Převzato z papírového vydání časopisu Polaris, při rozdílných tvrzením či údajích platí papírový Polaris. Některé části časopisu byly z různých důvodů vyjmuty.Slovo úvodemA máme za sebou jarní část sezóny. Začaly prázdniny a s nimi řada vícedenních závodů na které se většina z nás těší jako na příjemnou relaxaci s OB. Jaké to letošní jaro bylo? Každý z nás měl své výborné, dobré, ale i špatné výsledky. A jak Zelda napsal, vzpomínání na tyto úspěchy by vám mělo usnadnit právě toto číslo Polarisu. Moje snaha snížit počet stran se tak minula účinkem a s jistotou tvrdím, že máte v rukou nejobsáhlejší číslo Polarisu v jeho 62 číselné historii. Jaké tedy byly naše největší úspěchy? Jára s Danem se nominovali na ME dorostu do Šumperka a tam se jim velmi dařilo. Jára si domů odvezl 2 zlaté za individuální závody a jednu stříbrnou medaili za štafety, tu běžel společně s Danem a ten k ní ještě přidal jednu stříbrnou za klasický závod. Oběma gratuluji a přeji, ať se vám daří i v dalších závodech světové úrovně tak, jako v letošním roce. Dalším úspěchem se může pyšnit Chrobák s Rajmem. Oba dva se přesvědčivě nominovali na MSJ ve Švýcarsku a tak jim mohu jen pořát, ať se jim daří stejně jako Danovi a Járovi. Z velkých úspěchů je tím posledním nominace Olafa na srpnové MS v Japonsku. I on na nominačkách ukázal, že se dokáže dobře připravit a vyhrát nominační závod. I jemu přeji hodně štěstí a úspěchů jak na MS v Japonsku, tak i na Světových hrách v Německu. Z našich slovenských závodníků bych neměl zapomenout na Maza, který běžel jak v Šumperku, tak poběží společně s Janou Kršiakovou MSJ ve Švýcarsku. Ve výčtu dobrých výsledků bych mohl pokračovat, ale ne o všech lze v úvodu psát, a tak pro nás ostatní mám jednu větu. Trénujme, závoďme a užívejme si pěkných chvil v prázdninovém lese s mapou a buzolou a třebas budeme po podzimní části psát o úspěších dalších z nás. Prázdiny jsou dlouhé a tak v tomto Polarisu najdete skutečně velké množství informací o všech červnových závodech. Všemu pak vévodí velmi rozsáhlý materiál o nedávno skončeném Mistovství Evropy dorostu v Šumperku, ketré bylo pro naše barvy tak úspěšné. A tím slovem naše nemusíme myslet jen naše barvy národní... V tomto materiálu najdete mimo jiné i sedm rozhovorů s těmito aktéry MEDu, které byly vedeny přes diktafon, který mi zapůjčil Chrobák. Za to mu zde velice děkuji, jelikož bez jeho ochoty by byl materiál o hodně chudší. Diktafon je totiž skutečně jediná možnost, jak zaznamenat dojmy závodníků bezprostředně po doběhu. Skutečnot, že jsem měl diktafon půjčený, jsem samozřejmě využil i k tomu, abych přes něj vedl všechny zbylé, předem plánované, rozhovory. A nebylo jich málo! Výsledkem tedy je, že všechny rozhovory v tomto čísle jsou dělány naživo. A je to na jejich kvalitě skutečně poznat. Jejich zvukové verze by se pak měly objevit zanedlouho po vydání tohoto čísla Polarisu na internetu, takže si je budete moci nejen přečíst, ale i poslechnout. Závěrem bychom vás chtěli všechny o něco požádat. O prázdninách zajisté všichni navštívíte řadu zajímavých o-akcí. Podělte se o zážitky z nich s ostatními a pošlete mi o nich články do Polarisu. Pokud možno bezprostředně po jejich skončení. Ono je vždycky lepší psát článek hned, než si pak za čtrnáct dní vzpomínat, kdeže jsem to tehdy vlastně byl. Doufám, že tak v hojném počtu učiníte a po prázdninách bude co číst. Nádherné prázdniny plné pohody, odpočinku a orientačního běhu ve všech jeho formách vám přejí Zelda a Zhusta Výkon MěsíceOd uzávěrky minulého čísla Polarisu naši běžci zaznamenali mnoho pozoruhodných výsledků, přesto však skutečně nebylo nijak těžké rozhodnout, koho nominovat na výkon měsíce. Vždyť Jára Zimmermann se stal dvojnásobným dorosteneckým mistrem Evropy. Daleko obtížnější bylo rozhodnout, který z jeho titulů se stane výkonem měsíce. Nakonec jsem se rozhodl pro klasickou trať, jelikož je to přece jenom "opravdovější" závod než sprint, tudíž se výkonem měsíce stává Járův výkon právě na této trati. Výjimečně se však na tomto místě nedočkáte rozhovoru s nominovanou osobou, jelikož na konci tohoto čísla se nalézá rozsáhlý materiál o celém mistrovství, ve kterém je obsaženo hned sedm rozhovorů s žabiňáckými aktéry a mezi nimi i rozhovor s Járou bezprostředně po doběhu z vítězného závodu, který by vlastně patřil i na toto místo. Zelda Ještě větší kopec, než jste čekaliTakhle znělo motto šíleného dvojzávodu Continental cupu, který se uskutečnil na louce ve Vojtíškově pod Sviní horou v oblasti Kralického Sněžníku. Teplota se po oba dva dny přehoupla přes 30°C, azurová obloha, no prostě počasí spíše pro "zevling" někde u vody. V sobotu byl na programu předkrm v podobě middlu, v neděli pak hlavní chod - klasika. Sobotní middle se odehrál na malém prostoru pod hlavním kopcem, kde byla kvalitně a moderně namotána trať. Začátek byl v klasických jesenických kupkách, prostředek v hustnících. Závodníci si užili většinou bílého, lehce klackoidního a těžce kupkovitého lesa na výškové úrovni shromaždiště, nechyběl jeden menší horský hustník, nějaké to prameniště, samozřejmě vrstevnice, před koncem poslední metry mezi humus remízky a dlouhý doběh. Základem úspěchu tedy bylo nezkazit těžké kontroly, vyběhnout dva kopce, neusmažit si mozek a přikládat v závěru. To se nejvíce povedlo Olafovi, který byl druhý v elitě a také Raimovi a Danáčovi, kteří vyhráli své kategorie. Noc byla teplá, v hospodě na shromaždišti to žilo, zpívalo se a pivo teklo prý jako na vícedenních. :) Zde však přenocovala spíše jen část oddílu (zkušení kaliči). Ostatní zřejmě prohloupili variantou noci strávené v Hanušovické tělárně (nezkušení závodníci). Nedělní klasika se stala díky vedru dosti výživným závodem. Ve vyšších partiích se vyskytovala náročná severská podložka, hodně kopců a těžké až záludné kontroly v zeleném. Tratě byly časově trochu delší, ale to by ani tak nevadilo kdyby nebyla nouze o vodu. Občerstvovaček bylo na mapě sice spousta, ale nebyly však na ideálních postupech a na některých navíc došla voda. Přičteme-li k tomu ještě to úmorné vedro a délku tratě, vychází nám závod o velké pravdě, takzvaně "na morál" kde není na co se vymlouvat, buď na to člověk má nebo ne. Řada lidí si určitě hodně šáhla, řada lidí to zabalila, ale řada lidí ukázala svoji sílu. V šestnáctkách vyhrál Jára a Danáč byl třetí. V osmnáctkách ukázal svoji sílu Chrobák suverénním vítězstvím. V juniorech se podobný výkon povedl Raimovi. Dařilo se i holkám v béčkách, Evička vyhrála šestnáctky a Maruška potvrdila své sobotní vítězství v osmnáctkách. Otri V nedělní klasice dokázal Chrobák všechny své soupeře porazit rozdílem třídy a proto si zde můžete přečíst několik jeho názorů, týkajících se tohoto závodu. Zelda Výsledky sobota: Výsledky neděle: Mistrovství ČR ve sprintu 2005Letošní druhé mistrovství si první červnový víkend vzal na starost oddíl z Třebíče. Běžel se sprint, takže centrum závodu stálo přímo na hlavním třebíčském náměstí a prostorem závodu se stala především historická část města, židovské ghetto zapsané na seznamu UNESCO a park se skalnatým svahem nad řekou. Po příjezdu do Třebíče jsme se usídlili na zimáku a většina z nás využila tréninkové mapky. Tréninkový prostor byl zajímavý, určitě stál za shlédnutí modrý křížek u hlavní silnice (Adélce pomohl k 5.místu:-). To už ale vyrazily do města elitní kategorie, kde měl náš oddíl zastoupení v trojici Olaf, Libor a Palo. Olaf asi běžel hodně rychle, nezalekl se ani skal nad řekou, které seskákal, a tak se slušným náskokem vyhrál! Libor si doběhl pro 6. místo a Palo v jednom místě napoprvé nezvolil úplně správné pořadí kontrol, i tak byl 22. Pak už se otevřel a po chvíli zase uzavřel prostor izolace pro davy dorostenek, juniorek, dorostenců a juniorů. Startovalo se přímo na náměstí, pro první kontrolu již ale bylo nutné překonat řeku. Zde se odehrávala nejzajímavější část závodu - krátké postupy v židovském ghettu. Úzké krkolomné uličky a temné průchody byly zajímavým zpestřením závodu. Odtud jsme směřovali do parku a do skal nad řekou. Po návratu na "náš" břeh řeky jsme se krátce ukázali na náměstí na čtyřech diváckých kontrolách, oběhli kostel a byli jsme v cíli. Úspěšný byl především mistr Evropy (nepíšu tenhle článek moc včas:-) Jára, který si vyběhl bronz a Adélka, která by s o 4 vteřiny rychlejším časem doplnila dvojici bronzových medailistek. S příchodem vytrvalého hustého deště probíhali městem veteráni (dostalo se i na Mlýnka), takže ani moc lidí nevyužilo volného vstupu na věž a do dalších památek. Pak už proběhl jen neúspěšný pokus skupinky o přespání v Jihlavě a jelo se domů. Mistrovství bylo pěkné, po Třebíči byly dokonce vylepené plakáty, je jen škoda, že se nekonal veřejný závod, který by přilákal diváky v podobě dalších orientačních běžců. Martináč Na tomto místě se měl původně objevit rozhovor se zlatým medailistou Olafem. Bohužel jsem se s ním špatně domluvil a tak se rozhovor nakonec nepodařilo zrealizovat. Přesto si myslím, že jeho výkon si rozhovor zaslouží, a tak jej plánuji uskutečnit co nejdříve - snad na Zvůli. Zveřejnit bych jej pak chtěl ve zvukové podobě na netu. Zelda Výsledky: JOŽ OstopoviceJá jsem se céček v Ostopkách zúčastnila ze dvou důvodů:
Den se zdál pěkný, i když hlásili něco o pršení, ale jako vždy, předpověď je pro Pražáky, člověk musí počítat tak s 1/2 denní latencí, což se potvrdilo, odpoledne lilo jako z konve. Ale to už byl oblž bezpečně ukončen, aspoň co se závodění týče. Mno okolobrněnské terény všichni známe, já teda ty listnáče s prudkejma kopcema zrovna nemusím, ale už jsem šla do toho, tak což. Něco Žabiňáků tam taky bylo (elita oddílu předstírala rychlý běh v Třebíči), takže s kým promluvit před i po závodu bylo. Už cestou na start nám bujná zeleň napovídala, že se příroda ze zimy fakt zbráborala, což jsme mohli v lese náležitě ocenit. Já bych to nazvala bordelem, slušní svízelem. Byl prostě všude. Nevím, jak ti, co šli pozdě, jestli měli vydupaný silnice, ale my brzce startující jsme si připadali jak ledoborce. Za závod jsem sundala z noh odhladem tak 5kilo toho přítuly. Kontrol bylo přehršel, tak bylo co hledat. Ty 1,5m kopřivy si ale mohli odpustit, výmluva, že tam ještě před týdnem nebyly, je nepřípustná. Co jsem mohla oběhnout, to jsem oběhla, takže jsem se proběhla i po silnici mezi Nebovidama a Troubskem, cestou jsem zahlédla mladou matku-cyklistku s takovým tím vozejčkem s potomkem, se to nějak rozmáhá, prej jsou v tom děti hodný. Před cílem nás ještě Adams prohnal takovou černobezovou strání, no fuj. V cíli jsem byla ráda, že jsem v cíli. Nevím, jak dopadli ostatní, pohled pod článek napoví. Jelikož tam "nikdo" nebyl, taxem se do cíle doplazila v naší kategorii nejrychleji, body ovšem žádný...no, letos asi žně nebudou... Počasí dobrý, organizace aspoň podle mě taky dobrá, trať sice trochu moc kontrolovatá, mno, prostě normální oblž u Brniska. Iva Výsledky: ŽA - Čeřínek5. června se odjíždělo hodně brzo. Moc brzo. Bohužel už si nepamatuju v kolik, ale i právě kvůli tomuto odjezdu se pokusilo několik mladých odvážných závodníků neodjet v sobotu ze sprintu domů a přespat na místě. To se jim ale nepovedlo, a tak se nás to nedělní ráno sešlo u Bohémy dost a ještě mnohem víc. A proč? Jeli jsme si totiž zazávodit na poslední áčkové závody v letošní jarní sezóně. Běžela se krátká trať a centrum bylo v Rohozné. Byl příjemný teplý letní den a na shromaždišti nám čas zpestřovali pořadatelé jako vždy hudbou. Hudbou, která zaujala hlavně malého Ondru Ehla a předvedla nám ho jako skvělého tanečníka s výbornými pohyby a citem pro rytmus. No fakt mu to šlo! Však ještě uvidíme, jestli se prosadí spíš v oboru orientačním nebo tanečním :-) Les byl celkem průběžný, ke konci se objevilo na trati pár hustníčků. A o kopce zde rozhodně nebyla nouze. Nevím, jestli tomu tak bylo ve všech kategoriích, ale příchozí měli trať postavenou poměrně dost jednoduše. Na první kontrolu jenom pálit po cestičce, na druhou totéž. Ale trať se mi i přesto docela líbila. Nejdřív jsme nechali vyhlásit nejlepší kvality našeho oddílu a zaplácali jim. Po vyhlášení jsme sbalili batohy, stan, tyč s oddílovým lampionem a mnozí se na cestu domů ještě zásobovali skvělými koláči, které na shromaždišti ke konci závodů prodávali s úžasnou slevou! No a taková akce se přece nedá odmítnout :-) Cesta do Brna byla klidná. Další závody byly za námi... Evaak Po oba dny se výjimečně dařilo Ádě, a proto jsem jí položil několik otázek souvisejících s tímto víkendem: Výsledky: Nominačky MSJJe středa 8. června brzy ráno a já se vydávám již pošesté na nominační závod na MSJ. Tentokráte mám asi nejméně práce, neboť vše připavuje Jíra Strnad a jeho kamrádi z OK 99 Hradec Králové. Cestou se ještě stavuji na krátký výběh s Bořkem po tartanové dráze ve Žďáru nad Sázavou. Fouká silný protivítr a Bořkovi brzy docházejí síly. Navíc špatně počítám a tak náš pokus o limit na 5 km končí o kolo dříve, ale šance na splnění již stejně neexistovala. Na louku u Horního Dehtova (centrum loňského M ČR na KT) příjíždíme jako poslední, ale není kam spěchat a do startu závodu zbývá více než hodina času. V našem dresu je vidět jen Chrobáka, který usiluje o nominaci. Rajmo, který si o víkendu rozsekl koleno je jen divákem, ale jelikož je již nominován vlastně se nic nekomplikuje. 12:00 je okamžikem startu a také rozplétání nominační tajenky. Ta se letos zdála velmi lehká, hlavně když počet splněných limitů je zejména u holek k pláči. Diskuse koho nominovat a koho nenominovat už probíhala v předchozích 14 dnech a otázky jsou stále stejné. Co s těmi, co nezaběhli limit? Když jsme tuto otázku předem řešili s Laďou, Vaškem a Lubošem, shodli jsme se, že se budeme snažit vzít ty, kteří limit splnili a ti, co jej nemají, mají smůlu. Závod běží a mně se v hlavě honí myšlenky, jestli už konečně jednou dopadnou ty nominačky tak, jak jsme si je v našich diskusích představovali. Nedopadnou. Tedy jak se to vezme. V juniorech vítězí Hóna Beneš a má tak jistou nominaci. Druhý dobíhá Chrobák. Jsem hrozně rád, nominaci jsem mu přál a jeho výsledek je tak dobrý, že snad nikdo nebude jeho nominaci zpochybňovat. Přece jen je třeba říci, že je to první 17-letý junior, kterého jsme na MSJ nominovali. Palymu se opět moc nedařilo, ale přece jen on na MSJ určitě patří a získává tak páté nominační místo. O tom šestém jsme vedli delší diskusi. V kursu byla dvě jména Ondra Holas (ten běžel výborně - byl třetí s velmi malou ztrátou) a Broňa Přibyl (tomu se více dařilo při jarních žebříčcích). Po prodiskutování pro a proti se přikláním na stranu Ondry Holase a je tak v klucích nominováno. Juniorky - zase oříšek. Vítězí Janča a její náskok na druhou Ivanu Bochenkovou, která si jen tak přišla zaběhnout je zdrcující. Naše představy se mi v hlavě bortí jako domeček z karet a já začínám uvažovat opět varianty, o kterých se mi zdálo v předchozích 14 dnech. Shodujeme se, že vezme i závodníky bez limitu. Všichni čtyři píšeem svá jména na papírek, abychom se vzájemně neovlivňovali a dohodovací řízení plánujeme až u jmen, na kterých se neshodneme. Neváhám a píši své tři favoritky. Ostatním to přece jen trvá o chvilku déle, ale překvapení je na světě. Nebude o čem diskutovat, všichni se shodujeme na třech jménech, a tak k již dříve nominovaným Panchártkové, Krčálové a Karochové (na té jsme se shodli jako na jediné 18-tce) přibývají Krafková, Hrušková a Spurná. Odcházím ke komisi reprezentace, tu zde dnes zastupuje Kipli a Petr Weber. Přednáším náš návrh a krátce zdůvodňuji naši nominaci. ... další chvíle vzhledem k věcem, které se odehrály nechci komentovat ... . Vím jen, že okolo 16. hodiny vypínám mobil a vydávám se na cestu k domovu s vědomím, že mám další nominačky a nominaci za sebou.
Co napsat závěrem? Gratuluji Chrobákovi k dobrému výkonu a přeji mu hodně štěstí a dobrou formu na MSJ. Rajmovi pak jen to druhé a přece jen více toho štěstí, vžyť je to vzhledem k jeho věku jeho poslední MSJ. Zhusta Výsledky: Moje první české závodyPo úspěšném složení všech zkoušek na Danmarks Techniske Universitet jsem se na začátku června vrátil do Brna a nebyl bych pravý orienťák, kdybych se ihned nezúčastnil nějakých závodů. Na víkend 11.-12. června připadl OBLŽ Brněnské oblasti spojený s Českým ŽB. Na pořadu byla krátká trať na Milovech a klasika v areálu Martina Koukala ve Žďáru. V sobotu ráno jsem tedy zase po dlouhé době stepoval u Bohémy. Řeknu vám, že jsem měl problém některé poznat, jak se za ten rok změnili, ale jedna věc se nezměnila, a to pozdní odjezd autobusu. I když pokud si pamatuji, tak loni aspoň opozdilci zavolali, ať na ně počkáme :-), ale nakonec jsme se vypravili, a tak se tedy můžeme přesunout k závodům. Centrum bylo na dobře známé pláži u Milovského rybníku, centru JMS2000. Počasí bylo téměř ideální - polojasno a ne zas tak velké vedro. Muži měli trať 6 km a 240m převýšení. Marně jsem si snažil představit, co to převýšení znamená, protože za poslední rok jsem na závodech dostal jen délku tratě a o převýšení se nikdo nezmiňoval. No asi to bude tím, že v okolí Kodaně má největší kopec, který můžete vyběhnout, asi 30m. Nakonec trať nebyla až tak kopcovatá a myslím, že se většině závodníků líbila. Za zmínku určitě stojí, že v hlavní mužské kategorii se sešla velmi velká skupina Žabiňáků, a tak se tento závod odehrával v duchu malého oddílového přeboru, v kterém se však stává slavným jen poslední z nás. Tohoto "Černého Petra" si pro dnešek odnesl Otri. Poněvadž byly závody blízko Brna, tak se na noc jelo zpátky domů, což se odrazilo na nedělní docházce. Když jsem ráno v šest vstal a viděl, jak pěkně venku prší, tak jsem také začal zvažovat svou účast. Nakonec jsem se rozhodl vyrazit a určitě jsem nelitoval. Za Brnem se počasí zlepšilo a na shromaždišti už bylo příjemně teplo a sluníčko. Na pořadu byla klasická trať u Pilské nádrže. Shromaždiště bylo skromné a kvůli problémům s rozhlasem i docela tiché. Aspoň se všichni mohli soustředit na svůj výkon. Terén byl rovinatý a tratě tudíž hodně dlouhé, což moje nohy velmi silně pocítily. Na malé mapce byla chlapská 14,5km dlouhá trať velmi zamotaná a i notoričtí DISKaři by si našli své místečko, kde si svůj závod zkrátit (že O**i ;-)) Pokud si dobře pamatuji, tak všichni svůj závod dokončili a s menšími či většími šrámy jsme uzavřeli druhý ze tří červnových závodních víkendů na Vysočině. Díky mému statečnému výkonu a neúčasti našich nejlepších závodníků ze soboty jsem se stal největším Žabiňáckým loosrem v kategorii H21B - o fotku s autogramem prosím piště mé sekretářce :-). Brabík Výsledky sobota: Výsledky neděle: Nominačky na MS v JaponskuVidíte tu ukázku mapy? To je terén severně od Balatonu. Dá se říci jediný terén v Evropě, který je podobný tomu, co čeká na závodníky v Japonsku. Se tedy domníváme. Protože to, co čeká na reprouše v Japonsku, neví vlastně pořádně nikdo. Neví to Otri, neví to ani George, dokonce to neví ani Vašek Král, který nás s radostí posílal v Jeseníkách na své ultra-long- distanciální tratě, ale aspoň že tam bylo hezky a svítilo sluníčko, že jo Vašku? Takže příště i vodu na občerstvovačkách :-) Smysl nominačního závod je nejen závod v co nejpodobnějším terénu, ale taky ukázat, že se dokážeš připravit na den D, jako na MS. V dospělém manšaftu se nahraje na výsledky na fedoších a jiných českých akcích. Prostě pokud nemáš výsledek z MS, tak si v sobotu 12. června stál na startovní čáře s naprosto stejnou šancí, ať už ti říkají Olaf anebo Otri (sorry Jiříku, že už si tvé jméno beru podruhé do pusy). Jsou právě 2 měsíce do zahájení 22. MS v OB v japonském Aichi, jenže není 30°C, není ani 80% vlhkost. Přesto má dnešní middle taktéž brutální parametry, bude mapově náročný a o tom humusu pod nohama se už nemá smysl bavit. New Balance nedávno rozjel novou reklamní kampaň, hlavní motto: For Love or Money? Extrémní tratě, které běhají eliťáci, by asi většinu lidí úplně odradily. Někdy ti to běží, nezastaví tě nic, někdy to nejde, bojuješ a nadáváš, ale v cíli stejně vyloudíš úsměv. To je asi o tej lásce. A proč sem strkám ty prachy? Protože po 12 letech hostí MS opět jiný kontinent než Evropa. Po Severní Americe (kde běžel Libor) je to tentokrát Asie. Letenka a skoro 3 týdny v Japonsku to je slušné prize money :-) Dnes si na svazových stránkách můžu přečíst titulek: Tomáš Dlabaja vypálil ostatním rybník. Před nominačkama mě vševědoucí Béďa nepasoval vůbec mezi favority. Ale skoro se nedivím. Nominovat se měli 4 muži, 2 už téměř jasní - Horáček, Jedlička. Takže jen 2 místa. A tohle mi bylo jasné už od zimy, kdy jsem se rozhodl udělat "maximum" pro nominaci a i kdyby to nevyšlo, tak alespoň získat dobrou zkušenost do dalších let, o tom, co vše je potřeba udělat na cestě k nominaci. Recept není tak těžký, prostě pořádně natočit a pak spoustou kvalitních tréninků eliminovat mapové chyby až na úplné minimum :-) Rovná se dřina, dřina a dřina. Ale když je kolem vás dobré prostředí, tak to je docela v pohodě. A musím říct, že jsem se orienťákem letos hodně bavil. A tím myslím vše, co se kolem točí. Od dobré party v sauně, od vzájemné motivace na tréninku s dorostenci a až po to, že jste mi moc nenadávali, když jsem s váma kolikrát nešel na pivo :-) Díky. Tuhle akci velmi pěkně popsal sám nejvyšší repre-kouč na svazových stránkách www.orientacnibeh.cz, koho by to více zajímalo. Dovolím si část článku zkopírovat, abych se od té startovní čáry v úvodu dostal do cíle. V mužích se zaskvěl Tomáš Dlabaja, který odcestoval k Balatonu na vlastní pěst o něco dříve, aby si navykl na specifický terén. Vyplatilo se. "No docela jsem to pokazil," tvrdil Olaf v cíli. Paradoxně tou dobou vedl o devět minut... A když ho nedokázal porazit ani Michal Horáček, bylo o první nominaci na MS jasno. Olaf Výsledky sobota: Výsledky neděle: Vlhká JedovniceTaky se vám zdá, že spojení Vlhká Jedovnice je něco obzvlášť hnusného? A to vůbec nemusíte vědět, kde Jedovnice je a proč je vlhká. Jedovnice je totiž zkratka "jedovaté čarodějnice". Řek bych, že před vlhkou jedovatou čarodějnicí by utek i Ivan, a ten se v lese vyznal (a nemusel s sebou vláčet bicykl). A tak vlhká Jedovnice nezklamala ani nás, účastníky 5. a 6. závodu ČP MTBO. Sobotní krátká trať byla suchá, místy mokrá, občas víc. Ale to už jsem psal v úvodu. Na start nad vesnicí projížďka pěkným švihem. Trochu zrada, že start byl v poli (asi 100 m od lesa), tudíž nebylo, kam se vys.. No nic, s pocitem, že těch pár deka navíc ještě nikoho nezabilo jsem vyrazil na "příchozí" mužskou trať H19B. Hned po startu jsem se vydal o jednu cestu vedle, nebyly však naštěstí pod velkým úhlem (a měla lepší povrch, takže ztráta jen minutu a půl :) ). No a pak se to tak šněrovalo, lesík to byl pěkný, kontrola v Senetářově taky, a jak tak jedu dolů lesem pěkně přímo na další kontrolu, dostávám úmornou střevní křeč (přece jen jsem se těch pár deka měl někde zbavit..) a stižen stigmatem skalpelu profesora Bodnera jsem kontrolu přehlíd a podjel ji asi o 800 metrů (ztráta 4 minuty..). Na další jsem to prubnul kousek lesem, což podle mezičasu nebyl asi tak špatnej postup. Dyž se tak znova dostávám do rytmu, začalo se stmívat. Před očima mi zablikala housenka DISK-LIMIT a pomalu jsem se poohlížel po místu na vhodný bivak. Kuknu na digi a vidím, že je teprv půl třetí, no je to možné, toto? Vysvětlení se dostavilo záhy, z oblohy vyřinuly se kvanta krupp-essen. Přilba s ďurama je vjec praktická a fajna, asi jako dyž jíte vidličkou polívku. Kroupy přešly v liják. Po tomto úvodním orgasmu Jedovnice zvlhla a už tak zůstala aj na nedělu. Pořadatelé všechno zvládali excelentně. Displej s okamžitým časem a pořadím u vyčítání je dobrá věc. DJ Urban :) se neflákal přes den ani večer (neúnavně prokládal Blodhound Gang Kabáty a Horkýže Offspringem a pouštěl se do reje zablácených a umytých tancujících těl). Sláva vlhkým vítězům a ještě vlhčím poraženým! V sobotu v elitě dominovali staré esa Michaela Gigon a Jarda Rygl. V neděli pak vyhrála Michaela Lacigová a Lubomír Tomeček (Rygl byl disk). Nedělní trať byla na druhé straně od rybníka a mokrá, místy vlhká byla už od začátku. Legrační byl dlouhý postup diagonálně přes mapu (s různými obměnami u všech mužských kategorií - holčičí sem neviděl), který všichni co znám celkem zmršili a jeli spodem - asi se jim (jako i mně) zalíbila možnost si zabajkovat na červené turistické značce :) . Tuž to je všechno, děvuchy a synci moji. Ve vlhké Jedovnici sem se zase ujistil, jaký pěkný sport jsme si to zvolili :) Ondra Šňupárek Výsledky sobota: Výsledky neděle: MČR KrátkáTak jo - začnu tradičně, asi jako všichni ostatní. Minulý tejden mě ve škole přepadl Zelda s tím, že nemá nikoho, kdo by ostatním svěřil své osobní dojmy z MČR na kr.t. A když zvolil taktiku, že to určitě zvládnu, blahosklonně jsem souhlasila. Moje zvýšené sebevědomí začalo povážlivě klesat hned, jak jsem zjistila, že si z této víkendové události mnoho věcí nepamatuju :-(. Takže doufám, že nebudete moc přemýšlet nad správností mých informací, protože moje paměťová kapacita není největší... To, v čem mám naprosto jasno je, že se tahle událost odehrála o víkendu 18.-19.6. Od Bohémy jsme kupodivu vyjížděli v opravdu sympatickém čase (9:30), takže i ti, kteří se nacházejí v části Brno-venkov si mohli trochu pospat, což není nikdy na škodu, hlavně o víkendu… Autobus se ubíral někam směrem k Novému Městu na Moravě, kde bylo shromaždiště situováno na opravdu romantickém prostředí - u velkého rybníka. Jedinej problém, kterej trochu na té romantičnosti ubíral byl, že rybník byl vypuštěnej :-). Ale teď už vážně k věci…Start 00 byl ve 12:00 a nejpozděj do 12:15 už všichni museli stepovat před chatovou oblastí a čekat, až je pustí na předstart. Ti, co startovali pozděj, měli ještě hafo času objevovat krásy dětského táborového kempu (vážně nechápu, proč byl kolotoč přivázán řetězem...) I přes to, že jsem startovala hódně pozdě, byla ještě na startu hlava na hlavě. Takovou malou motivací před závodem pro mě bylo, že jsem běžela rozběh A. Aspoň jednou ty áčka poběžím, říkala jsem si :-). Hned po startu začalo pár neodkladných problémů - mapovej start byl uprostřed hustníku, cesta na první kontrolu byla hustníkem a první kontrola byla taky v hustníku - omyl - většina kontrol byla v hustníku :-).Takže pak jsem zažila asi půlhodinovou hru na téma "Kde to sakra vlastně jsem???". Po tom, co jsem konečně našla cíl, a že mi to dalo zabrat, jsem usoudila, i bez komentátorského příspěvku na mou osobu, že mi to na postup asi vážně nevyjde. Co se dá dělat, člověk si časem zvykne :-) Do nedělního finále se myslím dostala Evička, Dan, Adam, Milouš, Štěpán…hmm že by Zelda??? To fakt netuším. Pokud jsem na někoho zapomněla, tak sorry! No a zbytek sobotního odpoledne před odjezdem se každej jal trávit po svém - například já osobně jsem si čas krátila útokem na meloun ve stanu Zlíňáků. Druhej den byl odjezd plánován na 7:00, což byl zas oproti sobotě krajně nesympatickej čas. Ti lepší to vytušili už předem a přespali na shromáždišti. V 9:00 jsme byli jako na koni v centru dění. Ti lepší, co ještě nebyli schopní vstávat, zaručeně probrala celá igelitka hrášku z velkovýrobny od Marušky ze zahrádky (já nevím, ale myslíte, že by se na zahrádku vešlo 40 kg hrachu??). A potom už zase do lesa. Dneska jsem nemusela čekat dlouho na start, protože finále A startovalo až od času 100. Vzhledem ke včerejšímu výsledku jsem byla já ten prošlapávač cestiček :-) Svůj vpád do lesa jsem měla ale dobře načasovanej, neboť hned na jedničku jsem potkala televizi. Podotýkám, že to bylo v hustníku, u bažiny - takže to bylo veselý. Stejně se mi to v tom lese nelíbilo, i když nikdo nezapomenul po zhlédnutí mé mapy zase prohlásit - vy ste to měli tak hezký…ze zkušenosti - D16 to mají vždycky hezký :-). Zase nemám moc potuchu, jak se ostatním dnes dařilo - určitě dobře :-). Myslím ale, že od nás někdo určitě vyhrál, protože si pamatuju, jak Chrobák vyřvával "Žabinýýýýýý". Jo a eště si pamatuju, že tam byla úplně výborná pekárna. Měli naprosto symbolický ceny (koblih za 4 Kč), což jsem šla několikrát ocenit. Hej, dostanu něco za reklamu??? To je asi všechno, co můžu k této akci říct. Uznávám, není toho mnoho a je to nehorázně zmatenej blábol, ale snažila jsem se stručně sdělit (podle mě) důležitý věci. A slibuju, že až budu příště zase jednou pověřená něco sesmolit, vezmu si s sebou zápisník a budu si dělat poznámky :-). Jítka Na MČR na krátké trati zaznamenali naši závodníci nejeden úspěch, a tak na tomto místě můžete nalézt rozhovory s třemi z nich. První na řadě je novopečený mistr republiky na krátké trati Danáč: Teď je řada Evaakovi, která překvapivě vyhrála sobotní rozběh a v neděli skončila na sedmnáctém místě. No a jako poslední je na řadě Steeve, který jel na MČR především sbírat zkušenosti, ale nakonec z toho bylo vynikající 11. místo. Zelda Výsledky kvalifikace: Výsledky finále: Jukola 2005Viděl jsi někdy startovat 1350 chlapů na prvním úseku? Viděl jsi někdy slunce ve 3 ráno? Tak to jsi asi nebyl nikdy na Jukole. Jukola jsou největší štafetové závody na světě. Startuje se hodinu před půlnocí a 7. úsek přibíhá do cíle obvykle mezi 6-7 hodinou ranní. Ženská obdoba se jmenuje Venla a běží se už odpoledne. Víš, čemu se říká príma-žůžo-dobrodrůžo? Vylítat v 13:00 hodin v sobotu (=v den závodu) z Prahy ku Helsinkám. Není to sice moc brzo, ale tak nějaká rezervička tam je. Že o tu rezervu můžeš přijít už v Praze? Tak možný to sice je, ale z hlediska statistiky téměř nepravděpodobné. Říkám klukům, co spolu letíme: No Žokej letěl před týdnem do Stockholmu a zapomněli mu dát do letadla zavazadla. Ta pak přiletěla až o 2 hodiny později. Naše reakce: No tak to bychom byli v prdeli. Pak se naše letadlo rozjíždí k runwayi, pak se zastaví, pak zachrastí repráčky a …: Hovoří k vám kapitán, máme problém! Naše reakce: To máme a jakej! :-( Po opravě řízení opouštíme český vzdušný prostor s 1,5 hodinovým zpožděním. Naštěstí v letadle sedí skot Johny, bývaly student z Oxfordu, co běhá orienťák jen tak "for fun". A může nám pomoci. Půjčuje v Helsinkách na letišti auto a vyrážíme na Jukolu. Jenže auto se po 5 km posralo. Vrátili jsme se do půjčovny, dostali jiné a tentokrát už zdárně dojeli. A hlavně včas. Shromaždiště obrovské. Taky jak jinak. 15 000 lidí je 15 000 lidí. Před 11 hodinou ulehám do stanu, abych byl fit na ranní finiš. Z rozhlasu slyším, že se chystá start 1. úseků, pak velkej dusot a usínám. Venku stále světlo. Asi ve 2 se probouzím. Ve stanu tma jak v pytli, vidím Žokeje. Tak co, jaks to rozběh? Jaký to bylo? Žokej zdárně bojoval 90 minut, jenže v závěru v žaketu tropil chyby = 151. místo. Bohužel ani ostatním borcům Söders Tyresö se nedaří. Koukám ven a je tam skoro jako ve dne?! Šok, ale ještě si zdřímnu, vypadá to, že budu mít hodně času. Ve 3 hodiny vylézám ven. Na horizontu už sluníčko.Zdá se, že bude dnes móc pěkně. Sleduju závod. Spíkr hlásí statistiky a informuje kolik lidi z kterých úseků se ještě nevrátilo z lesa. Mnoho klubů dostává i 3 úseky :-) Spousta favoritů chybuje. Vítěz Tiomily, Sosákovo Södertälje dnes nedá asi ani první dvacítku. Vše nasvědčuje opakování loňského dramatu. Kalevan Rasti vs. Halden, Thierry vs. Wingsted. Jestli byl loni favoritem Wingsted, letos o Thierrym nikdo nepochybuje, že je nejlepší na světe. A taky že jo, Kalevan vítězí o 3 minuty. Jaké to bylo v lese: finské mapy jsou o mnoho detailnější než švédské, ale samozřejmě priorita vrstevnic je stejná. Pořadatelé se vyhli zabušeným částem a protáhli nás nejkrásnějšími partiemi lesa. Technický závod, náročná podložka, ale kdo měl dostatek síly, mohl letět, nejlepší průměr na km byl 6 minut. Na startu všechna světová esa, takže se není čemu divit. Já jsem si z lesa odnesl nádherné dojmy. Součet chyb asi 30 sekund na 15,5 km a posunul jsem náš klub z 90. na 65. místo. Po závodě jsme se roztáhli kolem stanu, opalovali a vychutnávali pivčo, dokonce i naši borci ze Stockholmu si dovezli české Plzně a Kozly :-). A jak se vlastně dostanem zpět na letiště? Bet s Vaškem šli na stopa. My to budem řešit až dopijem. A štěstí přeje připraveným :-), jedna dcérka z klubu zaslechne náš rozhovor a domlouvá nám odvoz s nějakým sportovním gymplem. Rovná se mikrobus, samé baby a já s Žokejem. No není tu krásně? Olaf Výsledky Venla:
1. Ulricehamns OK 2:37:36; 2. Rastikarhut 2:39:21; 3. Stora Tuna IK 2:40:17; Výsledky Jukola:
1. Kalevan Rasti 7:41:17; 2. Halden SK 7:44:59; 3. Vehkalahden Veikot 7:47:21; ... ; 65. Söders SOL-Tyresö 8:42:44; MED aneb Kde domov můj? hitem letošního léta!Je tu pátek před posledním víkendem letošního školního roku. Neúprosně se blíží vrchol dorostenecké o-sezóny - MED. Letos se koná v ČR, v okolí Šumperka, a tak se samozřejmě vydáváme fandit Járovi, Danovi a Mazovi, kteří zde budou reprezentovat své země. Cesta vlakem sice neproběhla bez komplikací, daných zpožděními, ale ty se nakonec více méně vykompenzovaly, a tak jsme byli v 16:00 v cenru Šumperka a mohli sledovat start prvních závodníků. Centrum závodu bylo situováno do amfiteátru v parku bezprostředně sousedícím s centrem města. Vše bylo vidět jako na dlani. Start a cíl byl na pódiu, pod kterým vedl divácký úsek, po kterém už ale běžci téměř nezmizeli z dohledu. Závodníci startovali neobvykle po 15 vteřinách, v rámci kategorie vždy po minutě, a tak to šlo ráz naráz a pořád se bylo na co dívat. Divácká kulisa byla velmi početná, a tak měl závod tu pravou atmosféru. Jako první z Čechů startuje Martina Jirčáková. Po ní následuje Zuzka Hermanová. Na divácké se zatím nic neděje, ... ale Martina už je tady! Zatím vede, překvapivě :-). Startovala druhá. Poté se na trať v rychlém sledu vydávají Aleš Malý a Tonda Bednařík. Bezprostředně po tom se v W16 dostává do čela před Jirčákovou Švýcarka Tritschlerová. Škoda, že tak brzo... To už ale všichni čekají na Zuzku Hermanovou. Je tu - vede! Ve stejnou dobu se vstříc první kontrole vydává Jindra Hlavová, naše druhá startující v W16. Poté, co zmizí v ulicích, se všichni přesouvají k diváckému úseku. Aleš už je tu a chvilku za ním Tonda. Oba vedou! Zatím to vypadá na velký český den! Chvilku se nic neděje, ale to už se k divácké řítí Jindra. Vede, jako zatím každý. Do lesa se vydává Matěj Klusáček a Lucka Machútová. Za čtyři minuty po nich na to jde Štěpán Holas. Chvíli se nic neděje a pak se vydávají do lesa další holky. Ve W16 Míša Procházková... To už ale Klusi dobíhá. Je druhý. Před ním zůstává o 9,1 vteřiny Ukrajinec Yauheni Dzedavets. A po něm je tu i Lucka Machútová. Té se ale nedařilo, průběžně "až" čtvrtá. Hned potom startuje jedna z našich největších nadějí na medaili Štěpán Kodeda. Hned po startu letí za mohutného povzbuzování jako blesk. Jen aby to vydržel... Po chvíli tu je Holy. Je stejně jako Klusi druhý. Zaostal o víc než půl minuty za Andreou Seppim z Itálie. To je překvapení! V tuto chvíli Češi vedou jen ve W16, ale i tak to nevypadá vůbec zle. Startuje Šárka Svobodná, snad se ve W18 ujme vedení... Z lesa se vrací Míša Procházková a té závod sedl. Je první o 16 vteřin před Jindrou! To už se ale blíží čas Danáčova startu. Všichni žabiňáci drží palce. Danáč mizí v zástavbě a ... vynořuje se z ní Kody, a vede! To by mělo vyjít... Do lesa se vydává poslední W16ka Ivana Bochenková a za ní poslední W18ka Monika Doležalová. Poté startují v rychlém sledu dvě obrovské naděje na medaili. V pravdě domácí šumperský Vojta Král a Jára Zimmermann, kteří se vydávají na trať jako poslední z Čechů. To už se ale vrací Danáč. Je až sedmý, vmáčkl se těsně před Tondu Bednaříka... Vydávám se do cílového prostoru, abych mu položil několik otázek. Musím ale dlouho čekat, než ho pustí jeho reprezentační kolegové, trenéři a kdoví kdo ještě. Už si ho ale vedu stranou a pokládám první otázku... Mezitím dobíhají, aniž bych to nějak významěji zaregistroval Ivana Bochenková na průběžném čtvrtém místě, bezprostředně za duem svých reprezentačních kolegyň Procházkovou a Hlavovou. Zatím vede Maďarka Péley, která doběhla chvíli před Bochenkovou. Škoda, tady už z toho zlato nebude... Poté dobíhají bez mého povšimnutí ještě Monika Doležalová jen pár metrů před Vojtou Králem. Monika je zatím čtvrtá a Vojta třetí. Vojta je zjevně zklamán, v obou kategoriích ale vedeme... To už ale slyším hlasatele, jak křičí, že dobíhá Jára s půlminutovým náskokem. řvu na něj ať pohne. Je v cíli. Opět čekám, aby mi odpověděl na pár otázek. Trvá to dýl než v případě Dana :-). Mezitím dobíhá litevec Jonas Gvildys na druhém místě v M18. Domácí Vojta je bez bez medaile čtvrtý... To už je ale Járá konečmě "můj"... Končím rozhovor s Járou a vtom dobíhá Mazo, který startoval jako poslední. Dnes se mu nezadařilo, končí po až 55. žádám ho o pár slov pro Polaris.. Odvětí, něco v tom smyslu, že raději ne a ukázal mi jakou obrovskou chybu tam udělal. Na to, že to bylo fakt lehký, celkem dobrej kufr :-). A jáká je tedy naše bilance. Máme pět medailí, z toho tři zlaté. To před startem nikdo asi nečekal. Škoda jen těch holek šestnáctek, ale štíbro a bronz taky nejsou k zahození. S přehledem se ujímáme vedení v poháru národů před Švýcary a Rusy. A jak z toho vyšly Žabiny? Jedno zlato! To je hlavní a pak 11. a 55. místo. Vcelku nevyrovnané výsledky... To už se ale vše chystá k slavnostnímu flowers ceremony. Na podiu se střídají vítězní běžci všech kategorií a mezi nimi i pět Čechů. Atmosféra je vynikající. V Šumperku panuje obrovská spokojenost... Tím skončilo první dějství MEDu. Všichni se rozcházejí na ubytování. S tím máme trochu problém, jelikož pořádně nevíme, kam jít. Ptáme se Veseláčka, kde můžeme složit hlavy. Ten nás posílá na prezentaci a tam nás za němého přihlížení Dejva skřajznou o doplatky za Olafa a Steeva a dokonce i za ubytování na tuhle noc, které jsme neměli objednané :-(. A přitom ALjoša říkal, že nocleh bude v pohodě a především zadarmo. No prostě jsme se zase jednou nedomluvili. Po menších problémech jsme pak otevřeli školu a dostali se do naší třídy, kde budeme trávit další dvě noci. Poté se vydáváme za něčím k snědku do centra Šumperka. Nacházíme pohodovou pizzérku a těšíme se na další den, kdy po nejlepších evropských dorostencích vyzkoušíme záludnost lesa i my, obyčejní smrtelníci... Ráno se probouzíme s tím, že nevíme, jak se dostaneme na shromaždiště v deset kilometrů vzdálených Hraběšicích. Neztrácíme ale hlavu. Jelda má tři místa. Zbývá nás ještě šest... Olaf domluví další čtyři místa u Maďara, který bydlí také ve škole. Zbývají dva... To se nějak vyřeší... Někdo pro ně zajede ze shromaždiště... Na místo určení se první dostává skupinka jedoucí s Maďarem, Jelda má drobné, půlhodinové, zpoždění. No nevadí, jsme tam taky včas. Mezitím už Martin po shromaždišti shání někoho, kdo by mu půjčil auto, aby mohl zajet dolů do Šumperka pro poslední dva z nás. Nakonec se mu to daří a všichni můžeme zdárně sledovat průběh vrcholu dorostenecké o-sezóny, závodu na klasice. Závod nemá pochopitelně takový spád jako včera, vše se rozjíždí dost pomalu. Všec ale ožívá, když se z lesa řítí první česká závodnice. Je jí Lucka Machútová. Startovala čtvrtá. Dobíhá první. To ale ještě registruji pouze z rozhlasu, jelikož musíme postavit oddílový stan... Chvíli po ní se na sběrce objevuje Martina Jirčáková a také vede. I ona však šla hodně na začátku... Všichni netrpělivě čekají na Aleše Malého, prvního startujícího v M18. Po nějakých deseti minutách se objevuje na sběrce. Základní čas je 79:27. Za chvíli se však přiřítí Rus Alekhin startující o čtyři minuty po Alešovi a je po vedení. Dnes to nevypadá na úspěch... Nyní se naděje začnou ubírat k Tondovi Bednaříkovi, který by už měl být na sběrce, pokud chce porazit zatím vedoucího Švýcara Hubmanna., který startoval jako první. Tonda to ale nestihne, je o tři minuty pomalejší. Švýcar musel jít skvěle... Skoro dvacet minut se nic neděje. Čeká se na Matěje Klusáčka... A už je tu. Porazí Hubmanna? Ne, je o necelou minutu druhý... Jára s Danem to budou dnes mít těžký... Zprávy z lesa hovoří o tom, že na rádiu velmi dobře běží duo českých závodnic Hlavová, Procházková, které šly čtyři minuty po sobě. Dobíhají však jen s dvouminutovým rozestupem. Procházková je první, Hlavová druhá. Chvíli po té se na doběhu objevuje Monika Doležalová v W18. Pod dojmem, že to zkazila jen doklusává do cíle, ale přesto vede. Po ní už čekáme na Holyho. Na vedení to stačit nebude. Dostává od obhájce titulu, Krajčíka ze Slovenska, dvě minuty a je zatím druhý. Uvidíme, co s tím udělá včerejší vítěz Kody... To už se ale pomalu blíží doba, kdy by tu mohl být Dan. Zprávy z lesa hovoří, že jde se Švýcarem a oba budou hodně vepředu. A je to tu. Dan je v cíli a je první, kdo dokázal porazit prvního startujícího Hubmanna a to hned o 6 minut! A hned v závěsu za ním dobíhá Ivana Bochenková se Zuzanou Hermanovou. Ivana vede v W16 před Míšou Procházkovou a Zuzana je devátá v W18, kde se před Moniku Doležalovou dostala o tři vteřiny Ruska Oleynichenkova. Škoda toho finiše... To už ale Dan rozdává rozhovory a o jeden z nich jsem ho požádal já. Dodělávám rozhovor s Danem a přemýšlím, jestli už proběhl Vojta Král. Asi ano... Ne teď je na doběhu a jde pěšky. Zranil se. Terčíky má ale všechny a dochází si pro průběžné devatenácté místo. To je velké zklamání. Vojta odjede bez medaile! Za chvíli by tu měl být i Jára. Skutečně nemusíme dlouho čekat. Jára porážel Dana na rádiu a poráží ho i v cíli a vede! Rýsuje se druhý mistrovský titul... Opět musím počkat, než se dostane ven z prostoru cíle a už žhavím diktafon... V lese už nezbývá mnoho závodníků. Na doběhu se však pořád ještě neobjevil Mazo, a Taky Šárka Svobodná, včerejší vítězka sprintu. Oba se objevují na doběhu téměř zároveň. Mazo je v cíli trochu dřív. Šárka hned za ním. Mazo běžel skvěle. Je zatím osmý. Šárka je pátá. Opět zkouším Maza požádat o rozhovor. Během toho se však přiřítí z lesa Kody. A vede o dvě minuty. Neskrývá radost. Vypadá to na druhé zlato pro něj. Vraťme se ale k Mazovi. Tentokrát už neodmítá, takže tady je to, co jsem rozluštil z nahrávky, kterou jsem pořídil. Pokud to není přesné, tak se omlouvám, bylo tam dost hluku, Mazo furt mluvil mimo mikrofon a slovenština není zrovna můj rozdný jazyk. Takže Slováci prepáčte! Nyní už se z lesa vracejí především opozdilci. Je dobojováno. Česká repre může slavit. Nejen že se podařilo včerejší výsledky zopakovat, ono se podařilo je i překročit. Medailová bilance 3-3-2 hovoří za vše. Zbytku světa jsme nechali jen čtyři medaile! V poháru národů výrazně upevňujeme vedení. Zítřejší štafety by mohly být naší exhibicí. A jak dopadly Žabiny? O dost líp než včera. Máme dvě medaile zlatou a stříbrnou a pak velmi slušné čtrnácté místo. A hlavně. Máme dvojnásobného mistra Evropy! Na závod MEDu pak navázal moravský B-žebříček. Ten ale nebyl až tak podstatný, takže stručně. Běželo se na stejné mapě a na stejné kontroly (samozrřejmě, že v trochu jiným pořadí :-)). Závod byl dost extrémní a stavitel vrstevnicema skutečně nešetřil, což vadilo především na středně dlouhýh tratích (třeba na mých H18 :-()., protože to bylo o tom jít skoro rovně až úplně navrch a pak skoro rovně až úplně dolů. Terén byl jinak velmi hezký, pouze v některých místech za ním lehce zaostávala mapka, na což si stěžovali především běžci v H21, kterým tam chybělo nějaký údolí, či co. Na MEDu se tam ale samozřejmě nešlo :-). Náš oddíl nedopadl příliš slavně. Hodně lidí disklo a hodně lidí to jen doklusalo, poté, co je to fakt přestalo bavit, nebo chcípli. Náš prapor tak držel jen Martin, který skončil na nádherném pátém místě v H21B, i když na vítězného Osina ztratil děsivých třináct minut. Tolik tedy k účinkování průměrných nebo přestárlých orienťáků v Hraběšicích. Po ukončení závodu bylo důležité se co nejrychleji dopravit zpět do Šumperka na Price giving ceremony. Stíháme to tak tak. Celá show se koná v dobře známém anfiteátru, použitém již při sprintu. Na stupně vítězů postupně nastupují nejlepší závodníci z pátečního sprintu. První na řadu přicházejí W16. Hudební produkci tedy zahajuje maďarská hymna. A pak už to jde ráz na ráz. Pětkrát za sebou si můžeme zapět tu nejkrásnější písničku na světě... Cizincům už to leze na nervy, ale při pátém opakování stojí Danáč v pozoru s rukou na srdci. Vítězové to berou smrtejně vážně :-). Poté je stereotypní produkce přerušena ruskou hymnou pro vítězku klasiky v kategorii W18. Následují čtyři sloky ruské hymny i se slovy. Všichni rusové svorně zpívají. Tak tohle taky leze na nervy všem, kromě nich... Počasí se rychle kazí a padají první dešťové kapky. Slovenští bohové orientačního běhu se zlobí. Michal Krajčík je až druhý. Přesně v momentě, kdy Krajo dostává svou medaili, zazní ztichlým městem mohutný hrom. Všem naskočí slova "Nad Tatrú sa blýská, hromy divo bijú...". Dnes to ale nevyšlo a počasí nic nenadělá s tím, že si pro velký úspěch ještě jednou můžeme vyslechnout naši národní hymnu. 13 medailí z 24 zůstává doma. To už ale nikdo moc neřeší a všichni se běží schovat před přívaly deště, které začaly zkrápět město Šumperk. V tomto nehostinném počasí nehledáme vůbec žádnou novou hospodu a zapadáme do té samé pizzérky. Zatímco si závodníci užívají na banketu, přemítéme o tom, zda se Jára stane trojnásobným mistrem Evropy. Má k tomu ty nejlepší předpoklady... Nezbývá, než si počkat na poslední závod celého mistrovstí. Ráno se budíme do zamračeného a, na poměry minulých dní, mrazivého rána, bohudík však neprší. Vydáváme se tedy na termální koupaliště ve Velkých Losinách, kde se bude konat závod štafet. Přijíždíme právě včas. Věci si dáváme ke koupališti, začínáme stavět stan... Ten už ale dostavět nestačíme, vše se blíží ke startu prvních úseků. Jako první jdou do lesa kluci osmnáctky. Rozbíhá novopečený dvojnásobný evropský dorostenecký mistr Štěpán Kodeda. V rychlém sledu pak jdou do lesa i ostatní kategorie. Ve W16 Jindra Hlavová a v W18 Šárka Svobodná. To už se ale na start rovná poslední kategorie, M16, která je pro nás zajisté nejzajímavější. Na startovní čáře se totiž rozcvičuje Dan. Chlapci se sklání k mapám... a je ostartováno. Všichni se přesouvají k nedaleké divácké kontrole. Mladší dorostenky už jsou v lese deset minut a nebude dlouho trvat a začnou se vracet z lesa. A skutečně, za nějakých patnáct minut se z parku vynořuje Jindra Hlavová! Je s ní ale velká skupina Francouzska, Švýcarka, Polka a Němka. Všichni čekají na doběh. A jindra je tu. Je první, těsně za ní Francouzka a pak kousek díra a ostatní závodnice. Na druhý úsek za českou republiku vybíhá Míša Procházková. Chvíli se nic neděje... Za chvíli se ale z na diváckou přiřítí Štěpán Kodeda. Vede a za ním nikde nikdo. To vypadá dobře. Za minutu se objevuje Rus a za další Maďar... Na druhý úsek se vydává Aleš Malý, asi nejslabší článek naší štafety... Na divácké kontrole je teď situace poměrně nepřehledná. Všichni čekají na zbylé dva české první úseky. Šárka Svobodná na sebe nenechá dlouho čekat. Dobíhá asi tři minuty po Kodym a vede. Těsně před Polkou. Na druhý úsek startuje Lucka Machútová. Třetí závodnice na sebe nechává čekat... Po dvou minutách dobíhá třetí Ukrajinka.... Na doběhu se objevuje i Rasto Szabo ze slovenské štafety v M18. Předává s osmiminutovou ztrátou Mazovi. No titul už asi chaláni neobhájí... Posledním Čechem, který se ještě nevrací z lesa, je Danáč. Na divácké už byl Maďar se Švýcarem, za nimi přes dvě míny díra. Potom Rus, Bělorus, ... a konečně Danáč. Běží s Lotyšem. Za chvíli už jsou všichni v cíli. Danáč je nakonec čtvrtý s dvou a půl minotovou ztrátou. Rus je DISK. Na druhý úsek vybíhá Matěj Klusáček. Všichni mu držíme palce, ať se mu podaří dotáhnout čelo závodu. Danáč po doběhu všem vysvětluje, proč jako jediný nedovezl svou štafetu na prvním místě. Trvá to dlouho. Čekám na něj. Konečně - mám ho u mikrofonu! Závod v kategorii W16 ubíhal skutečně rychle a během mého rozhovoru s Danem doběhla z druhého úseku Míša Procházková a je sama. Své soupeřky setřásla o více než tři minuty. Ivana Bochenková už by to měla mít lehké. Nějakou dobu se pak nic neděje. Čeká se na Lucku Machútovou... Po zhruba deseti minutách se objevuje na divácké. A je také sama. I Monika Doležalová bude mít lehký úkol. Zase to vypadá na český den... První pronásledovatelka se objevuje až po propastných čtyřech minutách! To už by tu ale měl být Aleš Malý. Zprávy z lesa hovoří o tom, že jde ve skupině. Na divácké je však sám. O tři minuty před druhým. Štěpán Holas je dost zkušený na to, aby zlato udržel... Jen aby to vyšlo i Matěji Klusáčkovi... Vypadá to ale zle. Švýcar je tu a je sám a Matěj nikde. V tom se na divácké objevuje Ivana Bochenková. To bude zlato! Ještě chvilka napětí... a děvčata dobíhají s vlajkami triumfálně do cíle. První dnešní zlato pro Česko. Těsně za trojicí mladších dorostenek dobíhá Klusi. Na Švýcara ztrácí tři minuty. To nebude lehké. Minutu za ním je Maďar. Všichni si přejí, aby to Járovi vyšlo a Švýcara dotáhl... Radost z vítězství W16ek je mírně zkalena... Chvilku po Klusim se z lesa vrací Mazo, dvanáct minut po Kodym. Nešel špatně, posunul štafetu z jedenáctého na osmé místo. Finišuje jim Krajčík. I když je to machr, tak těch osm minut na medaili fakt asi nestáhne... Vydávám se do cílového prostoru, abych se Maza opítal na jeho dojmy ze závodu. Asi to vytušil a než jsem tam stačil dojít, tak se vypařil jak pára nad hrncem. Marně ho hledám. Vracím se tedy ke sběrce. V tom zahlédnu Maza, jak se rozhlížeje mizí ve stanu. Toho rozhovoru se fakt asi bojí. Kašlu na to, nebudu ho trápit. Vracím se k doběhu. Dlouho se ale nic neděje. Když tu konečně! Z lesa se vrací Monika Doležalová. Má sice drobné problémy v pytlíku a ztrácí půl minuty, ale přesto suveréně vítězí a všichni můžou sledovat tři české vlajky svižně se pohybující špalírem lidí k doběhu. Druhé zlato pro Česko! Druhé Polky zaostaly o celých šest minut. V obou dívčích kategoriích je tedy dobojováno a zbývá počkat na kluky. Něco přes deset minut se nic neděje a... Na divácké je Martin Hubmann ze Švýcarska v kategorii M16. To nevypadá vůbec dobře. Hned za ním je ale Holy a vede. To davům fanoušků alespoň trochu zvedá náladu... Za necelých pět minut už na doběhu vlají Švýcarské vlajky. Ani dnes Češi nezískají absolutní počet zlatých medailí. Škoda - hlavně proto, že dnes si černého Petra vytáhli Žabiňáci... Teprv teď se na divácké objevuje Jára. Naštěstí je sám. Bude druhý- to není vůbec špatné. Na doběhu už je ale také Holy. Potřetí vidíme české vlajky a jásající diváky. Třetí zlato zůstává doma! a štěpán Kodeda má tři zlaté medaile a je nejúspěšnějším závodníkem šampionátu. Hloupý je, že se o tento primát nemohl rozdělit s Járou... Moc nescházelo. To už je ale Jára, i se zbylými dvěma členy štafety, na doběhu. Mají radost i z druhého místa, i když od Švýcarů dostali skoro šest minut... Závod se neúprosně blíží ke konci. Poslední sady medailí jsou rozdány. Jára je opět v zajetí trenérů, reprezentačních kolegů a spousty dalších lidí. Trpělivě na něj čekám a chystám se na poslední rozhovor na MEDu. Symbolicky s tím nejúspěšnějším z Žabiňáků. Už je to tu, Jára je konečně "můj". Po rozhovoru s Járou stáčím svůj pohled k doběhu. Nic zajímavého se tam neděje. Vše se pomalu začíná připravovat na Béčkový middle a taky na vyhlášení výsledků a closing ceremony. Dost nešťastné je, že obě akce probíhají zároveň, takže ne všichni si mohou tyto slavnostní chvíle vychutnat. Tedy přesněji řečeno - skoro nikdo si to celé nemůže vychutnat. Já mám ale štěstí. Jdu úplně, ale úplně na konci, jako poslední z oddílu, takže mě to zas až tak netrápí. Opět jsem svědkem tradičního scénáře. Na pódium vystupují tři nejlepší štafety ve všech kategoriích. A Velkými Losinami opět zní česká hymna. Poprvé pro mladší dorostenky. Poté na pódium natupují mladší dorostenci. Češi jsou zde stříbrní. Přesto sklízí zasloužené ovace. Hudební monotónnost narušují tóny Švýcarské hymny... Poté přichází řada na obě osmnáctkové kategorie a opět přicházejí chvíle, kdy se všichni svorně ptáme "Kde domov můj?". Dvakrát po sobě. Celkově po osmé a po deváté. Tyhle tóny si budou všichni evropští dorostenci ještě dlouho pamatovat... Poté přichází řada na closing ceremony. Slova se ujímají různí představitelé Olomouckého kraje, pořadatelů, a tak dále a tak dále. Je to více méně nuda. MED 2005 končí. Doma zůstalo 17 medailí z 28 možných. A z toho hned devět zlatých. Letošní MED nelze nazvat jinak, než nad očekávání úspěšný. A to nejen pro naši vlast, ale i pro náš mateřský oddíl. Z těch sedmnácti medailí si Žabiňáci vezou domů čtyři. Dvě zlaté a dvě stříbrné. A Jára se stává asi nejúspěšnějším Žabiňáckým dorostencem všech dob. Má zlato z klasiky. To už Chrobák asi nezíská... Alespoň na MEDu tedy ne! To že skončil MED, ale neznamenalo konec pro nás, jeho diváky. My jsme měli ještě v plánu se podívat do lesíka. Na programu byl B-čkový middle. Postupně jsme se tedy všichni odebrali na start, který byl vzdálen hrozivé dva kilometry a z něj se vydali čelit zarostlému a kopcovitému terénu. Jelikož jsem šel pozdě, tak už to tak zarostlý nebylo, alespoň na těch dálnicích, na kterých jsem strávil většinu času. Ty ale musel přece jen někdo prošlapat, a tak se nedivím, že si dříve startující stěžovali. To, co se ale během závodu nezlepšovalo, byla mapa. Na tom Reimově plánku jsem si občas připadal skutečně jako Alenka v říši divů. A ten problém asi nebyl ve mně, jelikož na ten kus počmáranýho papíru si stěžoval kde kdo. Tak nevím, co na tom bylo pravdy :-). Všechny tyhle nepříjemnosti ale nezabránily červenočerným barvám v umístění na předních pozicích. Těm, co se včera nedařilo a diskli, dnes většinou vyhráli a tak jsme nakonec dokázali alespoň trochu napodobit naše kolegy z dorostenecké repre :-) Po doběhnutí posledního závodníka z lesa už konečně celá akce končila a my se po necelých třech dnech strávených na okraji Jeseníků konečně mohli rozjet směrem na Brno. Celé to byl nádherný zážitek. Atmosféra MEDu je neopakovatelná - zvlášť když se vyhrává... Zelda Výsledky sprint: Výsledky klasika: Výsledky ŽB-M klasika: Výsledky štafety: Výsledky ŽB-M middle: MTBO ve FryštákuV sobotu 25.6., v době, kdy naši dorostenci bojovali na klasické trati, sjížděli jsme se my, vyznavači cyklo - orienťáku, do Fryštáku. Co že nás tam táhlo? No přeci mistrovství republiky ve štafetách (mimo jiné :-))! Přesně ve dvě hodiny odpoledne to celé propuklo. Do lesa se vydali první závodníci - přesněji první úseky mužských štafet. O deset minut později je se stejným zápalem následovaly dámy a příchozí. Trať nebyla, alespoň podle mého názoru, příliš mapově náročná (volby postupů byly jen na několik kontrol), zato fyzicky celkem dosti. Například na mapový start se závodníci dostali až po ujetí zhruba dvou kilometrů do docela prudkého kopce..No, aspoň se startovní pole roztrhalo už na začátku :-). V Mužích se do vedení hned zpočátku dostali závodníci z Pells MTBO teamu a prvenství si udrželi až do dojezdu třetího úseku. V ženách se z prvního úseku jako první vrátila Monika Topinková, závodnice reprezentující Nový Bor, za ní se přiřítila Hana LaCarbonara z Tesly a Bára Chudíková startující za Jihlavu. Po druhém a třetím úseku se však situace naprosto změnila a celkové výsledky vypadají asi takto: 1. USK Praha ve složení Lacigová, Kupcová, Jakoubová, 2. OK Jihlava ( Chudíková, Pauílčková, Hašková), 3.Nový Bor (Topinková, Kohoutová, Lepšíková). Za zmínku každopádně stojí kategorie příchozích, kde závodily (tentokrát za Blansko) naše dvě mladé MTBO naděje, Honzík a Pavlík Brlicovi. Na první úsek vyrážel Honzík. Svého úkolu se zhostil velmi zodpovědně, neb obsadil druhé místo!! Pavel si na druhém úseku vedl stejně dobře a třetí úsek jim to taky nepokazil, takže kluci nakonec obsadili celkové druhé místo! Co říci závěrem? Štafety se vydařily, tratě se líbily, nikdo se nerozbil, všichni byli spokojeni.. To se ovšem příliš nedá říci o nedělním závodě :-). Jelikož celou noc a část neděle docela vydatně pršelo, dalo se čekat, že tratě budou fyzicky velmi náročné…Všude bylo bahno, ale opravdu všude! Dokonce tolik bahna, že se závodníkům přestávala otáčet kola, jak mohutně byla obalená, že změnit převod či vycvaknout nohu z pedálu byl poměrně nadlidský úkol :-)…Nejlépe se s těmito náročnými podmínkami vypořádala Monika Topinková v ženách, Hanka LaCarbonara v dámské elitě, Libor Kříž v mužích a Martin Ševčík v pánské elitě... Další vydařený bikový víkend se tak zdárně dostal ke svému závěru, všichni se rozjeli do svých domovů, aby namasírovali ztuhlé svaly a pořádně se připravili na příští závody, které se budou konat u Plzně. Áda Výsledky sobota: Výsledky neděle: Ostrý úhel pohleduUž to vypadalo, že se tahle rubrika v Polarise docela zabydlela, ale opak je pravdou. Nikomu z vás asi neuniklo, že pod většinou příspěvků je pomyslný podpis Zelda. A to tak nehodlám nechat. Dostávám tak zbytečně, a především nedobrovolně, nálepku děsný drbny. Rubriku však hodlám zachovat, jelikož jsem slyšel mnoho hlasů, že to je první "kus" Polarisu, kteří mnozí z vás čtete. Dávám si ale předsevzetí: "Do rubriky Ostrý úhel pohledu v každém dalším čísle Polarisu napíšu maximálně tolik příspěvků, kolik jich tam bude dohromady od jiných přispěvatelů". A toto předsevzetí začínám plnit od tohoto čísla. To je důvod, proč jsou tu jen dva příspěvky (přesně podle předsevzetí). Zelda
přispěli: Jára, Zelda Záblesky
Časopis orientačních běžců klubu ZBM Šéfredaktor: Jiří Zelinka Na vydání tohoto čísla se podíleli: Jaroslav Brabec, Tomáš Dlabaja, Daniel Hájek, Jitka Hýblová, Adam Chromý, Eva Kabáthová, Jitka Kabáthová, Martin Mazúr, Jiří Otrusina, Martin Stehlík, Ondřej Šňupárek, Adéla Štěpánská, Martin Veselý, Jiří Zelinka, Jakub Zimmermann, Štěpán Zimmermann, Iva Žáčková a Libor Zřídkaveselý Toto číslo vyšlo 7. července 2005 - v tištěné podobě |