Převzato z papírového vydání časopisu Polaris, při rozdílných tvrzením či údajích platí papírový Polaris. Některé části časopisu byly z různých důvodů vyjmuty.Slovo úvodemJe středa večer, zhruba za pět minut už bude čtvrtek - ráno. Zítra má vycházet Polaris. Dodělávám poslední věci které se ještě dodělat dají. V tom mi oči ulpí na výsledcích švédské Tiomily. Dívám se na ně a hlavou se mi honí, jaké to asi je takové štafety běžet na vlastní kůži, jaké to je vítězně finišovat po deseti úsecích... A nebo dobíhat z pověstné Langa Natten... V tom mě napadá, že takovou jednu Langa Natten právě absolvuji. Rozhodně není tak slavná, výkon na ní neocení takové množství lidí, jestli vůbec nějací, ale rozhodně je potřeba ji absolvovat, obě je potřeba někdy v životě absolvovat... Ne proto, aby se člověk stal slavným a váženým, ale pro obyčejnou radost z překonávání sebe sama. Pro ten pocit, že to člověk dokázal, že našel všechny ty schované lampiony na tom zatraceně dlouhém a temném úseku, že člověk připravil lepší číslo Polarisu než bylo to minulé, že se ostatní z jeho stránek něco dozvědí, zasmějí se... A o to více zamrzí to, co se při tvorbě tohoto čísla Polarisu stalo. Bylo to jako být ve finiši Langa Natten na prvním místě a zjistit, že jste zapomněli orazit diváckou kontrolu. Totální pocit zmaru... A co se vlastně stalo? V době kdy píšu tento úvodník za ním ještě, ač tomu tak doposud vždy bylo, nejsou všechny články. Chybí tu Výkon měsíce a Rozhovor s Arnoštem o štafetách na mistrovství Moravy. A kdo ví jestli se na svém místě vůbec objeví... Měly to být kvalitní rozhovory vedené ALjošou přes diktafon, mělo to být ono zlepšení, které jsem na konci minulého úvodníku sliboval... ALjoša je však velmi časově vytížen a tak ony rozhovory zatím nedodal, ač sliboval, že je dodá. Rozhodně ho na tomto místě však nechci kritizovat a svalovat na něj vinu. Copak náš závodník dobíhající z Langa Natten může vinit diváky, že na něj nezakřičeli, aby kontrolu orazil? Proč tady tedy o tom všem píšu? Z jednoduchého důvodu. Snažím se vám zde vysvětlit proč možná v Polarise nenajde, něco co by v něm být mělo... Opusťme ale tyto mírně skeptické myšlenky a podívejme se na to o čem se v tomto čísle Polarisu zajisté dočtete. Na dveře nám klepou první Áčka, což znamená, že naplno začíná nová O-sezóna. No začíná, ona už vlastně začala, protože už máme rozděleny dvě sady mistrovských medailí. V okolí Brněnské přehrady se běželo MČR na dlouhé trati a na Hané si medaile rozdělovali Akademici. A co z toho vytěžil náš oddíl? Hned tři zlaté medaile z MČR na DT v podání Chroba, Reima a nestárnoucí Jitky. A ani akademici se nedali zahanbit. Na krátké trati si totiž pro bronzové medaile doběhli Reimo a Janča. Tímto všem medailistům srdečně blahopřeji! A co dodat závěrem? Snad jen to, že Výsledkový servis v tomto čísle je značně obsáhlý, což je způsobeno tím, že řada akcí se konala o víkendu před uzávěrkou, takže příště se (snad :-)) můžete těšit na články o AMČR, SP v Anglii či prvních letošních bajcích. Hodně příjemně strávených chvil s Polarisem přeje Zelda Výkon MěsíceOcenění "Výkon měsíce" si tentokráte vysloužil Rajmo = Zdeněk Rajnošek za výtězství na M ČR na DT. Kdo tedy je Zdeněk Rajnošek? Je mu 19 let, studuje Masarykovu univerzitu, obor Kartografie a geografie. Ve své kariéře již prošel více než 5 oddíly. jeho domovskou oblastí je Vysočina - TJ Zhoř. Posledním útočištěm před příchodem na brněnská studia byla Jilemnice, kde chodil na místní orienťácké gymnázium. Výbornými orieťáckými výsledky si v loňském roce vybojoval účast na MSJ v Polsku. Rozhovor s Rajmem by se měl objevit v některém z dalších čísel Polarisu. Zhusta Nejúspěšnější žena a závodník MTBOV tomto čísle Polarisu se objevují poslední dva rozhovory s vítězi ankety o nejúspěšnější členy oddílu. Na závěr jsem si nachal to nejlepší :-), nejúspěšnější juniorku a ženu a nejúspěšnějšího závodníka MTBO, kterými se staly Hanka Bojtošová a Adéla Štěpánská. Takže tady jsou pro letošek poslední rozhovory v tomto miniseriálu: Začněme třeba Hankou: V mailu mě Hanka prosila, ať vás všechny pozdravuji a vyřídím vám, že se jí po vás stýská. Nyní tak tedy činím. No a teď už přichází čas na poslední rozhovor s Ádou: Zelda Deštivé M Vysočiny na krátké a na sprintuV sobotu 9.4 se uskutečnily ve Zhoři poblíž Jihlavy dvě mistrovství Vysočiny na krátké trati a ve sprintu. Pořádal je místní oddíl a Altem. No na to že to byl pro většinu první oblastňák v tomto roce,tak nám počasí moc nepřálo. Skoro celej den pěkně mrholilo možná i pršelo. Ale to zas tak moc lidí neodradolo a sošlo se nás ráno u Bohémy docela dost. Cesta do Zhoře byla taková ospalá , celkem nic se v autobuse neďelo. No uplynula asi hoďka a půl byli jsme na místě. Po příchodu na shromaždičtě, které se nacházelo v místní základní škole, se většina začala převlíkat aby stihla start. Jen vyjímky z H21C (Adam, Kuba, Libor) si museli počkat na start trochu dýl (startovali až 170). A teĎ už do lesa. Les to byl dost pěknej, ale taky dost malej. Tomu odpovídali i rozměry mapy(A5). Ti co měli trať delší než 4 kilometry stačily poznat celý prostor a ješťe u toho udělat pár smyček. Například H21C měli snad 30 kontrol na 6 kilometrech, no uznejte, že to už je trochu hodně. Jinak si myslím , že traťe se vcelku líbily a nikdo nějak víc nenadával. Takže povedený závod ve kterým jsme získaly dost "medailí”. Jen ten přehnaně sladkej teplej sirup po doběhu fakt nic moc,příště zlepšit Aljošo! No a teď následovala docela krátká pauza před sprintem. Tu jsme vyplnily kecáním o různejch věcech a v závěru pak prodáváním časopisu Orientační běh. Měli jsme větší úspěch než jsme čekali. No a teď o sprintu. Takže vzdálenost na start byla 0 metrů, vybíhalo se totiž přímo ze školy. To bylo vcelku super až na ten nával a zmatek u dveří. Sprint vedl celou vesnící, podívaly jsme se i na bazének místních obyvatel, ale ti asi nebyly uplně nadšení. Nebyl to ale až tak uplně lehkej závod jak by asi každej čekal, daly se ztratit vteřinky i minutky. Mapař asi neví co je to přelezitelný plot, to dokládá jeden takovej paradox: když jsem běžel na jedničku bylo stokrát snažší přelézt nepřelezitelnou zeď než přelezitelnej plot.Díky tomu někteří pobořili pár laťak na plotech, a ješte se tím chlubili, no spíš chlubil. Další mínus byla malá viditelnost trati na mapě a ještě na tom byl "neprůhlednej" mapník.Názory na tento závod byly různé, mě se to zdálo vcelku dobrý (až na mapu), zkusil jsem si něco novýho a bylo to zajímavý. Na závěr jsme absolvali docela zdlouhavé vyhlášení, ale to nás v polovině přestalo bavit, tak jsme to vzdali a spokojeně odjeli směr Brno do kterého jsme dorazili asi o půl šestý. Bylo takový povedený netradiční oblž. Jára Výsledky krátká: Výsledky sprint: Liga škol - Bílá horaS pořádáním ligy na Bílé hoře se začalo ráno v úterý.Zároveň s námi byli na místě už i první závodníci(zřejmě byli z daleka a nechtěli přijít pozdě...). Nedostavil se však pán, co nám měl otevřít bránu do skautské základnny, centrum závodu jsme tedy začali budovat před branou. Vypukla malá diskuse o délce doběhu a celkovém vzhledu shromaždiska, které se rázem stalo o dost menším, než se čekalo. Když bylo už skoro postavené a začaly přicházet první školy, dostavil se i onen pán a bránu nám otevřel. Tím se vše dostalo tam, kde mělo a mohly se roznášet kontroly. Jako již tradičně se závodníci vydali na průzkum zakázaného prostoru-tentokrát ale v menší míře než posledně-mnozí z nich totiž nevěděli, kde se nacházel, nebo narazili na Zeldu a dál nedošli. Závod samotný probíhal bez větších komplikací a myslím, že se celkem povedl i díky dobré poloze kontrol(jednoduše se hlídaly). Jako největší zápřah se ukázalo dopočítávání časů z kartiček, což ale není žádná novinka. Oproti poslední lize mi připadalo, že pořádání ligy má svůj význam a není jen pro první stupně, přestože nejmladší žáky baví asi nejvíc. Filda MČR Dlouhá trať 2005Už zase přede mnou stojí Zelda a ptá se mě, kdy mu dodám článek o dlouhé trati. Tak tady je: Je šílené vedro sobota ráno a pomalu se začíná zalidňovat shromaždiště u Brněnské přehrady. Zase na většinu z nás čeká dlouhá trať, jelikož jsem startoval jako jeden s posledních a po doběhu jsem byl na tolik mrtvý, že si nic moc ze shromaždiště nepamatuju, tak napíšu jen pár postřehů z lesa. První strašný pocit jsem zažil u mapového startu, když jsem se podíval na trať (tak brutální trať jsem snad ještě nikdy neviděl). Začátek s kopce do kopce, pak do ještě většího kopce, a pak do ještě prudšího kopce. Takže na 4. kontrole jsem měl za sebou asi 350 metrů převýšení. Na trati byli sice 4 občerstvovačky, ale dle mého názoru by jich nestačilo, ani osm, a tak jsem záviděl Štěpimu, který běžel s camelbackem. Ze závěru trati si pamatuju jen kopec proti hradu Veveří, kde jsem si připadal, jak horolezec v Himálaji (Na dva kroky dvacet nádechů). Co ještě dodat, skvěle běžel Chrob, který vyhrál, i Bóřa byl spokojený, myslím že i Mazo a Zelda. No i já jsem byl spokojený s umístěním, ale s výkonem ne. Kuba Výsledky: M Moravy a 1. štafetyJelikož jsem ten článek v minulém čísle pojala dosti stručně (myslím si však, že i přesto byl Polaris dost obsáhlý a tak to snad nikomu nevadilo), tak jsem se rozhodla trochu si spravit reputaci a celkem dobrovolně jsem napsala par vět o mistrovství Moravy a prvních štafetách. V sobotu ráno jsem se probudila raději dřív než mi zazvoní budík (vydává ten nejhorší zvuk co znám) a ptala se proč jedeme tak brzo, když 00 je až ve dvanáct a Jeseníky přece jen nejsou zas tak daleko. Něco po půl sedmé už byl plný autobus a tak jsme mohli vyrazit do Vrbna pod Pradědem. Asi za dvě hodinky nás už vítaly zasněžené vrcholky Jeseníků a v devět jsme byli na místě (no startuju asi za pět hodin). Tak jsme vylezli na shromaždiště, vytáhli spacáky a karimatky a věnovali se několikahodinovému povalování. Stále nás někdo chodil přemlouvat, abychom šli postavit oddílový stan, ale protože bylo pěkný počasí, tak jsme se ukecat nenechali :-). Pak jsme se pomalu začali trousit do lesa. Běžela se klasika, sem tam nás čekal nějakej ten kopec a dost podrostu ke konci trati.. Večer jsme se ubytovali v budově sportovního gymnázia a koncentrovali se na štafety ( někdo šel do hospody, někdo i na místní diskotéku ). V neděli se běželi letošní první štafety. Naši muži postavili tři vyrovnané štafety, ženy dvě (není však jisté zda třetí člen druhé štafety je opravdu žena), dorostenci taky dvě o dorostenky jednu. Běželo se ve stejném lese jako v sobotu a někdo měl i stejné kontroly :-( Počkali jsme ještě na vyhlášení a pak jsme jeli domů...
Maruška Výsledky sobota: Výsledky neděle: Asi se stala náhodaKoncem dubna se překvapil na štafetách na Mistrovství Moravy svým výkonem v lese Arnošt. Postavili jsme tři vyrovnané štafety a Arnošt běžel druhý úsek, který přebíral z druhého místa od Pala a do cíle doběhl na 9. místě Již na divácké kontrole byl námi všemi nominován na jeden ze dvou výkonů měsíce. O týden později jsme udělali krátký rozhovor. ALjoša Soustředění ChotěbořLetošní sezóna se kvapem blíží. Už je tu poslední týden před prvním dvojzávodem žebříčku A, a tak je potřeba pořádně naladit formu. Ti talentovanější z nás za tímto účelem využívají soustředění dorostenecké repre v Brně, ale my ze středu pole po čtvrtečních testech na "dráze" na Rosničce odjíždíme soukromničit na oblastní soustředění do Chotěboře, kterého se kromě nás, dorostenců účastní také zhruba 50 dětí ze všech brněnských oddílů. Soustředění podle toho také vypadalo... A to hned od začátku. Nejenže jsme se nevešli o 2 lidi do busu (na což řidič naštěstí nepřišel), ale v polovině dvouhodinové cesty jsme si dali čurací pauzu. To už jsem nezažil dlouho... Dost už ale o takových "přízemních" problémech. Ubytováni jsme byli přímo v prostoru 2 roky staré mapy Kamenný potok, jejínž středem protékala říčka Doubravka vytvářející zde hluboký a velmi strmý kaňon. Na výtet nádherné, ale když to lezete už podruhé nahoru... První věc, kterou jsme po příjezdu museli absolvovat, bylo rozdělení do chatek. Byl to dost nadlidský úkol, přesvědčit ty malý špunty, že pokoje jsou fakt jen po třech a ne po šesti. Ještěže má Zhusta ty pedagogický vlohy. Poté následovalo takříkajíc seznámení s terénem - šli jsme postavit pár kontrolek pro malý děcka. Na to, že mapa byla jen dva rohy stará, vypadaly některé věci v lese až překvapivě rozdílně. Nakonec jsme se shodli, že zde asi srnky přenášejí posedy dál od krmelců, aby je myslivci nemohli tak snadno vočumovat... Poté už následoval hlavní trénink, a sice sudá-lichá. Běželo se na mapě Kamenný potok, což znamenalo dvakrát absolvovat přeběh přes kaňon Doubravky. Pokud navíc vyfasujete za partnera někoho jako je Milouš, tak je hned jasné, že to nebude trénink zadara. Jak to tak vypadá, tak mistr lyžař už nedělá chyby v dohledávce, ale ty jeho volby postupů byly mírně řečeno - zvláštní. A jelikož Milouš je rozený závodník, tak to na svých prapodivných obíhačkých pekelně pálí, což nám rozvážnějším moc nevyhovuje. V jednom momentě, když jsme vynechali jednu smyčku pod záminkou abych prý Milouše nezničil, se Milouš dokonce rozhodl závodit se Zhustou s Chrobem, které jsme tím pádem doběhli a kteří celou trať stavěli. Musel jsem ho dost krotit, abychom vůbec měli na co nabíhal :-). Výsledek tréninku byl ten, že jsme naběhali bezhonkurenčně nejvíc km, z těch co šli střední variantu a že Milouš byl úplně grogy, jelikož při druhém přeběhu řeky po osmi kilákách intenzivního závodění konečně zdechl. Bezprostředně po tréninku nás čekala večere. Bylo zřejmé, že majitelé ubytovacího zařízení ještě neměli tu čest s orienťáky. Na stolech totiž byly bílé ubrusy... No bílé byly tak prvních pět minut. Jelikož už máme přelom dubna a května, tak se po večeři ještě zdaleka nestmívalo, čehož jsme s chutí využili k fotbalovému mači. Po nějaké době už jsme však přece jen nemohli naščimi ostřížími zraky dobře zaostřit na balón a začínala nám být trochu kosa. Ukončili jsme tedy honbu za balónem a začali se bavit diskusí na kdejaké zajímavé téma. Nakonec jsme skončili u Zhustova noťasu za účelem zjištění výsledků kvalifikace sprintu ze světového poháru v Anglii. Bohužel jsme ale nic nezjistili... V sobotu dopoledne nás čekal oblastní žebříček. Centum bylo přímo v areálu, kde jsme byli ubytováni, takže to byla fakt pohodička. Nasnídat se, zalést do postele a vklidu čekat na čas odchodu na 800 metrů vzdálený start... Náladu nám jen trochu zkazil fakt, že prostor závodu jaksi není totožný s prostopem mapy Kamenný potok. Mapa totiž byla jaksi na druhou stranu, kde se nalézalo všechno jen ne souvislý les. Důvod byl ale neoddiskutovatelný. Kaňon je první zónou CHKO (jestli kecám, tak se omlouvám, ale rozhodně je děšně chráněnej :-)), a tak pořadatelé z Chotěboře fak zelený teroristy nepřesvědčili, že OB vůbec nijak neškodí přírodě :-). Moc se toho s tím ale dělat nedalo, nezbývalo než konstatovat, že to bude dost hnusnejch skoro devět kilometrů a 420 metrů převýšení pro chlapy. Proč tady ale žvatlám o mužské trati? No asi proto, že ta dorostenecká byla téměř k nerozeznání podobná. No posuďte sami. Rozdíl délek činil 1000 metrů a převýšení 5 m. Aspoň že jsme tam měli o nějakejch šest kontrolek míň. Samotná trať pak potvrdila všechny předpoklady. Bylo to pobíhání po remízkách. Jen dorostenci, muži a nejmladší veteráni (možná ještě někdo další, ale to si fakt nejsem jistej) šli do prostoru za silnicí vedoucí do Chotěboře, kde se vyskytovaly nějaké ty skalky, tolik typické pro prostor, kde jsme včera absolvovali sudou-lichou. I tak to ale nebyla velká výhra, jelikož právě v této části mapy byla největší koncentrace hnědých čar, jimž se stavitel skutečně nevýhýbal. Místy to dokonce vypadalo, že je křížil se škodolibou radostí... Navíc postup vedoucí závodníky zpět za silnici byl poněkud "nepovedený". Stavitel se asi snažil o volbu, ale moc se mu to nepovedlo, a tak si všichni dali atletickou vložku po silnici vedoucí podél Doubravky... A jak to všechno dopadlo? Vyhráli Bořek, a Milouš (i když po peripetiích s pozdním příchodem na start - o 25 minut!), druhý byl Steeve a třetí já a Zhusta. Nějakých medajlových umístění jsme tedy dosáhli, ale množili se i případy žakeťářů. Včerejší trénink se asi na výsledcích trochu podepsal :-) Ihned po doběhu jsme absolvovali oběd a vydali se střádat ztracené síly do svých chatek. Odpoledne nás čekal další trénink. Tentokráte jsme využili služeb našeho autobusu a vypravili se na nedalekou mapu Nová Špihle, kde jsme absolvovali paměťák. Jednalo se o skutečně lehký trénink. Připraveny byly dva okruhy po cca. třech kilácích a většina z nás absolvovala pouze jeden. Oblastní žebříček se na nás prostě neblaze podepsal. Byl to strašnej pocit, dívat se na malý děcka, jak hrajou honču a jsou plný energie, když udělat jeden rychlý krok je tak těžké :-(. Večer se pak odvíjel v podobné režii jako ten minulý, pouze někteří zábavy chtiví jedinci se bavili mimo areál a poněkud déle než předešlý večer. Já o tom však samozřejmě nic nevím, jelikož jsem velmi brzy odešel obnovovat ztracenou energii spánkem a když jsem byl při návratu probuzen, tak jsem se samozřejmě na hodinky nepodíval :-). Poslední den soustředění na nás opět čekaly dva tréninky a jelikož jsme poměrně spěchali s odjezdem, tak trvní následoval poměrně bezprostředně po snídani, což nebylo příliš luxusní. Naštěstí nám Zhusta dal povel, že se máme šetřit před Áčkama a z lesíka se máme vrátit nejpozději za 50 minut. Abych ale příliš nepředbíhal, na programu byly shluky v prostoru mapy Kamenný potok, ale na druhé straně údolí Doubravky, takže to byla v celku rovina, i když místy zprstřená poněkud nepříjemnými pasekami a hustníky. Jelikož jsme s realizací tréninku poněkud spěchali, tak každý z nás stavěl jeden se zhluků. Někteří chudáci to měli dost daleko, případně za údolím. Ti z toho opravdu nebyli příliš nadšení. Jinak však byl trénink vydařený, pouze některí jedinci si stěžovali, že neměli některé shluky nakreslené na mapě, což skutečně trochu vadilo. Jiným pak trochu vadilo, že dvě kontroly už byly na sudé-liché, ale myslím si, že to byla skotečně jen kosmetická vada, jelikož obě kontroly o které se jednalo se nabýhaly s poněkud odlišných směrů. Spěch, tolik typický pro dnešní dopoledne, pak pokračoval i při odjezdu a tak se stalo, že si nikdo nevšiml, že v autobuse je najednou nějak víc místa. Zbytek výpravy, kterému jsme ujeli se ale naštěstí dokázal vměstnat do Zhustova auta a všichni se tak šťastně dopravili zpět. Po obědě začala tradiční procedura balení věcí. Nikomu se do ní příliš nechtělo a tak jsme si po obědě svorně koupili ledňáky a strávili zhruba hodinu konverzací na velmi zajímavá témata. Zajisté nejzajímavěší bylo probírat Bořkovu nedávnou minulost. Ale abyste si někdo nemyslel, že jsme hodinu pomlouvali chudáka Boříka, tak došlo i na vznešenější témata - například jsme se bavili o chemických rovnicích a zpětných reakcích :-). Myslím ale, že na tomto místě nemá smysl dále rozebírat tuto část soustředění. Od toho máme v Polarise jiná místa, a nakonec i jiné lidi, že. To už se ale blížil čas druhého nedělního tréninku a tak se nám nevyhl úklid. Přesto, že jsme v chatce nadělali značný nepořádek se nám jej podařilo zdolat v poměrně krátkém čase a začátek tréninku se kvůli nám ani nemusel posouvat :-). Poslední trénink nepatřil k nejnáročnějším, ale chtělo se to při něm trochu snažit, jelikož se jednalo o scorelauf na 30 minut, který se dokonce běžel na fakáčích. Trénink měl jen dvě drobné vady. První bylo, že Zhusta povolil během tréninku časomíru. To byla trochu škoda, protože bez ní by to bylo zajisté o dost zajímavěší. Takhle každej přesně věděl, kdy se má vrátit. Druhou vadou na kráse bylo, že během tréninku lehce sprchlo. Teda vlastně spíš těžce, ale naštěstí pršelo jen asi čtvrt hodiny a tak nestačily ani promoknout věci, které si něhteré aktivky vyskládaly před chatky. Po tréninku následovala na soustředěních přece jenou trochu neobvyklá akce, a sice sbírání kontrol. Když měl Libor všechny krabičky zase pohromadě už nic nebránilo předat chatky (což kvůli Tesle neproběhlo zcela bez problémů), nastoupit do autobusu a vydat se na zpáteční cestu směr Brno. Tu část mezi Chotěboří a Ždárem nám spestřil Bořík, který se trochu důvěrněji seznámil s několika dívenkami z ABM a výrazně tím pobavil zbytek autobusu. A jak celé soustředění shrnout. Bylo to super, atmosféra byla dobrá, alespoň mezi námi, dorostenci. Terény byly také pěkné. Bohužel se je ale nepodařilo plně využít na oblži. Trochu však vadilo, že nás na soustředění bylo celkem zhruba 70, což bylo poněkud megalomanské. Navíc, nevím proč tam vlastně některý ty děcka jezdí, když pak v lese pochodují a trenérům se jen smějí do očí... Zelda Výsledky: Ostrý úhel pohledu
přispěli: Chrobák, Jára, Zelda, Zhusta Časopis orientačních běžců klubu ZBM Šéfredaktor: Jiří Zelinka Na vydání tohoto čísla se podíleli: David Aleš, Tomáš Dlabaja, Jana Gebauerová, Aleš Humlíček, Adam Chromý, Michal Jirka, Jitka Kabáthová, Bohumila Klangová Veronika Křístková, Martin Mazúr, Peter Mlynárik, Miloš Nykodým, Jakub Pracný, Petr Prokop, Martin Stehlík, Marie Stratilová, Václav Štěpánský, Martin Veselý, Jiří Zelinka, a Libor Zřídkaveselý Toto číslo vyšlo 6. května 2005 - v tištěné podobě |