příliš nedbala. To už ale není až tak problém pořadatelele, jako spíš toho konkrétního závodníka...

Teď už ale předávám slovo Chrobákovi, který vám O-mikron přiblíží z pohledu závodníka.

Zelda

Povídání o letošním O-mikronu nezačnu, tak jak se stalo v našem časopise škaredým zvykem, větou "Protože jsem byl Zeldou donucen napsat článek ...", neboť si myslím, že Zelda rozhodně není žádná záporná postava, ale prudce kladná (alespoň co se týče Polarisu) a že bychom mu měli být spíše vděčni, než na něho nadávat. A teď už k tomu o čem píšu.

Dne 6. 2. 2005 byla zima. Byla taková zima, že lidem přimrzaly ruce k altánu, že Zeldovi mrzla náplň v propisce, že opilcům mrzl i alkohol v žilách a orienťákům líh v busole. To nám ovšem nevadilo a s radostí jsme vyrazili závodit.

Zdatný pořadatel Zelda nás uvítal v ideálním shromaždišti, které tvořil přírodní amfiteátr Kraví hory a který nám tím pádem zpestřil čekání na start výhledem na poslední minuty závodu. Po vyběhnutí do terénu nás čekal úvodní blátitý kopeček, na který nestačily ani hřeby, dále následovala pasáž v plotech, která tvořila většinu závodu. Kdo dobře nečetl mapu, brzo skončil v nějaké zahrádce. Zde se také rozhodovalo o tom kdo vyhraje - o tom kdo ke své rychlosti přidá ještě schopnost číst téměř neviditelné ploty v mapě. Potom následovala krátká pasáž v parku stylem scorelauf, který byl však jednoznačný.

Musím říct, že Zelda vycucal z mapy opravdu co se dalo, a postavil opravdu krásnou trať, na které dokázali chybovat i velikáni typu Olaf. Zhusta ukázal, že jeho svěřenci přece nejsou lepší než on a suverénně vyhrál.

Na konec proběhlo vyhlášení vítězů s hodnotnými čokoládovými cenami, které však narušila zima (mnoho lidí umrzlo, nebo odešlo rozehřát své údy do domovů) a skupina okolo Zhusty, která si vesele místo vyhlášení debatovala. To že vás to nezajímá, nemusíte dávat takto najevo ...

Co nakonec dodat? Jenom samou chválu, protože to byl fakt perfektní závod.

Chrobák

Výsledky:
H 1. Libor Zřídkaveselý 19:16; 2. Adam Chromý 20:21; 3. Zdeněk Liščinský 23:19; 4. Daniel Hájek 23:58; ... ; 6. Tomáš Dlabaja 24:43; 7. Petr Prokop 24:47; 8. David Kabáth 25:15; 9. Jakub Pracný 26:16; ... ; 11. Martin Stehlík 27:09; 12. Ivo Denemarek 27:47; 13. Peter Mlynárik 28:40; ... ; 16. Richard Pátek 30:48; ... ; 18. Václav Štěpánský 31:00; ... ; 21. Drábek Jan 34:11; ... ; 24. Petr Hájek 36:19; D 1. Zuzana Macúchová 27:11; 2. Lenka Klimplová 29:47; 3. Eva Kabáthová 31:39; 4. Barbara Reinerová 32:50; 5. Marie Stratilová 33:44; ... ; 9. Markéta Uhnavá 38:20; 10. Jana Čábelková 39:44; ... ; 12. Kateřina Chromá 49:16; 13. Eva Chromá 49:21; 14. Anna Kolaříková 49:30; ... ; 16. Zuzana Stehlíková 51:54; ... ; . Nela Gottwaldová limit; FT 1. Šárka Odstrčilová 19:25; 2. Roman Basarab 22:20; 3. Lenka Zemanová 27:50; ... ; 5. Tereza Koporová 42:00; 5. Lenka Koporová 42:00;

VT Špindlerův Mlýn

Letos vyšly jární prázdniny hodně špatně. Byl nám přidělen až poslední termín, tadíž Zhusta rozhodl, že je využijeme k soustředění ve Skleném. To ale znamenalo, že se letos nepojede běžkovat do Krkonoš na Pláně, jelikož už se nenaskytoval žádný další vhodný termín. To se nám ale příliš nelíbilo, takže jsme se Zhustou domluvili, že do Krkonoš pojedeme někdy místo školy. Termín padl na 8. až 13. února.

V úterý 8.2 ve 14:00 jsme se tedy všichni sešli na Zvonařce a nastoupili do autobusu směr Špindlerův Mlýn. Cestou jsme se rozhodně nenudili. Vytáhli jsme karetní hru BANG! a už jsme to mastili. Byla to docela zábava, až na to, že nám karty pořád padaly se sedadel na zem :-). Zabráni do hry jsme si tak skoro nevšimli, že je tu Žďár nad Sázavou a přistupuje Bořek. Teď už byla naše sestava kompletní. V Hradci jsme se všichni najedli a po návratu do autobusu jsme začali tak nějak usínat. To ale nebylo příliš šťastné, jelikož klíče od chaty bylo potřeba vyzvednout v Nové Pace. Když jsme do ní přijeli, tak si na to ale nikdo nevzpoměl. Zhustovi se rozsvítilo, až když autobus stál na křižovatce na výjezdu z autobusového nádraží. Chvátal tedy za řidičem, aby mu zastavil. Ač se nesetkal s přílišným pochopením, zasprintoval si pro klíče a poté se zase uložil ke spánku.

Když jsme přijeli do Špindlu, už na nás čekala rolba. Jako posádka (kromě řidiče) byli vybráni Dejv s Chrobem. Přišli tak o pěší výstup pod vrchol Přední planina. Noc včak byla jasná a na cestu nám svítily hvězdy, takže cesta vůbec nebyla nepříjemná. Cestou se nám otevíraly nádherné pohledy na Špindl a sjezdovky nad ním, po kterých se proháněly rolby. Nejpůsobivější však byla sněhová děla, která byla nádherně nasvícena… Škoda jen, že to byla jediná noc, kdy byly vidět hvězdy… Když jsme dorazili k chatě, Chrobák s Dejvem už měli rolbu vyloženou a ta právě odjížděla. Chrobák nám pak barvitě popisoval zážitky z jízdy. No jo jel poprvé, Dejv, to už je přece jenom zkušený mazák a podobné zážitky už ho nerozhodí :-). První čiností, kterou bylo potřeba v chatě udělat bylo zatopit. Před námi tu totiž nikdo nebyl, takže teplota vevnitř byla totožná s teplotou venku. Nejprve jsme se tedy snažili zahřát, jak se dalo. Nejprve jsme se shlukli kolem kamen a pak jsme si šli zahrát pinec. To se ale neukázalo jako kvalitní metoda zahřátí, takže jsme se zase vrátili ke kamnům. Když se chata trochu prohřála vybalili jsme Risk a začali jsme hrát. S postupem času jsme se dokonce museli od komen začít vzdalovat. Když jsme šli spát, tak už byla spodní místnost docela slušně vyhřítá, nahože však byla ještě docela kosa. Někteří si pak ráno stěžovali, že se tam prý vůbec nedalo spát. No jo chtělo to prostě teplej spacák :-).

Ráno jsme pak absolvovali tradiční snídani, ovesnou kaši. To bylo asi tak jediný tradiční jídlo, co si Zhusta prosadil. Jídelníček totiž měla na starosti Míša s Markétou. Zhusta se prý nezmohl na odpor a komentoval to lapidárně, že prý na tomhle soustředění nezhubne :-). My ostatní jsme to ale kvitovali s povděkem. Po snídani jsme se pak poprvé vydali na lyže. Počasí nám celkem přálo, takže jsme vylezli nahoru. Zhusta chtěl ať jedeme volně. Tak jsme jeli volně. Alespoň někteří :-). Já s Chrobákem jsem utvořil údernou skupinku a jeli jsme na Výrovku. Já měl na nohách zbrusu nové lyže, a jelo mi to fantasticky. Proti loňskejm dvoumetrovejm dřevům, to fakt byla změna. Naproti tomu Chrobák měl sice také poměrně nové lyže, 200 km je však neglideroval, a podle toho mu to jelo. Teda spíš nejelo :-). Ze začátku mi trochu ujížděl, ale říkal jsem si, že to nebudu nikam honit. Času dost. Postupem času jsem mu ale začal čím dál tím víc stačit. A cestou zpátky, z kopce, jsem si ho vychutnal. Ač rozbalen, jak plachta jsem Chroba v důsledném vajíčku předsvištěl jak stíhačka dvojplošník. Po návratu do chaty pak Chrobák přiznal, že měl větší tepovku než mívá na středečních intervalech :-). Začal tedy zuřivě gliderovat a už mu to začalo jezdit trochu líp :-). Odpoledne jsme měli v plánu jít něco rychlejšího. Zde ale vznikl první konflikt se Zhustou. Několik z nás namazalo na klasiku, s tím, že půjdou klasikovat. To ale příliš nekorespondovalo s tou rychlostí. Nakonec si však Libor prosadil svou a jely se nějaký rovinky. Byl to docela pěknej trénink. Večer se pak odvíjel ve znamení společenských her, ať už to byl Risk, nebo BANG!.

Další den ráno jsme pak vyrazili na společný trénink. Namazali jsme na klasiku, ale většina z nás tězce promazala a nakonec jsme skoro všichni bruslili. Tak došlo k tomu, že jsme se dost výrazně roztrhali, což vyvolalo v pořadí už druhý konflikt se Zhustou. Na Výrovce, kde jsme se všichni sjeli jsme pak dostali od Zhusty docela sprda. Během cesty zpět jsme si už všichni na udržování skupiny dávali větší pozor a k dalším "problémům" nedošlo. Po polední pauze vyplněné BANG!em jsme se vydali na odpolední fázi. Většina z nás byla dost zdechlá a nikomu se nahoru moc nechtělo. Vzniklo tak několik menších skupinek, které se samostatně vydaly jezdit kolečka. Všichni jsme měli jet volně 40 minut, ale nakonec to dopadlo tak, že jsme se všichni sešli po 40 minutách od vyjetí první skupinky u skratky. Někteří tak jezdili třeba jen 25 minut :-). Poté někteří odvážnější z nás absolvovali zkratku a někteří jiní to objeli. Jelikož letos bylo hodně sněhu, byla zkratka dost výživná. Byla tak výživná, že Bára to po několika desítkách metrů vzdala a raděj to objela :-). My ostatní jsme vytrvali až do konce a to i přes několik kolizí. Třeba mě zůstala na stromě čepice a když jsem ji chtěl zachytit, tak jsem to hlavou zaryl přímo do závěje. Než jsem se posbíral a vrátil pro čepici, tak se o mě stačil přizabít Filip. Nakonec ale všechny naše kosti, lyže i hůlky vyvázly bez úhony a ve zdraví jsme dosáhli bezpečí chaty :-). Den jsme pak jako obvykle zakončili Riskem.

Pátek byl už třetím dnem našeho pobytu na Pláních a my měli v plánu výlet, kam jinam než na Černou Horu. Počasí se ale v noci zhoršilo a začalo sněžit, takže jsme museli od svého záměru upustit. Vydali jsme se tedy na Struhadla. Začali jsme nahoře a deset kiláků jeli více méně z kopce. Nad přehradou jsme to ale otočili a vydali se stejnou cestou nahoru. Stejně jako včera dopoledne jsme měli jet ve skupině. Ale opět se te trochu zvrtlo a to hlavně proto, že Bořek zapoměl hůlky a zjistil to až v půlce sjezdovky. Nabral tedy časovou ztrátu a pak závodil. Skupinku navíc trochu roztrhalo i to, že některým se nechtělo jet zpátky Velejma Struhadlama a zkrátili si to Malejma. Trénink jsme tedy zakončovali v obligátních dvojičkách až trojičkách. Po návratu na chatu jsme se schodli v tom, že třetí den je krizovej a že odpoledne na to kašlem. Dostali jsme tedy bojový úkol zajít dolů do Špindlu nakoupit. Po vydatné polední relaxaci se tedy někteří z nás vydali na nákup. Cestou dolů jsme šli po černé sjezdovce. Většina z nás to šla pěšky, jen mě to připadlo takový hloupý. Vytáhl jsem tedy igeliťák a už jsem si to svištěl dolů. Sjezdovka byla pořádně muldovatá, jelikož zrovana napadl nový sníh, a tak to byla fakt jízda. Ze zdola jsem pak pozoroval ostatní, jak jim to klouže. Docela jsem se bavil. Poté co jsme zdárně zdolali sjezdovku, jsme se vydali na druhý konec Špindlu do obchodu. Kromě jiného jsme měli jsme za úkol nakoupit 100 rohlíků a 7 chlebů. Činilo to tak dvě třetiny zásob pečiva, co v obchodě měli. Navíc jsme docela slušně zablokovali uličku. Po nakoupení pečiva jsme do košíku začali vrstvit další potraviny. S košíkem napěchovaným k prasknutí jsme pak přijeli k pokladně. Prodavačka na těch 100 rohlíků koukala poněkud vyjeveně. Ještě, že netrvala na jejich přepočítávání :-). Po zdárném zaplacení jsme věci nabalili do batohů, několik rohlíků rovnou zlikvidovali a vydali se do lékárny pro nějaké léky, ketré potřeboval Martin a Zhusta. Jelikož jsme nevěděli, kde lékárna je, tak jsme to vzali ještě přes informace. V budově vedle informací nás ale zaujala pizzerie. Do lékárny jsme tedy poslali Filipa, který do pizzerky nechtěl a zašli na pizzu. Byla moc super. Když jsme z pizzerie odcházeli, byla už tma a nás čekal výstup po černé sjezdovce odzdola až skoro nahoru. Šlo to docela ztuha. Na pytlíku dolů, to šlo o dost líp :-). Výstup jsme si trochu zpestřili průzkumem místní skikrosové dráhy. Ta však poměrně záhy končila. Během toho, co jsme šplhali nahoru se kolem nás proháněla rolba. Taky nás ten řidič mohl vzít :-). Když už jsme byli skoro nahoře , tak Chrobákovi začal zvonit mobil. Byl to Zhusta. Jelikož už jsme byli jen asi 100 metrů od chaty, tak to Chrobák típnul. Všechny nás to docela pobavilo. Když jsme ale přišli do chaty, tak teprv začala ta pravá "legrace". Všichni seděli u stolu a Zhusta zahájil křížový výslech. Jelikož jsme byli v dobré náladě, každý z nás si vymyslel jinou verzi, proč jsme dole byli tři hodiny. Zezačátku to vypadalo, že se všichni dobře baví, nakonec z toho však vznikl třetí velký konflikt se Zhustou. Jednu chvíli nás dokonce chtěl poslat domů… Nakonec se ale všechno nějak urovnalo a my jsme si mohli naplno užít zbylé dva dny :-).

Ani další den ráno nám počasí nepřálo a výlet na Černou horu nepřipadal v úvahu. Vyrazili jsme tedy opět na Struhadla. Tentokrát jsme však začínali dole a nahoru jsme měli jet tak nějak co to dá. Zhusta jel napřed, jelikož jel Velkejma a my postupně několik minut za ním. Já jsem na osmikilometrovou trať vyrazil jako pátý. Už po dvou kilimetrech jsem ale byl druhý. V lese mi to totiž jelo, cesta byla relativně kvalitní, takže nebyl důvod jet pomalu. Jenco jsem ale vyjel trochu nahoru, začalo to jít ztuha, jelikož sníh začal být skutečně dost hluboký. Nad Krásnou Plání mě dojel Martin a za ním jsem jel zkoro až do konce. Ještě, že tam byl, jinak bych nahoře jistojistě umřel. Panovaly tam skutečně dost extrémní podmínky. Ty taky způsobily, že jsem to jel skoro tři čtvrtě hodiny. Nahoře už čekal Chrobák. Když jsem se ho zeptal, jak dlouho to jel dozvěděl jsem se, že necelejch 37. To prostě nepochopím :-(. Nyní nám zbývalo jen počkat na opozdilce a co nejrychleji se přemístit do tepla chaty. To se nám zdárně podařilo a všichni jsme si mohli užít zaslouženého poledního odpočinku. Během něho na chatu přijel Udr ještě s několika borci. Víceméně hned se vydali lyžovat. Počasí se ale neustále zhoršovalo a když se vrátili, vůbec nám nedoporučovali jít trénovat. Když jsme postupně vylezli před chatu, pochopili jsme proč. Venku totiž nesněžilo, ale padala taková nějaká divná břečka. Přesto jsme ale vylezli po sjezdovce nahoru a obuli běžky. Zhusta ale vyhlásil nejkratší trénink v historii, který spočíval v tom, že vyhrává ten, kdo bude první zpátky v chatě. Všichni jsme tedy vysprintovali zpátky a hurá dolů po sjezdovce. To byly držky. Spěchat na běžkách po sjezdovce je fakt dost nebezpečná kratochvíle. Nakonec vyhrál Martin. Před chatou jsme ale usoudili, že to tak rychle nezabalíme a pořádně jsme se vyváleli ve sněhu, prozkoumali střechu chaty a vůbec užili si zimy jak se patří. Během toho, co jsme provozovali tyto činnosti se velmi výrazně změnila konzistence toho, co padalo na zem. Nyní už to byl regulérní déšť. Usoudili jsme tedy, že jsme promočení už dost a vydali jsme se sušit oblečení ke kamnům. Během celého večera, kdy jsme tradičně hráli společenské hry pršelo. Perspektiva na další den tedy nebyla příliš optimistická.

Ráno však vše nevypadalo tak zle. Venku sněžilo, takže to vypadalo, že to dneska půjde. Když jsme vylezli nahoru, tak jsme zjistili, že jela i rolba. Stopa sice postupně zapadávala, ale oproti včerejšku to byla nádhera. Jelikož už byla neděle a tedy poslední den soustředění, vydali jsme se pouze na Malá Struhadla. Nikdo nikam nespěchal, takže to bylo pohodový projetí. Ono se to navíc dost nevyplatilo, spěchat. Adélka celou situaci vystihla asi nejlépe. Sjezd na Krásnou pláň komentovala slovy "Já jsem si neobjednala akupunkturu xichtu". Docela to sedělo. Po návratu do chaty nás čekal už víceméně jen úklid.Ten sme s většími či menšími problémy zvládli. Já jsem si například odnesl ponaučení, že ztracené věci jsou vždy tam, kde byste je vůbec nehledali. Svou peněženku jsem totiž našel až dole u autobusu na místě, kde bych se byl býval vsadil, že není :-). Autobus, který přijel, řídil opět ten samý řidič, jako při cestě na soustředění. Jen jeho autobus doznal drobné změny. Dost silně do něj totiž teklo v zadní části byla docela slušná potopa. Za jízdy navíc padala voda ze stropu. Orienťák je ale tvor vynalézavý, a tak se Chrobákovi s Ádou podařilo pomocí igeliťáku "dešti" zamezit. Cesta zpět pak probíhala v opoznání ospalejším duchu než sesta do Špindlu. Jedilé, co nás probudilo z letargie byla pouze pětiminutová pauza v Hradci. Nikoho jsme tam ale nenechali a všichni jsme zdárně dorazili do Brna. Teda vlastně ne všichni, Bořek končil už ve Žďáru :-). Před Brnem nás pak ještě Zhusta probral tím, že začal řešit, kolik a co se bude pít na jeho svatbě. V Brně pak Zhusta toto pohodové, i když ne zcela bezkonfliktní soustředění zakončil slovy, že končí 125 hodin společného pobytu.

Zelda

Ostrý úhel pohledu

Dlouho to vypadalo, že se tato rubrika se v tomto čísle zase objeví s podnadpisem "Jak to vidí Zelda". Všichni o ní říkali, že je to dobrý, že v Polarisu něco takovýho je. Všichni mluvili o tom, že by mohli něco napsat, ale skutek utek. Už jsem si říkal, že rubriku zruším, tak nějek pro nedostatek přispěvatelů. Nakonec se však objevili lidi, kteří něco dodali a řada dalších říkala, že nic nenapsala jen pro to, že si mysleli, že by opakovali něco, co už mám. Chtěl bych vám všem říct, že je lepší něco zopakovat, než něco neříct. Alespoň co se týče této rubriky :-). Přispívejte tedy, co vám informace stačí. Pokud se tak totiž nestane, tak tuto rubriku skutečně zruším. Já totiž vážně nemám potřebu sem přispívat tak hojně, jak to doposavaď dělám. Ono by toho ale tady bez mých příspěvků moc nezbylo...

Zelda

  • Na Béďovinách se píše, že únorovej Jantar má 16 stran, že by zase příklad toho, jak kopie překonala originál :-)
  • Najít jedinou kulatou budovu v Líšní není vůbec zásadní problém, ale když má člověk najít vchod, tak to teprve začíná být zajímavý. Zvlášť když majitelé nezamykají dveře do tělocvičny, která se v ní nachází.
  • Čím méně orientační běžec boludí v O-závodech, tím více pak bloudí jinde. Tak třeba Chrobák dokázal zabloudit i na BBP.
  • I na BBP se můžou těžce vyplatit hřebíky. Na pětku je obuli 2 závodníci a oba vyhráli své kategorie.
  • Takže, kdo pojede do Šindlu? Zřídkaveselý, Zřídkaveselá...
  • Zhusta se Chrobáka začíná asi bát. Před startem v Blansku dopoval nějaký sračky. Prý, že se toho pořeboval zbavit :-)
  • O-mikron už začíná prorážet do světa. Krátká zpráva o něm se objevila třeba i v pardubickém Jantaru. Pokud to ta půjde dál, za rok je v Orientačním běhu a za další rok v O-sportu :-)
  • Bořek je esíčko
  • Chrobe, to že ti nějaký němec stojí ve stopě ještě neznamená, že na něj musíš křičet na celý Krkonoše "Šajze Dojče"
  • No a nadávat němcům česky, když ti nerozumí, taky není vůbec hezký.
  • Bořek nepřestává s nepřetržitým řešením nějakých problémů. Teď třeba řeší to, že se jeho jméno prý až příliš často objevuje v Polarise v negativním smyslu :-)
  • IdoAdámek řekl: Nadrženej Zelda je horší než naštvanej Zhusta.
  • Danda řekl: Bořek je kanec! Bořek je esíčko! Bořek je mrtvej! Ne, Bořek je živ a zdráv!
  • V úterý 15.2. Martin překonal pěkný rekodrd. Poprvé v tomto roce trénoval 7 dní v kuse. Gratuluji!
  • ALjoša má před náma všema tajnosti. A to ještě dost zvláštní. Nejdřív to sám vykecá, a pak, když se ho na to člověk zeptá v rozhovoru, tak tu otázku vymaže, s tím, že nechce aby se to vědělo. Hej ALjošo, taj si před náma co chceš, ale na rozhovorový otázky se nemažou, na ty lze jen odpovídat.
  • Někteří lidé dokážou usnout skoro všude. Třeba i na aerobicu. Nemusím, asi upřesňovat, komu se to povedlo, že?

přispěli: Áda, Chrobák, Zelda

ALjoša má narozeniny!

Jelikož právě v tuto dobu slaví ALjoša narozeniny, tak jsem s ním (na jeho vlastní žádost :-)) udělal narozeninový rozhovor. A jelikož je ALjoša zajímavou postavou nejen českého OB, ale i našeho oddílu, tak o témata rozhodně nebyla nouze...
Zelda: Všichni asi vědí, že v této době slavíš narozeniny, což je vlastně i důvodem pro tento rozhovor. Ale pro pořádek. Kolikáté jsou a jak je oslavíš?
ALjoša: Zdar. Tak slavím pěkné kulaté narozeniny = 30. A kdo chce, tak se může zúčastnit. Sraz je v sobotu v 16:00 v Lužánkách.

Zelda: Uznávám, že to byla jen zahřívací otázka, teď trochu ostřeji. Pro příští sezónu figuruješ na seznamu členů hned trojice oddílů. Mohl bys nějak stručně vysvětlit proč tomu tak je?
ALjoša: Registrován jsem pouze v KSU. Jinak každý může být členem více oddílů. U mě je to tím, že zde v Brně nyní bydlím, v kabinetě - a jak to tak vypadá, tak mě ten kabinet zůstane napořád!:-(, takže jsem se zapojil do zdejšího O-života. A s ALteam (ASU) pořádáme taky nějaké závody. Je to parta lidí napříč různými oddíly.

Zelda: Ohledně tvého příchodu do Brna jsi v rozhovoru s Béďou uvedl, že máš víc času trénovat. V rankingu si vloni skončil 348. Jak reálné je to s tou nevylučovanou dvoustovkou?
ALjoša: Nijak to neplánuji. Fyzicky to nemožné není, ale záleží na volném čase nejen na trénink, ale i na závody.

Zelda: To jak si stojíš v rankingu je docela vděčné téma :-) Na jakém místě jsi byl doposud nejvýše?
ALjoša: Asi při zahájení rankingu jsem byl v první dvoustovce, ale už je to dávno, tak nevím.

Zelda: No abych tak nějak zakončil blok o tvých dosavadních výkonech, tak mi zbývá už jen se zeptat na tvůj dosavadní největší úspěch. Jakého ze svých výkonů si vážíš nejvíce?
ALjoša: Na žádný velký úspěch si nepamatuji. Už docela brzo jsem se rozhodl, že budu věnovat orienťáku víc jako pořadatel a trenér, než závodník. Tak mi radost udělají drobné úspěchy. Ale když o tom tak přemýšlím, tak asi v sezóně 1997, kdy jsem běhal ŽB Čechy a byl jsem několikrát do 6. místa.

Zelda: Ale nejen běháním a závoděním živ je orientační běžec :-). Pořádání O-akcí je také důležitá činnost. Máš představu o tom kolik akcí jsi už uspořádal?
ALjoša: Celkově jsem to nepočítal, ale počet akcí se rok od roku zvyšuje. Loni 28 závodů. Myslím, že už to bude někde okolo 200 závodů.

Zelda: Dobře zvládnutou organizaci lze směle srovnat s vítězným závodem. Pořádání které akce ve své dosavadní pořadatelské kariéře si nejvíc ceníš?
ALjoša: Většinou té poslední. Určitě si cením všech 3 velkých akcí KSU - ŽA 1998 (naše první velké závody), ŽA 2001 (dělal jsem ředitele, stavitele a ještě i spíkra) a loňského M ČR na klasice, které bylo opravdu náročné na čas a přípravu. Docela jsem si udělal i jméno na SP 2002 v Brně.

Zelda: K pořádání závodů neoddělitelně patří i spíkrování. Kterého se také s oblibou ujímáš. V rozhovoru s Béďou kritizuješ organizátory závodů, za přístup ke spíkrům. Není to však tak dávno kdy byla na doběhu vítězná štafeta a ty jsi zval diváky na párek. Co k tomu můžeš říct?
ALjoša: Tak to bych rád slyšel, které to byly závody. Nepamatuji se kdybych to řekl. Obecně je ovšem náročné komentovat, zvlášť, když člověk nemá nikoho k ruce, tak se, bohužel, může stát, i takovéto faux pas.

Zelda: Vraťme se ale zpět k pořádání závodů. MED v Šumperku je poměrně zajímavé téma. Béďa vyzvěděl, že pořádat bude 60 lidí i mimošumperských a že jsi většinu již oslovil. Kolik existuje pořadatelů z řad ZBM, kteří o tom ještě netuší :-)?
ALjoša: Zatím jsem se dohodl s Dejvem (šéf závodní kanceláře), Arnoštem (vypočetka), Prokopem (roznos kontrol) a Georgem (vypočetka - internet). Není vyloučeno, že přijdu i za někým dalším, protože konečný seznam pořadatelů ještě není hotový.

Zelda: Jak jsem říkal, MED je vděčné téma. Doslechl jsem se, že jeden z našich reprezentantů (mám pocit, že Vojta Král) chodí přes prostor vybraný pro sprint do školy. Jaký je tvůj názor na tuto skutečnost?
ALjoša: Myslím, že závodníci ZBM problém se znalostí domácích terénů znají a už se s ním několikrát setkali. U sprintů je to vždycky diskutabilní. Naštěstí větší část prostoru nebyla nikdy zmapována pro OB a při tréninkovém campu koncem letošního května mají všichni možnost se po centru Šumperka projít. Je to také o charakteristice této disciplíny, kde se nějaká velká orientační obtížnost moc nebere. Neříkám ovšem, že se mi to líbí.

Zelda: Dost už ale MEDu, z tvého rozhovoru s Béďou plyne, že vrcholem tvé pořadatelské kariéry by měly být MS MTBO 2007 a MS OB 2008. Jaký je tvůj názor na MS 2008? Jsou moravské terény pro takovou akci vhodné a je v nich český pořadatelský tým schopen uspořádat kvalitní MS?
ALjoša: Terény máme určitě na Moravě také zajímavé, vhodné a kvalitní. Já se nebojím, že bychom nebyli schopni MS 2008 uspořádat, ale spíš, kde na to vezmeme peníze. Myslím, že když jsme na valné hromadě před pár lety hlasovali pro kandidaturu na MS (já hlasoval pro), tak nám měl předseda svazu říct, kolik nás to bude stát a kde na to vezmeme. Teď už je pozdě hledat chyby, naopak musíme dělat vše pro úspěch celé akce.

Zelda: Ač "společenské" dění v našem oddíle ovládá Zhustova svatba, tak prý ani ty nezůstáváš v tomto směru příliš pozadu. Mohl by ses k tomu nějak vyjádřit?
ALjoša: Přijď na narozeniny a třeba se dozvíš víc.

Zelda: Jelikož už jsem se zeptal na skoro všechno, tak položím klasickou otázku: Čeho chceš v OB ještě dosáhnout? U tebe ji ale ještě trochu rozšířím: Čeho chceš dosáhnout na poli sportovním, pořadatelském a v neposlední řadě také životním.
ALjoša: Sportovní - stačí mi malé cíle a třeba ve veteránech se o něco pokusím. Letos bych si chtěl zaběhnout se štafetou KSU na M ČR štafet. Získat s Reimem a Pallym medaile na letošním JMS a potom samozřejmě na MS 2008 v České republice! A za pár let vést český OB.
Pořadatelské - uspořádat úspěšně MED 2005 a potom MS 2008. Já můžu některé akce pořádat i víckrát, ale motivaci mi přináší i nové funkce na závodech. A navíc si nechci zkazit "jméno", takže se snažím abych žádnou akci neošidil, i když je to většinou na úkor volného času.
Životní - no určitě bych chtěl aby jednou po světě běhal nějakej malej "AL", ale na to je myslím, ještě brzo. To uplyne hodně piv a kilometrů.

Zelda: A na úplný závěr jsem si pro tebe připravil takový malý znalostní kvíz o tvém novém oddílu. Hmm. Jednom z dvou nových oddílů :-) ZBM. Schválně jestli víš, kam jsi to vlastně vlezl!
Otázka č.1: Kdo vyhrál oddílovou GP 1996?
Otázka č.2: Kdo vyhrál oddílový přebor 1997 v Řásné ve Velké mistrovské?
Otázka č.3: Kdo vloni za ZBM odběhal nejvíce závodů a kolik? Kdo byl druhý a třetí (včetně počtu závodů)?
Je patrné, že maximum je 8 bodů. Dávám ti naději tak na 2 :-)

ALjoša:
1. To by chtělo ročenku 1996. Ale mám takový dojem, že ten rok ještě existoval SBM, takže Zhusta to asi nebyl. Co takhle Eda Štěrbák?
2. To je nějakej chyták? OP 1997 byl v Budislavi. V Řásné byl o rok později. Ale pro jistotu 1997 - Adams (Libor Adámek), 1998 - Zhusta
3. No zkusím to: 1. George 44, 2. Otri 44
Zelda:
1. No tak pro zajímavost. SBM existoval a běhal za něj mimo jiné i Eda Štěrbák :-). Přesto byl v naší GP na 16. místě. Naši jsou prostě naši :-). V GP tím pádem byl i Zhusta. Ten ale nezávodil za SBM ale DLI a byl třetí s 1072 body. Před ním byla ještě Katka Pracná s 1077 body a především Hanka Kočová, tehdy ještě běhající desítky s 1089 body. Je vidět, že ročenku 1996 jsi nesehnal, takže 0 bodů :-).
2. Hodně dobře, je vidět, že ročenka byla po ruce a to nejen 1997, ale i 1998. Pokus o zmatení nepřítele nevyšel. Bod pro tebe :-).
3. Tak to je podhodnocený. Skutečné pořadí je: 1. Zelda 80, 2. Otri 69, 3. Bořek 64. George je pak 6.-7. společně s Kubou Pracným s 59 závody. Tohle bylo ale fakt dost brutální a odbivuji, že jsi trefil Otriho :-). 1 bod pro tebe.
Podtrženo sečteno 2 body jak jsem předpokládal :-).

Zelda: Teď už mi skutečně zbývá jen poděkovat za rozhovor a popřát mnoho úspěchů ve všem na co sáhneš.
ALjoša: Ať se ti daří a máš pořád tolik elánu.

Zelda

Záblesky

  • Vyšlo první číslo časopisu Orientační běh. Nová redakce připravila své první číslo svazového časopisu. Najdete v něm několik rozhovorů (Petr Klimpl, Lubomír Tomeček), články o MSJ a MED v LOB, Jilemnických LOBech, či o závěrečných PWT v Asii. Přibyly také nové rubriky Pohled do historie, Mládí v lese a Bulvár.
  • Nabídka produktů New Balance na internetové adrese www.shopsport.net se objevila nabídka produktů New Balance za hodně výhodné ceny. Pokud sháníte nové marotonky, tak se rozhodně vyplatí tyto stránky navštívit.
  • Workshop SI 19.2. se konal seminář s výrobci zařízení SI, kde se mimo jiné pojednávalo o nových krabičkách BS7 a BS8. Workshopu se zúčastnil i zástupce našeho oddílu.
  • Novým trenérem reprezentace MTBO se s největší pravděpodobností stane Jiří Vraný. Jeho nominace sice ještě musí být potvrzena předsednictvem OB, mělo by se však jednat pouze o formalitu.
  • 150 kontrol! 26.1 se ve Španělsku poběží závod na dlouhé trati. Trať bude dlouhá 21,1 km a bude na ní neuvěřitelných 150 kontrol (údajně světový rekord). Vychází to tedy na 140 metrů na kontrolu. Poběží se na sportidentech, takže to vypadá na 4 výměny :-).

Časopis orientačních běžců klubu ZBM
Šéfredaktor: Jiří Zelinka
Na vydání tohoto čísla se podíleli:
David Aleš, Adam Chromý, Petra Jíchová, David Kabáth, Veronika Křístková, Adéla Štěpánská, Jiří Zelinka, Jakub Zimmermann, Štěpán Zimmermann a Libor Zřídkaveselý
Toto číslo vyšlo 21. února 2005 - v tištěné podobě