ePolaris - 03/2005

Převzato z papírového vydání časopisu Polaris, při rozdílných tvrzením či údajích platí papírový Polaris. Některé části časopisu byly z různých důvodů vyjmuty.

Slovo úvodem

Je tu začátek dubna a je tu nové číslo Polarisu. Od posledně trochu přibralo a není divu proč. Nejen v o-světě se toho totiž během uplynulého měsíce stalo opravdu hodně. To však budete moci na následujících stránkách sami posoudit. O své zážitky nejen z lesa se s vámi podělí hned DVACET různých přispěvatelů, a to nejen z našeho oddílu. No i když Bohunčina registračka už je na spadnutí :-). Jak jsem se přesvědčil, tak zkoordinovat takové množství lidí není zrovna jednoduché. Navíc ne všichni lidé spolupracovali zcela bezproblémově, a občas zapracovaly i emoce, což v celkovém důsledku znamenalo výrazné zdržení vydání tohoto čísla, za které se tím všem omlouvám. Jsem však poučen a pokusím se aby se to už neopakovalo.

Dost už ale o problémech. Ty jsou pouze špičkou ledovce práce na Polarisu. Většina práce je příjemná. Poprosím někoho o článek. Ten mi ho pošle včas a v odpovídající kvalitě. Já mu pak nadšeně poděkuji a všichni jsou spokojení. A takhle díkybohu probíhá spolupráce s většinou lidí angažujících se na těchto stránkách, za což jim patří obrovský dík. To, že se přispívání do Polarisu přestává stávat až tak nepopulární činností svědčí i fakt, že se konečně podařilo rozjet rubriku Ostrý úhel pohledu. Doufám, že to není jen tím, že těsně před uzávěrkou proběhla svatba Zhusty s Míšou a hlavně pak následná hostina :-).

Největší dík však patří zajisté ALjošovi. Je vidět, že už se v Brně zabydlel :-). Jako první zorganizoval rozhovor z diktafonem, což je zajisté hodně vítané zpestření. Ony ty moje rozhovory prostřednictvím mailu byly takové sterilní... Nejlepší zprávou však je, že v tom hodlá pokračovat.

Závěrem mi nezbývá než popřát Vám příjemné chvíle strávené s Polarisem...

Zelda

Výkon Měsíce

Konečně se začalo trošičku závodit. I přesto, že několik O-akcí bylo zrušeno, je do této rubriky z čeho vybírat. Tentokrát jsem se rozhodoval mezi třemi výsledky. Nakonec jsem usoudil, že Chrobák i Olaf nás ještě letos všechny ohromí nějakým úžasným výsledkem, a proto jsem vybral třetí etapu kategorie H21A na Pražských Velikonocích v podání Prokůpka.

Zelda: Gratuluji k nádhernému třetímu místu na Pražských Velikonocích. Do třetí etapy jsi startoval z osmého místa se ztrátou 8:47 na třetího. S čím jsi nastupoval do závodu? Jakého umístění jsi chtěl před hendikepem dosáhnout?
Prokůpek: Děkuji ke gratulaci a k nominaci na výkon měsíce, to jsem nečekal. Buďto se nechceš opakovat se stálými jmény a nebo zbytek oddílu ještě neběhá, a když tak pěkně mizerně! Ale zpět k otázce. Do třetí etapy jsem nastupoval jen s tím, abych běžel konečně bez chyb a dál se uvidí. V předchozích dvou etapách jsem si totiž nabral ztrátu jen takříkajíc kvůli vlastní blbosti, jak už to tak bývá, takže jsem měl co napravovat. Ani sem pořádně nevěděl jak a kdo přede mnou běží, jen sem se rozklusnul, rozcvičil a šel jsem za mohutného povzbuzování zbytku naší výpravy nato.(tímto jim děkuji za skvělou atmosféru na startu :-))

Zelda: Jak vůbec závod v lese probíhal? Jak se to v praxi dělá mazat takové ztráty?
Prokůpek: V lese to pak šlo celkem samo, běželo se mně v pohodě tak sem za to trošku zabral a pak už se stačilo jen uhlídat na kontroly ve skalách, který nebyly všechny zrovna zadarmo. Vím jen, že jsem předběhl 4 lidi, ale nějak sem si jich nevšímal a pokračoval dál. Trať sem proběhl v podstatě bez chyby a počítal s tím, že budu asi holt čtvrtej, ale myslim, že někdo zapomněl v lese orazit jednu kontrolu a pak se pro ni vracel, takže to bylo nakonec 3 místo. Pak už sem si jen nadával, že kdybych nebyl d…l, tak sem se mohl v klidu prát o první místo, ale to musim ještě asi potrénovat.

Zelda: Jak bys ohodnotil konkurenci na letošních Pražských Velikonocích? Přijelo hodně cizinců, ale co Češi?
Prokůpek: Jo tak cizinců bylo fakt hodně a konkurenci zvyšovali určitě dostatečně. Češi asi nepřijeli v tak hojném počtu pod dojmem z minulého roku a taky možná kvůli letošní sněhové nadílce. Ale nemyslím si, že by byla slabá konkurence, minimálně v elitních kategoriích se sešly zajímavá jména, no a my ostatní jsme si aspoň mohli zvedat sebevědomí v A-čkách, popř. B-čkách.

Zelda: Jak se ti zamlouval terén? Pokud mě informace neklamou, tak se všechny tři etapy běžely na Enklávě. Nebyla to ve třetí etapě už trochu nuda?
Prokůpek: Škoda, že v jiném terénu původně plánovaná 1 etapa se nakonec po přesunutí běžela taky na Enklávě. Byla dělaná na poslední chvíli a bylo to poznat, protože se na ní střídaly doslova atletické přeběhy po cestách s kontrolama ve skalách a z mého hlediska byla tato trať nejslabší, ale ono asi staviteli taky nic jiného ani nezbylo. Ostatní dva dny byly poměrně zajímavé a musím říct, že jsme mapu protočili opravdu důkladně. V neděli se již běhalo občas po známých místech, ale jen na pár postupech, kontroly byly voleny tak aby se neopakovaly, takže to rozhodně nuda nebyla.

Zelda: A jak pořadatelé po loňských problémech zvládli samotnou organizaci závodu. Bylo letos v tomto ohledu vše v pořádku?
Prokůpek: Z pohledu závodníka si rozhodně nemůžu na nic stěžovat. Pohodové shromaždiště s občerstvením a stánky s klasickým vybavením pro OB, v lese všechno jak má být, mapa tak akorát. Navíc ubytování v tělocvičně, kde nás bylo celkem 13, co víc si může člověk přát.

Zelda: Jak to tak vypadá, tak jsi asi zase začat točit. Co ještě plánuješ v tomto roce? Kde bys chtěl ještě uspět?
Prokůpek: No s tím točením to není až tak horký, rozhodně nemám naběháno to co ty :-). Ale je pravda, že pokud vyjde čas a je chuť tak si jdu zaběhat rád a mimoto chodím po večerech aspoň do tělocvičen. Navíc nohy si ještě pamatujou předchozí roky, takže uvidíme jak to bude lítat. Rozhodně bych chtěl zas běhat A-čka a uvidíme jak bude čas na nějaký trénování přes léto. Jediný co letos rozhodně plánuju je mistrovství na klasice, sázky se musí vyhrávat!

Zelda: Děkuji za rozhovor a přeju ti hodně úspěchů v nadcházející sezóně.
Prokůpek: Taky díky za prestižní ocenění a až ti zas dojdou adepti, tak se ozvi, já něco sesmolim.

Zelda

Nejúspěšnější veteráni oddílu

V minulých číslech Polarisu byly zveřejněny rozhovory s některými vítězi ankety o nejúspěšnější členy oddílu. Tento miniseriál rozhovorů nyní pokračuje nejúspěšnějšími závodníky ve veteránských kategoriích Jitkou Kabáthovoa a Peterem Mlynárikem. Dáma má přednost, takže tedy:

Zelda: Již několikátý rok za sebou jsi vyhlašována nejúspěšnější veteránkou oddílu. Jak toto ocenění vnímáš?
Jitka: Byla bych ráda, kdybych to už příště nebyla já, kdybych měla konkurenci.

Zelda: Přestože u nás v oddíle příliš mnoho veteránek není, nic to nemění na skutečnosti, že jsi vloni dosahovala vynikajících výkonů. Kterého z nich si vážíš nejvíce?
Jitka: Třetího místa na dlouhé trati.

Zelda: Během sezóny jsi získala dvě bronzové medaile z veteraniád - na dlouhé trati a ve sprintu. Čím to bylo, že se ti dařilo na krajních délkách tratí a na "klasičtějších" distancích ti to nevyšlo?
Jitka: Tam je těžší mapa.

Zelda: V minulém rozhovoru jsi psala, že se chceš přiblížit výkonostně Adě Kuchařové. Nabízí se tedy otázha zda tě neláká třeba veteránské MS, kde byla Ada vloni stříbrná ve W45?
Jitka: Tak na to asi nemám.

Zelda: Závěrem se zeptám stejně jako všech ostatních. Kdo tě podle tvého názoru na postu nejúspěšnější veteránky oddílu vystřídá?
Jitka: Nevím, ale doufám, že se někdo brzo objeví nebo do veteránů postoupí z jednadvacítek.

Zelda: Děkuji za rozhovor a přeji ještě mnoho úspěšných sezón.

No a teď už je řada na Mlynkovi:

Zelda: Mlynko, pomalu se stává tradicí, že jsi vyhlášen nejlepším veteránem našeho oddílu. Těší tě takové ocenění?
Mlynko: Aj keď sa zdá, že v malej konkurencii ale aj takéto ocenenie samozrejme vnútorne poteší. Predsa to nie je žiadna "malina", "citrón" či podobné ocenenie. A samozrejme je to výzva - obhájiť!

Zelda: V minulé sezóně jsi toho v Čechách příliš neodběhal, pokud mě záznamy neklamou tak 12 závodů. Čím to bylo způsobeno?
Mlynko: Neviem či aj toto číslo nie je prehnané. Ale faktory boli a asi aj budú vyplývajúce z môjho vstupu do manželstva (január) a narodenie dcéry Elišky (jún) a ešte môj široký záber v orienťáku (LOB,MTBO,OB) na Slovensku i v Česku.

Zelda: Kromě toho, že je v našem oddílu pramálo veteránů, ti ocenění přinesly především tvé výkony. Kterého si ceníš nejvíc?
Mlynko: Keď sa obzriem, tak minulú sezónu som nemal presvedčivý výkon pre toto ocenenie. Trochu som vystrčil rožky na Jarnom pohári (4) a pri ŽA Zhoř (8). Ale nebývam spokojný so svojimi výkonmi - vždy je čo zlepšovať! Ale inak si cením výkon na oddielovom prebore, keď som sem tam popreháňal aj tých viac trénovaných a o niečo mladších.

Zelda: Tak pro zajímavost. Jak je to u tebe s tréninkem? Běhá ti to přece jen skvěle. Vždycky když přijedeš, tak české veterány docela proháníš.
Mlynko: Bez okolkov môj tréning: 1 x telocvičňa, 1 x výbeh do lesa, bicykel do práce a PRETEKY. Ostatní majú asi niečo obdobné (samozrejme okrem tých "trénovaných"), keď to tak vyznieva.

Zelda: Teď ale něco o příští sezóně. Jaké jsou pro ni tvé cíle?
Mlynko: Do každej idem asi s podobnými cieľmi. Konečne podať výkon s ktorým by som bol spokojný. Veľa závisí od mojich už povestných lýtok. Takže by som si mal dať záväzok: strečing, strečing a znovu strečing.

Zelda: A na závěr jedna taková klasická otázka. Jak dlouho myslíš, že ještě vydržíš být nejlepším veteránem našeho oddílu?
Mlynko: No Vašek mi statočne šliape na päty, hlavne jeho bikové výkony za to určite stoja, aj na BZL nepríjemne doráža. Inak by som ale za celkového víťaza pre veteránov vyhlásil Jitku K. Do budúcnosti neviem ako "veterán Zhusta".

Zelda: Děkuji za rozhovor a přeji mnoho úspěchů v příští sezóně.
Mlynko: Aj ja ďakujem a prajem všetkým čitateľom mnoho dobrých výkonov v práve začínajúcej sezóne. vetoš MLYNKO

Zelda

Vrchol LOBování ve Vrbně p.P.

Měl to být vrchol, mělo se to konat v lednu a pořadatel měl rozdat nejcennější kovy nejlepším Lobákům jak z trati klasické tak i krátké. Jenže jak to u této zajímavé odnože orientačního běhu často bývá, zapomněl napadnout sníh a všechny tatrovky České republiky měly plno práce s navážením sněhu do Nového Města na Zlatou lyži a na nějaké Vrbno jim bylo, bylo kde? Jo přesně tam :-).

A tak se akce přesunula na 19. a 20. únor a zůstalo jen u MČR na klasické trati.

Co vám k tomu říct? Zkoušeli jste někdy radiový orientační běh? To je úplně největší taškařice. LOBy? To je přeci jen taškařice o něco menší. Mě to přišlo jako takové zajímavé dobrodružství. Jestli občas čtete články na internetu, tak víte, že pořadatelé to nemají nijak jednoduché, sníh je svině a nikdy ho není akorát a připravit všechny stopy do solidního stavu není sranda. A tak si hlavně nemyslete, že si na lobech dobře zalyžujete! To možná tak na 50 % tratě.

Toto dobrodružství má ale také své kouzlo a našlo si řadu příznivců a ti si ve Vrbně myslím užili. A já (Olaf) a Káťa Sladká jsme si užili taky. Tratě stavil Ríša Klech a to není žádný troškař. Časy směrné nepřestřeloval jen trošku :-). Aspoň jsme za startovné dostali spoustu zážitků. Počasí závodům přálo a mě udělalo radost především, že spoustu kamarádů z letních závodů, můžu vidět nezvykle také v zimě. Toť největší klad lobů - klad společenský.

Olaf

Výsledky sobota:
D20A: 1. Augustinová Barbora 50.12; 2. Dlouhá Marie 50.18; 3. Kratschmerová Kateřina 53.16; ... ; 10. Sladká Kateřina 74.54; H21B: 1. Polák Vlastik 45.57; 2. Vlach Jiří 46.35; 3. Stastný Jiří 49.02; ... ; 14. Dlabaja Tomáš 57.38;

Výsledky neděle:
D20A: 1. Dlouhá Marie 70.08; 2. Karochová Simona 71.50; 3. Augustinová Barbora 72.37; ... ; . Sladká Kateřina DISK; H21B: 1. Vlach Jiří 85.16; 2. Pospíšil Jaromír 87.06; 3. Kalibán Jaroslav 87.47; ... ; 15. Dlabaja Tomáš 106.22;

MSR v LOB na Prezinské Babě

O víkendu 19. a 20. února se konalo (bohužel současně, avšak na různých místech) mistrovství Česka a mistrovství Slovenska v LOB. Protože jsme ani Adéla ani já tuto orientační disciplínu dosud nezkusili, volili jsme, nemaje zase tak vysoké sportovní ambice, bližší Pezinskou Babu, tedy mistrovství slovenské, kam jsme se přihlásili do kategorie Open, s tím, že si lyžařský orienťák zatím jenom "ohmatáme". Přihlásil jsem nás pouhé dva dny předem a čekal jsem, že si to od pořadatelů schytám, nicméně opak byl pravdou. Stručný mail "Pridte a auto zaparkujte při hlavnej ceste" mi připomněl, že naši slovenští kamarádi jsou tradičně "vpoho". A skutočne boli. S navýšením startovného si nikdo moc hlavu nelámal, prezentace proběhla v domácké atmosféře v chatce u horní stanice vleku. Pak už jsme měli "jen" dvě hodinky na to, abychom vyhledali partu z Kysaku, která nám měla dovézt nové mapníky, nechali si od Mlynka vysvětlit, jak se ten LOB vlastně běhá, a převlékli se do lyžařského. Kupodivu jsme z těch tří úkolů nesplnili beze zbytku ani jeden. Kluci z Kysaku nám prchli do lesa závodit, s Petrem jsme akorát stačili zažertovat na téma délky jeho běžek - sahaly mu totiž zhruba po pás a Peter tvrdil, že jsou to právě ty správné lobácké. V lese jsme kupodivu zjistili, že má asi pravdu, alespoň na mých dvoumetrových prknech se v relativně úzkých byť strojově upravených tratích bruslilo dost špatně.

Ale to jsem trošku předběhl. Zkrátka, sotva jsem si stačil nasadit lyže, byl tu start. Nezbylo, než mapu "Vločka" připnout sichrhajckama na břicho (v mém případě skoro jakobych měl mapník :-) a vyrazit. Hned za startem jsem volil širokou cestu vedoucí směrem z kopce - musel jsem totiž ještě dokončit natahování elasťáků a zavazování tkaniček. Rozjelo se to pěkně, LOB se mi začínal líbit. Asi po kilometru jsem měl konečně čas nahlédnout do mapy a ouha! Na první kontrolu se nemělo jet z kopce, ale do kopce, i když směr byl "skoro" správný. Kontrola byla sice relativně blízko, avšak dělilo mě od ní hezkých pár vrstevnic a v lese aspoň 30 cm vrstva těžkého sněhu! Zavzpomínal jsem na svoje dávné skialpinistické pokusy a vyrazil odhodlaně stromečkem do hory. U jedničky jsem akorát potkal Adélu, která startovala šest minut po mně… Pak už to šlo dobře. Většinou vzrostlý bukový les, příjemně zvlněný malokarpatský terén, mírně zvlhlý sníh, kterého bylo skutečně dost. K tomu vytvořily důstojnou estetickou kulisu výhledy, střídavě do Dolnomoravské a Podunajské nížiny. Předjarní atmosféru ještě dotvořila těžká mračna, která se občas lehce dotýkala karpatských vrcholků. A potom už cíl s teplým nápojem a taky bufítek s pěnivým Smädným Mníchem. Áda sice trošku promrzla, ale nakonec ji snad zahřálo pěkné druhé místo. Resumé: fajn závody, LOB doporučuju - aspoň zkusit!

Vašek

Výsledky:
M 21-: 1. Michal Krajčík 63.14; 2. Andrej Patráš 64.09; 3. Valér Franko 64.11; ... ; 11. Maroš Bukovác 89.29; M 35-: 1. Marian Kazík 58.06; 2. Jaroslav Kollár 72.24; 3. Peter Mlynárik 76.06; Open: 1. Pavol Fazekaš 15.48; 2. Štěpánská Adéla 18.34; 3. Ilja Bartoš 23.54; 4. Štěpánský Václav 24.28;

7. BBP - Ráječko

Hned týden poté, co jsme se vrátili ze soustředění v Krkonoších ty soutěživější z nás čekalo další BBP-čko. Tentokrát se konalo poněkud dále od města, jenž má v názvu, a tak dopravu musel zajišťovat Arnošt za pomoci svého auta. Žabiňáků sice moc nepřilelo, ale objevily se tu kromě tradičních BBP-čkařů i některé zajímavé tváře. Mám tím především na mysli Keniu, který přijel prohnat dorostence a ženský na pětikilometrovou trať. Zato náš nový člen Reimo, který poprvé navštívil závod BBP, se zaregistroval za oddíl OB Žabovřesky a žhavil formu na desítku.

Zdejší trať je poměrně specifická, běží se do takové jakési trojcípé hvězdy. Prostě nejdřív se jde jednou ulicí. Pak se to otočí, doběhnese kus zpět, taktéž tam se běží na exkurzi na konec jedné ze zdejších ulic a nakonec se všichni běží zpátky přes start podívat do vedlejší obce zvané Rájec-Jestřebí. Muži to pak mají vylepšeno o to, že pak opět přes start běží do další sousední vesnice, ale bohužel pro ně přesně na druhé straně Ráječka. Povrch trati bývá většinou asfaltový, ale letos tomu tak zdaleka nebylo. Místní správa asi šetří, a kromě hlavní ulice nesype, a tak to byla dost klouzačka, alespoň v první polovině trati vedoucí zástavbou. V našich barvách na pětku vyrazili klouzat hned čtyři závodníci/e. První z nich jsem doběhl do cíle já, překvapivě :-), ale největšího úspěchu zajisté dosáhla bára, která vyhrála mezi ženami. Na vyhlášení pak obdržela hodnotné ceny. Matně si vzpomínám, že mimo jiné třeba chleba :-).

Na desítce už naše účast tak početná nebyla. Odstartovali pouze Reimo a Arnošt. Reimo celou dobu bojoval statečně a ostudu si rozhodněě neudělal, i když po doběhu se svým výkonem moc spokojen nebyl. Popisoval jak mu utekl nějakej kulhavej stařík, či kdo :-). Arnošt pak zaběhl svůj standard. Po jeho doběhnutí už odjezdu bránilo jen Bářino vítězství, jelikož jsme si na ten její chleba museli počkat, a tak jsme po jejím vystoupení na bednu a náležitém aplausu nastoupili do auta a odjeli vstříc načatému dni...

Zelda

Výsledky:
5km: 1. Kubalák Jiří 17.52; 2. Kocourek Milan 17.58; 3. Steiner Tomáš 18.01; ... ; 15. Zelinka Jiří 20.15; ... ; 19. Reinerová Barbara 20.59; ... ; 40. König Lukáš 23.35; ... ; 46. Křístková Veronika 23.49; 10km: 1. Ospalý Filip 33.01; 2. Urbánek Jaroslav 33.10; 3. Balcar Michal 33.57; ... ; 29. Rajnošek Zdeněk 37.55; ...; 122. Pátek Richard 48.47;

Sprint Lesnou

Je tomu již dávno. Celé se to událo uprostřed dlouhé a ukrutné zimy. Stalo se tak navíc hned po velkolepých oslavách životního jubilea ALjošova. Stalo se tak v hlubokých závějích, v třeskutém mrazu, kdy jen odvážní lyžníci okolo kroužili. Navzdory těmto strastiplným podmínkám, našli se tací, kteří opustili teplo domova. Zanechali závodníky SP v klasickém lyžování na televizních obrazovkách svému osudu a vydali se podat své vlastní, neméně cenné výkony do Lesnické rokle a jejího okolí.

Protože se jednalo o sprint, sprintovalo se. Sotva se do rokle vběhlo, opět se z ní vyběhlo. A to se ještě dvakrát opakovalo. V proběhaném prostoru byla postavena zajímavá trať. Závodu dokonce nechyběli diváci (možná spíš divák), který byl posléze proměněn ve sběratele. I když se Zelda tvářil, že se měl vrátit o vteřinu dřív, vypadali všichni spokojeně, a tak se celá akce vydařila.

Určitě se podařil hlavní cíl - zpestření dlouhatánského zimního období, a tak Ti, Libore, děkuju, že jsi nám to postavil! :-)

Martin

Výsledky:
H: 1. Martin Stehlík 21:26; 2. Jiří Zelinka 21:27; 3. Petr Prokop 22:54; 4. Richard Pátek 28:29; 5. Václav Štěpánský 29:13; 6. Ivo Denemarek 29:37; 6. David Aleš 29:37; 8. Lukáš König 30:54; 9. Pavel Brlica 46:26; 10. Jan Brlica 47:59; 11. Jiří Procházka 61:27; D: 1. Adéla Štěpánská 29:25; 2. Veronika Křístková 31:02; 3. Markéta Uhnavá 34:39; 4. Eva Kadlecová 38:41; 5. Anna Kolaříková 45:19; 6. Petra Koporová 45:59; . Lenka Koporová DISK;

Španělsko letem světem

Název mise: Trening camp Spain
Datum: 22. únor - 7. březen
Účast: ALjoša, Pally, Reimo
Cíl: AL - odpočinout si, projet se autem a zaběhat si v teple
Pally a Reimo - příprava v teple na JMS 2005
Průběh:
22. - 23.2. cesta přes Německo (sněhová vánice, ale přece jenom GERmáni umí udržovat silnice lépe než my), Francii do přímořského Sete - zde jsme dali trénink, snědli první jídlo a pokračovali do Barcelony - Sagrada Familia, Mont Juic, centrum a potom první noc ve stanu (byla trochu zima cca 5 C)
24. - 25.2. mapa a běh v okolí La Mariny (jižně od Alicante, místo KT JMS 2002), spíme v campu ve stanu, pěkný zočkování
26.2. závod "150 kontrol" v La Marině. Dáváme světový rekord (v počtu kontrol)
27.2. takticky vyklízíme kemp - majitel stanu nás přijel vyfuckovat a i když on neuměl anglicky a my zase španělsky, tak bylo jasný o co mu jde. Povyšujeme úroveň bydlení na bungalov se sprchou a topením.
28.2. Pallymu není dobře, Reimo běží klasiku z JMS 2005 - dostal by cca 10 minut, prostor je z části ve výšce 1000 m.n.m a sněží tam.
1.3. přesun do Madridu, přes noc napadlo v celé Evropě desítky cm sněhu, 50 km za Alicante je sníh na dálnici a hodně aut v příkopech, zimní pneumatiky tady neznají. Před Madridem nám praskne pravá zadní pneumatika a díky tomu "ojedeme" svodidla. Prohlížíme Madrid, získávame mapy na tréninky, měníme další dvě pneu (prodřené při brždění na dálnici) a ubytováváme se v Guadamaru 40 km Z od Madridu v luxusním (alespoň pro nás) hostelu.
2. - 4.3. Pally a Reimo absolvují dva drsné tréninky na zajímavých mapách ovšem v metru sněhu (síla je potřeba) a ještě taky dva fyzické tréninky na rychlost, v pátek obhlídka jeskynního kostela s hrobem generála Franca
5. - 6.3. závody WRE u Guadaramy. Konkurence dobrá, terén střídavý - jižní svahy bez sněhu, severní se sněhem. Děláme trochu chyby, ale nakonec to stačí na první desítku a u mě na vítězství (umění je vybrat si správnou kategorii!)
6. - 7.3. cesta zpět přes San Sebastina, Bordeaux, Paříž (noční obhlídka Eiffelovky a Vítězného oblouku), Mety, Německo, Prahu do Brna
Hodnocení: cíle bylo dosaženo, i když trochu jinak než jsme předpokládali. Bohužel sníh a zima byl tou dobou v celé Evropě, takže jsme před hnusným počasím utekli, ale očekávali jsme tak 20-25 C.
Pár postřehů: 
  • když prcháš s campu, tak nefoť rozzuřené domorodce
  • ve Španělsku se anglicky většinou nedomluvíš
  • je ostuda, když tě porazí ženská. Není ostuda, když tě porazí na 150 kontrolách Mina Kaupi
  • je jedno jak zaparkuješ, stejně ti to auto někdo odře
  • Reimo složil maturitu z vaření
  • platební karta je super věc, ovšem musíš na ní mít peníze. I když je máš, tak stejně ještě nemusí fungovat. Pak to chce přítele(-kyni) na telefonu
  • ze Španělska se na VŠ nepřihlásíš, chce to přítele na mailu
  • v ČR máme vařiče VAR a Campingaz => do Maďarska si vezmeme Campingaz, protože tam mají jenom VAR, proto koupíme VAR. Do Španělska si vezmeme VAR, protože tam mají jenom Campingaz, proto ho tam koupíme. Ovšem se špatným vrškem. Tudíž se vše musí zopakovat.
  • pokud se ubytujete v hostelu (kde samozřejmě není kuchyňka), pak se vaří na záchodě. Na pokoji to nejde, jsou tam protipožární čidla.
  • dovolená v únoru, resp. březnu je fajn. Ale ještě by to chtělo v dubnu a červenci, srpnu, říjnu a prosinci.

ALjoša

Výsledky:
Men: 1. Ikonen Pasi 107:24; 2. Aires Tiago 117:29; 3. Tiltnes Anders 117:46; ... ; 9. Rajnosek Zdenek 131:54; ... ; 34. Ales David 177:18;

Travička se zelená, sluníčko svítí O-online

Jihozápad Slovinska, stejně jako každá jiná část Slovinska, je rájem pro orienťáky. Ale tenhle cíp má ještě jeden plus, trpí věčným nedostatkem sněhu. Ač máme březen tak Evropa je neuvěřitelně zasýpána sněhem. A babo raď, kam si zajet zatrénovat na mapu a nebořit se ve sněhu? Do Španělska nebo Slovinska? Volba padla na Slovinsko. 5. a 6. březen patřil Orienteering Online Spring Cupu a víkend následující závodům LipicaOpen. Tím kdo hýbe slovinským orienťákem je mladík Ivan Nagy, pořadatel věhlasných letních Online Cupů a různých tréninkových kempů, a ani tentokráte nezklamal.

Do Slovinska se vydala spousta Čechů (za zmínku stojím já :-), kluci z Bety Brno, Vladan Henků, celá jeho rodina a other guyové z Kobry Bratislava čili Slovenská repre). Závody byly beautiful and full of sun. Pro náruživé kartografy dodávám, že centrem byla Ajdovščina a tréninky probíhaly u vesničky Dutovlje, kde se pak běžela LipicaOpen. Všude jinde, což znamená 20 km odtam byl už sníh. OOcup nabídl kamenité a otevřené partie na upatí úchvatných svahů 1500 metrových hor. Tréninky u Dutovlje zas tradiční závrty. A protože k moři do Itálie to bylo pouhých 15 km, nepohrdli jsme ani tréninkem v lesích u pobřeží.

No a teď už mě nechte v klidu dojíst oběd a odehnat otravné mouchy, přece tímhle článkem nezabiju celé poledne, trochu zdřímnem a jdem zas točit busolou.

Jen pro zajímavost: do Slovinska dojedete skoro dřív než ze Zlína do Sokolova na květnové federály. Teplota přes den ve stínu kolem 10°C. Během 6 dnů jsme odběhli 9 mapových tréninků či závodů, což nás dostatečně zakyselilo, a tak jsme se vypravili na cestů domů, k nám domů, kde zas uslyšíme pod nohama zvuk křupajícího sněhu.

Olaf

Celkové výsledky:
M21E 1. Ondrej Piják 77:12; 2. Marian Dávidík 77:22; 3. Klaus Schgaguler 78:39; ... ; 10. Tomáš Dlabaja 86:12;

8.BBP - Modřice

Na BBP, které se konalo 5. března v Modřicích příliš mnoho Žabiňáků, pravda, nedorazilo. Je možné, že díky počasí více lákaly hory; anebo odrazovala vidina tří okruhů místními ulicemi. Já jsem o průběhu závodů nevěděla ani zbla a popis trati mě na místě nijak nenadchl, ale co se dalo dělat, že. Zelda měl zřejmě jiný názor a taky jiné ambice a tak k závodu přistupoval zodpovědněji, což bylo taky vidět na výsledcích. U mě si to organizátoři před startem napravili alespoň hudbou - obzvlášť jsem ocenila motivační Landovu Vránu.

Nicméně zážitek ze závodu byl nakonec docela příjemný. Člověk po měsíci plácání se ve sněhu na ten asfalt zas tolik nenadává a počasí, které se konečně chtělo tvářit jarněji než doposud taky docela povzbudilo. Nakonec jsem se rozhodla proběhnout si ještě desítku (jelikož jsme se hecly s Jiřkou Kociánovou), jejíž podoba byla nesporně zajímavější než trasa oné trapné pětky, i když bez toho úseku po znojemské výpadovce bych to taky přežila.

Vyhlášení a takové ty věci kolem probíhaly jako vždycky, takže mám pocit, že nemám již co dodat. Možná kromě přání úspěšné sezony vám všem.

Verča

Výsledky:
5km: 1. Kadlec Roman 17.09; 2. Roupec Radek 17.13; 3. Pospíchal Zbyněk 17.19; ... ; 17. Zelinka Jiří 19.16; ... ; 51. Křístková Veronika 22.54; ... ; 58. Rieglová Tereza 24:24; 10km: 1. Nejedlý Michael 30.57; 2. Hrazděra Milan 31.20; 3. Raichl Jaroslav 31.55; ... ; 35. Stehlík Ondřej 35.41;

Adamna Cup

Letos se Adamna Cup přesunul z Vinohrad na Stránskou Skálu. Byl to poslední závod letošní BZL, ale účast byla daleko menší, než na předcházejících závodech. Způsobilo to asi to, že konečně nasněžilo a tak mnoho orienťáků vyměnilo orientky za lyže a jelikož Stránská Skála není prostor příliš vhodný pro lyžování, tak se vypravily do jiných končin. Přestože bylo tolik sněhu dala se trať absolvovat bez větších obtíží. Začátek se běžel na mapě 1:5000 a na poslední kontroly jsme se na ni zase vrátili. Byl to pěknej závod a víc už toho nenapíšu, protože už to bylo hodně dávno a už si toho víc nepamatuju.

Maruška

Výsledky:
H: 1. Matula Petr 19.33; 2. Mazal Zdeněk 19.34; 3. Barrable Nick 20.02; 4. Janský Petr 21:27; 5. Zelinka Jiří 21.40; ... ; 9. Drábek Jan 32.33; D: 1. Křístková Veronika 27.16; 2. Stratilová Marie 28.52; 3. Janská Iva 30.48; ... ; 5. Uhnavá Markéta 34.01; ... ; 9. Chromá Kateřina 45:25; 10. Chromá Eva 53:35; . Stehlíková Zuzana DISK;

Krkonošská 70

Přestože už začlo jaro, venku je 20 stupňů a sněženky už pomalu odkvetly, musím se vrátit o měsíc zpátky, vzpomenout si jak mrzlo, foukalo a sněžilo a popsat vám letošní K70 (Krkonošskou sedmdesátku) - no zase jsem něco slíbila...

Do Krkonoš jsme se vydali na začátku března na prodloužený víkend. Bára, Lenka a já jako zdravé (a to doslova :-)) jádro našeho závodního družstva, Petr a Dejv jako spoluběžkaři a servismani a dva sjezdaři - Arny s Renkem. Chatára, topiče a vedoucího v jedné osobě nám zcela dobrovolně zajistil Ludva. Výlet se nám zadařil. Ve Špindlu bylo okolo 2m sněhu, většinu času svítilo slunko a mrzlo jak v Rusku, zvlášť v noci.

V pátek jsme se v rámci tréninku vydali zničit na Černou horu. Počasí tak akorát výletový. Z hřebene byly krásný výhledy, stromky obalený prašánkem, na slunku skoro jarně. K dokonalosti chyběly jen jedoucí lyže. Sníh byl jaksi přemrzlej, vrzal a drhnul, no nic moc. Furt jsem se nemohla rozhodnout jestli je lepší klasikovat nebo bruslit, až jsem to překombinovala a nakonec bruslila na namazaných lyžích. Ostaním to ale asi jelo dobře, protože si nikdo ani moc nestižoval. Zvlášť ne kluci, kteří na nás v pravidelných intervalech museli čekat. Zlatým hřebem výletu byl oběd na Kolínské boudě - už jsme byli hladoví jak vlci, tak to jídlo bodlo. Nejhorší zas naopak byla zpáteční cesta. Vydali jsme se pod Liščí horou po jakési vrstevnicovce, pořádná stopa tam nebyla, cesta se furt kroutila jak had okolo kopce, navíc se zatáhlo a po levé straně byl pořád ten samej pohled do údolí. A když jsme už konečně dojeli až pod Bufet, čekal nás nekonečnej výstup stromečkem do prudkýho kopce. Chlapi si ho na sedmdesátce určitě užijou. Do chaty jsem dorazila s jistotou, že v nedělním závodě stopro zdechnu. Nakonec jsme se ale zregenerovali dost rychle a po večeři zahájili turnaj v Člověče napij se. Pravidla jsme vylepšili různýma úkolama navíc a pitím při každé možné příležitosti. Jenom škoda, že nám ta trocha vína co jsme měli zmizela tak brzo.

V sobotu jsme teda pro jistotu zařadili relaxační den. S Bárou a Petrem jsem si udělali výlet do cukrárny ve Špindlu a při zpáteční cestě jsme si ještě poslechli poslední dvě písničky z koncertu Chinasek. Byl to dobrej pohled na omrzlou skupinu, když zpívali, kouřilo se jim od pusy, pořád poskakovali a strkali si ruce do kapes. Ono taky není o co stát, v pětistupňovým mrazu hrát venku na kytaru. To vystoupení bylo v rámci svěťáku v akrobatickým lyžování, kterej trval ani ne 2 hodiny a byla kvůli němu posunutá letošní K70 až na neděli. Což nebyla žádná výhra. Bylo nám to jasný už v sobotu navečer. Postupně se začalo mračit, pak i sněžit a ráno nás přivítala mlha, sněhová vánice, studenej vítr a mínus 10 k tomu. Optimistický výhled z okna :-). Na start našeho 20km závodu (pro holky jsou tratě 20 a 50km) jsme se vydaly s nadějí, že celej závod zruší. Na sjezdovce nás to málem odfouklo, takže byl problém i sejít pěšky do Špindlu. Nic se ale samozřejmi nerušilo a tak jsme nakonec i v úplné pětičlenné sestavě (podařilo se nám nabrat jako posily dvě Martinky - Dočkalovou a Uvízlovou) vystartovaly po sjezdovce nahoru. No v lese to už vůbec hrozný nebylo. Jelo se nám dobře, dokonce i lyže mi poprvé za celej týden klouzaly, to hlavně díky servisu Dejva a Petra. Bára s Martinou si v tom nejprudším stoupání dokonce i zpívaly, čímž celkem vytáčely některý ostatní družstva funící vedle nás do kopce. Zač je toho dneska loket jsme poznaly až nahoře na otevřené pláni. Boční vítr nás málem přizdil k zemi, měly jsme omrzlý ksichty a zasněžený řasy a po rolbou vyjeté stopě nebylo ani památky. Razily jsme si teda cestu proti větru v 20cm prašanu, paráda... V podobným stylu se prý pokračovalo až na Bufet, no ještč že jsme to točily dolů už u srubu. Ani se nedivím, že to letos tolik družstev vzdalo. Na občerstvovačce jsme se radši dlouho nezdržovaly, honem rychle dolů do lesa a šup do cíle. Tam už nás čekal cílovej fotograf, teplej čaj a gulášek... Nakonec se závod vydařil, i když nikteří borci jedoucí 70km trať na něj budou asi dlouho vzpomínat, aspoň do té doby, než se jim zahojí omrzliny. A na závěr ještě kontrolní otázka, co myslíte, kam si Ludva strčil Lenčinu náhradní rukavici, když na trati zjistil, že je fakt zima? :-) No, schválni se ho zeptejte...

Janča

Výsledky:
Ženy 23: 1. VSK ELEKTRO ČVUT PRAHA 98:41; 2. TJ KRKONOŠE VRCHLABÍ 106:47; 3. OLFIN CAR VELLA TRUTNOV 116:22; ... ; 16. SKI BABY BRNO 138:17;

Sústredenie Sklené, alebo pobliť sa, pomodliť a spať :)

Vedel som, že sa to stane, proste som to dajako cítil, tie pohľady toho divného chlapíka v okuliaroch (vlastne už v čočkách) a jeho zvrátený úsmev, ktorý hovoril "áno mazo, ty si moja ďaľšia obeť"! Asi sa teraz sami seba pýtate o čom to ten Slovák trepe? A aj napriek tomu je to tak jednoduché, zase ide o takú banálnosť ako to, kto napíše článok do Polarisu , do časopisu, ktorý si vždy so záujmom prečítam, zasmejem sa, či už na akciách kde som sa zúčastnil, alebo kde som sa zúčastniť nemohol .Preto už na úvod chcem poďakovať všetkým, ktorí sa na tvorbe tohto časopisu podieľajú, čiže hlavne šéfredaktorovi. Obdivujem ťa, ja by som to nedokázal !

Úvod som prehnal, priznávam. Akiste sa už väčšina z vás teší na článok o takom výnimočnom sústredení, aké prebehlo cez jarné prázdniny v Sklennom. Skúsim vám ho priblížiť tak dobre ako len budem vedieť.

Tak k veci, už si moc nepamätám čo sa kedy udialo, ale utkveli mi v pamäti nejaké tie postrehy :

Cesta vlakom ubiehala ako voda, spríjemnili sme si ju hádkou o tom, či je velbloud somár - kde som bol rezulátne proti. Každé malé decko predsa vie, že somár je osel. Vlastne chrobák iba potvrdil, že on už nie je malé dieťa, ale veľký chlapec. Po príchode do Ždiaru nad Sázavavou sa pár odvážlivcov vybralo na nákup do nemenovaného obchodu, ktorý nesie meno jednej kávy. Náš nákup sa niesol v znamení hesla "No nekúp to!" čomu zodpovedal aj účet . Hlavne arašidy sa oplatili, tak sme kúpili hneď 2 kilá, však nebudeme trochárčiť. Najviac som sa však dozvedel počas cesty autobusom do našej cieľovej stanice, Chrobák nám totiž rozprával koľko nám zaplatí poisťovňa za vypichnutie očí, odfaklenie ruky ..... Z tohto rozhovoru jasne vyplynulo, že sa nám oplatí povypichovať si oči.

Chata bol dosť dobrá - hlavne ma fascinovala vyhrievaná podlaha v kúpeľni, celý pobyt som sa pohrával s myšlienkou, že zoberiem spacák a spať budem na WC. Neskôr sa ukázalo, že som nebol jediný kto mal tento nápad.

Na prvej fáze som postrehol prvý pre mňa dosť podstatný problém, ktorým boli moje lyže. Zobral som si len skety, takže som celé sústredenie odsúpažil - čo ma trošku spomaľovalo oproti ostatku :).

Hneď na druhý deň od nášho príchodu sa to začalo - šlo, ako to podaktorí jedinci nazvali, o "Blicí Nemoc" !Asi som ju dostal ako prvý, no zastihla ma v malej miere - celý deň mi bolo nejako zle - zlomilo sa to po našom VSBčku, ktoré však podľa mňa bolo zbytočným 18 km tempom, "sipač" snehu v žabiňáckom drese sa nezaprel a viedol celý čas, samozrejme okrem vrchárskych prémií a sracích zastávok :) . Po asi 10 km som bol už fakt úplne v paži - no vravel som si: "vydrž predsa to nevzdáš, to by ťa krásne ohovorili" no žaket ma nakoniec porazil a borci ohovorili ... však sa im to aj vrátilo o pár dní neskôr, keď "blicí nemoc" zastihla aj ich .Po návrate na chatu som zjedol všetky svoje zásoby, ktoré mali pokryť celý týždeň, z čoho mi už fakt prišlo zle ...

Za nezapomenuteľný moment sústredenia možno považovať hádku s majstrom rolbárom, ktorý evidentne šéfuje podsvetiu okolo Nového mesta - nechce sa mi to tu popisovať - bolo to až moc neuveriteľné a hlavne sa bojím, že si to ten rolbár prečíta , nájde si ma tu niekde v Blave a obžaluje z ublíženia na zdraví .... To fakt nemienim riskovať ....

Už nikdy nebudem rozprávať rozprávky o Lamách - vždy sa do deja tak ponorím a úplne ho popletiem, že to skončí úplne neskutočne ! Chcem ešte upozorniť poslucháčov, ktorí počúvali moje rozprávanie (hlavne tých ktorí nespali ), že akákoľvek podobnosť postáv z mojich rozprávok s postavami v reálnom svete je čisto náhodná !

Hrali sme Risk - fakt dobrá hra, dokonca keď som si už myslel, že to mám vo vrecku, tak ma ostatok mojich súperov unudil natoľko, že som to vzdal ... Ale keď som to hral prvý- krát tak som normálne vyhral (hral som s Kubom, ale to je nepodstatné). Každopádne je to skvelý tréningový prostriedok na trénovanie vytrvalosti ...

Na raňajky je ovsená kaša !

Jedlo bolo super - fakt klobúk dole - napr. tortilas, alebo super buchty, alebo všetko ostatné ...... Treba poďakovať všetkým, ktorí sa pod túto stravu podpísali !

Sústredenie malo nejaký ničiaci charakter - posledný deň som už trénoval sám - tá nemoc bola fakt hnusná ...

Predposledný deň všetci odišli, dokonca aj Libor odišiel na Spring cup a vzal to zaňho Aljoša, ktorý sa presťahoval do našej izby (vraj v rámci toho, že ešte večer upratal tú svoju a už tam nechce robiť bordel ... ), takže na nás ostalo celé upratovanie chaty . No našli sme si čas, aby sme oslávili Hankine narodky - bolo tam všetko, čo k tomu patrí - Šampus - samo nealkoholický - normálne je lepší ako ten originál . A ešte sme si pospali pri filme, ktorý bol o tom akí sú chlapi neschopní - pritom to vôbec nie je pravda - napr. to by som nemohol napísať tento článok .....

Ďakujem za pozornosť, snáď ste si prostredníctvom môjho článku pospomínali na túto krásnu akciu - už sa teším na ďalšie naše stretnutie :). Ostatným - ľutujte že ste tam neboli, bolo super :).

S pozdravom Horská lama Mazo

Spring Cup 2005

Na konci jarních prázdnin se tradičně konal v Dánském Hillerodu první významější závod letošní o-sezóny. Plánovaná žabiňácká sestava Libor, Chrobák, Olaf, Brabík se rozrostla díky marodům v juniorské repre o další dva členy, Danáče a mě. Danáč se to dozvěděl 12 hodin před odjezdem, já pouhých 15 minut před odjezdem (takhle rychlé balení věcí jsem ještě nezažil :), ale dá se to v pohodě stihnout). A tak jsem se někdy těsně po 18. ve čtvrtek večer vydal na cestu. Složení našeho auta bylo Laďa (řidič), Danáč, já, v Moravanech jsme nabrali Verču Krčálovou a v Hradci, i když po delší chvilce bludění (Janča Panchártková, jak Laďa prohlásil doopravdy neumí navigovat) Janču Panchártkovou. Ze čtvrtka na pátek jsme přespali na Cínovci, kde jsme se setkali se zbývajícími dvěmi auty juniorské repre. V pátek při cestě do Dánska jsme zjistili, že v Rostocku je velmi složitý systém, jak se dostat k přístavu a tak jsme zaplatili zbytečně nějaké mýtné za průjezd jakýmsi tunelem. Ještě před tím jsme všichni posnídali buchty, které jsem vyfasoval na soustředění od holek na cestu (celá repre si pochvalovala a říkala, jak dobře vaří). Na trajektu jsme se velmi překvapivě setkali s Chrobákem a Olafem, kteří jeli s Hanákama. Překvapivé to bylo z důvodu, že měli jet trajektem o 4 hodiny dřív. Ale díky porouchanému autobusu strávili 5 hodin v servisu v Hustopečích. V pátek večer byl na programu první závod "noční". Musím říct, že to byl dobrý brutus, protože roztálý sníh způsobil doslova v lese potopu, a tak více jak polovina trati se běžela víceméně po pás ve vodě, a když k tomu připočítáme vichřici, která v Dánsku řádila asi dost podobně jak v Tatrách (no možná trochu méně), dostaneme terén dost těžký na běh vedne, natož v noci. Nikdo se naštěstí neutopil, i když Chrobák podle vlastních slov k tomu měl velmi blízko, to když vběhl omilem do bažiny ohraničené v mapě černou tlustou čarou. Dvanáct hodin po doběhu z nočního nás už čekala klasika, která byla situována do krásného borového lesa u moře v nejsevernější části ostrova. Les byl sice hezký, ale na Dánsko netypicky orientačně náročný. V lese totiž byla velmi špatná průhlednost, a ten kdo to nezkazil v lese, to o to více zkazil na pláži, kam jsme se všichni podívali na pár kontrol. Co si tak pamatuju, tak z Čechů zaběhly dobře jen juniorky a Sosák v mužské elitě. V neděli na nás čekal vrcholný závod Spring Cupu štafety. Štafet v mužské elitě sice letos nebylo mnoho, jen 120, ale trochu jsme se s Chrobem zhrozili, když jsme si přečetli v sobotu večer soupisky. Na prvním úseku jsme měli "soupeřit" s Banachem, Osterbem, ale ani ten Švihák běžící za Turun Suunistajat není z nejpomalejších. navíc štafeta, ve které jsem běžel (já, Vašek Hošek, Danáč a Sosák) si dala za cíl být nejlepší českou štafetou. Sice se to nepodařilo, ale i druhé místo mezi českými štafetami bylo hezké, navíc ani po jednom z úseků před námi nebyla reprezentační juniorská štafeta, což jsme s danáčem rozhodně nečekali, a ani Libor z toho nebyl zrovna nadšený, a tak to chvíli vypadalo, že Héňa s Hónou domů poplavou :). Ihned po štafetách nás čekal další závod, a to automobilový (aneb jak stihnout trajekt). Bohužel ukázalo se, že tento závod je zakletý, loni prý zakufroval ALjoša. Letos se to podařilo poslednímu, tudíž nejrychlejšímu autu, ale těžko říct, jestli by to stihli, kdyby nezakufrovali (200 km za 80 minut je přece jen těžké ujet). Zbývající cesta do Brna už byla v pohodě, až na situaci, kdy palubní počítač v Liborově autě ukazoval dojezd 5 km a nejbližší benzínak byla 10 km, ale kupodivu to auto zvládlo, ale jelo zřejmě na deficit, protože při následném tankování se vešlo do 42 litrové nádrže 44 litrů benzínu :).

Kuba

V nedělním závodě štafet byla mezi "neseverskými" štafetami první štafeta SK Žabovřesky Brno klasifikovaná na 18. místě. Štafetu vynikajícím způsobem rozběhl Chrobák a tudíž jsem ho požádal, aby se s námi podělil o pár dojmů z lesa.

Zelda: Nazdar Chrobáku, blahopřeji ke kvalitnímu výkonu. Bohužel jsem z internetu nevykoumal kolikátý jsi vlastně přesně z prvního úseku doběhl. Víš to ty sám přesně?
Chrobák: Jo, doběhl jsem na 30. místě, ztráta 4 minuty.

Zelda: Na svém úseku si závodil s velkým množstvím špičkových závodníků a řadu z nich jsi porazil. Jaké to je závodit s takovými borci?
Chrobák: No, napřed jsem se toho celkem bál, ale pak jsem zjistil, že není čeho, protože těm nejrychlejším stejně stačit nebudu, no a prostě, že se budu co nejvíc snažit a něco z toho vyleze. Neměl jsem vůbec potuchy, jak bych mohl zaběhnout, jen jsem chtěl být tak do 60., 70. místa.

Zelda: A když jsme tak u toho, čí skalp je pro tebe nejcenější?
Chrobák: Určitě toho vicemistra Evropy, už jsem ale zapomněl jak se jmenuje, tak to prosím doplň ...
Zelda: Jasně, máš na mysli asi Roberta Banacha ve štafetě OK Orion 1.

Zelda: Jak vůbec takový závod vypadá v lese. Na startu bylo 126 štafet...
Chrobák: No zajímavý to bylo hned po startu prvních úseků. Byl jsem informován, že nemám hned mapovat a že mám držet mapu, a běžet, aby mě neušlapali ... Potom tam byl mostek přes potok, kterej prolomilo prvních 10 závodníků, takže z něho bylo takový účko, na kterým se všichni prali o flek. Někteří to zkusili přes potok, ale zapadli tak asi po pás ... Potom v lese už to bylo jako u nás, jen to bylo rychlejší, bylo víc balíků, a delší ocas. V jednom místě jsem jako jediný z těch 126 zvolil postup (obíhačka po cestě), který by byl určitě o hodně rychlejší, kdyby tama běžel celej balík. Běžel jsem sám a dostal nějakých 20 vteřin. Tak jsem se přesvědčil, že celej ten závod prvních úseků vede pár prvních borců a ostatní jenom čistě visí. Kdyby se totiž urval balík tak kolem 30 a 40 místa a šel tam jak já, tak doženou ty první ... Ale oni vůbec nemysleli ... To je podle mě ten hlavní rozdíl, že na českých štafetách se více myslí.

Zelda: A co atmosféra závodu? Jelikož jsi běžel první úsek, tak jsi určitě měl čas si zbytek závodu užít.
Chrobák: Jo, atmosféra byla dobrá, počasí bylo pěkný, prostě krásný divácký zážitek ... Jen nám pořád do hlavy vtloukali ten jejich hit "Spring Cup" ...

Zelda: Na Spring Cupu jsi byl, pokud vím, už podruhé. Projevily se letos zkušenosti z první účasti na této akci?
Chrobák: No asi by se projevily, jen kdyby to nebyla moje první mapa v roce. Takže zkušenosti, nezkušenosti, prostě první mapa, a tak jsem to podělal ...

Zelda: Na závěr jedna taková otázka trochu mimo téma. Jak vypadají dánské terény? Čím se liší od našich?
Chrobák: Tam je každý terén jiný. Třeba noční, to byla samá bažina, mezi kopečkama, hustníky, paseky, jinak vysoký les a konec na golfovém hřišti. To bylo nejtěžší, protože na louce se není čeho v noci chytit. Klasika byla zase trochu jako severský terény, jen žádný bažiny, hodně teréních tvarů, les z části hustníky, jinak většinou takový to prorostlý, že je tam hůř vidět. Část závodu tvořil průběh klečí, kde šlo o to trefit tu správnou pěšinu, potom byly tři kontroly v dunách úplně u moře na kraji, který jsem nejvíc podělal, potom zase klečí zpět do lesa. No a štafety, to byly lesy jak u nás u Hradce, jen tam byly polomy a víc teréních tvarů a klacků pod nohama. Bylo to strašně rychlý...

Zelda: Děkuji za rozhovor a přeji ti mnoho úspěchů nejen ve štafetách.

Zelda

Výsledky noční:
H21E: 1. Carsten Jörgensen 35:50; 2. Jarl Magnus Berge 37:52; 3. Jostein Moe 38:47; ... ; . Ladislav Svoboda DISK; H 17-20 E: 1. Tue Hjort Lassen 33:12; 2. Oleg Chepelin 34:40; 3. Jeppe Borch 34:50; ... ; 21. Adam Chromy 40:35; ... ; 47. Jakub Pracny 48:31;

Výsledky klasika:
H21E: 1. Chris Terkelsen 64:59; 2. Claus Bloch 66:05; 3. Jonas Pilblad 66:16; ... ; 48. Libor Zridkavesely 74:06; ... ; 86. Tomas Dlabaja 80:53; ... ; 129. Jaroslav Brabec 89:04; H21AK: 1. Erik Bengsson 36:53; 2. Sigurd Berger 37:35; 3. Robin Söderström 39:53; ... ; 7. Ladislav Svoboda 45:02; H 17-18 E: 1. Mikael Kristensson 50:54; 2. Christian Bobach 53:05; 3. Anders Konring Olsen 53:56; ... ; 17. Adam Chromy 59:57; H 19-20 E: 1. Csaba Gosswein 55:45; 2. Fabian Hertner 56:03; 3. Scott Fraser 56:39; ... ; 56. Daniel Hajek 80:16; ... ; . Jakub Pracny DISK;

Výsledky štafety:
Mens Open: 1. Pan Kristianstad 1 (Christian Nielsen, Johan Modig, Simon Srensson, Anderj Khramov) 221:14; 2. ULRICEHAMNS OK 1 (Andreas Müller, Mathias Niggli, Fredrik Johansson, Erik Ehlund) 221:25; 3. Turun Suunnistajat 1 (Jaromir Svihovsky, Robert Heczko, Janne Salmi, Kim Fagerudd)222:09; ... ; 18. SK Zabovresky Brno 1 (Adam Chromy, Libor Zridkavesely, Jaroslav Brabec, Tomas Dlabaja) 238:24; ... ; 31. Czech national junior team 2 (Jakub Pracny, Vaclav Hosek, Daniel Hajek, Petr Losman) 247:40;

9.BBP - Myslivna

Třetí víkend v březnu se tradičně koná Jarní pohár v Hr. Králové.Jenže letos se nekonal, a kdo si chtěl trošku zazávodit dostavil se v sobotu dopoledne k Brněnské hospodě zvané Myslivna.

Konal se tam totiž předposlední závod BBPéčka. Já se tam dostavil, abych zjistil, jak na tom sem po vleklé nemoci zad a právě prodělané viróze z nachlazení. Poté co jsem vyfasoval vysoké startovní numero, sem se hopem převlíkl a společně s Prokůpkem a Arnoštem jsme se vydali na menší oběhnutí tratě. Nikdy předtím sem tu neběžel a tak sem vůbec nevěděl co že mě tu čeká. No kdybych to býval věděl , tak bych sem …. Ne, ne tak hrozně to zas nevypadalo. Bohužel jen do té chvíle, co jsem v samotném závodě zjistil , že jsme proklusli asi jen tak třetinu z 5-tikilometrového okruhu.. Ale to už se pomalu začali vracet ti nejlepší dorostenci, dorostenky, junioři, juniorky, a taky ženy a ženušky, až se vrátili úplně všichni a nic už nechybělo k tomu abychom vyběhli my chlapy a vetoši na svou tradiční desítku. I když tady byla asi o kilometr a něco kratší..Hned po startu šlo krásně rozeznat kdo přišel závodit, a kdo se jen tak vyprdět a hlavně si neumazat své botičky a spartakiádní trenýrky.Holt bláto je bláto.Průběh závodu popisovat nebudu, protože si pamatuji pouze to že v prvním kole sem nemohl, a v druhém sem vytuhl. V cíli už na mě čekal Prokůpek s nějakou zelenou břečkou v ruce, a jen co dorazil Arnošt šli jsme se totálně dorazit na výklus. Potom už sem dostal klasickou svačinku, koupil nové pedy abych měl motivaci ještě víc chodit běhat, a rychle sem uháněl domů, abych doplnil ztracené kalorie, které sem tak nesmyslně ztratil.

Výsledky Vám Zelda určitě dá do výsled. servisu.

Běhu zdar.

Aleš H.

Výsledky:
5km: 1. Roupec Radek 17.36; 2. Kubínek František 17.37; 3. Pospíchal Zbyněk 17.42; ... ; 13. Zelinka Jiří 19.40; ... ; 35. Křístková Veronika 23.50; ... ; 58. Rieglová Tereza 24:24; 10km: 1. Nejedlý Michael 33.34; 2. Hrazděra Milan 34.16; 3. Ondráček Tomáš 34.22; ... ; 54. Prokop Petr 41.41; ... ; 99. Humlíček Aleš 47.56; ... ; 108. Pátek Richard 49:20;

Soustředění Sklárna

Letos byl začátek jara trochu zvláštní. Jenco skončily jarňáky, hned tu byly Velikonoce. A co to pro nás orienťáky znamenalo? Zhruba to, že jsme museli rychle schovat běžky ze Skleného do skříně a oprášit buzolu a čip. Za pět dní po návratu ze Skleného jsme totiž odjížděli společně s Pragovkou a KSU na mapové soustředění do západních Čech, konkrétně do ŠvP Sklárna situované uprostřed nádherných borových lesů plných kamenů, které většina z nás důvěrně znala z loňského dvojzávodu žebříčku a situovaného v dva kilomety vzdáleném Tisu u Blatna.

Dlouhá cesta na soustředění měla započít ve čtvrtek v 8 hodin u Bohémy. ALjoša však nemohl nastartovat auto a jeho šumperský kolega, který řídil třetí vůz zase prozměnu výrazně zaspal, a tak jsme hned v úvodu nabrali citelné spoždění. Cesta po dálnici se odvíjela v pohodovém duchu, i když poněkud pomalým tempem. Lukášův (řidič třetího vozu) Favorit totiž moc nejel a Libor to komentoval slovy, že tak pomalu už po dálnici dlouho nejel. Na místo určení jsme ale nakonec dojeli celkem v pořádku a dokonce ani Vejny, který cestu absolvoval pro nedostatek místa vlakem na nás nemusel na nádraží příliš dlouho čekat.. Po trochu komplikovanějším přerozdělení pokojů a ubytování se v "nádherném" paneláku uprostřed nádherných lesů :-) jsme se vydali na první trénink - shluky. Auty jsme dojeli do Tisu u Blatna odkud jsme poté startovali. Nejprve na náš čekalo rozběhání přez zimu poněkud ztvrdlých orientek a pak už hurá do lesíka hledat takový ty dluhý tenký kousky krepového papíru na místech, která jsou vyznačená v takovým tom barevným kusu papíru, kerý většina z nás nedržela hodně dlouho v ruce. Trať byla sice dlouhá (10 km), ale rozhodně nebyla orientačně náročná. Přeběhy mezi zhluky byly většinou spíše atletické. Všichni jsme se tedy tak nějak srovnali s mapou a těšili se na další dny.

Večer jsme si pak na vlastní kůži, anebo vlastně žaludek :-), ověřili, že jsme na ŠvP. Nejenže jídla byla pevně fixována v 8, 12 a 18 hodin, ale porce a kvalita jídel byla taky tak nějak školní. Dokonce i kuchařky byly adekvátně "milé", když se někdo odvážil a přišel si přidat. Další nevýhodou jídelny bylo, že jídelníček nebyl tvořen zrovna pro sportovce. Prostě samý vepřo-knedlo-zelo, párečky k snídani a podobné lahůdky... Jedinou výhodou byly dopolední přesnídávky a odpolední svačinky. Jediné na co si člověk musel dávat pozor, byla skutečnost, že jich bylo přesně na počet...

Dost už ale o jídle, na soustředění se kromě konzumování potravin jezdí taky spát a potom především běhat. A to dokonce dvakrát denně. Pátek tedy nebyl výjimkou. Po párečcích s hořčicí k snídani nás čekaly okruhy na mapě v měřítku 1:12500 a bez cest. No jo, takhle to dopadá když se trenérům do ruky dostane ocd soubor :-). Tratě byly poněkud rozmočené, což bylo ještě umocněno skutečností, že dva ze šesti okruhů dva vedly napříč bažinami. O stavu terénu jsme se ostatně přesvědčili už během stavění kontrol. Paseka, na které byl start sice nevypadala záludně, ale přesto se v některých místech dalo zapadnout hodně nad kotníky :-(. Po včerejším zvykání si na mapu jsme si tak všichni nyní zvykli na rychlý běh s mapou. Nebo jsme se o to alespoň snažili :-).

Odpoledne nás pak čekal pomalejší trénink. ALjoša si zase pohrál s mapou a udělal z ní výřez těch nejzelenějších oblastí v měřítku 1:10000 nazvaný Pekelná mapa a poslal nás si je důkladně prohlédnout. Člověk by ani nevěřil, že v tak krásným lese se dá postavit něco tak odporně zabušenýho, hnusnýho, nechutnýho, ... To však ale nemění nic na faktu, že to byl mimořádně hodnotný trénink. Ono v hustnících se přecejenom neběží tak snadno a i orientace bývá o chlup těžší, že ano. A právě to pak může na závodech rozhodovat o slávě pro vítěze, či o cti pro poražené :-). Jen ty díry v dresu trochu zamrzí :-(.

Mapa Tis u Blatna je svou rozlohou poměrně dost velká. My už na ní však šli tři tréninky a tak to chtělo vyrazit do trochu vzdálenějších oblastí. Na programu dnes byl dvojkolový sprint na opačném konci mapy. Vyrazili jsme tedy asi sedmi nebo osmi auty na místo startu. Postupně jsme v koloně projeli dvěmi vesnicemi, pak jsme ztratili asfaltovou cestu a svorně minuli značku zákaz vjezdu, dělaje, že o ní vůbec nic nevíme. Po dalších asi dvou kilometrech jízdy po lesní cestě jsme konečně zastavili na místě startu a začali se modlit, aby na nás nevlítli lesáci. Poté jsme se dohodli, že dvojkolový sprint kvůli obědu nestáháme a upustili jsme od systému hendikepového finále a pořadí jsme se rozhodli určovat prostým součtem časů z obou okruhů. Já jsem prvně vyrazil na delší kvalifikační okruh. A hned na druhé kontrole jsem zjistil, že stavitel asi trochu pospíchal. Kontrolka byla kousek vedle a to překvapivě tam, co byla na podzim na federálu. Hloupý bylo jen to, že byla nakreslená na druhý straně tý skály :-). Sebral jsem tedy balík blodících a nadávajících orienťáků a vydal se vstříc dalším překvapením. Ta se však konala až na sběrce, kde se opět opakoval podobný scénář jako na druhé kontrole. Byl jsem tam však sám a kontrola byla tentokrát na objektu na postupu. Hmm, tedy na jednom z možných postupů, a tak některé potěšila, že byla lépe vidět, a jiné naopak pořádně potrápila. S těmito zážitky a dost vysokým časem jsem se tedy vydal na druhý okruh, původně finálový. Zde už kontrolky seděly, i když jedna byla fakt dost hodně divná. Bylo to ale spíš mapou, než špatným umístěním. Na tomto místě se ještě hodí podotknot, že na tomto tréninku se poprvé s nástrahami orientačního běhu seznamovala ALjošava vyvolená, zvoucí se Bohunka. No nechme se překvapit, jak to všechno dopadne...

Po doběhnutí všech běžců pak nastal závažný problém. Museli jsme se nějak dopravit zpět do Sklárny a jedno auto odjelo už dříve. Pět lidí tedy muselo klusat a i tak nebyly všechny kufry prázdné. Další komplikací bylo, že klusat se rozhodl i Pally, což byl jeden ze řiďičů. Doprava jeho auta a šesti osob tedy byla svěřena Heňovy s tři dny starým řidičákem. Já jsem byl jednou z těch šesti osob a tak mám velkolepý zážitek :-). Jelikož několik aut se rozhodlo jet kratší cestou přes pole, a v době ldy jsme vyjížděli se ještě pořád nevraceli, jsme se rozhodli zkratku také vyzkoušet. Po drobných problémech s rozjezdem se zataženou ruční brzdou (ještěže jsme sebou měli i vejnyho, který právě dělá první jízdy v autoškole) jsme se vydali na strastiplnou cestu ku Sklárně. Dokud jsme jeli lesem bylo vše v pořádku, ale pak přišly louky a pole a na nich velké množství bláta. Heňa točil volantem seč mu síly stačily a auto silou vůle udržoval ve směru a občas i ve dvou stopách. Sám to komentoval slovy, že tohle ho v autoškole nikdo neučil. Druhý vtipný komentář pak pronesl Danda z kufru. Zeptal se nás totiž, jestli jsme náhodou neprojeli bažinou. Moc daleko od pravdy mebyl :-). Přes všechny nesnáze jsme však zdárně dosáhli zpevněné cesty a bydali se známou silničkou k ubytovně. Člověk by řekl, že na asfaltce už to bude v pohodě, ale Heňa je rozený závodník a smažil to výrazně rychleji než při ostatních průjezdech tohoto úseku s jinými řidiči. Málem se to nejen jemu vymstilo v poslední 120-ti stupňové zatáčce...

Odpoledne pak byl na programu nejjoblíbenější trénink mnoha z nás, a sice volno. já ho sice zas až tak moc nemiluju, ale ono to přece jenom občas neškodí. Místo tréninku jsme tak tedy vyrazili na výlet do Plasů, podívat se na tamní klášter. První část výletu jsem absolvoval v kufru Zhustova auta, takže jsem schopen pouze popsat, kde byl jakej rygol, a že jich nebylo málo :-). Poté jsme zastavili u benzínky a já přesedl do ALjošova vozu, kde bylo místo. Škoda že jsem to nezjistil už na začátku :-( Naše další trasa vedla po lesních a polních cestách kolem několika zákazů vjezdu. Jeli jsme se totiž podívat na nějakou lidovou architekturu. A co jsme viděli? No tak zhruba dvě polorozpadlé boudy, jednu kapličku a něco moderních domků. No prostě kulturní zážitek za všechny prachy. Otočili jsme se tedy a vydali se zpět na silnici vedoucí do Plasů. Když jsme zaparkovali před cílem našeho výletu, zjistili jsme, že je zavřeno. Co jsme taky mohli čekat - v březnu. Obešli jsme si tedy onu národní kulturní památku, či co to bylo a zjistili při tom, že dveře dovnitř jsou přece jen otevřené. Vevnitř se totiž nalézala nějaká umělecká prodejna, nebo něco na ten způsob. Tak se stalo, že jsme viděli alespoň jednu místnost. Po návratu k autům Zhusta konstatoval, že se výlet moc nepovedl a začali jsme se dohadovat co dál. Jelikož žádná další vhodná kulturní památka se v blízkosti nenalézala zvítězila jednoznačně varianta, že navštívíme cukrárnu v Kralovicích. Tak se také stalo, až na to, že několik jedinců místo do cukrárny zapadlo do hospody. Tak tedy skončil náš výlet.

Ač se ta zdá divné, tak některé sportuchtivé jedince po večeři čekala ještě jedna fáze. Noční nadšenci z Pragovky uspořádali noční trénink a jelikož mě pekelně baví běhat v noci, tak jsem u toho nemohl chybět. Domluvil jsem se s ALjošou na zapůjčení světla a mému startu už nic nebránilo. Malým problémem však bylo, že s ALjošovým světlem běžel kromě mě i Heňa a to přede mnou a navíc skoro hodinu, takže mi hrozilo, že světlo přestane během běhu plnit svoji základní funkci. Nějak jsem si to ale nepřipouštěl a směle vyrazil vstříc temnotě. Zpočátku šlo vše poměrně hladce, až na klasický syndrom první kontroly :-(. Posléze jsem byl ale doběhnut Skyvoušem a Liščou (Tesla zde byla na soustředění nezávisle na nás a tento trénink absolvovala s námi) a jelikož to bylo v těžké pasáži spolehl jsem se na ně. Nevyplatilo se a notnou chvíli jsme všichni pobloudili po potemnělém lesíku. Poté, co jsme kontrolu zdárně našli a oba mí vodiči mi svorně utekli pocítil jsem náhle mírný nedostatek světla. Do cíle chyběly nějaké 2,5 až 3 kiláčky. Nepropadal jsem však panice, měsíček pěkně svítil a cestu do Sklárny jsem měl bezpečně namapovanou. Vydal jsem se tedy pro zbylé terčíky. Zhruba po kilometru mi však z oka vypadla čočka a situace začala vypadat nevesele. Na cestách jsem začal pro jistotu zhasínat světlo... Ono to už ale bylo skoro jedno, jestli to půjdu po trase nebo přímo, a tak jsem postupně našel všechny kontrolky, i když ta poslední, kterou jsem hledal už skoro po tmě mi dala vážně zabrat. Noční prostě miluju, kde jinde zažijete v lese tolik dobrodružství :-). Z lesa jsem se vrátil úplně poslední v době, kdy už pragováci skoro chtěli budit Zhustu, že ještě pobíhám venku. Teď už zbývalo se přes značnou nelibost spolubydlících trochu zkulturnit a načerpat nové síly.

Neděle byla vlastně posledním kompletním dnem soustředění, kdy se šly dvě fáze. Ta první byla opět z kategorie rychlejších. Jednalo se o paralelní sprinty. Nebyl ale použit systém dvou startů, nýbrž systém čtyř samostatných tratí s přeběhy mezi nimi. Skupinky pro tento trénink byly čtyřčlenné a já se měl poměřit s Adamem Braveným, Hojsym a naším novým členem Miloušem. Ten se však hned na prvním sprintu ztratil takovým způsobem, že nás přestalo bavit na něj čekat a pokračovali jsme dál bez něj. V polední pauze jsme se pak docela pobavili, nad tím, kde vlastně skončil. Dále jsme tedy pokračovali ve trojici a krásně si zazávodili. Jedinou vadou tohoto tréninku byl patnáctisetmetrový přeběh přes Tis u Blatna.

Odpoledne na nás čekala konečně jiná napa než už notně proběhaný Tis u Blatna, který už jsme začínali poznávat trochu více než je pro kvalitní trénink vhodné. Běželo se na vrstevnicové mapě Poustky a trénink to byl rozhodně zajímavý. Okolní terén totiž poskytoval velké množství nejrůznějších terénních tvarů, které však vesměs nebyly nikterak ohromujících rozměrů. Proto když člověk například narazil na neprůchodný hustník, stával se trénink poněkud záludným a tak si atm někteří jedinci pobyli trochu déle :-).

Po tréninku nastala nejdůležitější část dne. Jelikož byla neděle před Velikonočním pondělím, bylo nutné sehnat nějaké proutí. Proto jsem šel s Miloušem ihned po tréninku obhlédnout nedaleký rybník. Rostlo tam kdeco, jen ne žádná vrba. Hloupá situace. Byli jsme tedy donuceni vyrazit po večeři na proutí auty. Vrbu jsme hledali poměrně dlouho, což někteří z nás nesli poněkud nelibě, ale nakonec jsme jakous takous objevili. Celý výjezd jsme pak zakončili posezením v hospodě. Po návratu do Sklárny nás čekal další úkol. Museli jsme ony slavně nalezené proutky tak nějak uspořádat do tvaru vhodného pro ranní akci. Některým z nás to dělalo nemalé problémy, ale většina z nás si s tím přiliš hlavu nelámala a měla brzy hotovo. Ráno pak samozřejmě došlo k použití oněch spletených proutků. Všechna děvčata z našeho soustředění však byla připravena, a tak se žádné buzení pomlázkou nekonalo. Poté jsme však šli navštívit Teslu a tam byla situace poněkud jiná :-).

Po těchto raních radovánkách následovala příprava na poslední trénink soustředění, asice rozlosování tradičních štafet. Rozlosování však nebylo zcela bezproblémové. Ne všichni se dostavili a ne všichni byli na seznamu startujích. To prostě nechápu - jak na mě mohl ALjoša zapomenout? No ono se mu to nakonec vymstilo, musel běžet se mnou a nemohl si válet šunku, jak původně předpokládal. Štafety se běžely stejně jako vloni systémem na 5 úseků se 3 různými okruhy. Tratě byly nakresleny na mapu z AMS (samozřejmě s tratí), takže to byl docela zmatenej zákres, jelikož některé kontroly byly použité z předtištěné trati a některé dokreslované. Stalo se tak, že to někteří experti diskli. O průběhu štafet toho moc nevím, jelikož jsem se jich aktivně zúčastnil a výsledky se zatím, pokud vím, nikde neobjevily. Vím jen, že jsem ztratil na posledním úseku čtyři pozice :-).

Po návratu z tréninku nás čekal poslední oběd a následné balení věcí, které ještě trochu zkomplikovaly holky, které trpěly představou, že po dvanácté mlátí holky kluky. Pragováci (a někteří Žabiňáci) jsou však tvrdí chlapci a nic takového si nenechají líbit, takže došlo k opětovnému, tentokrát poněkud brutálnějšímu, použití pomlázek. No co, za ty modřiny si můžete samy :-). Po zdárném zabalení všech věcí už nás čekala jen dlouhá cesta zpět do Brna, která byla zpestřena několika zajímavými momenty. První nastal hned na začátku. ALjošovo auto (členem jehož osádky jsem byl i já) totiž nechtělo startovat, a tak jsme několik prvních kilometrů jeli na laně za Zhustou. Jenco však auto chytlo tak se ALjoša za Zhustu zavěsil a nepouštěl. A když mu náhodou začalo téct do bot, tak porušil několik dopravních předpisů a ejhle, už jsme si zase prohlíželi obsach Liborova zavazadelníku. Poprvé ALjoša Libora předjel těsně před Prahou, po čemž ihned následoval drobný kufřík a dojíždění mohlo začít znovu. Po zastávce u benzínky se to podařilo až 80 kilometrů před Brnem. A opět začaly závody. Vzájemně jsme se několikrát předjeli ke Kývalce jsme dojeli bok po boku. Tam se naše cesty rozdělili, jelikož obě auta jela do jiné části Brna.

A jak celou akci shrnout v několika málo slovech? Bylo to nádherné pohodové soustředění, počasí nám vcelku vyšlo, lesy byly nádherné, takže to bylo vynikajících prvních zhruba 70 kilometrů s mapou v této sezóně.

Zelda

Prague Easter

Co napsat o letošních Pražských velikonocích? No asi to nejpodstatnější bylo, že se po loňském zrušení, ty letošní uskutečnili. Po loňském fiasku se letos rozhodli pořadatelé ekologům ustoupit a tak se centrum závodu přesunulo z atraktivních terénů Kokořínska do o něco méně přitažlivých terénů okolí Doks. I ty letošní závody se neobešly bez komplikací, neb opět zasáhli nějací ptákologové a tudíž pořadatelé byly donuceni uspořádat všechny 3 etapy na jedné mapě Enklávě s centrem na louce u obce Okna.

Terén byl mírně zvlněný, les víceméně docela letecký s několika skalnatými ostrovy, čemuž odpovídala i stavba trati na všech etapách, kdy šlo v podstatě o to zvládnout 1 - 3 kontroly na skalnatém ostrově a pak následoval "letecký" přesun (pokud na to člověk měl) k nějakému dalšímu ostrovu skal. Kdybych měl hodnotit kvalitu tratí, tak asi nejpěknější byla páteční zkrácená trať. Sobotní taky docela ušla a nedělní handicap byl už víceméně běžecký. Přece jenom, když už člověk probíhal některými místy potřetí či počtvrté, tak si už tak nezamapoval.

Co se týče účasti žabiňáků, tak ta sice nebyla nijak vysoká, tvořená šestičlenným jádrem a jednou odloučenou samostatnou jednotkou (Olafem), ale zato výsledky některých docela ušly. Za zmínku stojí bronz Prokůpka H21A, poté co vybíhal do handicupu z nějakýho 7 - 8 místa s 8 minutovou ztrátou na bednu, byl docela slušný výkon (nebo spíš soupeři nezvládli dostatečně zregenerovat z vražedné kombinace sobotního kulturního programu, změnou času zkrácené noci a brzkým časem 00 v 9 ráno :) ). Pak tu bylo ještě jedno neuznané vítězství tuším se skoro půlhodinovým náskokem naší Call Baby v D21B a taky se pochlapila naše samostatná jednotka a vyhrála kategorii H21E.

Co napsat závěrem? Bylo to fajn jarní proběhnutí, ale Kokořínsko to holt není, tak doufám, že ptákologové dostanou rozum nebo jim aspoň někdo přistřihne křídla a Pražské Velikonoce se zas vrátí na Kokořínsko.

Veseláček

Celkové výsledky:
D21A: 1. Machanová Ivana 177.45; 2. Henychová Zuzana 191.47; 3. Katrin Hölzer 197.13; ... ; 7. Reinerová Barbara 211.25; D21B: 1. Andrášková Lenka 162.11; 2. Kozová Hana 179.19; 3. Albrechtová Lenka 181.36; ... ; 11. Čábelková Jana 258.34; ... ; MS. Kolbaba Tomáš 137.37; H21A: 1. Lars Granom 179.05; 2. Vobr Marek 190.41; 3. Prokop Petr 196.52; ... ; 13. Veselý Martin 221.04; ... ; 16. Pátek Richard 233.42; H21E: 1. Dlabaja Tomáš 185.16; 2. Barták Lukáš 187.11; 3. Horáček Michal 193.57;

Velikoční Kotár 2005

Někde avizované jako první letošní nezrušené závody, ve skutečnost až druhé po Pražských velikonocích, byly třídenní závody Velikonoční kotár tradičně v Konici. Na závody přijelo něco kolem 300 lidí převážně z Moravy, ale našli se také závodníci z Rakouska. Já jsem přes své zimní trénování (teda spíše netrénování :-) ) zvolil raději slabší mužskou kategorii H21B. Původně jsem měl startovat z oddílu sám, ale na startu první etapy jsem ještě potkal Václava Štěpánského a podle výsledků zde byli i další.

1. etapa:

První etapa byla v obci Horní Štěpánov v místní hospodě, kde by se při dobré konstelaci hvězd vlezlo asi 50 lidí a tak většina lidí zůstala venku (vždyť bylo přeci už jaro). Běželo se na severní části mapy V Jeřábech (použítá na dlouhé trati 2004). Vzhledem k tomu, že šlo o severní svahy, mohlo být již před závodem jasné, že se nepůjde jenom po suchu. A i reakce Peti Hynka (roznašeč), že to je v lese místy dost drsné, mluvila za vše. A skutečně. Již cesta na start, která se po 2 kilometrech změnila na prodírání se závějemi sněhu a spoustou vody až ke startu. Hned po něm ale přišlo to, čeho se většina lidí obávala. Ze začátku byla sněhová pokrývka pouze někam od kotníků až do půli lýtek, ale v některých partiích se člověk mohl dostat až do závějí, které mě sahali nad kolena. A k tomu jeste většina vodotečí nebyla moc vyschlá. Teplota vody se velmi blížila bodu mrazu a ihned potom naběhnout po kolena do sněhu bylo teprve to pravé. :-) Ale ne vše se šlo ve sněhu. Ke konci tratě již začalo sněhové pokrývky ubývat a tak se dalo i trochu zrychlit.

2.etapa:

Tentokrát jsme se přesunuli do obce Lipová ve východní části mapy V Jeřábech. Shromaždiště bylo v místní sokolovně, kde bylo o závodníky dobře postaráno (teplé pivo a studené párky byly také k dispozici -nebo možná naopak :-) ). Závod to byl o poznání příjemnější, když se sníh vyskytoval v mnohem menší míře a když na něj člověk narazil, tak se většinou dal v pohodě běhat, protože nesahal výše než nad kotníky. Delší kategorie potkali také některé rozvodněné potůčky, takže jsem se vykoupání, náběhu do sněhu a následnému zebání nožiček zase nevyhl :-) Jen ke konci většiny tratí si stavitel mohl odpustit zbytečné běhání přes jedno údolí na protější svahy (cca 25 výškových metrů). My jsme toto absolvovali 4x a úplně mi to stačilo.

3.etapa:

Po dvou klasických tratích v klasickém lese přišlo na řadu něco jiného. Na programu byla zkrácená trať ve stylu městských sprintů přímo v Konici. Pořadatelé vypustili zbrusu novou mapu v měřítku 1:5000 s očekávaným jménem Konice. Měl bych (a nejen já podle reakcí v cíli) připomínky k tisku tratí, jelikož byly tisknuté stejnou barvou jako ulice ve městě a tak vše pěkně splívalo a někdy bylo velmi těžké odhadnout, kde vlastně kontrola leží. Další dost důležitou roli sehrálo to, že někteří věděli o průběhu zahradou na jednom delším postupu, který byl při obíhačce cca o minutu delší a to už hraje při městském závodě roli. Další zrada byla u v místě, kde někteří závodníci proběhli polorozpadlým domem. Já osobně jsem ihned zvolil skákání přes kamenou zeď. Leč jsem byl po chvíli nemile překvapen neb za zdí byla cca 5 metrová díra na chodník. Ale moc jsem se rozmýšlet nemohl, bo jsem byl již ve vzduchu a letěl :-) A když se povedlo i počasí - po poměrně zataženém víkendu svítilo celý den sluníčko - tak si myslím, že většina závodníků odjížděla spokojena ze svých prvních letošních závodů.

George

Celkové výsledky:
D14: 1. Mezníková Lucie 75.44; 2. Březinová Marie 77.08; 3. Štrajtová Štěpánka 98.04; . Hýblová Tereza abs; D16: 1. Jakobová Adélka 96.40; 2. Hvorecká Eva 104.05; 3. Veličková Monika 104.46; . Hýblová Jitka DISK; H21B: 1. Plohn Markus 135.26; 2. Zemann Adi 142.55; 3. Strachota Michal 146.33; 4. Jirka Michal 162.38; H35: 1. Stockmayer Michael 132.32; 2. Jeřábek Luboš 153.29; 3. Kolář Rudolf 157.43; ... ; . Štěpánský Václav abs;

Hlavní přelíčení

Před půl rokem na podzimním oblastním soustředění v Ruprechtově nás navštívil David Horák. Předem se nám neohlásil a jelikož si vybral čas snídaně, nebylo nám ani dopřáno se s ním setkat. Po návratu ze snídaně byl již pryč. Pryč byly také dva mobily, jedna peněženka se vším, co se v peněženkách obvykle vyskytuje a jeden discman.

Krátce poté byl David zatčen policií a dlouho poté byla poškozeným doručena obžaloba s pozvánkou na hlavní přelíčení, které se mělo konat na Zelený čtvrtek. David byl ve svém povolání schopný. Přestože jeho kariéra netrvala dlouho (4 měsíce), zvládl sám nebo se svými kamarády za pomocí pervitinu spáchat 60 nejrůznějších vloupání a krádeží. Dokonce v ten samý den zvládl ještě navštívit pana Nordina Kedadra a půjčit si jeho "vzduchový kompresor nezjištěné značky a výrobního čísla, užívaný k tlakování pivních beček". Škodu se mu podařilo způsobit značnou (v řádech milionů korun), avšak jeho vlastní výdělek byl zajisté značně nižší.

Jelikož jsem letos, bohužel, nemohl jet na velikonoční soustředění, šel jsem se jako předvolaný svědek, v dobré víře v osobní setkání s Davidem, na hlavní přelíčení podívat. V době odeslání obžaloby pobýval ve věznici v Kuřimi. Proto přítomné poškozené lehce zaskočil dotaz soudní pracovnice před zahájením líčení, zda-li je přítomen obviněný David Horák. Po chvíli se zaplnila jednací síň mnoha lidmi. Přišlo se podívát pár z mnoha desítek poškozených, státní žalobce, obhájce a takoví ti další, co k soudu patří. Soudce nás přivítal, položil stejnou otázku jako předtím soudní pracovnice a oznámil, že soud bude odročen na neurčito, věc zpět předána policii… Byla totiž zřejmě překročena lhůta pro pobyt ve vazbě, a tak byl David krátce před soudem propuštěn na svobodu. A on nečekaně :-) k tomu soudu nepřišel...

Aspoň se policie nebude nudit! Vždyť to je docela zajímavé. Když už se toho zloděje podaří chytit, proč ho nezkusit pustit a chytit znova?

Martin

1. JOŽ - Hořice

Bylo pěkné počasí, všichni jsme si mysleli že to bude dobrý první závod oblastního žebříčku. Někteří měli zkušenosti z minulého roku,kdy se zde konaly závody béčkového žebříčku. Ale to ještě nedostali do ruky mapu. Hned jak jsem se do mapy podíval, zjistil sem že to bude "běžak". Například H16 měli celou trať v jednom údolí - až na závěrečnou fázi. Přebíhali jsme údolí ze strany na stranu. Některé kontroly byly na cestách a měli je i H14,H16 i vyšší kategorie "asi měli málo kontrol". Některé nepípaly a jedna byla blbě postavená, asi o 100 metrů jinde. Pořadatelé to lehce přešli a závodníci zrovna tak. Ve výsledkách nechali všechny bez rozdílu, někdo totiž kontrolu našel a někdo našel jen lísteček a pokračoval dál. Menším oddílům se asi podobné fauly na oblžích odpouštějí.

A ještě k tomu nevím, proč dostávali mladší a starší žáci krygly na pivo od Černá Hory, když dorostenci dostali jen tričko, ale jinak to bylo úplně v pohodě!! :-)

Miloš

Výsledky:
D12: 1. Jemelíková Denisa 24.12; 2. Tesařová Markéta 25.56; 3. Šulerová Hana 26.12; 4. Chromá Kateřina 30.07; ... ; 8. Macháčková Zuzana 46.08; ... ; . Macháčková Klára DISK; D14: 1. Muselíková Vladislav 32.53; 2. Hojsáková Martina 36.30; 3. Hrušková Kristýna 39.16; ... ; 5. Kolaříková Anna 44.16; D21C: 1. Heczková Kateřina 62.31; 2. Ptáčková Veronika 64.05; 3. Palátová Petra 65.41; 4. Křístková Veronika 78.50; D35: 1. Kabáthová Jitka 62.00; 2. Hiršová Marcela 67.17; 3. Jemelíková Lada 67.53; ... ; 8. Chamonikolasová Jana 76.01; ... ; Chromá Eva DISK; H10N: 1. Brlica Jan 12.19; 2. Musil Milan 18.31; 3. Jordanov Alexandr 21.28; H12: 1. Nykodým Ondřej 26.16; 2. Granát Štěpán 34.09; 3. Mokrý Ondřej 34.54; ... ; 5. Říha Jan 37.45; ... ; 7. Brlica Pavel 43.05; H14: 1. Zimmermann Štěpán 27.24; 2. Bravený Vít 28.55; 3. Věžník Václav 30.22; H16: 1. Nykodým Miloš 44.30; 2. Věžník Antonín 53.08; 3. Berka Milan 59.36; H35: 1. Hirš Libor 66.42; 2. Gross Michal 68.24; 3. Uhmann Petr 77.51; ... ; 5. Štěpánský Václav 80.55;

Zhustova svatba

Ráda bych začala větou, že se mohu považovat za znalce......., protože jsem již na pár svatbách byla, samozřejmě jako nestranný pozorovatel, ale tuto větu nepoužiju, protože by se mi mohli někteří smát jako "znalci piva".

Takže začnu jinak, již několik desítek svateb jsem absolvovala - spolužačky, kamarádky, kamarádi, kolegyně, různá místa kostely, radnice.........ale mohu říct, že považuji tuto svatbu za nejvydařilejší......

Ale začnu od začátku, doufám, že prominete mně, takovému OB nemluvněti (ale už jsem prošla 7 kontrol :o)), že budu popisovat tak významnou událost OB.

Sraz byl o půl 12 před kostelem, a nebývá to zvykem skoromanželé dojeli mezi prvními, zda to bylo jejich zodpovědností či se tolik těšili, nevím, ale každopádně první plus :o) Ještě že v zápětí došla Bára, jinak bych tam stála......pak došla skupinka děcek, převážně jsem je znala ze Sklárny, tak už nás bylo víc, chvilku na to dorazil taxál a vněm VIP: AL, Prokop, Kenia a Jelda, vlastně oni a 10kg rýže, najednou všichni nekoukali na krásnou nevěstu, ale na ten taxál.........jak z něho lezli se slovy: "Takhle se jezdí na svatbu, ne?"

Pak se tam chvilu postávalo, fotilo a tak a že se jde dovnitř, utvořil se špalír

"Hezky do dvojic, jako ve škole" buzerovali farář s ministrantem (pro ty neznalé, to byl ten druhej chlap v bílým hábitku :o)) a tak si svatebčané stoupali do dvojic, pak se rozestoupili......tak takové detaily popisovat nebudu, zpíval hezky sbor, akorát ALovi vadilo, že neměl uniformu :o), no mohli se oblíct slušněji, svátečněji svatebněji.....

Sedli jsme si dostatečně dopředu, abychom dobře viděli a slyšeli, někteří sice (pak když jsme to probírali ve Starobrněnské) tvrdili, že tam bylo moc Boha.....ale mě to nepřišlo, myslím, že na prvním místě tam mluvili o lásce a to ke svatbě tuším patří :o)

Krásná atmosféra, myslím, že Petrov nebyla špatná volba.....a vepředu oni dva, opravdu jim to slušelo, byli jako Bárbí a Ken.

A když si vzájemně přísahali lásku, úctu a věrnost a že se do smrti neopustí málokteré oko zůstalo suché, krásnou romantickou atmosféru obarvenou sluníčkem prosvítajícím barevnými sklíčky v oknech snad jen pokazil ministrant, který vyzval přítomné o příspěvek na kostel - to se zas jednou církev projevila, ale doufám, že tento okamžik nezastíní zážitek z celého obřadu, protože to bylo GUT!!!!!!!!

Poté, co se Zhusta i paní Zhustová podepsali a ustřihli jim občanky prošli špalírem dozadu kostela, kam jsme jim šli popřát. Pak už sme jen venku netrpělivě čekali, až je budeme moci posypat rýží, někteří měli sice takové nápady jako házet celé balení (ještě že jsem nekoupila balení po 5kg :o)) ale pak se všichni bratrsky rozdělili a když novomanželé vycházeli, lítalo vzduchem tisíce zrníček rýže a vypadalo to jak ve sněhové vánici...........

Pak odjeli, Prokop se jim teda chtěl vetřít do auta, ale byli rychlejší, zamkli se a byli pryč. Ze žalu už jsme měli vyhlídlou Starobrněnskou na Mendláku - kam jinam prý se vejde 30 lidí a tak jsme šli trávit čas do doby, než se pro OB otevřou dveře Vládní vily........

Čas ubíhal a piv přibývalo, i dorostenci si dali :o) Debaty od stolu probírat nebudeme, myslím že to by bylo na samostatné vydání, jen snad za zmínku stojí, že Bára tam potkala svoji první lásku - číšníka (jako né, že by se tam poprvé zamilovala....ale jako, že byl na první stránce jejího deníčku), co obsluhoval a tak se s ním zapovídala, že ji málem kluci snědli druhou půlku Otriho oběda. Číšník se snažil, všechna čest - i když se mu trošku pomotali polívky, ale pořád to byl superman v porovnání s blondýnkou z Bílovic (a to osobně proti blondýnkám nic nemám). Pak snad ještě jak Jelda s Prokopem si vyměnili mobily a psali Někomu do Švédska, že jim tu chybí :o) asi nou koment a Keny jen pokukoval na dorostenky a nakonec Prokop sebral Markétě ALovi klíče, když měla jet pro dary, jinak to bylo takové klidné sobotní odpoledne.........

A víc už popisovat nemůžu, jela jsem domů a možná dobře, že jsem neviděla, co se dělo dál :o) protože co jsem slyšela - tak jsem byla ráda, že jsem neviděla :o)

Bohča

Tak já bych si dovolil pokračovat. Přesun do Vládní vily jsme ustáli. Jediný společensky unavený byl Peťa Kabáth, ale bylo vidět, že je to profesionál a i po 10 pivech vše zvládne.

A teď ve zkratce průběh svatební hostiny a večera. Napřed jsme s Prokopem pronesli úvodní blábol na téma přání novomanželům, následně jsme dostali najíst a napít (na to se těšila většina) a mohli jsme se pustit do předávání darů. To měl na starosti Chrobák. Vytvořil skorýlauf, kde místo kontrol byly naše dary. Otec Zhusta musel běhat tak jak ho dirigovala máma Zhustová. Pěkně jim to šlo. Za chvíli měli před sebou 4 zimní pneumatiky (bezpečnost dítěte a maminky je na prvním místě), nádobí (sada je dostatečně velká pro uvaření pro celou partu orientálů), vysavač (jo Liborovi uklízení moc jde a ještě líp to jde pracovním silám ALjošovi a Dejvovi) a něco pro malého orienťáka (závodní adidasky, malá buzola a lampión, snad aby někdo nepochyboval, co že se jim to narodí za dítě). Pak už to mělo klasický pařební průběh v rámci slušnosti. Pilo, jedlo, tančilo, bavilo a diskutovalo se až do půlnoci. Pak jsme vyklidili scénu, někteří ještě zajeli do centra a svatba je za námi.

Jinak na Mapníku proběhlá anketa o svatbě hovoří, že další by měl být na řadě Prokop anebo já. Tak uvidíme.

ALjoša

Záleží mi na tom, co dělám

Na rozhovoru se Zeldou (ZBM8740) jsem se domluvil už dřív. Čas nám to umožnil až minulý týden. Já přiběhl kvůli němu na trénink a on zase ten trénink trochu dřív ukončil. Zde jsou některé názory "oddílového dělníka", který by svou energii a vůli mohl rozdávat všem ostatním a ještě by mu hodně zbylo.

AL: Tak hned začneme naostro, jaký jsou tvoje ambice nejen v orienťáku.
Zelda: Já myslím, že orientálem. napsal sem si to do tréninkáče, chci být do 20. místa v A žebříčku a být na některých mistrovstvích do patnáctky tak abych s tím neměl nějaké problémy haluzově, to je tak asi k tomu orienťáku no a jinak chci odvádět všechno co dělám na 100% minimálně, chtěl bych aby to prostě bylo vidět, aby to lidi třeba i ocenili, to je tak asi všechno čeho bych chtěl dosáhnout v dalším roce nebo i dál.

AL: Dobrý, řekl jsi mě svoje ambice co se týče závodění, ale já tě daleko víc vnímám jako člověka nabitýho energií a co se týče činností okolo oddílu, tak mě zajímá ještě víc, kam směřuješ, co v takové té bafuňářské části a pořádání závodů, činnost okolo oddílu, jestli máš nějaký cíl.
Zelda: Já to dělám, protože to víceméně nikdo nedělá, ke mě se to dostalo tak, že to nikdo jiný nechtěl. Jsem zvyklý svoji práci dělat na maximum, tak proto to dělám tak jak to dělám, ale rozhodně to není záměr, ale rozhodně nepřemýšlím o tom, že bych se někdy nějak angažoval ve svazu nebo pořádal hromadně závody. Dělám svůj závod, protože jsem chtěl dělat mapu, chtěl jsem si to zkusit, tudíž jsem dělal i závod na té mapě, což mi přijde logický, to je tak asi všechno k tomu pořádání, co tak vnímám.

AL: Co všechno ještě stíháš kromě orienťáku? Mě z mojeho pohledu mi připadá, že toho máš tak akorát dost, tak povídej!
Zelda: No, tak to je pravda, mám toho tak akorát dost. Tak předně školu nestíhám, to je první, co je nutný říct. Když mám čas, tak dělám ještě takový drobnosti, dřív mě bavilo dělat modely a tak, tudíž když se k tomu dostanu, o prázdninách a o svátkách, tak dělám takový věci, ale trénink a oddíl mi bere většinu času.

AL: Myslíš si, že tě bude orienťák, respektive závodění a oddíl provázet i v dalších letech i na vysoké a později?
Zelda: No, já doufám, že mě ještě nějakou dobu provázet bude. Teď, v této době se dost bojím toho, že bych byl v příští roce nucen neběhat áčka, že bych si nevyběhl áčko, to by byl pro mě asi dost problém, protože bych musel běhat o dva roky dýl chlapy, a tam by možná byl problém, že by mě to psychicky zmohlo a že bych se na to možná vykašlal Ale teď to vnímám tak, že mě to baví a pokud to půjde, chci to dělat co možná nejlíp. Ale já sem taková povaha, že když už něco dělám, tak to chci dělat na nějaké úrovni, neříkám, že potřebuji vyhrávat, ale chtěl bych dělat to, co dělám na maximální úrovni, co to jde a pokud by to nešlo, tak bych to asi omezil.

AL: Tys mě trochu odpověděl, ale přesto se na to musím zeptal, kde bereš tu ohromnou energii a vůli, máte to nějak v rodině, nebo jsi taková rodinná úchylka?
Zelda: Ne, bude to asi v tom, že jsem byl od mala nucen se prosazovat sám, nikdo mě nevodil moc za ručičku, takže jsem zvyklý si věci zařizovat sám, dělat si to sám, moc mě nezáleží na to, co o mě lidi říkají, záleží mi spíš na tom, co dělám a když vím, že ta práce je dobrá tak mě to tu energii dodává.

AL: Tak to máme takovou část spíš rozšířenější a teďka takový rychlejší odpovědi, kam se chystáš v létě na vícedenní?
Zelda: No, mě se stalo tradicí, že jezdím víceméně všude, dokonce jsem už přihlášenej na tvýho Šumperskýho divočáka, na Kanadu, první termín jsem neprošvihl. Hodlám být víceméně, pokud to půjde, všechny víkendy na závodech, protože si myslím, že je to pro mě nejlepší trávení prázdnin a baví mě to.

AL: OK, takže další otázka, vyhraješ letos oddílovýho rankoholika, to jest budeš mít letos nejvíc závodů?
Zelda: Chacha, s tím jsem se tady v rozhovoru již setkal. Já myslím, že letos to nebude tak hrozný, protože třeba teď už je vidět, že mám závodů poměrně málo, nevím jak moc to naženu o prázdninách, vidím, že mám zdatnou konkurenci v některých jiných lidech, netroufám si tvrdit, ale vím, že budu mít závodů asi opět hodně.

AL: Bezva, tvůj oblíbený terén?
Zelda: Nevím, mě je víceméně jedno kde běhám, hodně se mi líbí pokud můžu běhat někde v nějakých neotřelých terénech v cizině, líbilo se mi když jsem byl ve Švýcarsku, líbilo se mi když jsem byl ve Finsku, líbí se mi poznávat cizí terény a nemůžu říct, že bych mě u nás nějaký oblíbený terén.

AL: Jaký byl loni tvůj nejlepší závod, kde se ti prostě nejvíc dařilo, kdes byl nejvíc spokojený?
Zelda: Nejvíc spokojený jsem byl samozřejmě s klasikou, to byl asi nejsvětlejší bod té sezony, mě se v té sezoně příliš nedařilo, byla to moje první sezóna v áčkách, já jsem do ní vstupoval, že by to mělo jít a ono to ze začátku moc nešlo, pak se to teda trošku zlomilo a doufám, že to tak půjde dál, rozhodně ta klasika, i když jsem zaběhl i některý jiný pěkný závody.

AL: A na jaký závod se těšíš nejvíc letos?
Zelda: Já se většinou nejvíc těším na ten nejbližší závod, přijde mi to nejlepší, já nejsem zvyklý se fixovat v sezóně na jeden závod, myslím si, že orienťák není sport, ve kterém by se dalo něco moc dokázat, nebo dá se dokázat, ale lidi to nedělají kvůli tomu, tudíž se těším pokud možno na ten další závod, takže je to nejrozumnější způsob, jak by to člověk měl dělat.

AL: Všiml jsem si že rád běháš štafety, což je super, máš nějakou vysněnou štafetu, s kým bys chtěl jak v oddíle tak třeba i v Čechách běžet?
Zelda: Mě štafety baví. Je to takový, že lidi by se měli hecnout, že všichni do toho dávají maximum, protože cítí podporu těch ostatních, a to by měli cítit, a mě je jedno s kým běhám ve štafetě, já jenom nesnáším, pokud do toho někdo nedává všechno a otevřeně to říká. Když někdo něco pokazí, stane se, kazím taky, nemůžu mu to vyčítat, ale pokud otevřeně říká, že na to kašle, tak je to špatný, tak s takovýma lidma ve štafetách běhat nechci.

AL: Máš sportovní vzor? Ať už v orienťáku nebo vůbec ve sportu?
Zelda: Sportovní vzor, to je těžký, pro mě je dost vzorem Libor, musím říct, že to tak je. Nevím, jinak na vzory moc nespoléhám, mě přijde hloupý někoho napodobovat, řídit se jeho image. Každý by měl mít svoji image, dělat to, co cítí sám.

AL: Když jsme u Libora, je to tvůj trenér, jak moc ho posloucháš, jak moc si necháš poradit, co se týká tréninků, protože tím, že máš obrovskou vůli, jak jsem si všiml, ty to občas chceš dát, odtrénovat všechno, respektive ještě víc, než je potřeba a to může někdy být kontraproduktivní, tak jak spolu vycházíte a jak moc plníš či neplníš, to co máš?
Zelda: No, já vím, že trénuji moc, ale já k tomu mám důvody. Za prvé mě to baví a zadruhé si myslím, že by v oddíle měl být někdo kdo prostě tenhle ten trénink žene dopředu, kdo motivuje ty ostatní, aby trénovali. Já vím, že nikdy nebudu špičkovej, ale tímhle tím bych mohl některým jiným pomoct.

AL: Takže si myslíš, že jsi tahoun?
Zelda: Nechtěl jsem to říct přímo tak, oni ostatní na mě zas až tak nedají, to vím, nebudu si nic nalhávat. Když tam někdo takovej je, tak to ty ostatní určitě podvědomě motivuje. Jinak k Liborovi, já rozhodně vím, že jeho tréninkové plány a všechno, co pro nás dělá je úplně super, věřím mu v tréninku, vím, že trénink má nějaký smysl, snažím se to pokud možno plnit, to je asi tak všechno, co bych k tomu řekl.

AL: Myslíš si, že tě někdy v budoucnosti bude bavit trénování, myslím tím trénování, ty jako trenér.Já jsem začínal trénovat děcka v sedmnácti, pak jsem se v tom našel a přešel jsem potom i k pořádání, co ty?
Zelda: Nevím, nevím, jestli bych měl tu sílu je trénovat, nevím, jestli bych byl schopen je zaujmout, aby mě poslouchali. V dnešní době nejsem schopen říct, jestli mě to někdy bude bavit nebo ne. Možná to někdy zkusím, připadá mi to jako logická varianta, co dělat dál v orienťáku.

AL: Tak a teď na závěr něco k životu, kam plánuješ se dostat po gymplu?
Zelda: No, to je zajímavá otázka a bude na ni hodně zajímavá odpověď, já sám zatím nevím, existuje několik možností o čem uvažuju, ale ještě jsem se nerozhodl, některé zvěsti už panují, takže určitě už víte......

AL: ... ke mě ještě žádná nedošla...
Zelda: Panují nějaké zvěsti, že by se ze mě mohl stát učitel a tak...

AL: A jaká kombinace? Že bychom měli nějakého nového kolegu?
Zelda: Tak to je jasné, to by byla matematika - fyzika, to není o čem přemýšlet. Ale já neříkám, že toto je pravda, vidím minimálně další tři možnosti, zatím se k tomu nepotřebuji vyjadřovat, ono je to pořád ještě docela daleko.

AL: Lákalo by tě studovat v cizině a spojit to s orienťákem třeba na severu?
Zelda: Tak v tom mám velmi jasno. Vím, že nechci jít nikdy do ciziny, nechci tam dlouhodobě žít a pak já rozhodně chci zůstat taky, až budu dospělej pracovat tady a žít tady.

AL: Tady to se rovná v Brně, nebo jenom Česká republika?
Zelda: Rovná se to Česká republika, ale cítím to, že i pokud možno v Brně, ale to už není podmínka, rozhodně v Čechách, případně i na Slovensku, to bych viděl jako možnost, ale to zase není zas až tak chytrý.

AL: Tak jo, to byl takovej rychlorozhovor, já ti děkuji za názory, myslím, že by se čtenáři Polarisu mohli dozvědět i něco nového o tobě.
Zelda: Já taky děkuji, že si se mnou ten rozhovor udělal, protože nikdo jinej ho se mnou rozhodně neudělá, nikdo jinej na to nemá....

AL: Jo to znám, to znám..... taky se mnou nikdo nechce dělat rozhovor a taky to mám rád, a teďka ještě na závěr máš typ koho dalšího bych si měl pozvat k mikrofónu?
Zelda: Já nevím, tady se teď bude konat největší událost jara, tak to je snad jasný.....

ALjoša

Ostrý úhel pohledu

  • S tím Jantarem to možná nebyla náhoda...
  • Letos je to krize, přijeli jsme na první soustředění do Skleného a akorát napadl sníh, přijeli jsme podruhé a sníh právě roztál...
  • Chrobák o svém výkonu na Spring Cupu: "Já se snad dám na atletiku, tam jim aspoň budu stačit!"
  • ALjoša o hradu Rábí: "Tak ten hrad jsem chtěl vidět už dávno, já jsem totiž měl takový pexeso s hradama..."
  • Ten zrušenej Jarní pohár má něco do sebe. Alspoň jsem poprvé v životě šel BBP na Myslivně :-)
  • Zelda v Tisu u Blatna pronesl: "Běžím, furt dobrý, naběhnu tam. A najednou, kurva, kurva, kde je ten kopec?"
  • Danáč pronesl o Bohunce: "Taková hezká je a milá!"
  • ALjošu Zhustova svatba dojala. Že by jsme si dali repete?
  • Vypadá to že Chrobák pojede na oblastní soustředění :-)
  • Je to zvláštní. Proč holkám připadá, že v těch kvédrech vypadáme dobře, když alespoň já si v tom připadám jak debil :-(.
  • Danáč tvrdí, že na holky nemá čas.
  • Chrobák dostal na starost Járu s Thomasem a hned je ztratil.
  • Bořka asi teď v Brně uvidíme častěji (že by začal jezdit i na Brněnské oblastňáky?)
  • Vážení přátelé ano! Bořek konečně jednou něco vyřešil. Anebo, že by to za něj vyřešil někdo jiný?
  • Sedět s Jeldou u stolu je o život.
  • 2.4. (Liborova svatba) 15:30 Pivovar Starobrno - Zelda: "Sorry, dneska já nepiju!" později okolo 20. hodiny ve Vladni vile - Zelda: "Olafe, přines mi prosím taky další!" :-)
  • Olafe, my víme, že střepy přinášejí štěstí, ale že bys po nich musel hned šlapat...
  • ALjoša se zhlédl v Zeldovi (že by Zelda byl o 12 let mladší ALjoša?)
  • Na Petrově budou bezdomovci ještě hodně dlouho jíst rýži.
  • V pondělí 4.4. Chrobák pronesl: "Pokud tady najdete sešit se jménem Jarmila Semerádová, tak mi ho vemte".

přispěli: Martin, Olaf, Kuba, Zelda

Záblesky

  • IOF zveřejnila kandidáty na JWOC a WMOC 2008: JWOC: Izrael, Itálie, Švédsko WMOC: Francie, Portugalsko, Slovensko

Časopis orientačních běžců klubu ZBM
Šéfredaktor: Jiří Zelinka
Na vydání tohoto čísla se podíleli:
David Aleš, Tomáš Dlabaja, Jana Gebauerová, Aleš Humlíček, Adam Chromý, Michal Jirka, Jitka Kabáthová, Bohumila Klangová Veronika Křístková, Martin Mazúr, Peter Mlynárik, Miloš Nykodým, Jakub Pracný, Petr Prokop, Martin Stehlík, Marie Stratilová, Václav Štěpánský, Martin Veselý, Jiří Zelinka, a Libor Zřídkaveselý
Toto číslo vyšlo 8. dubna 2005 - v tištěné podobě