ePolaris - 07/2005

Převzato z papírového vydání časopisu Polaris, při rozdílných tvrzením či údajích platí papírový Polaris. Některé části časopisu byly z různých důvodů vyjmuty.

Slovo úvodem

Je neděle v podvečer a já připravuji informace na podzimní část letošní sezóny. Přemýšlím o tom, jak krátké byly ty letošní prázdniny a kolik věcí se během nich stalo. Rekapitulaci vícedenních závodů přenechám Zeldovi a své myšlenky zaměřím na několik významných prázdninových akcí. Tou první bylo Juniorské mistrovství světa ve švýcarském Teneru. Z 12 závodníků a závodnic tam od nás byli Chrobák s Rajmem. Chrobákovi se dařilo více a přivezl si nejen stříbrnou medaili ze štafet, ale i pěkné 14. místo z krátké trati. Rajmo měl více smůly než štěstí a tak jeho výsledky moc super nebyly. Druhou akcí byly Světové hry v Duisburgu. V reprezentaci byl Olaf, dovezl si bronzovou medaili z mix sprintových štafet, a stříbrná medaile jim utekla o centimetry. Poslední a vlastně největší akcí bylo Mistrovství světa v japonském Aichi. Olafovi se nejvíce dařilo na krátké trati, kde se po dobrém výkonu dostal do třetí desítky výsledkové listiny.

Než začnu nějak komentovat prázdninové závody, tak bych se nejprve pozastavil nad obsahem tohoto čísla. Ač to tak na první pohled nevypadá, tak v něm není úplně všechno, co by v něm být mohlo. Chybí tu články ze dvou vícedenních, které se mi přes veškerou snahu nepodařilo sehnat. Jedná se o Bohemku a Pěkné prázdniny. Možná je to škoda, rozhodně to byly zajímavé akce. Jejich výsledky pak najdete alespoň ve Výsledkovém servisu. Dále pak v Polarise trochu chybí tradiční rozhovory. Je to trochu paradoxně způsobeno tím, že byly prázdniny. Bylo totiž velmi náročné jednotlivé potenciální adepty na rozhovory v přijatelně krátké době po závodech odchytit s vypůjčeným diktafonem. Ale slibuji, že se to v příštím čísle změní! Doufám, že k vaší všeobecné spokojenosti.

A nyní je na mě abych nějak shrnul prázdninové vícedenní. No tak byly vesměs pohodové, a o to jde především. Nikdo se nikam nehnal za body, medailemi, slávou, a kdo ví čím vším. A kdo to dělal, tak je blázen a pořádně si to celé neužil, a o to jde o prázdninách přece především. Pořadatelé závodů nám umožnili poběhat v nádherných prostorech a jediné co jim občas trochu nevycházelo bylo počasí, které těmto prázdninám bohužel ale vůbec nepřálo. S tím ale pořadatelé bohužel nic nesvedou. Doufám, že vícedenní splnily svůj účel a všichni nastoupíme odpočatí a plní elánu a pomyslnou startovní čáru podzimní části sezóny.

Oba vám přejeme úspěšnou podzimní část sezóny, těšíme se, že pomůžete uspořádat dvě podzimní akce – MTBO a OŽ, které máme pořádat, a že vám OB bude nadále přinášet radost a zábavu.

Zelda a Zhusta

Výkon Měsíce

Tentokráte skutečně nebyl problém určit, kdo se stane nominovaným na výkon měsíce (prázdnin), když Chrobák přivezl z JWOC stříbrnou medaili ze závodu štafet. Výjimečně se však rozhovor nebude týkat pouze tohoto závodu, ale celého JWOC, jelikož o něm Chrobák má určitě co říct...

Zelda: Nazdar Chrobe, ty jsi se stal nejúspěšnějším závodníkem ze všech juniorů na uplynulém MSJ. Jaký je to pocit být v sedmnácti vicemistrem světa?
Chrobák: No tak jako rozhodně pocit je to dobrý. Rozhodně jsem nic takovýho nečekal, ale jako su s tím rozhodně spokojenej.

Zelda: S jakými ambicemi si tam odjížděl a co jsi věděl o terénu? Na tréninkovém kempu rok předtím jsi tam nebyl.
Chrobák: No tak, o terénu jsem věděl akorát to, co jsem si vyčetl z těch map, který jsme měli ty starý, což když potom jsem tam přijel tak mě strašně překvapilo, jak, že to bylo úplně jiný a že se tam mapuje vlastně trošku jinak a že tam chybí strašně moc šutrů, že prostě těch šutrů tam bylo tolik, že to ten mapař generalizoval, takže to mě celkem překvapilo. No a co se týče ambic, tak já jsem vůbec netušil jako jaká je tam konkurence, a tak protože jsem měl zkušenosti akorát z těch mistrovství Evropy a takže vůbec prostě vůbec jsem netušil, jak moc. Jsem si říkal jako můžu být třeba padesátej, můžu být třeba stej, Vůbec jsem teda netušil, jak bych hoh jako dopadnout.

Zelda: Vraťme se k tvému nejúspěšnějšímu závodu, závodu štafet. Ty jsi ho rozbíhal. Cítil jsi nějaký tlak na svoji osobu?
Chrobák: No tak, cítil jsem takovej tlak jakej cítím vlastně celkem při každých štafetách, čili tak takovej tak trošičku jako jsem prostě věděl, že jako na mě nějaká ta zodpovědnost je, ale vlastně tím, že člověk běží v kontaktu s těma lidma, tak mě, je to pro mě lepší, že přesně vím, jak, jak na tom su. Vím, že teďka vedu a vím, že teď se mi to nedaří, takže ty štafety jsou pro mě takhle lepší, že je mám radši, že prostě vím, že teď jsem to podělal a vím že jsem se dostal na ňáký desátý místo třeba, takže vlastně jako zas nějaký tlak nebo tak tam nebyl a mám to jako takhle rád, že vím přesně valstně , jak běžím.

Zelda: Ty jsi doběhl třetí. Věřil jsi v medaili po svém doběhu?
Chrobák: Jo věřil, protože jsem věděl, že to, že po mě dou jako dva dobří, takže jsem celkem aji věřil.

Zelda: Celý závod byl udělán tak, aby byl divácky atraktivní, jak se to promítlo v tom závodu, jaks to vnímal jako závodník?
Chrobák: Tak já si myslim, že jako divácky atraktivní to bylo, ale rozhodně ne na úkor jako toho závodu, že si myslím, jako že jediný, co mě teda vadilo, tak bylo to, že nad náma letěla ta helikoptéra a že nebylo slyšet, jak pípají kontroly a eště to tam na mě foukalo a byl tam takovej randál obecně takže to mě celkem vadilo, ale jinak si myslím, že vůbec to jako ňák na kvalitě toho závodu, to že to bylo dělaný atraktivně neubralo a jako líbilo se mě to.

Zelda: Nejúspěšnějším závodníkem naší reprezentace si se nestal jen díky závodu štafet, ale i díky middlu. Byl si v kvalifikaci šestý a ve finále pak čtrnáctý. Jakto že se ti podařilo uspět na trati, která ti v sezóně zas až tak výrazně nešla?
Chrobák: No to taky nechápu, protože jsem si myslel, že mým jako, že mou silnou stránkou bude klasika, tak, jak vlastně mě to de v Čechách, ale nevím prostě ňák se to podařilo ňák. Ňák se mě to podařilo.

Zelda: Právě na klasikách, čili na závodě, který se ti moc nepodařil se ti v Čechách dařilo. V čem byl způsoben ten , čím byl způsoben ten relativní neúspěch?
Chrobák: No tak to ňák nevím, prostě, ňák. Já si myslím, že mě ten middle jako tak ňák sedl, a ta klasika mě nesedla. Nedokážu si ňák vysvětlit přesně jako čím to bylo, že se mi ta klasika nepodařila. Ale možná taky tím, že vlastně to bylo v terénu, kterej já jsem pořádně neznal, že přece jenom ten middle byl takovej, že opravdu z té mapy jsem si to dokázal vybavit, že to bylo jako mapovaný stejným způsobem jak u nás a ta klasika byla mapovaná tošku jinak, takže si myslím, jako že to bylo, že to bylo tím, že jsem tam moc, v té mapě jsem to nedokázal moc pochopit některý místa, ale neříkám, že byly špatně, to určitě ne, ale prostě jsem to jenom nedokázal pochopit.

Zelda: Když se člověk podívá do výsledkové listiny celého mistrovství, tak se prosadilo poměrně velké množství mladých závodníků, dorostenců. Napadají mě jména Chromý, Rass, Beneš, Kerényi, Lenkei, Gvyldis. Čím to bylo způsobeno?
Chrobák: No možná tím, že ta generace, co je nad náma je taková ňáká slabší, no je to vidět, že i, že i vlastně v České Republice je ta generace těch juniorů letošních taková slabší, takže možná proto no, nevím.

Zelda: Čili si myslíš, že to nebyl zas až tak výrazný úspěch, že se podařilo například Krajčíkovi dostat na šesté místo na klasice?
Chrobák: Jo, tak to určitě jo, tak jako Krajo, ten šel perfektně, když jsem se díval na jeho mezičasy, akyž jsem se s ním pak bavil. Takže jako to zas určitě úspěch byl.

Zelda: Jaký je hlavní rozdíl mezi MEDem a JMS? Jak těžké je pro závodníky, kteří zatím nemají takové zkušenosti, prosadit se na JMS?
Chrobák: No takže já jsem si napřed myslel, jako že tady takový to mistrovství Evropy, že to je jako celkem velkej závod, nebo tak, ale pak když jsem přijel na to juniorský, tak mě překvapilo že to bylo jak nebe a dudy, že to byl jako obrovskej rozdíl, že fakt jako bylo vidět že, na MEDu když čověk udělá minutovou chybu, tak se dá třeba i vyhrát, to tady prostě když člověk udělá minutovou chybu, tak tě to strašně posune, takže ta úrověň jako mě přišla jako rozhodně úplně jiná.

Zelda: Úroveň, čili hlavně to, že tam jsou seveřani, nebo jsou všichni lepší?
Chrobák: Jako úroveň konkurence a myslím si, že hlavně je to tím, že jsou tam ti seveřani, že ti obsazujou opravdu jako ty první místa. Když se vyškrtjí seveřani, tak si myslím, že to je jak na MEDu, ale myslím si, že i ti lidi, co jsou z těch států, který jsou na MEDu, tak si myslím, že i ti jsou takový ňákýjako lepší, no.

Zelda: Závěrem se nabízí otázka, po mistrovství jsi navštívil kemp v Litvě. Jaké jsou tvé ambice na příští rok, když víš, co tě tam čeká.
Chrobák: Nó tak to vůbec netuším, to záleží, jak se mě bude dařit, ale třeba jako na té, jako ten terén té krátké trati v té Litvě, ten teda se mě zrovna moc nezamlouval, taho se třebazrovna celkem bojím, pokud se tam nominuju teda a jako tak ňák nevím, co mě tam čeká, no ale myslím si, že ten terén rozhodně bude bližší tomu českýmu, víc než ten švýcarskej.

Zelda: Děkuju za rozhovor a přeju ti ať se ti daří.
Chrobák: Jo, jo, jo, díky.

Zelda

Česká Kanada

Letošní první prázdninové závody pořádala Pragovka na již známém místě v lesích České Kanady. Centrum závodů bylo standardně na kempu ve Zvůli, kde se podobné závody konaly již před dvěma roky a ještě o rok dřív zde místní lesík navštívil žebříček "A". Premiéru ovšem měly 4 etapy s ještě navíc po prvních dvou etapách vloženým volným dnem. Kdo měl ovšem zájem mohl si odběhnout sranda štafety s tratěmi které byly občas i odpočinkové.

Naše obvyklá sestava vyrážela v pátek v podvečer, berouce tak ohledy na ubožáky pracující. Dvě auta byla rovnoměrně osazena tak, aby vyhověla vyhlášce a řidiči byli veselí! Na závody dokonce vyrazil i Kolbič, takže Seatek a Hadraplán mohli vyrazit vstříc dešti. Cesta proběhla bez problémů a tak jsme mohli v kempu začít hledat kousek suchého místa na stany, což byl mírném deštíku, který stále poměrně vytrvale padal docela problém. Nakonec jsme se usídlili na pěkné loučce mimo oficiální závodní kemp, zato u lesíka a s toitoikou přímo po ruce, což zvláště ráno někteří docela ocenili. Nakonec se k nám nastěhovala i Maruška s Jitkou a do jejich velkého stanu Otri s Olafem, asi dělali bodyguardy. Nakonec jsme ještě nafasovali slušivé žluté náramky, aby nás prý v případě potřeby, nebo zvláště závažného zbloudění mohli poslat zpět k maminkám, a tak je někteří z nás nosili radši jen po kapsách.

V sobotu jsme se plni nadšení probudili do vytrvale padající vody a protože start byl až odpoledne, šli jsme aspoň na snídani, průzkum, kafe, pro popisy atd. Ještě že start nebyl až večer, to by nám ani náramky žluté barvy nebyly nic platné. Zato servírky byly pěkné, mladé a na brigádě, takže jsme měli o zábavu postaráno, většinou na vrub jejich stálého opakování objednávek z předchozích stolů. První a poslední etapa proběhla v přilehlých lesích okolo kempu na revidovaných mapách z předchozích závodů. Trať byla zkrácená, kdo na to měl mohl svištět co to šlo a občas jen zpomalit do kamínků a hustníčků. My ostatní jsme okukovali soupeře z klidných vod výsledkové listiny a nenechávali se dopředu zbytečně znervóznit. Jenom ten Brabík je z toho Dánska nějakej rychlej a teď navíc bez baby. Vzhledem k tomu, že i pršet přestalo, mohli jsme se vrhnout na "očistnou" koupel do místního rybníčku a posléze pokračovat v pojídání výborných specialit z fritovacího hrnce místní domácí kuchyně.

Druhá a třetí etapa se konala v nově zmapovaném terénu(autorem části mapy byl i Chrobák, kvalitu si netroufám komentovat), vzdáleném od Zvůle asi 20km. Terén byl podobný jako v okolí již známého lesa na Zvůli, možná trošku víc rovinatější a ubylo taky hustníčků. Ale skalek a kamínků bylo pořád dostatek, takže ztratit se dalo taky docela dobře. Na druhou etapu pořád krásně svítilo sluníčko a tak se na shromaždišti mohli povalovat a slunit všichni kdo doběhli a nebo si to v lese urychlili a vrátili se poněkud dříve. Své vrcholné představení začal totiž hrát bavič těchto závodů Otri a disknul první závod z 5ti. Navíc hasiči měli nápad za 500Kč a tak jejich voda fakt nebyla drinkable a spíše připomínala něco jako puding po dvou dnech na slunci.

Třetí den měl být volný. Ale vzhledem k tomu, že jsme se přihlásili na vložené štafety, museli jsme již v 10 hodin dopoledne stepovat na hrázi rybníka a čekat na start našich favorizovaných týmů. Zvlášť Keny byl velmi šťastný, protože jsme ho jednohlasně zvolili na nejdelší úsek, v rámci jeho redukční diety. Úspěchy se samozřejmě dostavily i tak, protože štafet jsme měli povíc a naše kvalita je jasná. Hlavně si pamatuju to, že já jsem s Otrim a Brabíkem obsadil druhé místo!!! (Pochlubit jsem se musel:-))

A na třetí etapu začalo co? Ano, na třetí etapu začalo chcát (pršet)! Takže i když trať byla opět zkrácená, pobyli jsme si tam dostatek času na to, abychom i v létě nemohli po doběhu rozvázat tkaničky. Jinak podle mého to byla nejhezčí etapa celých závodů. Pěkné postupy v borůvkách střídaly mírné kopečky se skalkami a hledalo se vše co šlo. Den nešel skončit jinak, než přesunem do sucha na obídek. No a potom se přežívalo kde se dalo, protože kapacita v místních kulturních zařízeních byla omezená, ale závodníků bylo poněkud více. No a abych nezapomněl, tak Otri disknul třetí etapu z 5ti. Samozřejmě jeho popularita začalo pomalu narůstat.

Ráno, poslední den závodů bylo velmi veselé. Oskar se na nás jednou za deset minut přišel podívat a tak jsme mohli konstatovat, že meruňky na tom začínají být velmi bledě. Start byl v postatě za rohem a tak jsme si mohli pěkně pospát a dohnat tak dluhy z minulých dní, že KenyJ. Moje zážitky z lesa jsou velmi příjemné, protože mně moji soupeři a kamarádi opět donutili použít běhu, takže nožičky se nemohly jen vymlouvat, ale i bolet a běhat musely. Stejně mně letec Brabík porazil, ale to mu nedaruju a na jiném závodě ho tvrdě pobiju! A samozřejmě Otri disknul svou poslední a zároveň i třetí etapu z 5ti, takže celkem 4 z 5ti, nemohlo to dopadnout jinak, stal se hvězdou.

Nakonec proběhlo jak jinak než vyhlášení. Bylo sice trošku delší a zezačátku i neslyšitelné, ale postupně se stalo důstojným a tak si všichni vítězové mohli dojít pro hodnotné ceny a svých 10 vteřin slávy. Výsledky našich členů se určitě dozvíte v servisu od Zeldy a věřte, že byly hodnotné a tak se na ně určitě podívejte.

Prokůpek

Jelikož jsem na České Kanadě měl k dispozici Chrobákův diktafon, tak jsem měl možnost udělat rozhovor s Brabíkem, kterému se z nás dařilo nejvíce.

Zelda: Nazdar Brabíku, gratuluju k třetímu místu, místu v celkovém pořadí. Jaké to bylo v lese?
Brabík: No tak, poslední etapa teďka. Startoval jsem pět minut před čtvrtým, takže jsem měl docela dost času, ale po čtyřech dnech tréninku, teda po čtyřech dnech závodů bez tréninku, už jsem byl docela unavenej, takže jsem bojoval spíš sám se sebou, než s ostatníma. Taktak to vyšlo.

Zelda: Potkávals tam teda jiné lidi, nebo jsi šel celej závod sám.
Brabík: Celej závod jsem šel sám. Udělal jsem chybky. Od páté kontroly jsem se otáčel. Už jsem vyhlížel, že ostatní že mě doběhnou, ale nakonec jsem neviděl vůbec nikoho, ze své kategorie.

Zelda: Jak jsi říkal vícedenní nejsou o jedné etapě, která z nich se ti nejvíc líbila nebo nejvíc podařila?
Brabík: No nejvíc se mi líbila, já si myslím, že nejhezčí etapa byla třetí a ta se mi také nejvíc podařila. Byl to nejkrásnější terén. Neříkám to sám, řeklo mě to víc lidí.

Zelda: I přesto, že počasí na ní nevyšlo.
Brabík: Možná, možná to byl i důvod. I když nemám rád déšť, ale spíš, spíš ten terén, závěr v hustníkách byl nádherný.

Zelda: Po návratu sem do republiky, co teď běháš, se ti všechny závody velmi daří, čím to je?
Brabík: No dobrá otázka. Důležitej je odpočinek přes zimu, jak já říkám a ono to pak běhá samo.

Zelda: Myslíš si, že ty Liborovy plány jsou kontraproduktivní?
Brabík: To jsem neřekl.

Zelda: Takže děkuju za rozhovor a přeju ti ať se ti daří ještě líp, příště.
Brabík: Děkuji.

Celkové výsledky:
D16: 1. Procházková Michaela 131.42; 2. Hlavová Jindra 131.57; 3. Marešová Michaela 140.49; ... ; 21. Hýblová Jitka 208.54; D18: 1. Doležalová Monika 161.16; 2. Hlavová Hana 163.51; 3. Poklopová Lenka 169.14; ... ; 9. Stratilová Marie 206.30; D21A: 1. Carlyle Becky 223.11; 2. Horčičková Eva 223.14; 3. Šolínová Lucie 225.17; ... ; 20. Čevelová Iva 284.56; D21C: 1. Beránková Iveta 196.38; 2. Steiningerová Tereza 197.33; 3. Dvořáčková Magda 198.58; ... ; 14. Čábelková Jana 303.21; H18: 1. Lenkei Zsolt 176.30; 2. Malý Aleš 185.49; 3. Mališ Jiří 189.24; ... ; 8. Zelinka Jiří 201.01; H21A: 1. Liščinský Zdeněk 224.38; 2. Koťátko Zdeněk 240.15; 3. Brabec Jaroslav 242.11; ... ; 13. Prokop Petr 255.47; ... ; 40. Veselý Martin 294.27; ... ; 42. Denemarek Ivo 304.11; ... ; 45. Lexa Matěj 312.27; ... ; 54. Pátek Richard 359.50; ... ; . Otrusina Jiří DISK; H21E: 1. Lučan Vladimír 229.17; 2. Šedivý Jan 234.60; 3. Zvěřina Petr 236.42; ... ; 21. Bukovac Maroš 275.47; ... ; . Bukovac Palo DISK; ... ; . Svoboda Ladislav abs; ... ; . Dlabaja Tomáš abs; ... ; Zřídkaveselý Libor abs; ... ; . Mazúr Martin abs; ... ; Rajnošek Zdeněk abs; ... ; . Chromý Adam abs; H35A: 1. Hajdu Martin 220.44; 2. Egei Tamás 228.27; 3. Wdówka Jan 228.30; ... ; ms. König Lukáš 359.38;

Výsledky open štafety:
dH: 1. CZE (Henych Martin, Rajnošek Zdeněk, Palas Jan) 96:07; 2. SVK (Mazúr Martin, Szabó Rastislav, Krajčík Michal) 98:36; 3. TBM (Liščinský Zdeněk, Barrable Nick, Skřička Jan) 103:42; ... ; 12. ZBM (Veselý Martin, König Lukáš, Pátek Richard) 152:24; ... ; . CZE (Chromý Adam, Beneš Jan, Holas Ondřej) DISK; dMIX: 1. EKP (Lebeda Dušan, Šedivý Jan, Mezníková Lenka) 121:49; 2. EST (Viirman Marje, Rema Jaanus, Klementsov Margus) 130:19; 3. HUN (Tóth Gábor, Gera Tibor, Jass Zoltán) 141:34; 4. ZBM (Čábelková Jana, Zelinka Jiří, Stratilová Marie) 146:07; kH: 1. JIL (Perůtka Jan, Malý Aleš, Mališ Jiří) 78:32; 2. ZBM (Brabec Jaroslav, Otrusina Jiří, Prokop Petr) 79:23; 3. VBM (Hojsák Ondřej, Kočí Martin, Kozumplík Aleš) 83:05; kMIX: 1. LPU (Kárník Jan, Škodová Petra, Hovorka Jan) 79:06; 2. CZE (Spurná Martina, Hošek Václav, Zřídkaveselý Libor) 80:55; 3. PHK (Balcar Aleš, Svoboda Vladislav, Justa Pavel) 82:51;

Výsledky noční:
H18: 1. Malý Aleš 29.10; 2. Mališ Jiří 30.27; 3. Perůtka Jan 34.27; ... ; 6. Zelinka Jiří 39.33; H21: 1. Lučan Vladimír 32.04; 2. Matějů Michal 34.18; 3. Barrable Nick 34.19; ... ; 22. Lexa Matěj 54.59; ... ; . Bukovac Palo DISK;

Plzeňské pětidenní MTBO aneb "jedu z prava"

Plzeňští orientační bikeři zkusili snad poprvé v historii závodů MTBO uspořádat pětidenní závody a doneslo se mi, že byly celkově vydařené. Členové našeho oddílu však přijeli vesměs pouze na 2 dny – na 3. a 4. července, kdy se závody počítaly i do českého poháru. Už od sobotního rána pršelo. Za Prahou však kupodivu déšť ustal a v Plzni se dokonce vyčasilo. Centrum závodů bylo v Ostende, tedy, nikoliv v belgickém městě, ale ve stejnojmenném plzeňském kempu.

Na sobotní krátkou trať jsme se já ani Áda moc netěšili, protože písčitý a málo kopcovitý terén sliboval rychlý závod, po běžecku "běžák", řekněme tedy pracovně "jezďák", který mimo jiné znamená, že člověk musí často nebezpečně mapovat při rychlé jízdě, protože si nestačí namapovat dopředu. Takové podmínky vyhovují brilantním mapovým technikům, jako je například Markéta, která zajela velmi dobře. Já jsem předvedl svůj "standard", tedy nic moc. Smolný den měla Áda, která v lese dojela nějakou "starší paní", na kterou zavolala "jedu zprava". Paní si to však přebrala po svém a uhnula taky doprava. Áda skončila v příkopu a na záda dostala pěkné razítko od talíře svého kola. Do cíle přijela dost zřízená. Lékař z místní sanitky měl podezření na naštípnutý obratel, což se naštěstí nepotvrdilo, ale obraženina prý taky pěkně bolí. Zato jsme si udělali hezký večerní autovýlet po plzeňských špitálech :-).

Neděle už byla ve větších kopcích u Ejpovic a jel se scorelauf. Tam se členům našeho oddílu dařilo víc, jenom Ondra Šňupárek byl zklamaný, dosáhl sice výborného času, ale chyběla mu jedna kontrola :-).

Hlavním kladným znakem plzeňských závodů byl vtipný a bezprostřední komentátor, který se skvěle postaral o zábavu přihlížejících.

Vašek

Celkové výsledky:
D19-39: 1. Pavlína Chaloupská 280:31; 2. Greet Oeyen 285:31; 3. Monika Topinková 289:55; ... ; 31. Zuzana Janotová 510:57; ... ; . Adéla Štěpánská abs; . Markéta Uhnavá abs; DE: 1. Michaela Gigon 313:32; 2. Hana La Carbonara 327:42; 3. Markéta Jakoubová 345:35; ... ; . Kateřina Sladká abs; D40-: 1. Sonia Goossens 254:23; 2. Zuzana Hodková 276:20; 3. Käthi Räber 285:48; ... ; . Zora Sladká abs; H19-39A: 1. Ondřej Hájek 368:11; 2. David Schwab 368:15; 3. Radovan Čech 374:48; ... ; . Ladislav Svoboda abs; H19-39B: 1. Jan Fujáček 306:50; 2. Jan Skoupý 318:25; 3. Igor Zuzčák 325:44; ... ; 14. Vladislav Janota 430:24; ... ; . Marek Sladký abs; . Václav Štěpánský abs; . Ondřej Šňupárek abs; H40-: 1. Res Räber 335:46; 2. Walter Dravetz 359:51; 3. Vlastimil Autrata 368:15; ... ; . Ivan Sladký abs;

Cena Střední Moravy

Zrovna jsem přijela z posledních prázdninových závodů, ale ve svých vzpomínkách se musím vrátit o 2 měsíce zpět na začátek prázdnin. Mé vzpomínky jsou však stejně mlhavé jako počasí, které na Šumperském divočákovi vládlo.

Všechny tři etapy se běžely ve stejném prostoru jako loňské MČR na klasické trati, tak to si asi většina dovedete představit :-). Pořadatelé, kteří 2 týdny předtím pořádali MED to měli skvěle zvládnuté a asi si sem jeli už spíš odpočinout.

No a když jsme zrovna neběhali, tak jsme se schovávali před deštěm (třeba v hospůdce, kde jsme se zahřívali ... samozřejmě jen čajem a horkou čokoládou). Na chvilku se taky vyjasnilo a tak jsme se vydali na výlet k Velkému mechovému jezírku. Pečlivě jsme ho prozkoumali, ale některým to z můstku nestačilo a chtěli si ho oběhnout celé, že Zeldo?

Tak to byl pohodový malý pěkný kopcovitý deštivý chladný mlhavý Šumperský divočáček.

Maruška

Celkové výsledky:
D16B: 1. Veličková Monika 125.28; 2. Kabáthová Eva 131.12; 3. Krätschmerová Ivona 141.36; ... ; Hýblová Jitka DISK; D18B: 1. Žabková Marie 146.06; 2. Lidhage Helena 148.30; 3. Polášková Tereza 159.01; ... ; 7. Stratilová Marie 186.26; D21B: 1. Labašová Katarína 186.55; 2. Gebauerová Jana 187.08; 3. Horčičková Eva 190.04; ... ; 14. Žáčková Iva 220.36; ... ; 16. Reinerová Barbara 223.19; ... ; 28. Čábelková Jana 317.06; H14A: 1. Zimmermann Štěpán 97.23; 2. Strečko Marek 107.45; 3. Procházka David 112.51; H16B: 1. Zimmermann Jakub 107.34; 2. Vlažný Jan 123.47; 3. Zelenka Tomáš 125.57; H18B: 1. Král Vojtěch 127.53; 2. Zelinka Jiří 164.13; 3. Zdráhal Tomáš 175.39; H21B: 1. Tiltnes Anders 193.40; 2. Hanslián David 198.56; 3. Skřička Jan 201.42; 4. Kabáth David 201.43; ... ; 10. Otrusina Jiří 213.12; 18. Brabec Jaroslav 232.20; ... ; 27. Veselý Martin 255.58; ... ; 33. Pátek Richard 282.43; ... ; 40. König Lukáš 376.43; ... ; . Dlabaja Tomáš abs; ... ; . Prokop Petr abs; P: 1. Zencak Jaroslav 130.20; 2. Jirka Michal 134.06; 3. Žaloudíková Radka 170.19;

BA05

Poděbradka bike adventure, bodovací závod dvojic na horských kolech, se letos odehrával v době od 9. do 10. července v okolí Baldovce, nedaleko Brna. Již 8. se do Baldovce začali sjíždět cyklo nadšenci, aby se u pořadatelů odprezentovali, tedy vyzvedli si mapy (závod se nejezdí na orienťácké mapě, ale na klasické turistické "padesátce"), SI čipy, startovní čísla a souřadnice s popisy kontrol. S tímto nezbytným vybavením se pak mohli pustit do zakreslování kontrol do map, do vodovzdorné úpravy map a kdo ví do čeho všeho dalšího ještě...

Na "poděbradce" je, podobně jako na normálních o – závodech, intervalový start. Startuje se v pětiminutových vlnách a s každou vlnou se do lesa vypraví zhruba patnáct dvojic. Po zaznění startovního signálu se všech třicet lidí přesouvá celkem svižným tempem na mapový start (letos se cestou tam překonávalo asi pět brodů a jelo se po naprosto rozbahněné cestě – není se ale čemu divit, když už od pátku vytrvale pršelo..), kde každá dvojice obdrží bodové ohodnocení kontrol.

Cílem závodu je nasbírat v časovém limitu (v sobotu je to šest hodin, v neděli čtyři hodiny) co největší počet bodů (za překročení limitu jsou samozřejmě docela velké bodové penalizace). Každá dvojice se může rozhodnout, jakou cestu zvolí a kolik kontrol objede. Například letošní vítězové v mužích dokázali za sobotu objet skoro všechny kontroly, (byli u Brna i u Konice, u Boskovic i u Vyškova) stihnout to ve správném čase a ještě po dojezdu vtipkovat na účet mladičké brněnské závodnice, která u Boskovic naprosto vytuhla a její spolujezdec měl co dělat, aby ji dostal do cíle! :-)

V neděli probíhá závod naprosto obdobně jako v sobotu, jen s tím rozdílem, že už se nejede šest hodin, ale jen čtyři. Letos pořadatelé zajistili pro oba dva dny i podobné počasí – neustávající déšť, což celému, už tak relativně dosti náročnému závodu dodalo jak se patří na kvalitě!:-)

A jak tedy celý závod dopadl? V mužích vyhráli Jarda Rygl a Martin Ševčík z Tesly Brno, v ženách Eva Přibylová a Pavlína Chaloupská, zde je třeba zmínit skvělý výkon Pavly Ehlové a její spolujezdkyně, které se v silné konkurenci umístily na výborném čtvrtém místě!!!V mixech vyhrála dvojice Stanislava Fajtová - Tomáš Fassik, ve veteránech Jan Hasman - Jaroslav Fajtl a ve veteránkách zvítězily Zuzana Hodková s Jitkou Klinkerovou. Zorka Sladká s partnerkou obsadila pěkné třetí místo.

Co říci závěrem? Závod byl pěkný, náročný a vzpomínka na něj jistě zůstane dlouho v nás...:-)

Áda

Výsledky:
MM+: 1. Hasman Jan, Fajtl Jaroslav 756; 2. Přibyl Ivan, Jonáš Radek 750; 3. Urválek Jiří, Hlaváč Jiří 716; ... ; 13. Sladký Ivan, Robek Oldřich 582; ... ; 19. Štěpánský Václav, Tišnovský Zdeněk 560; MM: 1. Rygl Jaroslav, Ševčík Martin 910; 2. Linhart Aleš, Podrábský Ctibor 844; 3. Wenzel Falk, Roehricht Björn 830; ... ; 5. Ehl Jiří, Průša Michal 770; ... ; 208. Gebas Miroslav, Zámečník David 0; MD: 1. Fajtová Stanislava, Flassik Tomáš 716; 2. Rejholec Michal, Kohoutová Andrea 708; 3. Urbancová Marcela, Čech Radovan 706; ... ; 16. Procházka Jan, Sladká Kateřina 610; ... ; 38. Pospíšek Marek, Štěpánská Adéla 500; ... ; 72. Sladký Marek, Slámová Kateřina 330; DD+: 1. Hodková Zuzana, Klinkerová Jitka 560; 2. Vavrysová Iva, Dohnalová Jindra 470; 3. Novotná Marcela, Sladká Zora 380; DD: 1. Přibylová Eva, Chaloupská Pavlína 680; 2. Hašková Eva, Chudíková Barbora 660; 3. Hanajová Jana, Pařízková Věra 650; 4. Ehlová Pavla, Bulinová Eva 600;

Juniorské mistrovství světa

Je sobota ráno, prší nebo spíše "leje" jako z konve a já vyrážím směr Vlachovice. Tam nabírám Lenku Hruškovou. Na další zastávce ve Žďáru nad Sázavou přibíráme Rajma a vyrážíme do Prahy, kde bychom se skoro všichni měli setkat. Po přespání na Přimdě a krátkém tréninku ve Švýcarsku konečně v neděli navečer přijíždíme do Tenera – centra letošního mistrovství. Na juniory, tedy Chrobáka, Rajma, Hónu, Heňu, Palyho a Holyho a juniorky Janču, Simču, Lenku, Marťu, Verču a Lucku, čekaly 4 obtížné závody.

Začínalo se kvalifikací na krátkou trať. Nejlehčí závod překvapivě nevyšel Rajmovi, Lucce a Heňovi. Závod to byl opravdu jednoduchý a Chrobákovo srovnání, že je to stejné jako na Panské líše nad Zamilcem je více než pravdivé. Bohužel v kvalifikaci však většinou nerozhoduje mapa, ale spíše nervozita či opačně schopnost udržet svoji nervozitu na uzdě. Našemu druhému oddílovému zástupci se už dařilo lépe a se ztrátou jedné minuty obsadil ve své skupině pěkné 6. místo.

Prvním závodem, kdy opravdu o něco šlo, bylo finále na krátké trati. Na finalisty čekal těžký závod ve svahu jedné z mnoha okolních hor. S mapově těžkým závodem se z českých reprezentantů nejlépe vyrovnal Chrobák a obsadil pěkné 14. místo. V holkách se nejvíce dařilo Lence Hruškové, která obsadila 20. místo. Rajmo v B-finále už chyboval méně a obsadil 6. místo.

Nejobtížnější závod však na závodníky teprve čekal. Ve čtvrtek bylo obrovské vedro a když se počasí sečetlo s mapově obtížným kopcovitým terénem s množstvím malých i obrovských skal, bylo jasné, že závod na klasické trati bude opravdu královským závodem. O tom, že předchozí řádky nejsou vtipem, snad nejlépe hovoří výsledky. V juniorkách byl sice rozdíl mezi první a druhou méně než minuta, pro 6. místo však stačilo doběhnout s pětiminutovou ztrátou. U juniorů byly rozdíly ještě větší. Vítězný Nor Lundanes druhého Švýcara Rüedlingera minul při postupu na poslední kontrolu a zvítězil tak o více než 4 minuty. Ve vláčku, který s sebou přivezl, byl i pátý Maďar a pak ještě řada dalších závodníků, kteří nakonec obsadili velmi pěkná místa. Chrobák na takto dlouhý závod ještě neměl a ke konci mu docházel dech (nutno však podotknout, že těch chyb také neudělal málo) a se ztrátou více než 25 minut obsadil 52. místo. Věřil jsem tentokráte více Rajmovi, ale ten si vybral další díl své smůly a zlomil buzolu již v začátku závodu, a jelikož si tu rezervní zapomněl vzít, bez buzoly se mu běželo opravdu těžce, a tak kupil jednu chybu za druhou. Nakonec byl o minutku rychlejší než Chrobák a obsadil 48. místo. Bohužel ani dalším Čechům se příliš nedařilo. V holkách byla nejlepší Janča na 20. místě a Paly na 30. místě.

Po volném dnu čekal na reproše poslední závod, štafety. Před štafetami nás trenéry opět čekala dlouhá a nemilosrdná debata na téma složení štafet. Jako vždy jsme se nakonec dohodli a vsadili na tato složení: Verča+Lenka+Janča, Lucka+Marťa+Simča, Chromák+Hóna+Paly, Rajmo+Heňa+Holy. Závod v polootevřeném rychlém borovém lese v nadmořské výšce okolo 1 500 m nad mořem byl náročný a startovní pole se rychle roztrhalo. Chrobák to rozběhl velmi dobře a když na druhém úseku ani Hóna moc neztratil, byla šance ne medaili u juniorů poměrně slušná. Paly na třetím úseku zabojoval a utekl skupince, se kterou startoval a doběhl na skvělém druhém místě. Rajmo to na prvním úseku měl o nějaký ten metr delší a taky něco nachyboval a předával tak s o něco větší ztrátou. Héňa na druhém úseku na začátku vše stáhl a dokonce měl Hónu na dohled. Bohužel se mu dotáhnout Hónu nepovedlo a po třetím úseku doběhla druhá štafeta na 13. místě v neredukovaném pořadí. Holkám se nedařilo od počátku a jejich ztráta se postupně zvětšovala. První štafeta nakonec dosáhla stupňů vítězů, když v redukovaném pořadí obsadila 6. místo. Druhá štafeta běžela o něco hůře, ale když Simča na posledním úseku neorazila diváckou kontrolu, byla naše druhá štafeta disk.

Jak stručně zhodnotit letošní MSJ? Dopadli jsme jak "sedláci u Chlumce". Zachránilo to trochu sice druhé místo štafety juniorů, jinak však výsledky byly tristní. Na druhou stranu jsem hrozně rád, že tím, komu se na mistrovství nejvíce dařilo, byl Chrobák, ale v mých myšlenkách si tam prvním rokem 18-tka jede spíše pro zkušenosti. Od Rajma jsem více čekal především na klasice a taky jsem věřil, že dokáže prodat své mapové schopnosti. Ani pro ostatní nemám příliš chvály, ale na druhou stranu musím říci, že těžko lze nadávat, když není závodníky kde brát a zájem o reprezentační akce jsem při tréninkovém kempu v Litvě poznal dokonale.

Zhusta

Výsledky middle Q:
M20A: 1 . Rüedlinger Andreas 24:23; 2. Millegård Marcus 24:30; 3. Krajcík Michal 24:52; ... ; 6. Chromy Adam 25:25; ... ; 37. Rajnosek Zdenek 30:46; M20B: 1. Lundanes Olav 24:17; 2. Adamski Philippe 24:22; 3. Lebedoks Eriks 25:05; ... ; 10. Holas Ondrej 26:51; 22. Henych Martin 28:53; M20C: 1. Hertner Fabian 23:38; 2. Lenkei Zsolt 24:16; 3. Palas Jan 24:28; ... ; 14. Benes Jan 26:15; ... ; 33. Mazúr Martin 29:58; W20A: 1. Egseth Elise 23:26; 2. Tarvonen Silja 24:20; 3. Persson Anna 24:48; ... ; 7. Panchartkova Jana 26:21; ... ; 10. Hruskova Lenka 26:45; ... ; 20. Macinská Jana 30:52; W20B: 1. Allston Hanny 22:12; 2. Wennman Heini 25:34; 3. Kinni Saila 25:39; ... ; 5. Krcalova Veronika 26:57; ... ; 22. Krafkova Lucie 33:38; W20C: 1. Vercellotti Capucine 25:01; 2. Friederich Rahel 25:12; 3. Chataing Amélie 25:25; ... ; 12. Spurna Martina 27:57; ... ; 20. Karochova Simona 29:30;

Výsledky middle F:
M20A: 1. Hertner Fabian 21:28; 2. Adamski Philippe 22:43; 3. Airila Hannu 23:27; ... ; 14. Chromy Adam 25:44; ... ; 28. Palas Jan 28:18; ... ; 40. Benes Jan 29:46; ... ; 44. Holas Ondrej 30:27; M20B: 1. Dæhli Magne 23:41; 2. Lombriser Stefan 23:47; 3. Boichut Charly 24:25; ... ; 6. Rajnosek Zdenek 25:46; ... ; 40. Henych Martin 33:13; ... ; 48. Mazúr Martin 36:25; W20A: 1. Persson Anna 25:51; ... ; 2. Wennman Heini 26:00; 3. Allston Hanny 27:18; ... ; 20. Hruskova Lenka 33:01; ... ; 23. Karochova Simona; 33:50; ... ; 26. Panchartkova Jana 34:33; ... ; 27. Krcalova Veronika 35:03; ... ; 49. Macinská Jana 43:04; ... ; 51. Spurna Martina 44:50; W20B: 1. Linde Ane 22:46; 2. Krafkova Lucie 25:11; 3. Gil Sanchez Alicia 26:59;

Výsledky long:
M20: 1. Lundanes Olav 72:39; 2. Rüedlinger Andreas 77:16; 3. Adamski Philippe 78:12; ... ; 30. Palas Jan 94:21; ... ; 42. Holas Ondrej 97:28; ... ; 48. Rajnosek Zdenek 98:11; ... ; 52. Chromy Adam 98:41; ... ; 61. Henych Martin 100:12; ... ; 63. Mazúr Martin 100:36; ... ; . Benes Jan DISK; W20: 1. Fasting Mari 63:14; 2. Egseth Elise 63:31; 3. Iso-Markku Paula 65:47; ... ; 20. Panchartkova Jana 75:15; 21. Krcalova Veronika 75:41; 22. Hruskova Lenka 76:16; ... ; 24. Karochova Simona 76:28; ... ; 37. Krafkova Lucie 81:54; ... ; 59. Spurna Martina 90:34; ... ; 80. Macinská Jana 98:00;

Výsledky relay:
M20: 1. Norway (Sørensen Øystein, Dæhli Magne, Lundanes Olav) 150:32; 2. Czech Republic (Chromy Adam, Benes Jan, Palas Jan) 153:38; 3. Sweden (Fredriksson John, Rost Erik, Kristensson Mikael) 156:50; ... ; (13). Czech Republic 2 (Rajnosek Zdenek, Henych Martin, Holas Ondrej) 164:25; ... ; 14(19). Slovakia (Drencák Tomás, Mazúr Martin, Krajcík Michal)169:01; W20: 1. Norway (Egseth Elise, Fasting Mari, Bjerkreim Nilsen Betty Ann) 133:46; (2). Norway 2 (Ekroll Jahren Silje, Ulvestad Siri, Welle-Strand Horn Fanny) 137:33; 2(3). Sweden (A-Skantze Elin, Jansson Helena, Persson Anna) 138:21; 3(4). Finland (Kinni Saila, Iso-Markku Paula, Tarvonen Silja) 142:21; ... ; 6(9). Czech Republic (Krcalova Veronika, Hruskova Lenka, Panchartkova Jana) 150:00; ... ; (30). LAT/SVK/LTU 1 (Bruvele Liene, Macinská Jana, Sidaraviciute Skaiste) 205:17; ... ; . Czech Republic 2 (Krafkova Lucie, Spurna Martina, Karochova Simona) DISK;

Rokytno

11.5.2005

Je ráno a budík nepříjemně zvoní... Zvedám se a po snídani si hodím krosnu na ramena... Z garáže vydělám kolo a vyjíždím směr nádraží... Zde chvíli bloudím, ale brzo nacházím ostatní z lidí, co jedou dnes na tábor v Rokytně. Je tam už Katka a Zelda, Po chvíli přichází Evička a Steeve a Kuba Zimmermann A Dejv. Na nádraží v Krpoli se k nám připojí Janča. Společně se pomaličkým vlakem suneme vpřed. V Tišnově přesedáme. Chvíli po 11 jsme v Novým Městě, zde čekámě na odvoz. Krosny po chvíli složíme do aut, kterým přijel Zdeněk a já, Janča a Dejv vyrážíme na kole do Roktyna, zbytek jede Autobusem. Z Nového Města je to akorát do kopce. Přijíždíme akorát na oběd. Po obědě jsme rozděleni do skupin po kontinentech s malýma dětičkami. Odpolední program je zaměřen podle skupin. Starší, orientálu chtivý lidé, jdou někam do lesa na trénink, já jedu spolu se Zlatkou a Jančou na kolo. Po cestě trochu zmokneme, ale je to dobrá vyjížďka. Po večeři máme za úkol vyrobit nějakého hastroše. Každý kontinent se toho ujímá po svém. Po prezentaci jednotlivých strašidel, mají mladší večerku. Ostatní se pomaličku vytratí... a kampak asi? :-)

12.5.2005

Budíček!!! Tak takhle budili ty mladší... k nám do pokoje někdo zaklepal a řekl, že je rozcvička. Přes zalepené oči jsem ho/ji ani neslyšel a jen jsem se otočil na durchu stranu. Dejv se někam vytratil, že by šel na rozcvičku? Asi jo, ach jak poctivý člověk... Já, lenoch, jsem si ještě půl hodiny proležel do snídaně. Po snídani se malý vydali ke Ski hotelu, kde měl být dneska trenál. Ostatní je následovali asi o půl hodinu později, běžmo. Běželi jsme z takového krásného kopce, kdybych věděl, že ho poběžím zase nahoru, tak bych asi zůstal v té posteli :-). U Ski hotelu jsme postavili trénink, hvězdice. Končili jsme asi v jedenáct hodin a pak, po posbírání kontrol, jsme se vydali na zpáteční cestu. Děsný hic, únava a kopec, to bylo to, co nás provázelo na zpáteční cestu. (anebo aspoň mě). Proto jsem odpoledne ani na chvíli neváhal, když jsme si vybíral kolo. Jeli jsme na Devět skal. Mohla to být hezká projížďka, ale všude bylo děsně blata a aspoň půl hodiny jsme spravovali Tomasovo kolo... večer jsme se vrátili chvíli před večeří. Po večeři jsme měli skupinový program, kdy jsme měli představovat různý zvyky a věci z našich kontinentů. Musím říct, že "uvaděči" se svého úkolu zhostili výteční a byli po pravdě odměněni velkým potleskem... a pak se zase hodně lidí z tábora nějak vytratilo... :-)

13.5.2005

Dneska to na nás nezkoušeli, jen tiché zaklepání a dost. :-) Po snídani jsme se znovu zanořili do peřin... Až po 10 jsme vyrazili na trénink, s jakým záviděním jsme se díval na Katku a Evičku, kteří se po postavení tréninku už vraceli zpět. Dneska nám Dejv a Zdenál postavili na mapě, na které se poběží Botas, asi 5 kilometrový trénink. Nejlépe to zvládl Kuba Zimrmann. Odpoledne jsme měli volno a hráli jsme nějakou hru, co Evka vymslela, bylo to šílené, ale aspoň jsme se pobavili. Taky jsme se byl vykoupat v Medlově, ale byl dost studený... Večer nás čekalo Tmou...

První kontrolu jsme našli v tělocvičně a všechny skupiny vyrazily zároveň. Na druhé nás opustili prvňáci, ale šli jsme furt zároveň... třetí jsme hledali snad půl hodiny, byla špatně daná (nebo jsme ji špatně hledali...). To už se začalo stmívat. Pátá byla ve Vlachovicích. Tam jsme už byli hodně rozdělení a už byla tma... Sedmá byla u Ski hotelu, zde už byla tma jako v pytli a žádný jiný skupiny jsme neviděli... Osmou jsme našli bez problémů a tam jsme dohnali další skupinu. To už se v dálce blýskalo... ale bylo furt teplo. Přes Marošovice jsme došli do Pohledce, kde se naše skupina zasekla... Blbá Morseovka! Zde se hodně skupin potkalo. První ale vyrazila skupina, kde byl Zdenál, Evička a Štěpán. Ještě když jsme byli v Pohledci, tak se spustila bouřka... Tam jsem se potkali se Zeldovou skupinou po stromem :-). Po bouřce se naše skupina rozpadla a dál jsme šli jen dva. To už bylo dávno po půlnoci. Možná i po jedné hodině... Asi za půl hodiny jsme se potkali s dalšími dvěma skupinami... spolu jsme úspěšně přešli kontrolu. V té době pořádně pršelo a nebylo vidět na krok... nakonec jsme ji našli a po třetí jsme došli do Rokytna... Unavení, zmáčení, byla nám zima ale zvládli jsme to... a hned jsme upadli do, říše snů. Zajímavý byl pohled na Vaška a Dejva, který seděli na chodbičce a ještě chvíli popíjeli pivo...

14.5.2005

Ráno mě zbudilo slunko a kdyby mě nezbudilo, tak spím ještě teď... :-). Po snídani jsem jen pozoroval další lidi, co se s nepříčetným pohledem pohybovali po budově. Jen křik malých dětí byl naplněn energií. Před obědem jsem jel s Jančou posbírat pár včerejších kontrol. Nechápali jsme. Jak jsme je mohli minout... V denním světle byli tak vidět :-). Teprve po obědě se starší vypařili někam na trénink a já šel na kolo... po večeři jsme měli zase prezentaci, copak se stalo nového na našich kontinentech. Pak jsme se, já s Vaškem, rozloučili a odjeli do Brna.

Další den začínal Botas...

Honza

10-ti denní pohádka o 13 mandelinkách aneb z pohledu člena OSN.

Když jsme plánovali tábor v Rokytně, čekala jsem, že bude náročnější než jiné roky. Chodila jsem přece jen už od září společně s Aničkou Koporovou s prvňáčkama z Kotlářské do tělocvičny. Na táboře nebyly jen děti malé (sešlo se jich 13, v oddílových dresech cestou na shromaždiště prý z dálky vypadali jako mandelinky), ale i děti větší, největší a i ty, co už jsou vlastně dospělí, ale stále si ještě občas rádi hrají :o) Píšu pár postřehů, co se mi líbilo a co mi z tábora utkvělo v paměti.

Jaké to tedy nakonec bylo?

* Náročnější.

Těch 13 malých človíčků neposedí, pořád musí něco dělat a sami se zatím moc nezabaví. Zde patří můj velký dík a poklona za nápaditost, svědomitost a laskavou péči Aničce Koporové, Ladě Jemelíkové a Jitce Kabáthové, bez kterých bych se na tábor s těmito mrňousky neodvážila ani pomyslet. Dále děkuji Zlatce, Janče Gebauerové, Zdeňkovi Liščínskému, Evě Liščínské, Svobodovým a všem dalším, které jsem sice nejmenovala, ale kteří nám pomáhali.

* Výjimečnější

Mělo to své velké kouzlo. Táborová hra sestávala ze vzájemného klání kontinentů Afriky, Ameriky, Asie, Austrálie a Evropy. Při soutěžích spolupracovalo celé družstvo na plnění úkolů. A právě tato spolupráce byla výjimečná. Když jsem pozorovala, jak si velcí poradili s menšími a i s těmi nejmenšími a dokázali společně připravit sami pro sebe příjemný a vtipný program před večerkou, měla jsem z toho radost. Doufám, že to těšilo i všechny účastníky. Klobouk dolů, jak se s některými úkoly dokázali tvořivě vypořádat.

Příjemným zážitkem, na rozdíl od předchozích zkušeností ze soustředění, bylo balení dětí při odjezdu. Zatím, co na soustředění jsme nemohli určit čí je co (děti si málokdy poznaly své věci), na táboře díky spolupráci prvňáčků a jejich velkých asistentů (každý velký dostal na starosti jednoho školáčka), se všechno oblečení dohledalo a velcí je vzorně zabalili. Všem asistentům tímto ještě jednou děkuji.

Abych nebyla jen pozitivní...

Nelíbilo se mi, že na Botas Cupu šetřili na Honzovi Brlicovi. Vyhrál H10 (bez fáborků) a zatím, co děvče v D10 dostalo za 1. místo boty, Honza se musel spokojit s cenou mnohem menší. Pořadatelé mu to odůvodnili malou konkurencí v jeho kategorii. Je smutné, že pořadatel šetří právě na malých, kterým udělají věcné ceny mnohem větší radost než dopělému a povzbudí je v dalším tréninku.

Závěr ?

Z mého pohledu se tábor vydařil. Ze zkušeností jsme vytvořili pár zásad ke zpříjemnění táborů následujících a poučili jsme se. Snažili jsme se, aby byl pro všechny ten NEJ. Snad se tedy líbil a příště pojedete zase :o)) Za velký úspěch považuji, že 12 dětí ve svých 7 letech zvládlo samo odběhnout 3 dny závodů Botas Cupu na trati HDR a neztratit se, ačkoliv někteří si vyzkoušely na táboře OB poprvé. Velkou odvahu prokázali i ti trošku starší začátečníci Jirka Žárský, Klára a Lukáš Svobodovi, kteří po pár trénincích dokázali zvládnout tratě H12, D12 a H10N. No a samozřejmě větší a největší, kteří běhali víc než výborně (viz výsledky).

Všem závěrem přeji, ať se jim daří a sportují dál nejen pro výsledky, ale hlavně s radostí...

Evka

Botas Vysočina Cup

Bude to asi dost nesouvislý text, ale moje vzpomínky jsou už taky dost nesouvislé (a skoro dva měsíce staré... ). Hmmm. Botas byl pěkný, tři etapy dlouhé "tak akorát", ale všechny v jednom lese – zhruba mezi Paseckou skálou a Penzionem U Martina, kde bylo na louce centrum a camp. Účastnili se i naši nejmladší běžci (ti byli v Rokytně na táboře) – vždycky jich byl takový houf na startu : ) a dařilo se jim. Na shromaždišti byl pekař, co prodával fantastický pečivo a vcelku levně – byl tuším letos na mčr (krátká trať). V každé vesnici na Novoměstsku je automat na Internet zadarmo. Na Medlově půjčují lodičky a není tam zelená voda, což 'de. V okolí se konalo i pár ne-orienťáckých akcí – třeba plavecký závod na Medlově(plavala i Iva Žáčková). V podvečer pak vzduchem létaly horkovzdušné balóny a bylo jich hodně. Co se nočního života týče to byly taky typický vícedenní : ), přijela sanitka (nebyl to úraz alkoholem). Krátce nato pohár trpělivosti přetekl a spustila se slušná noční bouřka s blesky – nikdo se ale neutopil a pokračovalo se dál. No a rááno proběhla poslední etapa, vedla kolem Pasecké skály a připadla mi nejlepší (já to diskl kontrolu před cílem, což taky 'de). Závody se povedly i našim barvám. Proběhlo vyhlášení (sláva vítězům!!!) a konec.

Filda

Celkové výsledky:
D12: 1. Knapová Lenka 68.24; 2. Jemelíková Denisa 69.43; 3. Koporová Petra 69.45; ... ; 10. Svobodová Klára 133.54; D14: 1. Šulerová Pavlína 67.02; 2. Žaludková Petra 71.13; 3. Říčařová Žaneta 75.56; ... ; 8. Vlková Karolína 97.07; D16: 1. Hlavová Jindra 81.50; 2. Petrželová Tereza 86.54; 3. Procházková Michaela 92.43; ... ; . Kabáthová Eva DISK; D18: 1. Doležalová Monika 141.31; 2. Štěpánská Adéla 141.34; 3. Dittrichová Petra 168.33; ... ; . Rambousková Hana abs; D21B: 1. Korpasová Ivana 174.49; 2. Humlíčková Kateřina 177.27; 3. Ehlová Pavla 177.57; ... ; 9. Kadlecová Eva 195.01; D21E: 1. Dočkalová Martina 163.34; 2. Ptáčková Veronika 173.23; 3. Tichovská Martina 175.17; ... ; 5. Gebauerová Jana 179.13; ... ; . Žáčková Iva abs; H10: 1. Brlica Jan 81.31; . Skryja Ondřej abs; . Vajduliak Juraj DISK; H10N: 1. Jelínek Lukáš 40.50; 2. Hirš Otakar 54.05; 3. Svoboda Lukáš 69.29; ... ; 5. Zelinka Ludvík 77.45; H12: 1. Schuster Marek 62.06; 2. Rusý Tomáš 64.25; 3. Hubáček Michal 67.00; ... ; . Brlica Pavel DISK; . Žárský Jiří DISK; H14: 1. Zimmermann Štěpán 76.12; 2. Bořil Petr 79.37; 3. Bravený Vít 83.11; H16: 1. Hájek Daniel 108.42; 2. Klusáček Matěj 114.14; 3. Pospíšek Marek 115.22; ... ; 8. Nykodým Miloš 132.06; ... ; . Zimmermann Jakub abs; H18: 1. Zelinka Jiří 144.46; 2. Bravený Adam 144.52; 3. Rajnošek Matěj 147.12; ... ; . Dědic Filip DISK; H21A: 1. Vodrážka Jakub 163.50; 2. Wohanka Petr 173.06; 3. Prokop Petr 178.02; ... ; 10. Veselý Martin 196.49; ... ; 17. König Lukáš 230.51; ... ; 21. Pátek Richard 274.00; ... ; 30. Ehl Jiří DISK; H21B: 1. Fiala Jan 167.07; 2. Procházka Josef 176.39; 3. Dvořák Miroslav 185.38; 4. Humlíček Aleš 193.47; ... ; 6. Jevsejenko Alexandr 194.32; ... ; . Koča Jaroslav abs; H40: 1. Urválek Jiří 142.44; 2. Grepl Ladislav 155.41; 3. Krafka Jiří 173.34; ... ; 7. Štěpánský Václav 209.59; ... ; 15. Hájek Petr 273.21; HDR: 1. Zobaník Michal 55.11; 2. Korpasová Tereza 56.18; 3. Čechová Klára 56.20; ... ; 11. Koporová Lenka 90.25; ... ; 15. Bělák Marek 93.46; ... ; 17. Chmelíček Ondřej 100.57; 18. Procházka Jiří 101.49; 19. Mikulová Lenka 105.27; 20. Příhodová Terezie 109.14; 21. Korábová Ester 112.45; ... ; 23. Zemanová Lenka 143.47; 24. Chramosta Tomáš 180.28; ... ; . Bráblík František abs; . Humlíček Tomáš abs; . Žárská Natálie DISK; . Holíková Blanka DISK; TPR: 1. Hynek David 171.20; 2. Polčák Luděk 191.49; 3. Karásková Lenka 196.15; ... ; . Vítovcová Lenka abs;

World Games 2005, Německo

Olympiáda neolympijských sportů aneb malý bráška Olympijských her. Jsou sporty a sporty. Bohužel na téhle akci uvidíte oboje. Přetahovaní lanem, házení diskem, parašuting, ale taky inline hokej, americký fotbal, moderní tance, bouldering a nebo dračí lodě, které se staly senzací her a v přímém přenosu je vysílal Eurosport.

Obrovská akce, zahájení na vyprodaném stadioně. 30 tisíc lidí, show jako při zahájení olympiády, kterou zakončil proslovem Jacques Rogge, předseda olympijského výboru.

Orientační běh byl na programu hned na úvod. Organizačně vše pěkně klapalo. Ubytovaní v hotelu, všude spousta novinářů jak českých tak zahraničních. A protože náš kouč nakecal českému olympijskému výboru, že při štafetách cinkne medaile, tak jsme byli v centru pozornosti. Vše bylo podřízeno médiím, ale řekl bych, že to orienťáku neuškodilo, protože to bylo uděláno dobře. Start na menším atletickém stadionu, kolem něj parky,historické centrum města a příměstský les, zabušený jako kráva. Ale mapoval to Rysák a ten to umí. Startovat mohlo 40 mužů a žen, místa se přidělovala podle výkonnosti země.

Sobota – middle. Postavit na rovině a v napalmu pěkný middle a startovat po minutě, není to šílené? Přesto férový závod. Osvědčil se motýlek. A pokud seš doběhnutý o minutu, stejně to nestačí na první desítku, takže vyhrávají ti nejlepší. Kdo je favorit? V podstatě kdokoliv. Jenže na světě jsou dva lidi, kteří tohle řemeslo umí ještě víc než dobře. Že vyhraje Simone Niggli, o tom žádná, ale že Thierry vyhraje i tu, to snad ne. Ten "žabožrout" dokáže všechno lépe než ostatní. Vypadá, že vyklusává, přitom letí jak vítr a v lese se pohybuje jako kdyby to tam před týdnem sám mapoval. Zase vyhrál.

Smíšené štafety. Naše silná disciplína? Kluk, holka, kluk, holka. Běží se 20 minutový parkáč. V chlapech je konkurence tak vyrovnaná, že se nepřihodí nejspíš nic dramatického, i přes všechny fársty stejně doběhne jeden balík. Rozhodnou ženy a to je naše zbraň. Na světových závodech platí jedno stále omílané pravidlo. Jak vypadneš z prvního balíku, končíš. Tady už nikoho nedoběhneš, nikdo není slabší než ty. Český tým fungoval jak dobře namazanej stroj. Neustále v patách "žlutému trikotu", spíše helvétskému kříži. To že o zlato dnes hrát nebudem, bylo téměř jasný. Žádná žena neporazí na posledním úseku Sime. Stříbro je ale taky dobrý. Závod byl drama, pro závodníky i diváky atraktivní. Stříbro nám uteklo asi o 2 centimetry, kdy Dana Brožková nestačila na Tatianu z Ruska. Bejt doběh o metr delší, bylo by to jinak. Bronz byl přesto velký úspěch. Medaile ze štafet už necinkla pro Česko hodně dlouho. A naštěstí Česká televize byla u toho. První medaile pro ČR. Bafíci byli unešeni. Za 4 roky pořádá World Games Taiwan.

Olaf

Výsledky middle:
Women: 1. Niggli-Luder Simone 36:44,1; 2. Schmalfeld Karin 37:10,1; 3. Monro Heather 38:26,0; ... ; 9. Brozkova Dana 40:38,9; 10. Sterbova Marta 40:43,1; ... ; 22. Klechova Vendula 42:53,4; Men: 1. Gueorgiou Thierry 38:10,1; 2. Hubmann Daniel 38:31,1; 3. Osterbo Oystein Kvaal 38:36,5; ... ; 19. Dlabaja Tomas 41:13,1; ... ; 27. Losman Petr 42:28,4;

Výsledky relay:
1. SUI 88:39,0; ... ; 2. RUS 90:18,8; ... ; 3. CZE 90:18,9;

Čerťák (Čertovský běh)

Termín: 29.7. – 31.7.
Pořadatel: ASU

To bylo tak jednou ve čtvrtek, když jsem se rozhodl, že o víkendu se pojedu podívat na nějaké ty závody, když už to pořádá ten velký školník Aljoša. Navíc se kupodivu vyskytlo jedno místo ve startovce po ... no, kdo tak asi poslední dobou má strašně mooc práce a navíc byl v té době pěkně posratý? :-)

Tak jsem se teda domluvil s Arniem a v pátek, po klasickém menším zdržení, jsme se potkali u jeho práce, nastartovali HadrPalm a jelo se. Cesta byla klidná, místy poklidnější, občas totálně nudná ... ještě, že jsme sebou měli ty HorkýžeSlýže, jinak bychom se totálně unudili, jak jinak, že? :-)

Na shromaždiště jsme dojeli ještě za světla, tak se rychle před startem dalo jedno uklidňující a šlo se skouknout shromaždiště. No shromaždiště, spíš takové menší náměstí v Brtnici. Ale co, start z průchodu nebývá tak často, tak bylo aspoň trošku vzrůša. Trať byla krátká, ale celkem zajímavá, což se na městských (vesnických) sprintech stává. Pár chybiček tam bylo, ale dalo se to, hlavně, že jsem dal Arnieho. Pak se klasicky doplnili tekutiny a jelo se do kempu. :-)

Kemp, taková malá loučka asi pro 2000 lidí, tak tak stačila pro těch snad 170 přihlášených, tak jsme se usídlili pěkně v rožku, abychom moc nezavázeli oddílovým tunelem z kufru k ránu příchozím závodníkům, kterým alkohol jejich stany už hledat neuměl. Nějak jsme moc nezaháleli, hieně moc nepřidali a rychle šli doplňovat tekutiny, co kdyby náhodou došlo, že? Tak jsme si tak krásně povídali a popíjeli a seznamovali ... no, dál už to byla nudná rutina, tak to nebudu moc rozpitvávat, ať nepodporuju mladé a nadějné začínají alkoholiky. Jelikož nás tam bylo celých dva, a dva souputníci, tak večer byl přiměřeně krátký. :-)

Druhý den začal probuzením, nic moc, ale nakonec jsme vylezli ze spacáků a pomalu, ale jistě spěchali na start další etapy. Tentokrát delší, kopcovatější a tím pádem i trošku časově náročnější, takže liga sto nám neutekla, jak mě, tak Arniemu, ale jenom těsně. Poté, co jsme zažehnali žaket asi dvěma litry nějaké brčy se šťávou, tak se žaludek uklidnil iontovým nápojem a šlo se pro plavky, jelikož v centru byl bazének. A bazének byl náš. V bazénku malé děti. V bazénku velké děti, V bazénku pivko. V bazénku kontrolka. U bazénku plavčík ... no, zase jsem nějak odbočil. Jelikož odpoledne byl ještě sprint, tak jsme to nepřeháněli, abychom byli schopni aspoň vyběhnout. Moc se nám sprint nepovedl, teda aspoň mě ne ... čím to mohlo být? Asi tím pivem, asi tím pivem. Ještě že do toho bazénku vedou jen tři schůdky. Aspoň nenadávali všichni závodníci. Poté jsme pokračovali v započaté činnosti, která nám vydržela až do pozdních odpoledních ... čo to tárám ... večerních hodin. Pak následovala už jen diskotéka, nějaká ta zamotaná soutěž a pak už toho ze společného večera moc nevím, jelikož jsem se odebral dobře spát. :-)

Ráno bylo opět klasické, tak jsem si vzal svůj krýgl a šel ošest spát do stínu za HadrPalmem, když už na té slunné ležel Arnie a spokojeně chrupkal. Druhé probuzení bylo o poznání horší, ale osedm klasické, takže jsme start oosm tak tak stihli ... jak jinak, že? Trať zas byla v lese, na paloučcích, po cestičkách, po pěšinkách, kolem krmelců, posedů, vývratů, výrazných stromů, veverek a jiné lesní havětě ... a nesmím zapomenout na potůčky, kterých jsem využíval velmi hojně, jelikož zrovna zima nebyla a potok tekl proudem. Při doběhu mě trochu vytočil Pepa, který si to pevným krokem kráčel z lesa do centra s tornou na zádech a rozumem za zády. Opět jsem si vychutnal v cíli brču a na trati Arnieho, tak jsem mohl jit slavit, že jsem poprvé tento rok nad ním vyhrál závody. :-)

Pak následoval jen úklid, balení, rozloučení, poslední škopky, slzy, prostě vše, co k závodům patří ... :-)

Pár postřehů ze závodů:

  • nevadí když dojde pivo, ale musí to blízko pro další bečky
  • nevadí když dojde podruhé, jen to musí být až po vyhlášení
  • večerní akce je nejlepší ze spacáku, hlavně když není tvůj a neotravuje tě Arnie ...
  • kemp by měl být dimenzovaný přesně na počet přihlášených, ale nevadí, když je menší
  • oddílový tunel je dobré postavit, ale pokud jej necháte v kufru, nemusíte jej uklízet

Celkově se tyto závody dají označit jako vydařené, jen nebýt těch následků ...

Kenia

Celkové výsledky:
D21B: 1. Navratilova Iva 130.55; 2. Jirku Kamila 136.35; 3. Blechova Lenka 147.11; ... ; 6. Kadlecova Eva 171.19; H21B: 1. Ptacek Pavel 162.37; 2. Vlcek Martin 162.46; 3. Gregor Martin 165.49; ... ; 17. Konig Lukas 225.51; ... ; 20. Patek Richard 266.20;

Slovensko 2005

!!!!!VAROVÁNÍ: Jestli tě to nezajímá tak to nečti, a nebo si pak aspoň nestěžuj!!!!!

Takže to vezmem všechno pěkně od počátku. Tato akce vznikala dost průběžně (stejně jako tento článek), do poslední chvíle se moc nevědělo, kam se vlastně jede, s kym se vlastně jede, kdy se jede a tak dál. Ale kdybych to měl všecko napsat, tak by to možná překonalo i Zeldrakovi reportáže.

Takže se to postupně domlouvalo a před odjezdem byla jasná cílová země, termín,a zhruba kam se jede. Jedni(Evžen, Martin, Katka, Filip a Maruška) měli jet do Slovenského Ráje a pak do Roháčů, kde se měli potkat s druhou skupinou(Bořek, Jára, Štěpán), která jela místo Slov. Ráje na Grand Prix Slovakia na Silici. No ale to tak málem nedopadlo, protože Filip asi 2 týdny předem řekl že nejede. Tak skupina Slov. Ráj chtěla jet jen tak zevlovat s náma na závody. No ale tak to naštěstí pro ně nedopadlo, protože se ve středu ráno domluvili, že nakonec pojedou do Slov. Ráje (doufám že to nějak tak bylo, protože domlouvat něco s Evičkou je fakt hrubej zážitek, na dotazy vám určitě ochotně odpoví :-)). Uf, tak to bylo fakt složité.

Takže ve středu přijel Bořek, hodil si ke mně batoh a šli jsme se rozloučit s částí oddílu, co jela do Litvy, to jsme ale moc nestihly. Potom jsme vyrazili do hospody domluvit se s druhou skupinou kdy zítra vyjedem, ale to jsme se dověděli, že oni jedou na konec do toho ráje a ještě k tomu už dnes (tak to už na nás bylo trochu moc). Domluvili jsme různý věci a odebrali se do svých domovů, až na Bořka, kterej spal u mě. Večer jsme vytiskly hafo spojů atd. (tímto děkuju mé tiskárně že to ustála, fakt dík) a šli spát, protože jsme museli zítra brzo vstávat.

Takže jsme vstali asi v pět, najedli se a udělali takový ty věci, co se ráno dělaj a vyrazili na Hlavák. Od tam jsme vyjeli v šest hodin směr Košice. Cesta celkem ubíhala a první problémy nastaly už v Ostravě, kde se vlaku urval trolej. No jasně že se vokolo vlaku seběhlo plno agentů z ČD s vysílačkama v ruce v, ale jak se pozděj ukázalo moc profíci to nebyli. Trvalo jim asi půl hodiny, než se jim povedlo správně přehodit vyhýbku a další půl hoďku než přišli na to, že to asi jen tak na koleně nespraví a vyměnili lokomotivu. No bylo to nejlepší divadlo, který jsem kdy viděl. Kdyby to někdo natočil určitě by to mělo šanci na Oscara. Lokomotiva je nová tak jedem dál. V Žilině potkáváme Baču (Jan Perůtka) a pokračujeme v naší dlouhé cestě. Po tom co jsme v Košicích nestihli vlak máme čas na krátkou prohlídku. Nikdy v životě bych neřekl že Košice jso fakt tak zábavný město. Potkali jsme na nádraží paní která se před náma skácela k zemi jako pytel brambor(ale přežila to). O pár metrů dál jsme se usídlili v parku a postupně šli nakoupit. Po příchodu se teprve začli dít věci. Přišli dva bezďáci a za opakování věty "já mám takovej hlad‘‘ našli v koši kus rohlíku a papriky, z čehož měli značnou radost. Po chvíly prohledali i místa pod lavičkami na kterých jsme seděli, to jsme se začli bát o naše zásoby jídla a tak jsme je urychleně schovali. Pak opodál ještě jako bonus vykonali před zraky kolemjdoucích potřebu a zmizely. To už jsme se taky odebrali na vlak.... No a konečně jsme na místě, ubytovali jsme se společně s Jilemnicí a uvařili. Jo a ješte založili "vůdstok‘‘ a odebrali se ke spánku. To se ale ráno ale moc nedalo, jelikož přes den bylo ve stínu 40°C a ve stanu ještě víc. Ráno jsme stopem dojeli na shromaždiště kde už bylo nesnesitelný vedro. Utábořili se ve stínu a pomalu odcházeli na start. Po doběhu jsme zvolili cestu přes propast, ve které bylo tak 5°C. Po příchodu do kempu jsme stihli akorát tak uvařit a odebrali se na vyhlášení. Po něm následoval koncert country skupiny, který jsme radši vynechaly a večer strávili v hospodě a u bufetu. Jedinou vadou bylo že se všude zavíralo v 11 hodin, což nás moc nepotěšilo a tak jsme šli spát na pódium, slibovali jsme si od toho že nebude tak vedro ale stejně bylo. Druhá etapa měla centrum ve stejném místě, běželo se na stejné mapě. Zase jsme se dopravili stopem a tím jsme se i vrátili. Odpoledne jsme navštívili Gombaseckou jaskyni, uvařili, nafotili pár vtipných fotek s vodou a uvařeným máslem. Vydali se na vyhlášení, po kterém měla následovat discotéka ale ta stála za ....., DJ byl totální debil, no prostě DJ DEBIL a ještě k tomu skončila v deset. Tak jsme po včerejších zkušenostech nakoupili zásoby a seznámili se s maďarským dorostencem a dorostenkami. Asi v jednu jsme zase zabivakovali na pódiu. Ráno se stávalo těžko, trochu únava ale to se nějak zvládlo. Dnes bylo shromaždiště jinde a chytl jsem fakt hustýho místního pána, kterej mně svezl a říkal, že pracuje ve škodovce. Třetí a závěrečná etapa proběhla v normálním lese. Počkali jsme na vyhlášení, protože Štepán a já(ra) jsme vyhráli a jeli zpět do kempu. Tam jsme vše sbalili a vydali se na vlak. Cestou jsme naštěstí potkali auto, který nás hodilo na nádr. Odtud jsme jeli přes Rožňavu do Dobšiné. Když jsme vystoupili, bylo zde poněkud černo jak při pohledu po okolí tak i při pohledu na nebe. Zašli jsme na topvarkofu do hospody. Ale museli jsme spěchat, protože nás čekala ještě dlouhá cesta lesem a už se stmívalo. Po větším bloudění jsme dorazili v silném dešti na silnici, kde se nám podařilo ukecat jednoho řidiče, co jel úplně na druhou stranu, aby nás hodil ke kempu asi 5 km vzdáleného. Zde jsme si ustlali jen tak pod schodama, protože se nám v lijáku nechtěl stavět stan. Ráno jsme vstali ve 4 hod. a vydali se hledat jednu zapomenutou věc do lesa, kterým jsme včera bloudili, naštěstí jsme ji našla a tak jsme byli v 7 zpět. Vykoupali jsme se v místním průzračném jezeře, posnídali a vydali se na pokračování cesty do Roháčů, kterou jsme naplánovali přes Starý Smokovec, abychom viděli jak už tak zničené Tatry dodělal požár. Po této krátké exkurzi jsme pokračovali v cestě dál. A to už jsme na zastávce u kempu, no uplně u kempu ne , ještě to bylo tak 5 km. A to nebyla moc sranda po nákupu za 700 Sk.

Takže tady jsme se potkali se skupinou Slov. Ráj bez Marušky, ta už odjela na Bohemiu. A to bylo Eviččino obrovský štěstí, protože si zapomněla asi tu nejzákladnější věc do hor-POHORKY!!!??? No tak jsme uvařili, naplánovali zítřejší túru a šli spát. Ráno jsme se probudili do překrásnýho dne, posnídali a vyrazili na hřeben. Dnes jsme stihli zdolat čtyři výraznější vrcholy: Baranec, Plačlivo, Ostrý Roháč a Volovec. Taky jsme potkali spoustu nenormálních lidí, který si klidně šli v obyč teniskách od ťamanů. To už se ale pomalu blížil večer, tak jsme sešli zpět dolinou do kempu a tam si dali jednu kofolu. Dnes to trochu neustála Evička, která dostala výškovou nemoc, mezitím než stihl Martin uvařit. Po večeři jsme akorát stihli uvařit a odebrali jsme se ke spánku-měli jsme totiž naplánovaný ještě delší výlet. Ten se ale podařilo realizovat pouze z části, protože Evičce bylo celou noc špatně a taky po překonání horské říčky výstupu na nejvyšší horu Roháčů-Bystrou a ještě na Klín, kam jsem došel jen já, Bořek a Martin, potom se ale zkazilo počasí a tak jsme absolvovali asi 2 km seběh zpět do kempu. Další den jsme skoro celej prozevlovali v kempu a potom se přemístili do Žiarskej chaty. Cestu autobusem zpestřila skupinka českých turistů popíjejících Tuzemský Um. Po vystoupení z autubusu nás čekala hodina chůze v celkem slušným lijáku a potom konečně ubytování v naší zarezervované kůlně. Tam jsme zalezli a už ten večer skoro ani nevylezli, jenom holky musely na záchod. V této kůlně se nacházel prazvláštní pisoár. Po uvaření jídel nám už nezbylo nic jiného než jít spát. Probuzení však nebylo příjemné. Venku totiž furt pěkně pršelo a k tomu byla přes noc dost kosa. Bořkovi nepomohl ani dres. Půl dne jsme se v hospodě hráli karty a odpoledne se Bořek s Martinem vydal na krátký výlet (nevim kam). Druhý den jsme už jen vylezli na Tri Kopy, Hrubou Kopu a Baníkov. Cestou jsme kvůli počasí přehodnotili odjezd a směr Brno (Slavkovice) jsme vyrazili už půlnočním vlakem. Cesta byla zajímavá ale ne pohodlná. No a to je tak všechno.

Nakonec se ti omlouvám za tu délku, ale já tě varoval!!!!!

Jára

Celkové výsledky:
M -14A: 1. Zimmermann Štìpán 113.40; 2. Bartczak Wojciech 129.06; 3. Baumholczer Máté 129.28; M -16A: 1. Zimmermann Jakub 130.36; 2. Kubát Jan 143.02; 3. Turcsán Gábor 143.25; M -18A: 1. Krajèík Michal 142.28; 2. Rass Jonas 156.21; 3. Choban Olexandr 158.25; ... ; 13. Boøil Tomáš 211.52; M 21-BR: 1. Èaplikas Laimonas 186.39; 2. Ács Gábor 204.51; 3. Bohuš Peter 211.27; ... ; 6. Jirka Michal 222.39; W -18A: 1. Novák Martina 168.02; 2. Koós Diána 175.30; 3. Hrenkó Ivett 180.48; ... ; . Rambousková Hana DISK;

Katica Tanya Alpe
- Adria Cup neboli maďarský vícedení OB.

Tak jsme na začátku léta na Botasu mudrovali proč je letos tak málo přihlášených a někdo vyslovil názor, že je to proto, že naše závody mají velkou zahraniční konkurenci. Je to možné. I nás s Ádou zlákaly maďarské závody, které jsme vlastně náhodou našli na poslední chvíli na webu. Začínaly v pátek 5. 8., ale my jsme vyjeli už ve čtvrtek s tím, že přespíme třeba někde u Balatonu a do centra u Kapošváru dojedeme až další den ráno. Až na to, že stále lilo, vycházelo vše podle plánu a v pátek v poledne jsme byli na místě. Skutečně jsme se našli na startovce a jako jediní zástupci Česka jsme se cítili být trochu exoty. Exotický byl však spíš les, který se místy podobal tropické džungli, krajina ale byla kupodivu docela kopcovitá. Jak jsme pochopili, šlo vlastně o mezinárodní (Maďarsko – Rakousko – Chorvatsko – Slovinskou) vícedenní soutěž oblastních družstev, která pak končila nedělním závodem štafet. V pátek byla na programu krátká trať a v sobotu klasika.

V sobotu úderem času 0 přestalo pršet a my jsme vyrazili do buše. Neslibovali jsme si od naší minivýpravy žádné výrazné úspěchy, nicméně mi v sobotu Áda přikázala "vyhraj", tak jsem tedy vyhrál :-). Byť před druhým čtyřicetiletým veteránem jen o jednu vteřinu. Áda sice zachybovala, ale skončila v D18 třetí, takže prolog pro nás dopadl nečekaně dobře. V neděli mi sice Áda také přikázala, abych vyhrál, tentokrát jsem ji však neposlechl a maďarský les jsem poctil neobvykle dlouhou návštěvou, jinými slovy, nechal jsem v džungli aspoň 40 minut. Áda šla až na malou chybku velmi slušně a hlasatel si při jejím doběhu vzpomněl na angličtinu a ohodnotil její čas jako "excellent". Nicméně aktuální mistryně Evropy (myslím) Dorothea Péley ji nakonec o 12 vteřin porazila. Suma sumárum – závody zajímavé, maďarská kuchyně vynikající, maďarská řeč zapeklitá a Dunaj poněkud zapáchající, což jsem bohužel zjistil až po koupeli u Visegrádu na vlastní kůži :-).

Vašek

Výsledky E1:
M40: 1. Václav Stepánsky 47:08; 2. Filó György 47:09; 3. Günter Kradischnig 48:26; W18B: 1. Péley Dorottya 41:58; 2. Sakar Tena 42:17; 3. Adéla Stepánská 48:28;

Výsledky E2:
M40: 1. Filó György 61:21; 2. Günter Kradischnig 68:57; 3. Csizmadia József 70:31; 4. Václav Stepánsky 85:44; W18B: 1. Péley Dorottya 51:30; 2. Adéla Stepánská 51:42; 3. Federica Memo 64:59;

Peklo v ráji

Tak jak to vlastně všechno začalo? Setkali jsme se okolo třetí odpoledne tradičně u Bohémy.

"Moc lidí tu není" říkám si, ale vlastně se to dalo čekat, když nás bylo na zájezd do Litvy přihlášeno jen něco přes dvacet a z toho vyplívá,že každoroční bitva o místo se letos nekonala a každý mohl pohodlně obsadit dvojsedačku. Odjeli jsme plánovaně ve čtyři směr Olomouc, tam jsme nabrali exoty z Luhačovic a Šumperka (konkrétně dva kousky), a pak už nic nebránilo v odjezdu vstříc Litvě. Sice dvě místa jsou lepší než jedno, ale minulých zájezdů se neúčastnil postrach lehčích spáčů Milouš, zvaný Ovečka, který nás svým chrápáním provázel po celý zájezd, takže jsem se konkrétně já moc nevyspal. Cesta proběhla dobře a i po menší (hodně dlouhé) objížďce na polské "dálnici" jsme se do Klaipedy dostali v čas. Tam už na nás čekali mapy a trajekt na Kurskou kosu-místo orienťáku zaslíbené. Ubytovali jsme se v malebném městečku Juodkranté v místní škole. Fásli jsme malou třídu a chodbičku s šikmou střechou ve třetím patře. No ty slibovaný bungalovy to sice nebyly, ale až nato, že je na kose nedostatek vody, která navíc fekálně smrdí a tudíž byli sprchy otevřený až v deset večer tak to docela šlo. Poloostrov Kurská kosa je Národním parkem, ale i tak je to pro orienťák písek zaslíbený. V minulosti se tu konali akce světového významu např. svěťák, ale ta nejdůležitější se konala od 28. do 31. 7.2005-zájezd sportuchtivých mladíků a mladic. Všechny tréninky se odehrály v rychlejším tempu, jelikož zdejší borovicové lesy rostlé na pískových dunách umožňují skutečnou palbu. Hned po prvním úseku štafet (první trénink hned po příjezdu) byli všichni nadšení a vydali se jako po každém následujícím tréninku na supr koupačku do Baltu.

Písková pláž pomáhala k vyblbnutí i těch největších nevybouřenců (luhani), takže byli všichni dostatečně unavení, aby potom už nedělali moc bordel. V pořadí čtvrtý trénink se odehrál jako první v opravdu vysokém tempu. Běželo se totiž o patnáct eurošků, které ve dvoukolovém sprintu stylem start-cíl vyválčil Chrobák. Při tomto tréninku jsme se poprvé dostali do dunek přímo na pláži, a proto u některých co to nepochopili minuty jen naskakovali pak nás po vydatné koupačce čekala prohlídka Nidy a většina se šla podívat na první otevřené duny co byli k mání. Byl jsem ve skupince, která nestíhala odjezd, ale tohle bylo famózní i za ty dvě minuty, co jsme nahoře strávili. Foťákům se vařili motorky a nám se rozjasnili ksichtíky. Litevská Sahara-desítky zcela otevřených dun končících v nedohlednu. Paráda, pohádka a ráj.

Odpoledne bodovací scorelauf a prohlídka jiných dun a návrat do školy. Večer ještě pravidelný lauf na kočičky, sehnat suvenýry ,sprcha ,trochu sbalit ,naštvat Libora a probdít další noc ve společnosti Ovečkova chrápání. Ráno budíček hodinu před odběhem na ranní trénink, abych se ještě mohl sbalit zavčasu, nebo aspoň tak to bylo plánováno, ale upozornění, že je tady o hodinu víc sem zaregistroval jen v podobě hodinek, takže jsem se probudil v době odběhu. Běželo se oklikou na pláž dlouho a ještě dýl po pláži a zpátky. Pak následovalo super rychlé balení a něco k snídani a odjezd. Zároveň se stalo něco neuvěřitelného, ZELDA NEBYL BĚHAT. No ono to totiž bylo povinný jenom pro prudiče. Cestou do Druskininkai, což je dějiště příštího mistrovství světa juniorů, jsme ještě stihli navšívit Křížovou horu a Liaudies buities muziejus (místní skanzen), to jsme ovšem ani moc nemuseli, protože litevský venkov vypadá jako obrovský skanzen-rozházené dřevěnice mezi lesy-prostě idylka-ať se jdou vesnice s lidovou architekturou v Česku zahrabat. Příjezd do Druskininkai na oficiální tréninkový kemp už ale nebyl tak veselý. Místní škola nebyla zrovna krásná, spíš největší humus co nám mohli přidělit např. hajzlíky byly v našem patře móc hezký (keine prkýnka a taky keine dveře a navíc liliputánská velikost). No nic i to se vyřešilo chozením o dvě patra níž za lepším. Další mínus byla elektřina-všechny spotřebiče totiž do místních zásuvek nepasovali a taky počet slovy tři (z toho jedna skrytá u recepce o dvě patra níž v květinové výzdobě) fungující zásuvky nebyl zrovna moc potěšující.(tímto bych chtěl poděkovat trhlému Vlažňákovi za vypátrání proudu, protože jsme původně mysleli že jednouduše nefaká proud). Jedno plus se ale musí nechat-sprchy po celý den (asi jediná změna výrazně k lepšímu). Nebylo ale proč netěšit se na první místní trénink na pěkně vypadající mapě Alytaus Šilas. U továrny nás ale kromě usměvavých litevců čekalo jedno opravdu nemilé překvapení. Šilas je asi litevsky synonymum pro peklo. Po tom co jsme jím prošli, bysme dali kdovíco, jen abychom se tam už nemuseli vrátit. Zlatá parková mapa Panská lícha. Řádně ošlehaní jsme radši rychle zmizeli na poodvědovou procházku do města Alytaus. Odpoledne se už po stránce lesa vydařilo o mnoho víc, a to, že přijely sličné Dánky, na spokojenosti pubertálních členů výpravy jen přidalo. Tato mapa byla asi z půlky pokryta bažinami. Ráno se mapař nevyznal zelené no a odpoledne zase v modré. Druhý nejmenší stupeň bažinatosti totiž v Litvě znamená asi to stejné co čistý les-pravý opak. Ty totiž vypadaly na pohled jako jezera. Po návratu jsme se vydali na kočičky jako obvykle, ale byli jsme děsně zklamaní, jelikož jsme byli zvyklý na zásobu senzačních kousků z kosy a nedošlo nám, že jsme ve slavných lázních a že tu budou samí důchodci. A už tu byl další den. Když jsme si mysleli že jsme prošli peklem tak jsme ještě nebyli v Kalniškés miškas, kde nás čekal měřený trénink na SI o délce sedmi kilometrů. Těch sedmdesát minut v lese bylo neskutečné utrpení. Kopřivy sahající nad hlavu tvořili spolu s hustým maliním místy smrtelnou kombinaci. Tady když se člověk ztratil na dohledávce a česal les, tak to pořádně schytal. Každý, kdo uviděl cíl, skákal radostí. Taky jsme tu poznali co dokážou krvežíznivý komárci.

Osudové bylo už to, že jsme opustili kdysi plínky, protože kdo chtěl vykonat potřebu a neměl vystříkanou půlku repelentu na zadek tak pak nemohl asi tak dva dny sedět. Tyhle bestie nás pronásledovali o teďka na každým tréninku v listnáčích. Poté co jsme si zvykli na to, že nám na kose na každým postupu tak dvakrát uvízl na obličeji pavouk (něco mezi našima chudáčkama a sklípkanama) a že při průběhu hustníkem jsme si obohatili jídelníček o několik bílých minimušek,jsme si měli zvyknou na zmutovaný komáry,tak to bylo i na nás moc.To, co nás ale čekalo odpoledne byla nádhera. Dreviu kampo miškas a v něm štafety to bylo něco. Trochu podobné Vracovu ale mnohem hezčí-obrovský zážitek, jinak se to popsat nedá. Večer další pokus nacházení kočiček a úspěšné! Další den nás čekal jen jeden trénink, a to paměťové tandemy. Les s pasážemi podobnými českým pískovcovým skalám ale beze skal + dlouhé průseky byly to pravé ořechové. Odpoledne "odpočinek" v podobě výletu do Vilniusu, hlavního města Litvy. Hodinový rozchod nebyl dlouhý, ale stačil na to, aby člověk vzhlédl vše co chtěl. Po klasickém nákupu v Minimaximu jsme zase trávili večer jako obvykle-město, Bang!, taroky. Další dopoledne typický humusální miškas a COB a odpoledne nádherná mapa Nemunatis a vyřazovací sprinty. To byla lahůdka start z jedné kupy a kontroly na dalších desítkách kup a v prohlubních které rušili jinak perfektně rovný břeh řeky Nemunas. Nastal pátek=poslední den tréninků. Dopoledne přijelo asi 50 švédů takže jsme jak jinak obhlíželi švédky, protože dnešní trénink v lese který vypadal spíš jako kdyby byla zima a né léto. Typické zimní mrtvé listí a žádný podrost(nevídané).Tady se dalo lítat pět minut na kilák a člověk se ani moc nezapotil. Odpoledne byl na pořadu další trénink na esíčkách paralélní sprinty. Les podobný štafetám, prostě další pohodička. V sobotu už nás ale čekal první závod dvoudeních s názvem Druskininku taure 2005. Na pořadu byla krátká trať. No musíme to brát s rezervou např. osmnáctky to měli 6,1km. Úspěchů moc nebylo,protože všechno vyhrály Litevci, kteří jsou v těchto humusech téměř neporazitelní. Ani početná zahraniční elita v čele se suverénním juniorským mistrem světa z klasiky Olavem Lundanesem z Norska nedokázala nic udělat proti výprasku který jim nadělili v juniorech litevští dorostenci. Odpoledne bylo fotící volno. Všichni museli fotit vše, co by se dalo použít při juniorském na sprintu. Počasí nám opravdu přálo a celý den nepřestalo pršet. Pak už jen utratit poslední Litasi a schovat se do sucha ve škole. Ráno nás čekalo neoblíbené balení. Dnes byla na pořadu druhá etapa a sice sprint na mapě přiléhající k Druskininkai. První půlka se šla v zástavbě (paneláky a továrny) pak pro všechny stejná kontrola a přeběh potoku po mostku, kterému naneštěstí chyběla střední část. Někteří to vyřešili broděním za potlesku a fandění přihlížejících, jiní zvolili za ještě většího potlesku skok přes tu ďouru a ti méně šťastní tam spadli nebo jim to podjelo na doskoku a spadli tam i tak. Druhá část se odehrávala v lázeňské parčíku, a tady to začalo být orientačně zajímavé. V panelácích se chyby udělat nemohli, ale zato parčík byl celkem složitý, tady nebylo o hledání jamek nouze. Dopadlo to jako včera, a tak jsme po brzkém vyhlášení(někteří neosprchovaní, což opravdu není příjemné), vyrazili směr Brno. Rozloučili jsme se s prosluněnou Litvou nádhernou životu zaslíbenou antistresovou pobaltskou krajinkou, hmyzem a krásnýma holkama oplývající a vydali se vstříc realitě šedých dnů do Polska a na Moravu. Když jsme zastavili ve Varšavě na čůrpauze u nákupního centra, které jsme za uplynulých deset dní ani jedinkrát nepotkali, idylka litevské nezkaženosti z nás rychle opadla.

Obézní lidé na obzoru všude kam se člověk podíval a to nevěstilo nic dobrého, konec dovolené je tady. Všichni jsme si ji užili po svém,ale já vám říkám Litva má v sobě něco krásného co není nijak skryté a je to všude. Nebojím se ani vyslovit to slovo ráj. Je tady jednoduše hezky!!!

pro Polaris z Juodranté a Druskininkai
DAN

Výsledky E1:
H18: 1. Simpson Martin 39:30; 2. Hájek Daniel 45:57; 3. Vlažný Jan 48:28; ... ; 5. Nykodým Miloš 63:06; H20: 1. Gvildys Jonas Vytautas 39:55; 2. Aleliūnas Vilius 42:30; 3. Goth Gustaf 42:37; ... ; 15. Chromy Adam 45:31; 16. Pracny Jakub 45:47; ... ; 35. Zelinka Jiri 53:46; H21: 1. Paužas Henrikas 46:34; 2. Barkauskas Aidas 50:45; 3. Ramoška Skirmantas 50:47; ... ; 8. Zridkavesely Libor 53:52; ... ; 19. Kabath David 68:54;

Výsledky E2:
H18: 1. Simpson Martin 14:34; 2. Hajek Daniel 15:12; 3. Pospisek Marek 15:17; ... ; . Nykodym Milos DISK; H20: 1. Djurhuus Rasmus 14:38; 2. Aronsson Johan 14:48; 3. Sagvolden Erik 14:50; 3. Gvildys Jonas Vytautas 14:50; ... ; 14. Chromy Adam 15:24; ... ; 41. Zelinka Jiri 17:17; 42. Pracny Jakub 17:20; H21: 1. Paužas Henrikas 14:35; 2. Zridkavesely Libor 15:08; 3. Ramoška Skirmantas 15:31; ... ; 6. Kabath David 16:00;

MS 2005

Hele koukej! Vidíš to? To je velký co? Úžas malých dětí v očích velkých reprezentantů, když letadlo prolítalo nad Sibiří, nekonečná ruská tajga, rozsáhlé bažiny. Jenže naše mysl se ubírala ještě o nějakých 7000 km dále. Do země vycházejícího Slunce nad kterou ční úžasná Mount Fuji, která se vám navždy zaryje do paměti.

Velké kopce, stále nahoru dolů, měkká podložka – rostou tam cedry, tuje atd., takže neopadává jehličí ale celé větvičky a ty tvoří velmi měkký podklad. Navíc bujný podrost, spousta popadaných stromů. A teď to klima – horko, vlhko. Pár postřehů z úst reprošů: V tom lese jsi jak ve vydýchané místnosti, nemůžeš se pořádně nadechnout a přeješ si, ať někdo otevře okno. / Tady běžíš jak po pár pivech, nevymyslíš pořádný postup. / Tu je to jak na Borneu, hic, leje z tebe, teď ti pavouci, hadi a uřvané cikády, co do tebe neustále naráží, všude humus a občas liána.

Bez předchozí přípravy nemáš šanci, hlavně si zvyknout běhat v horku a připravit se na časový posun. Chyby se nedělaly ani tak v dohledávkách jako spíš na volbách postupu. I když máš pocit, že deš dobře, jdeš třeba o 20% hůř.

Japonci uspořádali pěkné mistrovství, ale pro Evropana spíše slabší průměr.Atmosféra né lepší než na MEDu. S MS loni ve Švédsku absolutně nesrovnatelné. Sice byly kamery v lese, na shromaždišti obrazovka, rádiovky, ale spíkr to neuměl prodat. Tratě mohly být po stránce orientační určitě náročnější. Po fyzické už asi ne, protože to by se chodilo krokem.

Jaké je Japonsko? Velká města v americkém stylu, mrakodrapy apod. Jinak nížiny jsou skoro kompletně zastavené malými "papírovými" domky. Kde není domek, je rýžové pole. Samurajské domečky a jiné památky nečíhají na každém rohu a je potřeba je vyhledávat. Na první pohled prostě nepoznáte, že jste v Japonsku, krom toho že se jezdí vlevo a píše (nebo kreslí) se obrázky.

Jací jsou Japonci? Moc milí, stále zdraví, stále děkují, připadáte si jak VIP. Nijak mě neoslnili svou high technology a improvizace jim moc neříká. Ale jsou pracovití jako mravenečci.

Bydlet v Japonsku asi bych orienťák nedělal. Běhali jsme prý v nejběhatelnějších lesích a moc se mi to nelíbilo.

A na závěr nejdůležitější Japonské fráze. Napijem se? Nani ka tebe ma sen ka? Nazdraví! Kampej! Máš to rád(a)? Oishii desu ka? Ó, děkuji. Á, arigatou.

Spoustu pěkných fotek ze závodů a taky mapy s tratěmi najdete na stránkách MS: http://www.woc2005.jp

Olaf

Výsledky middle Q:
Men A: 1. Anders Nordberg 28:07; 2. Chris Terkelsen 28:11; 3. Kalle Dalin 29:11; ... ; 10. Lukas Bartak 31:34; ... ; 15. Tomáš Dlabaja 32:07; Men B: 1. Thierry Gueorgiou 26:28; 2. Jarkko Huovila 27:52; 3. Daniel Hubmann 27:58; ... ; 8. Michal Horáček 30:52; Men C: 1. Damien Renard 28:52; 2. Gernot Kerschbaumer 29:47; 3. Jørgen Rostrup 29:57; ... ; 13. Ondrej Pijak 32:30; Women A: 1. Martina Fritschy 28:16; 2. Riina Kuuselo 30:19; 3. Sandy Hott Johansen 30:53; ... ; 8. Martina Dockalova 32:33; Women B: 1. Simone Niggli 25:45; 2. Jenny Johansson 28:04; 3. Inga Dambe 29:07; ... ; 5. Eva Jurenikova 31:04; Women C: 1. Minna Kauppi 27:22; 2. Lea Müller 28:52; 3. Iliana Shandurkova 29:22; ... ; 9. Vendula Klechova 32:41;

Výsledky long Q:
Men A: 1. Marc Lauenstein 59:32; 2. Emil Wingstedt 60:25; 3. Jamie Stevenson 60:49; ... ; 9. Michal Jedlička 64:22; ... ; 15. Ondrej Pijak 68:52; Men B: 1. Andrey Khramov 63:21; 2. Marius Mazulis 63:27; 3. David Schneider 65:09; 4. Michal Horáček 65:39; ... ; 9. Lukas Bartak 67:04; Men C: 1. Jani Lakanen 62:33; 2. Michele Tavernaro 63:10; 3. Francois Gonon 63:33; ... ; 9. Petr Losman 68:33; Women A: 1. Marianne Andersen 51:24; 2. Yulia Novikova 52:27; 3. Eva Jurenikova 52:37; Women B: 1. Simone Niggli 47:07; 2. Paula Haapakoski 49:10; 3. Tatiana Ryabkina 51:30; ... ; 14. Marta Štěrbová 59:59; Women C: 1. Vroni König Salmi 48:24; 2. Heli Jukkola 49:36; 3. Hanny Allston 50:41; ... ; 6. Dana Brozkova 53:42;

Výsledky sprint Q:
Men A: 1. Emil Wingstedt 15:52; 2. Marc Lauenstein 16:24; 2. Gernot Kerschbaumer 16:24; ... ; 13. Ondrej Pijak 17:25; ... ; 21. Tomáš Dlabaja 20:56; Men B: 1. Matthias Merz 15:51; 2. Mats Haldin 15:59; 3. Jamie Stevenson 16:16; ... ; 5. Lukas Bartak 16:39; Men C: 1. Chris Terkelsen 14:57; 2. Jani Lakanen 15:20; 3. Niclas Jonasson 15:23; ... ; 14. Petr Losman 16:43 Women A: 1. Heli Jukkola 16:35; 2. Karolina A-Höjsgaard 17:04; 3. Ieva Sargautyte 17:15; 4. Dana Brozkova 17:25; Women B: 1. Simone Niggli 14:54; 2. Céline Dodin 16:58; 3. Olga Belozerova 17:07; ... ; 15. Martina Dockalova 20:08; Women C: 1. Vroni König Salmi 15:27; 2. Anne Margrethe Hausken 16:25; 3. Tania Robinson 16:37; ... ; 9. Vendula Klechova 17:53;

Výsledky sprint F:
Men: 1. Emil Wingstedt 14:31.0; 2. Daniel Hubmann 14:41.5; 3. Jani Lakanen 14:45.7; ... ; 10. Petr Losman 15:11.8; ... ; 30. Lukas Bartak 16:46.1; ... ; 39. Ondrej Pijak 17:25.9; Women: 1. Simone Niggli 14:02.7; 2. Anne Margrethe Hausken 14:34.4; 3. Heather Monro 15:01.7; ... ; 6. Dana Brozkova 15:28.3; ... ; 26. Martina Dockalova 17:19.6; 27. Vendula Klechova 17:28.6;

Výsledky middle F:
Men: 1. Thierry Gueorgiou 33:00.3; 2. Chris Terkelsen 34:32.0; 3. Jarkko Huovila 34:49.3; ... ; 15. Michal Horáček 37:38.6; ... ; 23. Tomáš Dlabaja 39:20.2; ... ; 28 Lukas Bartak 40:15.6; ... ; 42. Ondrej Pijak 50:09.1; Women: 1. Simone Niggli 32:46.3; 2. Jenny Johansson 34:59.7; 3. Minna Kauppi 35:50.0; ... ; 14. Eva Jurenikova 39:38.7; ... ; 25. Martina Dockalova 42:32.6; ... ; 39. Vendula Klechova 46:32.5;

Výsledky:
Výsledky long F: Men: 1. Andrey Khramov 97:22; 2. Marc Lauenstein 99:30; 3. Holger Hott Johansen 102:09; ... ; 13. Lukas Bartak 106:22; ... ; 22. Michal Jedlička 112:13; ... ; 29. Michal Horáček 116:47; ... ; 34. Petr Losman 127:33; ... ; . Ondrej Pijak DISK; Women: 1. Simone Niggli 73:23; 2. Heli Jukkola 75:35; 3. Vroni König Salmi 77:49; ... ; 10. Dana Brozkova 87:45; ... ; 13. Eva Jurenikova 89:00; ... ; 36. Marta Štěrbová 111:38;

Výsledky relay:
Men: 1. Norway (Holger Hott Johansen, Øystein Kristiansen, Jørgen Rostrup) 2:16:48; 2. France (Franҫois Gonon, Damien Renard, Thierry Gueorgiou) 2:17:16; 3. Switzerland (Matthias Merz, Marc Lauenstein, Daniel Hubmann) 2:17:48; ... ; 7. Slovakia (Ondrej Pijak, Lukas Bartak, Marian Davidik) 2:23:24; ... ; 9. Czech Republic (Michal Horáček, Michal Jedlička, Petr Losman) 2:27:52; Women: 1. Switzerland (Lea Müller, Vroni König Salmi, Simone Niggli) 2:07:46; ... ; 2. Norway (Marianne Andersen, Marianne Riddervold, Anne Margrethe Hausken) 2:09:28; 3. Sweden (Jenny Johansson, Karolina A-Höjsgaard, Emma Engstrand) 2:10:35; ... ; 5. Czech Republic (Marta Štěrbová, Eva Jurenikova, Dana Brozkova) 2:12:27;

GPS 2005

1.1 Proboha, co to běžím :)

Po mých toulkách u našich Slovenských přátel jsem nějak pozapomněl na zjišťování informací ohledně dalších vícedenních, které jsem letos měl naplánované. A to Grand Prix Silesia 2005 v Hradci nad Moravicí. O to "příjemnější” bylo zjištění, že mě pořadatelé tolik věřili a zařadili mezi elitní závodníky. Jen mě mrzí, že jsem nemohl běžet se startovním číslem 1, ale musel jsem se spokojit pouze se čtverkou.

1.2 Z hustníku do bordelu aneb první etapa

První etapa byla v obci Skřípov, kterou znají z loňských štafet převážně dorostenci ;). Ale také vzpomínku mají účastníci závodů ať již před 2 lety či dříve. Já osobně jsem do tohoto lesa šel opět po dlouhých 10 letech. A nestačil jsem se divit. Mapa mě hned na začátku dostala podivným měřítkem 1:7500, na což jsem si nezvykl po celý závod. A při velkém množství kontrol (elita jich měla hned 29) to znamenalo dost chyb. Celý závod se odehrával v hustníkách, hustníčkách, křovíčkách, ostružinách, kopřivách a tomu podobném terénu. Občas se dalo narazit i na meliorační rýhy, ale zelený podklad mapy vše úspěšně zakrýval. A po tom, co i mapa měla pár svých much, tak většině závodníku se tato etapa nelíbila. A já jsem nebyl výjimkou. Jen jediné mě potěšilo že Palo nechal v lese 5 minut a tím jsem byl po první etapě ještě v handicapu (ztráta 26 minut na Pala) :).

1.3 Pijte pivo, pijte pitné pivo a nepijte vodu

Po příjezdu do velmi prostorného kempu samozřejmě všichni zamířili se po náročném závodě občerstvit. A o co pěknější to bylo, když ceny zde byly velmi lidové pivo i kofola za 10 Kč a spousta dalšího pití a jídla také za lákavé ceny.

1.4 Utíkej. Utíkej, hledej k cíli cestu aneb superrychlá druhá etapa

Druhá etapa měla centrum přímo u kempu v Hradci nad Moravicí. Jenže vzhledem ke zmenšení převýšení na trati nám připravili pořadatelé krásný výlet na start 3 km s bezmála 200 m převýšením. A výlet to byl vskutku krásný :). Závod se běžel na mapě Kajlovec, kde se loni běžely jedny ze štafet. Terén nebyl ničím výjimečný a zajímavý spousta hustníků, občas nějaké to údolí a kopec a spousta cest. Prostě rychlý a poměrně jednoduchý závod. Celkem ale musím pochválit stavitele, protože se na postupech snažit vymyslet volby postupů a to se mu zvláště na delších dařilo. Doběh byl na začátku zámeckého parku a pak se muselo bohužel po svých dolů do kempu. Volné chvíle se dali strávit různě turistikou, spánkem, zevlováním, přípravou na super sprint ...

1.5 Super supersprint

Odpoledne měli pořadatelé připraven supersprint v okolí kempu na mapě s velkým měřítkem. Já jsem se závodu účastnil pouze jako divák, takže o závodu toho moc říci nemohu. Největší hvězdou ale bezpochyby byl Otri, který přijel jen na tento závod a to se mu "povedlo”. Na 5. kontrole lítal mezi pěti stromy na louce 2 minuty a celý zbytek závodu se poté odtáhl s Pavlem Ptáčkem. Otri prostě nezvládl své dravé mládí, a tak nám šel raději ukázat do stánku co je v něm v jiné jeho přednosti.

1.6 Traverz, travez, travez a taky trošku romantiky

Poslední etapa měla start umístěn stejně daleko a také skoro na stejném místě jak 2., a tak se opět vycházelo na start s dostatečnou časovou rezervou. Skoro 2/3 závodu se běžely v kamenitém svahu nad údolím (známé z loňska), kde se toho moc vymyslet nedalo, a tudíž se jen traverzovalo, stoupalo, chodilo, traverzovalo a furt tak dokola. Duši romantika, který má rád procházky po zámeckých parcích, stavitel také zajisté potěšil, protože konec závodu se odehrával po zámeckém parku a nádvořích. Poté následoval už jen seběh do údolí a vytoužený finiš. Už, hustníky a kopce jsou konečně za mnou :).

Závody shromaždišti a organizací vskutku povedené. Stačilo by pouze vybírat zajímavější terény, ve kterých se dá občas i běhat a nejen se plazit po zemi a doufat, že vylezu na správné straně hustníku.

George

Celkové výsledky:
D21E: 1. Florkowska Marta 160.59; 2. Svobodová Jitka 193.01; 3. Zlatníková Irena 202.60; 4. Čevelová Iva 215.35; H21E: 1. Bukovac Palo 151.53; 2. Wozniak Slawomir 152.36; 3. Košárek Pavel 153.33; ... ; 17. Jirka Michal 211.47;

Výsledky sprint:
H21: 1. Košárek Pavel 12.30; 2. Nycz Petr 12.40; 3. Bukovac Palo 12.51; ... ; 11. Otrusina Jiří 14.38;

MTBO v Beskydech aneb "Bečvjani jsou výborní".

Už od nepaměti patří hospoda Na Bečvici na Horní Bečvě k mým oblíbeným a často navštěvovaným, dá se říct skoro domovským zařízením. Proto mě nadchlo, když jsem si na stránce MTBO všiml, že se místní nadšenci chystají 13. 8. uspořádat orientační závody na horských kolech pod názvem II. Valašský orienťák, které budou mít start i cíl právě u této restaurace! Nemohl jsem jinak než se na závody hned přihlásit. A neprohloupil jsem. Byl jsem sice ze začátku trochu zvědavý, jak se s pořádáním Bečvjani popasují, ale šlo jim to výborně. Intervalový start, mapa padesátka, deset kontrol výborně postavených, co se týče možností voleb postupů, opravdovské hory a hezké počasí. A teď bonusy: na kontrolách příjemná obsluha, která vám sama označila kartičku, kategorie různé: dvojice, smíšené dvojice, jednotlivci, veteráni, děcka, co si kdo přál, kontroly se nemusely objet všechny, protože každá z nich měla svoje bodové ohodnocení, což je fajn způsob jak do závodů přilákat i rekreační cyklisty nebo začátečníky, v ceně startovného (100 korun, myslím) po dojezdu jelení guláš a nápoj (já pivo), věcné ceny pro první tři ve všech kategoriích ve formě triček a užitečných doplňků na kolo (já duše) a hlavně – vítězové všech kategorií byli ohodnoceni navíc peněžitou odměnou 300 korun českých!

Tedy, popravdě řečeno, předpokládal jsem neskromně, že veterány musím, hlavně vzhledem ke znalosti terénu, vyhrát, ale zmýlil jsem se. Na předposlední kontrole jsem píchl o ostružinový trn a výměna duše se mi nějak nedařila... Motal jsem se tam snad deset minut a pak jsem dojel na skoro prázdné, abych byl o 25 vteřin druhý :-(. Ale zúčastnil se i náš další člen, Ondra Šňupárek, který jel se svým kamarádem kategorii dvojic a ti vyhráli absolutně! No nic, příští rok zase, jen tak dál Valaši.

Vašek

Výsledky:
M+M: 1. Káňa+Šňupálek 128:35; 2. Hapala+Labaj 154:26; 3. Štekl+Vrána 160:05; M+: 1. Pavel Kotas 137:40; 2. Václav Štěpánský 138:05; 3. Petr Votruba 182:05; Celkové pořadí: 1. Káňa+Šňupálek 128:35; 2. Hynek Svoboda 129:51; 3. Pavel Kotas 137:40; 4. Václav Štěpánský 138:05;

Jičínské skalní pětky - Valečov

Celý rok som rozmýšľala, na ktoré letné preteky sa prihlásim, aby som mala aspoň pár bodíkov do rankingu. Nakoniec vyhrali pieskovce - dva dni, troje preteky, znelo to dobre. Po Bohemii 2001 to bola moja druhá premiéra v skalách.

K miestu činu sme sa priblížili v piatok večer, kedy sa bežali nočné. Na nich som sa pre istotu nezúčastnila a namiesto toho som si radšej obhliadla nočný Branžež. Ubytko som zvolila na istotku - penzión Lesné Zátišie v Branžeži. V noci sa mi krásne spomínalo na stan, keď dážď bubnoval na okná :-)

V sobotu ráno prvá etapa – krátka, veľa kontrol a prevýšenie radšej nebolo uvedené. Tak sa celá natešená vyrútim do lesa, vybieham kopec na jedničku, na dvojku už trošku strácam prehľad a.. je to tady, 3.KS - stratila som sa!! No, ale za výdatnej pomoci okolobežiacich "iba" na 6 minút ;) A to bol ešte len začiatok. Hore-dole-hoer-dole, sem-tam skalolezenie.. zdalo sa mi to nekonečné. A vraj krátka trať. A tie skaly okolo - tak lákajú, aby sa človek zastavil a porozhliadal. Radšej by som mala stále čumieť do mapy, aby som sa zase nestratila. Nakoniec som odolala nástrahám a aspoň zabehla najlepší dobeh :-). Uff, ešte že pršalo len v noci, aj tak ten dobeh do kopca na blate šmýkal. Predstava opätovného návratu do lesa sa mi vôbec nepáčila. Ale – taký je život hlúpeho pretekára, ktorý si vybral takéto preteky :-) Trate boli o kúsok dlhšie a mne sa zdali jednoduchšie. Ale to možno len preto, že som mohla zúročiť ranné skúsenosti. A navyše, časť terénu sa opakovala, čo značne uľahčilo orientáciu. Aj časy sa zrýchlili – po rannom obdivovaní skalných útvarov toho už mali asi všetci dosť, tak sa ponáhľali do cieľa. Večer organizovali nočnú prehliadku Valečova. Na tej som sa opeť nezúčastnila, lebo šéf nášho auta zavelil smer Kost – hospoda priamo pod hradom. Teda musím povedať, že pomer cena/kvalita/kvantita bol prekvpujúco vysoký. Takže vrele odporúčam.

V nedeľu hneď niekoľko zmien – na štart je to pekný kusisko po asfalte, mapa veľká plachta s "dlhou" traťou a málo skalami. A tam, kde ich aj bolo viac, sme už boli v sobotu, takže čiastočne to bol už len pameťák. Škoda, čakala som od toho trošku viac. A tak to aj potom vyzeralo na trati – nechcelo sa mi moc bežať. Ešte že som štartovala na začiatku a mala som potom čas preliezť si aspoň tých pár skál priamo na Valečove. Že by som sa dala na skalolezectvo;)? Každopádne mi to vylepšilo náladu a ustila som sa, že sa sem určite ešte niekedy vrátim. (Dúfam, že nabudúce to už bude so silnejšou účasťou žabiňáckych dresov:).

Hanca

Celkové výsledky:
D21A: 1. Stehnová Zuzana 119:03; 2 Chudíková Barbora 120:27; 3. Kovářová Kristýna 132:26; ... ; 8. Bajtošová Hana 140:30; H21A: 1. Kozák Osvald 116:29; 2. Lučan Vladimír 117:16; 3. Novák Jiří 122:47; ... ; 31. Brabec Jaroslav 148:28; ... ; 52. Prokop Petr 165:54; ... ; 55. Pátek Richard 179:50; 56. Veselý Martin 181:28;

Šumava

Stejně jako loni jsme se letos v půlce srpna sešli u Bohémy, abychom společně strávili týden na tradičním letním soustředění. Stejně jako loni jsme vyrazili dvěma auty, jen ti nejstarší se svezli vlakem. Na místě řidiče jsem letos vystřídal Míšu, čímž jsem si zajistil cestu autem :-). Vyrazili jsme směr západ – letošním dějištěm byla Šumava, přesněji ubytovací areál na vrcholu kopce nad Lipnem nad Vltavou.

Po příjezdu jsme se po dvojicích (ve dvou extrémních případech i po trojicích) rozmístili do dvoulůžkových pokojíků a strategicky obsadili kuchyňku, čímž jsme dali dostatečným způsobem ostatním ubytovaným najevo, kdo ji hodlá využívat jako svoji společenskou místnost. Mezi našimi spolubydlícími byla nejvýraznější dvojice pracovně označena "Ukrajinci". Příchod jednoho z dvojice kamarádů se vždy vyznačoval pronikavým "Jasněěě!", čímž nám dali jasně najevo, že už jsou zpět. Všichni naši spolubydlící však byli tolerantní, oželeli jak zablokovanou kuchyňku, tak vůni a prostornost chodby.

Libor přivezl skupinku cestující vlakem a pomalu se blížil osudový okamžik prvního tréninku. Cílem odpoledního "proběhnutí" byla (nejen) Čertova stěna. Běželi jsme z kopečka a docela si začali uvědomovat, co nás čeká na cestě zpět. Přiběhli jsme k Vltavě, zdárně přeskákali Čertovy proudy, vyskákali Čertovy kameny a na skok navštívili Míšu rozhlížející se z Čertovy stěny. Byla nám představena na naší straně řeky se tyčící Luč – náš další cíl. Nekonečný výběh na vrchol přežili všichni, a tak jsme se v plném počtu vrátili na náš vrcholek.

Večer proběhl ve znamení zprovozňování Zeldovy nezprovoznitelné aparatury, která nás v kuchyni strašila po celý zbytek soustředění. Prohlídli jsme si část fotek ze Slovenska a pak se asi šlo spát.

Dopoledne jsme se při okruzích seznámili s mapou Mnichovice a rozloučili jsme se s pěkným počasím. V lese bylo pěkně, podle účastníků soustředění v Litvě to nebyl žádný šitas (nebo snad shitas?). Odpoledne jsme se ocitli v mracích, přesto jsme však zaběhli zkusit štěstí na Alpskou vyhlídku. Alpy nám tam neukázali, tak jsme se zklamaně vydali na cestu zpět.

Nedělní den se stal prvním tarokovým. Začaly vznikat ligové soutěže lišící se především moskevským způsobem hry hráčů "1. ligy".

Pondělí (3. den) bylo ve znamení zdolání nejvyšší šumavské hory. Přesunuli jsme se do Nové Pece – startovního místa této vrchařské etapy. Pohodlně jsme vyrazili podél Schwarzenberského kanálu a po asi dvou kilometrech se nám opatrně podařilo ukrojit z 600 m převýšení prvních asi 5 m. Pak už jsme ale nenechali nic náhodě a odbočili vstříc nejvyšším polohám šumavských hvozdů. Občas se lehce projevila nervozita v pelotonu, ale bez větších problémů jsme se dostali do mraků nad Plešným jezerem a v nich dohledali vrchol Plechýho. Po kratší rakouské čurpauze jsme vyrazili na nebezpečný hraniční sjezd po hřebenu. Ani Danáčův pád neroztrhal peloton a zpět u Swarzenberského kanálu došlo k vytvoření týmové časovky. Ta účastníky dovedla bezpečně do cíle etapy, kde byl také zneškodněn Zeldův únik.

Odpoledne jsme vyrazili na mapu Mnichovice kličkovat mezi kapky deště a 31 fáborků na krátké postupy. Startování probíhalo za poslechu rádia Frekvence 1, a tak nejspíš každému z nás zněla v uších jiná hitovka.

Večer se nejspíš zase hrály Taroky a začalo se pochybovat o úspěšnosti úterního splouvání Vltavy. A taky jsme navštívili lipenský Aquapark nebo Aquaworld nebo jak. Asi má však každý jinou představu pod pojmem Aquaworld.

Ráno pochybnosti potvrdilo. Akce byla zrušena, plán B nevytvořen. Dopoledne se však podařilo bez jakýchkoli protestů a problémů prozevlovat. Prohlídli jsme si pár :-) fotek z Litvy a tak. Odpoledne jsme vytvořili opět týmovou časovku a proběhli se ve vytrvalém deštíku po okolí. I na fotbálek se dostalo (to už vlastně podruhé), a tak jsme s radostí honili v blátě tři malá milá růžová prasátka.

Ve středu jsme vyzkoušeli MTBO. Začátky na tratích nějakého Evropského poháru nejsou lehké. Zvlášť to kolo se v tomto sportovním odvětví asi docela hodí. No, nebyl to nejkratší trénink, ale byl pěkný. Odpoledne nebylo nejlehčí se odhodlat k odběhu. Při rozklusání i rozcvičení spolehlivě zajišťoval zábavu Zelda, nakonec se snad i jemu trénink líbil... Výběhy však nebyly zrovna nejlehčí a snad každý byl rád, když se naposledy ocitl na vrcholu lyžařského vleku.

Postupně jsme začali důvěřovat ve zlepšení drsného horského počasí a plánovali přesun pokusu o splutí Vltavy z pátku na čtvrtek.

Ve čtvrtek ráno bylo krásně! Zamířili jsme tedy hned po snídani do Vyššího Brodu, kde na nás čekaly 4 kánoe a 1 raft. Nafoukli jsme ještě Liborova "plaváčka" a spustili jsme se do vln Vltavy. Po menších piruetách jsme se nakonec všichni vydali po proudu. Záhy se objevil první jez, který bez větších problémů efektním způsobem překonala posádka raftu. Nejsilnějším zážitkem celé plavby bylo určitě sjíždění šlajsny v záchranných vestách v Rožmberku. Bořek zde dopřál svobodnou plavbu vstříc Severnímu moři své sandáli. Ve vodácké hospodě jsme se dobře najedli, vystřídali jsme pozice na plavidlech a pokračovali do Branné...no...našli se tací, kteří pokračovali až do Zátoně. Všichni jsme se nakonec našli a naskládali se do devítimístného mikrobusu. Z Vyššího Brodu jsme zamířili na Vítkův kámen, kde na nás pan kastelán nepočkal, takže z plánovaného rozhledu na Lipno zůstalo jen proběhnutí. Pro návrat na náš břeh Lipna jsme využili přívozu do Frymburku, kde obsluha byla lehce překvapena, když se z našich dvou Felicií vysoukalo 14 lidí.

V pátek nás čekal poslední trénink. Tentokrát se uskutečnila na mapě Martínkov sudá-lichá. Nejzajímavější dvojíce byla Bořek-Zelda, co se však dělo v lese mně zůstalo utajeno. Jediné co vím je, že si Bořek prošvihl svůj vytoužený vlak na Pěkné prázdniny, nakonec se však Liborovi podařilo dotáhnout bus do Českých Budějovic. Naše zbylá skupina mezi tím vyklidila ubytovnu, a pak už jsme vyrazili směr Brno. Na poslední benzince před Kývalkou jsme se rozloučili, Aljošovi svatebčané se domluvili na sobotní cestu a rozvezli jsme se do svých domovů.

Martináč

Čertovsky elitní vícedenní

A je to tu, konečně končí období dešťů a začíná být pořádně letně. Neklamné znamení, že se blíží konec prázdnin a s koncem prázdnin je nerozlučně spjata Cena Východních Čech. Letos se konala v Horním Dehtově a byla pekelně vypečená. Na programu byly čtyři ďábelsky krátké Čertovy etapy (jak celé závody pořadatelé z PHK nazvali) v terénech z loňského MČR na krátké trati a jedněch podzimních Áček z roku tuším 2003. No prostě ideální příležitost chytit mapovou formu před podzimní částí sezóny.

Aby ale člověk tu formu mohl chytit, musel se tam nějak dostat. Po zkušenostech ze soustředka na Šumavě už hromadné dopravě zas až tak nedůvěřuji, a tak jsem se rozhodl, že provětrám měsíc starej řidičák, nabral Kubíka a hurá za dobrodružstvím. Cesta ubíhala dobře, jen těch objížděk bylo na můj vkus trochu moc. Ještěže jsme si dali pro jistotu velkou rezervu. Čert nikdy nespí, že :-). Za Holicema jsme se pak sjeli s Klechem. Popravdě řečeno nechápu, co dělá u dorostenecké repre. Volby postupů mu fakt nejdou. Vofičali jsme ho o čtvrt hodiny, když zvolil hloupou "obíhačku" přes Jaroměř.

Na shromaždiště jsme dorazili něco před jednou, tj. dvě hoďky před startem, jako první Žabiňáci. Vybrali jsme tedy místo pro Žabiňácký ležení a postavili (po drobných komplikacích s tyčkama) první dva stany. Ostatní pořád nepřijížděli a konec prezentace se kvapem blížil, a tak jsme se rozhodli, že to odprezentujem. Doplatek byl naštěstí jen 50 Kč, se kterýma už se asi nikdy neshledám :-(. Zanedlouho po tom přijeli ostatní a zkritizovali umístění našich stanů, a tak jsme celou dobu do startu prodebatovali, jestli tady zůstáváme, nebo se někam stěhujem. Nakonec však zvítězila lenost a rozhodlo se, že se rozhodnem až po etapě = zůstáváme tady :-).

To už se ale první závodníci začali trousit na 1500 metrů vzdálený start a mezi prvními z nich byl i jeden z našich osmi eliťáků (z 19 Žabiňáků - to je slušný ne) Martináč. Etapa se konala na mapě z kvalifinace na loňské MČR na krátké trati, tedy docela běhatelnej podklad, žádný přehnaně velký nahuštění hnědech čárek, spousta šutrů, borůvek a především zašitejch kontrolek. Do závodu jsem vybíhal s vědomím, že tady výsledek z Botasu nezopakuju a tak jsem to chtěl jít po loňskejch "nepřesnostech" alespoň čistě. To se mi vcelku dařilo, nejtěžší částí závodu v kamenitém svahu jsem projel jak nůž máslem (hergot, jak jsem tady moh loni nechat tolik minut :-( ). Pak ale přišel oblíbený hustník, do kterého se vloni začínalo a pořádně jsem to tehdy po**al. No, mapaře bych tam poslal ještě jednou. Vbíhal jsem do toho fakt na jistotu a i tak mě ta jistota stála dvě minuty. To mi trochu zkazilo náladu, kterou mi definitivně pokazil závěrečný padesátimetrový kopec do cíle. Ten ale nejvíc zabil eliťáky, kteří to šli nesmlouvavě kolmo navrch a to jen kvůli tomu, že čip má bohužel kapacitu jen "pouhopouhých" 30 kontrol :-). Po doběhu vybrané závodníky odchytávala stavitelka tratí Janča Panchártková a vyptávala se, jaký to bylo. No řekl jsem jí něco v tom smyslu, že od 15. kontroly z 24 už mě to trochu nebavilo, furt něco razit, na což mi odpověděla, že je to přece middle. Hmm... No nevím o čem všem je middle, ale v počtu kontrol to asi nebude :-).

Po doběhu jsme všichni poslouchali zážitky našich eliťáků z lesa, třeba o tom jak chodí Jedlička s Lučanem přesně, a že se nevyplatí se je snažit držet :-). Nebo taky o tom zpropadeným hustníku a kolektivní chybě, kterou jsme všichni svorně udělali na výběhu z něj. No pane mapaři, na tom už něco bude, když udělá chybku jeden, tak to nic neznamená, ale když ji udělá deset lidí, a na chlup tu samou, tak to už bude s mapkou asi něco v nepořádku, ne? Celý večer nám pak zpestřoval Olaf, který se toulal po kempu s jeden a půl litrovou PETkou plnou vína a střídavě obšťastňoval svými hláškami různé hloučky lidí. Byla s ním vcelku sranda, zvlášť když mu zdatně sekundovali David s Alešem :-). Zábava postupně nabírala obrátky, ale to už nemůžu zreprodukovat, jelikož jsem se vydal do stanu s naivní představou, že budu spát. Několikrát za noc mě však probudil nějaký řev. Další den se pak události předešlé noci vášnivě řešily. Pořád někdo někomu nadával, že ho v noci probudil (i když to většinou nebyla pravda, jelikož ti co opravdu dělali bordel na sebe volali fiktivními jmény). Na tabuli u výsledků se dokonce objevil textík, který veřejně odsuzoval chování Heňy, Hóny (jmenovitě) a spol. (kdo ví kdo tím byl myšlen :-) ) a využíval jej jako záminku proč další večer nebude zamýšlená diskotéka. No nevím, ale mě to zas až tak hrozný nepřišlo...

Dost už ale toho, na závodech jsme přece především od toho, abychom závodili, ne. Druhá etapa se konala v 15 kilometrů vzdálených Kocbeřích. Shromaždiště bylo na místním fotbalovém hřišti, přímo u lesíku. Jedinou vadu to mělo. Parkoviště bylo asi dva kiláky daleko... V lesíku bylo tentokrát trochu míň detailů a kamínky a skalky se soustřeďovaly především ve dvou údolích, kterými nás ovšem stavitel důkladně protočil. Na programu byla nejdelší ze všech čtyř etap, tedy zkrácená trať. Kotrolek na ní bylo taky požehnaně, a pro případ, že by jsme se nudili nám stavitel připravil motýlky po vzoru WG v Duisburgu, kde se prý náramně osvědčily. Ze začátku trati ale nuda rozhodně nehrozila, jelikož to bylo ve světle zeleným, kde se dalo vcelku docela dost nechat. Pak jsme naběhli do nejkamenitější části trati, kde to bylo trošku na náhodu, jelikož jeden z dvojice stavitel - mapař zjevně něco pokazil. Když mám totiž nastoupat na 100 metrovým postupu 10 metrů, tak bych je taky rád nastoupal a neměl tu druhou kontrolku na stejný vrstevnici... Poté následovala vcelku nudná pasáž vcelku prázdným lesem, a ještě k tomu do kopce. Úplně nahoře pak byl onen slavný motýlek. No nevím, ale moc to nerozřadilo, jelikož jsem do něj vbíhal za borcem, který mě doběhl o dvě minuty (šel tedy do druhé varianty), jednu větev si proběhl s ním (tudíž bych jako měl mít docela ztrátu) a nedaleko po pytlíku ho zase doběhl, aniž bych ho ztratil z dohledu. Jak je vidět, účel to asi fakt nesplnilo, prostě to bylo jak mít blbou farstu na štafetách. Potom už zbývalo jen zprasit dolů do cíle a cestou najít několik těch zakroužkovanejch šutříků.

Po doběhu to už chtělo jen počkat na osádku svého vozu, nezapomenout žádný svoje věci (že Fildo) a vydat se vstříc třetí etapě, která se konala zase v Horním Dehtově. Byla trochu škoda, že tam tu etapu pořadatelé zařadili, jelikož bylo fakt pěkně, tak akorát na to zajet někam k rybníku a tam do večera zevlovat. No nic, nejsme tu přece na dovolené, ale na závodech, že...

Odpolední etapa měla start v 16:30 a byl to lesní sprint. Mapa byla pětka (jak jinak), a ekvidistance byla 2,5 metru (tak to už by mohlo bejt jinak :-) ). V lesíku bylo spousta šutrů a údolíček. Na ničem jiným ty kontrolky skoro ani nebyly. A že jich tam bylo, těch kontrolek. Běžné parametry tratí byly 2000 metrů 20 kontrol. Hned na startu čekala na závodníky jedna dost nepěkná záludnost, a sice špatně zakreslený mapový start, což nejvíc problémů nadělalo eliťákům, kteří šli rovnou do lesíka a neodráželi se od nedalekého ohybu cesty. Ostatním pak většinou nadělal problémy název závodu "sprint". Ti, co se pokoušeli předvádět rychlý běh většinou rychle doběhli někam úplně jinam, než by bylo dobré. Roznašeči si navíc dali hodně záležet, aby kontrolky nebyly vůbec vidět a tak to chtělo chodit fakt s chladnou hlavou. Zvláště kontrola 31 na zarostlém hřbítku byla vypečená. Stál jsem metr od ní koukal do mapy a nadával, a přitom stačilo strčit ruku mezi smrčky a pípnout :-). Všichni jsme však nějakým různě časově náročným způsobem orazili všechny své kontrolky ve správném pořadí a dopravili se do cíle. Někteří byli ze závodu nadšeni, jelikož se jim povedl (třeba Evaak), a jiní zas nadávali, že nevěděli, co s tím kusem počmáranýho papíru mají v lesíku vlastně dělat, aby nedostali od svých soupeřů větší kládu než dopoledne (to byl můj případ :-(), nebo aby nebyli předposlední (tak to byl zas Martináč :-)).

Všichni jsme se však nakonec shodli na tom, že to bylo vlastně pěkný, a že to nesmíme tak prožívat a vydali se do víru večerní zábavy, která se dnes ne a ne rozjet. I alkohol se dneska prodával na občanky, což jsem za svou dlouholetou "o-kariéru" ještě nezažil. Tak tedy ti dostatečně letití nakoupili piva těm zatím nedostatečně letitým a vydali jsme se na večerní exkurzi k nedalekým lesním rybníčkům. Po nějaké době nás to přestalo bavit a vydali jsme se zpět. Olaf s Martinem se cestou začali přetahovat o pozici lídra, což jim vydrželo až dlouho do noci. Nakonec je prý ale stejně dostal Filda... :-). Po návratu do kempu jsme zjistili, že se úroveň zábavy nijak nezvedla a tak jsme začali tvořit kecací kroužky. Olaf však dneska nebyl nějak ve formě, takže to nebylo vůbec ono. Jediným zpestřením tak byl ohňostroj, který měl být původně pravděpodobně součástí diskotéky, která se z výše uvedených důvodů nekonala. Mě to záhy přestalo bavit a tak jsem se vydal uložit se ke spánku. Už jsem si spokojeně usínal a vtom okolo procházela skupinka nějakejch nametenejch vetošů, a začala pořvávat, že je to děsný jakej tady mají Žabiny bordel, a že jsou to ti otrapové, kteří tady včera v noci budili lidi, že by se to měl dovědět Libor Zřídkaveselý :-) a kdesi cosi. Pak se shodli na tom, že nás probudí, aby jsme si to jako uklidili a začali třást stanama. Měli ale docela smůlu. Kubík tvrdě chrupkal a já jsem si říkal, že na ně seru, že toho zachvilku nechaj... Když toho ale za chvilku nenechávali, tak jsem se zvednul a seřval je jak malý kluky, načež jak malý kluci odtáhli ujišťujíce se navzájem, že mají pravdu :-) A pak už byl až do rána pokoj...

Ráno jsme se opět probudili do slunného dne a čekala nás poslední etapa, hendikepový middle. Byla opět použita mapa z loňského MČR na klasické trati, tentokrát ovšem z finále. To znamenalo jediné. Budou tam kopce, a to dost nepěkně prudký. Tak jsme se tedy všichni postupně vydali na druhý konec kempu vstříc startu na posledních pár kilometrů a "pár" metrů převýšení na letošním ročníku Východek. Hned ze začátku trati jsme to celý zprasili dolů těma největšíma šutrama. No ni moc pro můj pravý lehce nestabilní hlezenní kloub :-). Raděj jsem to skráčel a nechal si všechny trochu utíct, však to doženu, kolem mě jsou už zas jen samý loseři :-( Aspoň jsem měl jistotu, že příští týden na áčkách nebudu muset tejpovat... No a pak už to bylo více méně jen do kopce. To, co jsme slezli jsme museli zas vylízt zpátky, hloupý bylo jen to, že jsme to nahoru lezli poněkud příliš jednoduše a bezduše. Těžký to začalo bejt zase až nahoře v prostoru včerejšího sprintu. Na té desítce to vypadalo ale úplně jinak a taky se mi to nezdálo vůbec tak extrémní :-). Že by to bylo tím, že jsem tam tentokrát oběhal jen 6 kontrolek a ne 19? No asi jo, že?

A jak to teda všechno dopadlo? No nikdo díru do světa neudělal. Na bedně byl jen Jára, kterej vyhrál H16B, ale jak by taky nevyhrál, když je letos prostě nejlepší ze všech? Ostatním se v hendikepu nedařilo a Dan a Steeve skončili svorně těšně pod stupni vítězů na čtvrtých místech. Jediní, kdo zaznamenali výrazný posun vpřed byli Martináč a Kubík, kteří se posunuli o nějakejch 14 respektive 12 míst. No jo, elita je prostě vyrovnaná, a když se na to navíc někdo jen tak pro nic za nic těsně před cílem ze sedmýho místa vykašle (že Olafe... a pak se div, že jsi v GP až šestej DISKmane), tak se to posouvá samo.

Pak už nás čekalo jen vyhlášení vítězů a dlouhá cesta zpátky domů. A že jsme orienťáci, tak jsme chtěli objet jednu objížďku zkratkou, ale i na té zkratce byla objížďka, takže jsme na tom silně prodělali. Ale stálo to zato alespoň jsme se projeli po dosud neprozkoumaných okrskách v okolí Poličky :-). Čertovy etapy se tedy pomalu začaly stávat minulostí a naše myšlenky se postupně začaly ubírat k posledním prázdninovým dnům. Ve čtvrtek je tu holt zase škola a v sobotu pak první podzimní Áčka. Snad jsme naladili dobře...

Zelda

Celkové výsledky:
D16B: 1. Jirčáková Martina 98.22; 2. Svobodová Barbora 103.55; 3. Mádlová Vìra 105.12; ... ; 8. Kabáthová Eva 118.12; D18B: 1. Poklopová Lenka 113.30; 2. Machútová Lucie 113.40; 3. Karochová Simona 116.24; ... ; 16. Stratilová Marie 152.40; D21E: 1. Brožková Dana 142.31; 2. Stehnová Zuzana 148.27; 3. Krafková Lucie 151.01; ... ; 18. Gebauerová Jana 173.30; ... ; 27. Reinerová Barbara 194.26; H14A: 1. Kantor Ondřej 93.01; 2. Procházka David 96.26; 2. Kamenický Jakub 96.26; 4. Zimmermann Štěpán 96.40; H16B: 1. Zimmermann Jakub 99.56; 2. Malý Ondřej 101.44; 3. Dusílek Adam 101.58; 4. Hájek Daniel 102.03; H18B: 1. Král Vojtěch 110.57; 2. Krajča Tomáš 114.58; 3. Perútka Jan 115.30; ... ; 5. Bořil Tomáš 115.47; ... ; 13. Zelinka Jiří 129.01; ... ; 21. Dědic Filip 149.39; H21A: 1. Kazda Ondřej 146.38; 2. Hübner Jan 154.43; 3. Bučánek Antonín 154.56; ... ; 22. Brabec Jaroslav 167.58; ... ; 43. König Lukáš 196.25; ... ; 47. Pátek Richard 207.38; H21E: 1. Švihovský Jaromír 142.40; 2. Smola Michal 144.05; 3. Procházka Jan 146.10; ... ; 9. Rajnošek Zdeněk 153.56; ... ; 20. Kabáth David 165.04; ... ; 26. Bukovac Palo 168.21; 27. Stehlík Martin 169.27; ... ; 32. Pracný Jakub 172.31; ... ; . Dlabaja Tomáš DISK; H40C: 1. Cinkan Zdeněk 144.27; 2. Bialožyt Miroslav 145.03; 3. Chmelař Miroslav 146.32; ... ; 15. Hájek Petr 211.57;

MTBO ve Zlatých Horách aneb správná mapa - základ úspěchu.

Naše rodinná skupinka (tentokrát se s námi vydala i mamka Sylva) dorazila do areálu Bohema u Zlatých Hor už v pátek 26. 8. večer, protože čas 0 byl v sobotu už v deset hodin. V sobotu ráno pak přijeli i ostatní členové našeho oddílu (Mudrákovi a Markéta s Laďou), aby doplnili osádku oddílového bungalovu, do něhož nám byl ještě přidělen rakouský elitní podivín známý na Slovensku pod zajímavou přezdívkou Hňup, jak mi prozradil Mlynko.

Tyto závody považuju za letos nejvydařenější, alespoň co se týče počasí (ideální) a terénu (konečně horský) a večerního programu (hrála výborná rocková skupina z Břidličné). Jedinou zvláštností bylo, že pořadatelé na startu rozdávali mapy osobně a přestože občas někoho upozornili, aby si zkontroloval svoji kategorii, u Ády to neudělali, takže sice zajela výborný závod, ale v kategorii D14-19, do které se nepřihlásila. Zato v naší silně obsazené H19B jsme dnes měli hned dva závodníky na bedně – Pavel Mudrák skončil druhý a Ondra Šňupárek třetí! Takže jsme měli co oslavovat a večer si někteří z nás vesele zakřepčili při drsňáckém bigbítu.

V neděli se jela klasika na rozdíl od sobotní krátké trati. Áda si tentokrát pohlídala správnou mapu a v ženách vyhrála, Pavel Mudrák zase vyhrál v H19B. Musím taky uvést úspěch Petra Mlynárika, který byl ve veteránech oba dva dny třetí! Takže co říct závěrem? Snad to, že mi k dovršení všeho dobrého dal bankomat ve Zlatých Horách tringelt 50 korun :-).

Vašek

Výsledky sobota:
D: 1. Hanáková Markéta 43.26; 2. Jašková Šárka 47.01; 3. Kohoutová Andrea 48.17; ... ; 7. Uhnavá Markéta 51.06; ... ; . Štěpánská Adéla DISK; H19-39A: 1. Polák Jaroslav 52.38; 2. Šabo Mikuláš 53.47; 3. Faltejsek Lukáš 55.05; ... ; 5. Svoboda Ladislav 56.29; H19-39B: 1. Izdný Pavel 36.24; 2. Mudrák Pavel 36.29; 3. Šňupárek Ondřej 37.33; ... ; 8. Štěpánský Václav 39.40; P: 1. Fišer Pavel 28.56; 2. Kružic Andy 29.43; 3. Janota Vladislav 39.09; ... ; 5. Mudráková Michaela 45.26;

Výsledky neděle:
D: 1. Štěpánská Adéla 78.39; 2. Kohoutová Andrea 79.10; 3. Vlčková Iva 82.03; ... ; 13. Uhnavá Markéta 93.36; H19-39A: 1. Šabo Mikuláš 79.12; 2. Polák Jaroslav 80.42; 3. Faltejsek Lukáš 82.13; ... ; 14. Svoboda Ladislav 90.15; H19-39B: 1. Mudrák Pavel 62.36; 2. Sedláček Petr 62.53; 3. Bogar Leoš 63.55; ... ; 6. Šňupárek Ondřej 67.17; ... ; 10. Štěpánský Václav 69.55; P: 1. Fišer Pavel 28.38; 2. Kružic Andy 34.39; 3. Janota Vladislav 36.03; ... ; 10. Mudráková Michaela 51.36;

Ostrý úhel pohledu

  • Než dáte Chrobovi mapovat kus lesa, tak se s ním prvně domluvte jak moc to má bejt zgeneralizovaný...
  • Už se vám někdy podařilo na vícedeňkách doběhnout druhej o 36 minut za prvním? To už pak nezbývá nic jinýho než si na čelo napsat loser
  • Adélka a Hanka umí perfektní pohádky pro děti. Bohužel se na ně moc nedostalo. Kozervativní Blanička raději čtení O Šejtročkovi...
  • Jak nejlépe zašifrovat zprávu, aby na ni skoro nikdo nepřišel ? Použijte morseovku...
  • Nevěřte dítěti s fialovou pusou, že závod celý odběhlo :o)
  • Děti snadno zamění stopy od traktoru za stopy divočáka a divočáka za medvěda. Pak je jen otázka času, kdy před nimi utečou z fáborků a ztratí se :o)
  • Nedejte na rady místních obyvatel, že cestou, která vede lesem a podezřele se zužuje se dostanete autem k cíli rychleji. Uprostřed lesa se v noci blbě otáčí...
  • Kombinace meloun a špekáčky byla zařazena na seznam nebezpečných pochutin při volbě odměn pro děti za celotáborové hry...
  • Nevítě někdo co dělat, když máte udržet dva nezvládnutelný caparty v klidu? Předem děkuji za radu!
  • Milouš je věšák-gentleman. Když se zavěsí, tak se předem omluví!
  • Sanitka už se stává tak nějak koloritem Botasu.
  • Milouš dosahuje orgasmu při Bangu a chce sledovat "pohádky" co prodávají na benzínkách. A to mu není ani patnáct. Kam ten svět spěje...
  • Sudá Zelda + lichá Kočka => raději Zeldovi neříkejte "Kontrolní otázka, jsme tady?" - je to nebezpečné pokud nemáte 9 životů ...
  • Dozvěděl jsem se, že mají Kuba se Zeldou a Kočkou registrované trojpartnerství. Zajímalo by mě, kdo je maminka, kdo tatínek, a kdo je proboha ten třetí?!
  • V Litvě musí být asi pěkný prasata, protože se sprchy otevírají až po začátku nočního klidu.
  • V Baltském moři je "medúzovaná" zcela bezpečná hra.
  • Poučení pro příště: "V Litvě Slovenku nepotkáš!"
  • Do Litvy si vozte zásadně zelený mapníky, aspoň si uděláte představu o lese, ještě než do něj vběhnete.
  • Základní slovní zásoba v litevštině: "miškas" = fekální les, "šilas" = tak to už si ani nedovedete představit :-(
  • Zeldrak povýšil na titul "jehličková tiskárna". Gratulujeme.
  • Zato Chrobáka už tituly asi vůbec nezajímají...
  • Ovečka smrdí.
  • Libor si údajně hodlá udělat řidičák na bus. Talent už prokázal, tak uvidíme kdo nás poveze do Norska...
  • Nikdy nejezděte vlakem do Českých Budějovic! Fakt ne!
  • Nedejte na prosby kamarádů a nevozte na soustředka nefunční elektroniku. Pak to jen překáží.
  • Na MTBO traťi se vcelku hodí mít kolo...
  • A na Vltavu se vcelku nehodí raft...
  • Evaak: "Šla jsem čurat za stan a tam bylo 6 močících chlapů a já nevěděla co mám dělat, a pak jsem měla najednou mokrou ruku"
  • A je to tu. Danáč prohrál svůj první middle v sezóně! Ale vydrželo mu to asi nejdýl ze všech, vždyť božského Thierryho dostal Khramov už na SP v Anglii. Už aby tu bylo WOC 2010!
  • Olaf si o sobě myslí, že je nejlepší orienťák v republice. A to ho paráží Japonci a Hong Kongané!
  • Kubík by prý vystoupil, kdyby mu jízda v autě se Zeldou přišla nebezpečná. Jakpak by to asi udělal :-)
  • Deset piv za večer, to nic není Olaf má vyšší cíle! Deset holek
  • Revoluční ročníky už má Olaf odškrtnutý, teď si prej musí dávat pozor ty okupační...
  • ALjoša si fakt umí užít svatební cestu!
  • Prý zas bude trochu legrace, nějaká ta disciplinárka a prý taky soud :-)

přispěli: Chrobák, EvKa, Zelda

Záblesky

  • Souběžně s tímto Polarisem vychází 5. číslo časopisu Orientační běh a komu by nestačily články v Polarisu, tak se v něm může dočíst především o všech prázdninových světových akcích a to včetně WMOC v Kanadě, na kterém nikdo z Žabin nebyl a tudíž se o něm jako jediném v tomto čísle Polarisu nepíše.
  • Sekce OB jednala v Horním Dehtově během Ceny Východních Čech. Na programu byla například příprava prosincového shromáždění sekce OB.
  • Rada IOF zasedala v Aichi. Novým přidruženým členem IOF se stala Gruzie, KLDR je od nynějška členem řádním. Pořadatelství WMOC2008 bylo přiděleno Portugalsku a JWOC 2008 Švédsku. Do programu WOC bude zaveden prvek zvaný Micro-O, který zvýší možnost televizního pokrytí závodu a to od roku 2006. Od roku 2007 se ruší světový pohár a nová koncepce světových závodů se připravuje.

Časopis orientačních běžců klubu ZBM
Šéfredaktor: Jiří Zelinka
Na vydání tohoto čísla se podíleli:
Hana Bajtošová, Filip Dědic, Tomáš Dlabaja, Jan Drábek, Daniel Hájek, Adam Chromý, Michal Jirka, Eva Kadlecová, Lukáš König, Petr Prokop, Martin Stehlík, Marie Stratilová, Adéla Štěpánská, Václav Štěpánský, Jiří Zelinka, Jakub Zimmermann a Libor Zřídkaveselý
Toto číslo vyšlo 1. září 2005 - v tištěné podobě