ePolaris - 08/2005

Převzato z papírového vydání časopisu Polaris, při rozdílných tvrzením či údajích platí papírový Polaris. Některé části časopisu byly z různých důvodů vyjmuty.

Výkon Měsíce

Úvodem se musím přiznat, že výkon měsíce jsem tentokrát trochu uspěchal. Jakmile jsem totiž zjistil, že má Martináč stříbro na klasice (bohužel jsem seděl nachlazenej doma a musel mu blahopřát SMSkou :-( ), tak jsem si řekl, tohle je přesně to co patří do Výkonu měsíce. Jenže jsem trochu zapomněl na MČR v NOB... Odtud si přivezl zlato Olaf a především bronz Steeve. Okamžitě mi došlo, že i tohle by mohl být po právu Výkon měsíce. Popravdě řečeno ještě pořád nevím, jak bych se rozhodl teď znovu... Ale jelikož rozhovor s Martinem jsem dělal pro tuto rubriku, tak v ní také je. O Steevovy dojmy však také nebudete ochuzeni a najdete je pod článkem o nočních. Dost už ale keců. Tady je několik názorů novopečeného juniorského vicemistra na klasické trati:

Zelda: Nazdar Martine, celý podzim ti skvěle vycházel, což jsi korunoval stříbrem na klasice. Co to pro tebe znamená?
Martin: Znamená to pro mě hodně, zvlášť kvůli tomu, že jsem letos posledním rokem junior a konečně se mi podařilo něco slušnýho zaběhnout.

Zelda: Čím to bylo, že se ti to podařilo tak nakonec, právě teď?
Martin: Já ani nevím, já jsem s tím už vůbec nepočítal, protože celou zimu jsem netrénoval, moc netrénoval, jsem byl dost nemocný a teďka vlastně celý červenec jsem byl na horách a v srpnu jsem začal trochu běhat, a pak mě překvapilo, že se to docela, že se to docela vyplatilo a běhalo mě to dobře na podzim

Zelda: Na podzim to bylo skutečně co závod, to skvělý výsledek. Který z těch závodů se ti líbil nejvíc?
Martin: Tak určitě mistrovství republiky na klasické trati, kvůli mýmu výsledku, ale jinak to asi nebyl nejhezčí závod, protože ten terén, ta stavba tratí nebyla ideální, to si asi každý všiml, ale určitě nejvíc budu vzpomínat na tento závod

Zelda: Takže zpět k němu, to je hlavní předmět tohoto rozhovoru. Vyšlo ti už semifinále, skvěle. Byl jsi druhý společně s Rajmem. Na co sis pak věřil v samotném finále?
Martin: No tak já jsem doufal, doufal, že se vejdu aspoň na tu velkou bednu do šestýho místa, ale přece jenom jsem si občas říkal, že kdyby vyšla ta bedna do třetího místa, že by to bylo super.

Zelda: Jak pro tebe závod probíhal, co tě napadlo když tě doběhl v lese Rajmo?
Martin: No tak Rajmo mě doběhl až tři kontroly před cílem, kde jsem udělal minutu a půl chyby, chybu, a prvně jsem si říkal, že asi neběžím moc dobře, když mě doběhl o čtyři minuty, ale potom jsem si říkal, že jinak jsem žádný velký chyby nedělal, a že asi Rajmo jde skutečně skvěle, což šel, takže, takže jsem věřil, že to ještě dobře dopadne.

Zelda: Do cíle jsi doběhl druhý a v lese byli ještě dva závodníci, dva maďarští reprezentanti, kteří vyhráli obě dvě semifinálové, oba dva semifinálové rozběhy. Jaké to bylo čekat na to, než se vrátí z lesa?
Martin: Tak prvně, prvně mě Rajmo gratuloval ke stříbrné medaili, tak jsem mu říkal, že ještě, že jí můžou získat i maďarští závodníci, tak to ho docela překvapilo, protože to nevěděl, že můžou brát naše medaile, ale potom jsem, pak jsem byl docela dost nervózní, ale naštěstí, naštěstí asi tak minutu po tom, co jsem doběhl hlásil Béďa, že ,že běží v lese spolu, na rádiu byli na pátém a dvanáctém místě, tak to jsem si říkal, že to už se nemůže, to už nemůžou doběhnout.

Zelda: Čili jsi nijak nervózně nečekal na vyhlášení, na to než doběhnou a byl jsi relativně v klidu.
Martin: Od té doby, co jsem slyšel, že jsou na rádiu pátý a dvanáctý, tak už jsem byl v klidu a měl jsem radost.

Zelda: Jak se ti ten závod, o kterém se všude psalo, že je velice prestižní líbil po pořadatelské, případně sportovní stránce?
Martin: Po pořadatelské byl vynikající, to mě přišlo že shromaždiště a tak, že to všechno fungovalo skvěle. Měli pěkně připravený ty výsledkový tabule, to se mě líbilo, ale, ale jinak si myslím terén, terén nebyl vhodně vybraný na takovýto vrcholný závod, ani ta stavba tratí nebyla nejlepší, i když v naší kategorii, oproti třeba elitě to bylo ještě, ještě pěkný závod.

Zelda: Vzhledem k tomu, že se ti takhle skvěle na podzim dařilo se nabízí závěrečná otázka: Kdy plánuješ závod v elitě?
Martin: No tak to jsou takový mý tajný cíle, ale kdyby to vyšlo příští rok na podzim,tak by to, tak by to bylo perfektní, ale nevim, nevim, jak to bude běhat teď

Zelda: Děkuju za rozhovor a přeju ať ti to výjde.
Martin: Děkuju, tobě taky ať to běhá dobře, ať to výjde.

Zelda

První poprázdninové hledání lampionů

Na tyto první podzimní federály, které se konaly v krajích pro Moraváka značně vzdálených, jsme vyráželi již v brzkých ranních hodinách, abychom měli dostatek času na předstartovní přípravu. Cesta byla celkem pohodová, až na menší zdržení na Kolibě zapříčiněné slečnami z VBM, které neumějí chodit na WC do lesíka. I přesto jsme do Bratrouchova dojeli s dostatečnou rezervou, která navíc byla umocněna tím, že většina z nás startovala v čase přes 100 a více. Udivením jsme zkoumali čím to asi je, nejprve nás napadlo, že je to třeba kvůli Béďovi, který si šel v čase 000 tradičně proběhnout svoji trať aby se poté mohl věnovat komentování závodu, dát si pivo s párkem a svým mohutným barytonem nám oznámit klasickou hlášku, že v lese je to moc pěkné a ... Ve skutečnosti byly pozdní starty zapříčiněny tím, že pořadatelé nejprve vypustili vetoše a béčkaře a poté až hlavní závod. Tím pádem většina z nás byla nucena zevlovat po shromaždišti až do svého startu.

Béďa nelhal. V lese to bylo opravdu pěkné. Běhalo se na mapě pojmenované podle místního horského hotýlku OMEGA. Tratě byly v celku vydařené, stavitel vytěžil maximum z prostoru, který mu malá mapa se zašrafovanými soukromými pozemky nabízela. Krkonošský terén byl zajímavý zejména svými skalkami, různými skalními útvary a kamenitými kupkami vyskytujícími se spíše ve druhé části závodu. Suma sumárum organizačně povedené závody, v pěkném prostředí s vyvedeným slunečným počasím.

V ženách na startu chyběla naše nejlepší závodnice Dana Brožková, která tou dobou podnikala výlet na Kilimandžáro, a tak ji zastoupila její sestra Radka, která po výborném běžeckém i mapovém výkonu vyhrála s náskokem více než minuty. V mužích na startu zase chyběl Píchal a tak na této trati potvrdil své kvality, k naší velké radosti, Olaf. Vyhrál s náskokem před svými největšími soupeři, kteří v sekundové bitvě seřadili za ním. Mladým se také dařilo. V šestnáctkách jsme měli plné zastoupení na bedně v pořadí Jára, Danáč, Milouš. Chrobák skončil druhý v osmnáctkách a Rajmo si připsal letošní čtvrté vítězství v juniorech. Na Vyhlášení jsme tedy měli nemalé zastoupení a naše barvy byly hodně vidět i slyšet-:). Oddílového čerňáka schytal Maroš i po docela solidním výkonu v H21A. Po vyhlášení následoval odchod k busu a asi zhruba hodinový přesun do Liberce. Po příjezdu do tělárny každý rychle valil najít nějakou tu hospůdku ve které by si dal pořadnou baštu, aby mu to další den pěkně letělo. Někteří se vydali do Liberce a podle ohlasů to tam nebylo asi nic moc. To mi s Maruškou, Olafem a Palem jsem omylem sešli do blízkého Harcova, kde jsme nalezli úplně úžasnou knajpu ve které už seděla část našich dorostenců tak jsme se k nim rádi připojili.

V neděli ráno jsme se přesunuli na shromaždiště blízko obce Milíře – Rádlo. Po příchodu na shromaždiště jsme si mohli všimnout zajímavého diváckého průběhu připraveného pro jen elitní kategorie. Pořadatelé z Liberecké Slávie nám slibovali poctivou nešizenou klasiku v pěkném kamenitém terénu s dobře postavenými a promyšlenými tratěmi. Terén byl opravdu pěkný a těžký, tratě byly také postavené docela solidně, i když místy zazněla negativní kritika na délky v některých kategoriích a některé dlouhé postupy. Běhalo se na mapě císařský kámen 1: 10 000, která byla bez připomínek. Pro závodníky kategorií HD21 bylo připraveno takové menší zpestření v podobě intelektuálně-sportovní soutěžě, pořádané firmou Equica. Cílem této soutěže bylo uhodnout čas vítěze své kategorie a čas svůj. A tak řada lidí před závodem různě spekulovala, propočítávala a řešila všemožné kombinace za vidinou zisku finanční odměny. Na shromaždišti jsme také mohli potkat samotného císaře Josefa II., jednalo se však pouze o převlečeného bývalého reprezentanta Rudu Ropka. Závod byl celkem napínavý a ještě napínavější ho udělal Béďa svými zmatenými hláškami, kterými bavil celé shromaždiště. Nám se již nedařilo tolik, jako předchozí den a barvy našeho oddílu na bedně zastupovali jen Jára a Danáč 2. a 3. místem v šestnáctkách. Nejlepší v elitě z našich byl těsně 4. Olaf. Já jsem si ze závodu odnesl čerňáka, po opravdu smolném závodě, ve kterém jsem ztratil zhruba v polovině trati popisy a zbytek závodu absolvoval bez nich. V závěru trati jsem orazil špatnou kontrolu vzdálenou asi 20 metrů od mé správné kontroly nacházející se na stejném objektu a byl DISK. Tímto jsem zachránil Pepu Prokůpka od čerňáka. Následovalo vyhlášení a dlouhá cesta do Brna.

Otri

V sobotním závodě se podařilo Miloušovi na bedně doplnit Járu s Danem a tak jsme si mohli na vyhlášení všichni vydatně zařvat. Krom toho to pro Milouše mělo i ten důsledek, že jsem si ho odchytil na rozhovor:

Zelda: Nazdar Milouši, v tvé první sezóně v šestnáctkách áčkách se ti podařilo být dvakrát na bedně. Co to pro tebe znamená?
Milouš: No pro mě to znamená hodně moc.

Zelda: Poprvé jsi byl na bedně v Brně, tam nebyl Jára a Dan protože pořádali, čekal jsi, že se ti to podaří ještě na podzim zopakovat?
Milouš: No nečekal jsem to ale, na podzim to bylo fakt jakože moc rychlý a haluz.

Zelda: Jak se ti teda ten závod líbil. V čem to bylo, že jsi tam uspěl?
Milouš: No právě, uspěl jsem protože to bylo rychlý a protože, protože to bylo jednoduchý a kdyžs udělal chybku, tak užs byl v řiti.

Zelda: Přestože jsi byl dvakrát na bedně, tak jsi v žebříčku až dvanáctý. Jsi s tím umístěním spokojen?
Milouš: Nejsem s tím spokojen, ale de to. Chtěl bych být příští rok lepší.

Zelda: Příští rok ti odejde hodně soupeřů z čela tabulky, ty ač jsi dvanáctý, tak před sebou nemáš moc lidí ze svého ročníku. Jak to vydíš příští rok s umístěním?
Milouš: Příští rok příjdou tři dobrý devadesát jedničky, ale chtěl bych být do toho pátýho místa.

Zelda: Pro zajímavost, koho myslíš tou dobrou devadesát jedničkou?
Milouš: Steeve, pak Jirka Nečas a Petr Bořil.

Zelda: Jak si myslíš, že bude běhat Steeve. To je zajímavá otázka.
Milouš: Steeve by měl být do pátýho místa.

Zelda: A ty bys měl být taky někde brzo, co jsem tak vysoko, co jsem tak pochopil. Jak to vidíš s reprezentací příští rok?
Milouš: Myslím, že kdyby mě tam dali, tak jsou to blázni, ale když mě tam daj, tak budu rád.

Zelda: Čili si na to zas až tak moc nevěříš?
Milouš: Moc si nevěřím.

Zelda: Děkuju za rozhovor a přeju ti, ať ti ta reprezentace příští rok výjde.
Milouš: Ahoj

Zelda

Výsledky sobota:
D16A: 1. Jirčáková Martina 19.23; 2. Mezníková Lucie 20.03; 3. Freyová Andrea 20.06; ... ; 21. Kabáthová Eva 25.54; D18A: 1. Doležalová Monika 21.40; 2. Doležalová Vendula 22.10; 3. Machútová Lucie 22.14; ... ; 8. Štěpánská Adéla 24.32; D18B: 1. Hypiusová Tereza 21.12; 2. Hamáčková Kristina 22.16; 3. Stratilová Marie 22.22; D21A: 1. Ptáčková Veronika 35.57; 2. Zurynková Jana 38.25; 3. Hlubučková Dominika 38.35; ... ; 46. Čevelová Iva 48.20; ... ; 57. Reinerová Barbara 57.06; H16A: 1. Zimmermann Jakub 19.24; 2. Hájek Daniel 19.52; 3. Nykodým Miloš 20.45; H18A: 1. Král Vojtěch 22.58; 2. Chromý Adam 23.17; 3. Beneš Jan 23.30; ... ; 8. Bořil Tomáš 25.24; ... ; 26. Zelinka Jiří 29.34; ... ; 37. Dědic Filip 34.55; H20A: 1. Rajnošek Zdeněk 28.26; 2. Palas Jan 29.35; 3. Polášek Jan 30.06; ... ; 5. Stehlík Martin 31.46; ... ; 7. Pracný Jakub 32.46; H21A: 1. Novák Jiří 32.25; 2. Mrázek Jiří 32.38; 3. Zikmund Zdeněk 33.31; ... ; 9. Kabáth David 35.01; ... ; 21. Otrusina Jiří 36.31; ... ; 29. Brabec Jaroslav 37.16; ... ; 32. Bukovac Maroš 37.40; H21B: 1. Polák Vlastimil 32.21; 2. Skripnik Ondřej 34.13; 3. Kalous Vladislav 34.21; ... ; 32. Veselý Martin 40.14; ... ; 40. Prokop Petr 41.16; ... ; 63. Pátek Richard 44.27; H21E: 1. Dlabaja Tomáš 31.23; 2. Smola Michal 32.24; 3. Švihovský Jaromír 32.25; ... ; 21. Zřídkaveselý Libor 35.59; ... ; 29. Bukovac Palo 37.34; T5: 1. Musil Pavel 33.59; 2. König Lukáš 46.10; 3. Tichý Martin 47.06;

Výsledky neděle:
H21E: 1. Smola Michal 94:12; 2. Lučan Vladimír 96:11; 3. Losman Petr 97:18; 4. Dlabaja Tomáš 97:42; ... ; 17. Zřídkaveselý Libor 107:36; ... ; 35. Bukovac Palo 123:58; D16A: 1. Bochenková Ivana 49:38; 2. Jirčáková Martina 50:06; 3. Petrželová Tereza 50:14; ... ; 5. Kabáthová Eva 52:30; D18A: 1. Machútová Lucie 56:29; 2. Karochová Simona 57:57; 3. Doležalová Monika 58:54; ... ; 11. Štěpánská Adéla 65:59; D21A: 1. Novotná Petra 70:58; 2. Ptáčková Veronika 75:06; 3. Blechová Lenka 79:17; ... ; 48. Čevelová Iva 105:02; ... ; 50. Reinerová Barbara 107:04; H16A: 1. Klusáček Matěj 48:50; 2. Zimmermann Jakub 49:48; 3. Hájek Daniel 53:06; ... ; 11. Nykodým Miloš 57:55; H18A: 1. Beneš Jan 59:02; 2. Král Vojtěch 62:29; 3. Kodeda Štěpán 62:47; ... ; 8. Chromý Adam 69:45; ... ; 10. Bořil Tomáš 71:34; ... ; 24. Zelinka Jiří 77:23; ... ; 38. Dědic Filip 92:53; H20A: 1. Skyva Jan 68:38; 2. Holas Ondřej 69:41; 3. Polášek Jan 70:46; 4. Rajnošek Zdeněk 70:56; 5. Stehlík Martin 72:43; ... ; 11. Pracný Jakub 80:49; H21A: 1. Vodrážka Ondřej 99:27; 2. Vyoral Jan 99:54; 3. Hanslián David 99:59; ... ; 8. Bukovac Maroš 101:49; ... ; 12. Kabáth David 104:47; ... ; 51. Brabec Jaroslav 119:53; ... ; 62. Prokop Petr 135:28; ... ; . Otrusina Jiří DISK; D18B: 1. Hypiusová Tereza 61:28; 2. Fólová Martina 62:22; 3. Drewniowska Lucyna 62:58; ... ; 7. Stratilová Marie 68:08; H21B: 1. Margold Martin 91:18; 2. Vobr Marek 94:52; 3. Arnošt Kamil 95:38; ... ; 71. Veselý Martin 126:41; ... ; 73. Pátek Richard 128:19; T8: 1. Valter Dalibor 66:26; 2. König Lukáš 74:56; 3. Netuka Jan 89:31;

ŽB

I když jsem v mém posledním povídání o závodech slibovala, že pokud ještě někdy Zelda vloží na mě tu velkou zodpovědnost, jakou je napsat článek do polarisu, budu na určitém místě stále ve střehu a zapisovat si všechny poznatky. Teď se ale musím zase předem omluvit, protože to přišlo zcela nečekaně asi tak 3 tejdny po těch závodech, takže nemá cenu chodit s křížkem (zápisníkemJ po funuse…Takže uvidíte sami)

Na poslední Béčka v sezóně sem se fakt hafo těšila, otevřeně přiznávám, že to bylo hlavně kvůli tomu, že všichni členové našeho elitního oddílu jeli na áčka a já se těšila, jak budem se Štěpíkem a ségrou okupovat celej autobus …No bylo tomu popravdě trochu jinak-množství zelených, červených (nebo jak se říká těm co maj ty ošklivý dresy)a dalších bylo víc než šokující. Nakonec byla okupace z jiných stran a my, tři žabiňáci´, co sme se tam krčili v rohu, sme nebyli nic jinýho než utiskovaná menšina.

Nicméně na místo závodu (že by v oblasti Vizovic?)sme dojeli bez větších ztrát. Schromaždiště bylo na takový pěkný, ale notně vlhký loučce naproti vééééééélkýmu zalesněnýmu kopci. Do toho už od začátku hlásil místní speakar, že si máme dát na start (délka asi 2,5 km) kolem tři čtvrtě hoďky-optimistický, že??? Z naší trojky , která se po velkým rozmýšlení, ke komu do stanu se vetřem, nakonec stretegicky umístila uprostřed stanovýho sídliště, sem šla jako první do lesa já. Jediný nervy sem měla z cesty na start, ta původně chystaná skoro hoďka se nečekaně rychle smrskla na asi 20 minut. Ale po tom, co sem jako jediná běžela na start sem to stihlaJ Ten běh před závodem se mi trošičku vymstil např.při cestě na mapovej start, kterej byl někým chytře umístěn uprostřed hafo hafo velkýho kotáru (valašským nářečím kopec jak praseJ.Naštěstí sem hned potom zapadla do lesa, kde sem měla notnou chvíli nutkání si sednout na nejbližší pařez, vypláznout jazyk a chytnout aspoň trochu druhej dech…Teď si zrovna nemůžu ňák vzpomenout, jestli sem to provedla nebo ne…No ale když se kouknu na mezičasy, tak tam těch krizí bylo asi vícJ No prostě z lesa mám jenom jedinej zážitek: KOPEC!! Po doběhu, kdy sem tam asi hoďku vegetila sama, sem se dozvěděla fakt hafo užitečných věcí od komentátora, kterej to měl asi hodně blízko ke stánku s pivem…Ty rozhovory s dobíhajícími byly zajímavý…Tak např.:nejlepší boty do lesa sou sandály, prý se líp držíte při zemi a nespočet dalších takových rad.

Po sobotní etapě(Štěpík myslím vyhrál) sme se ubírali směr ňáká škola v ňáké vesnici. Rozhodili sme ležení na chodbě, kde se k nám přidal i zelenej Ondra a vyrazili pátrat po kulturních akcích. Bylo to super: stihli sme asi 5 minut fotbalu, kde nám málem taky dali přes držku, potom si dali bowling a cestou zpátky do tělárny nám jeden veselej místní pán slíbil že nás zajede na kole-netrefil seL Ve škole sme si pak eště zahráli na ježíška, když sme narvali Štěpíkovy krásný ceny do vitríny z výtvorama místní mateřský školky a kochali se představou, jak tříletí haranti rozbijou vitrínu kvůli svítící propisce se zajochem.

V neděli sme trochu nezvládli ranní odjezd busu, takže sme byli přivítání zlověstnými pohledy spolucestujících (nechápu proč-asi jim chybí smysl pro akademickou čtvrthodinku.

Na start sem dneska šla pro změnu poslední-pro jistotu sem to už časově pojistila, což se nakonec vyplatilo…Do finálovýho kotáru mě suverénně převálcoval i pán, kterej vypadal tak na sto let a v každé ruce měl jednu hůlkuJ Nevzdala sem to!!!I když mi to dalo velkou práciJ Dnešní závod byla krátka trať (aspoň, že byla fakt krátká)…Vyskytlo se jen pár problému jako 2 starty, 2 cíle, ale s tím nebyl skoro žádnej problémJMladší závodníci měli cíl u startu-takže třeba já a Štěpík, pak sme museli absolvovat stejnou cestu jako na start…Po příchodu na schromaždiště mi naprosto zlepšilo náladu to, že Štěpík tu cestu šel zpátky asi 20 min a já to běžela asi 40 min_k tomu už se vážně nedá nic říctJŠtěpík myslím zase vyhrál já zase prohrála a tak sme po sáhodlouhém vyhlášení snad všech žebříčků světa, mohli jet konečně domůůů! No nakonec bych to celý měla asi zhodnotit-líbila se mi rvačka fotbalové extraligy, ten pán, co nás chtěl zajet na kole a ten velmi čilej důchodce co mě málem sejmul čaganem, jak valil na start-takže super akce.

Jíťa

V B-žebříčku jsme neměli letos příliš hojné zastoupení, přesto jsme zaznamenali dvě druhá místa Steeva a Marušky. A to se stalo důvodem, že z jedním z nich, a sice Steevem, si můžete na tomto místě přečíst rozhovor:

Zelda: Nazdar Steeve, letos se ti podařilo být v B žebříčku celkově druhý. Jsi s tímto umístěním spokojený
Steeve: Tak jsem spokojenej, ale myslím si, že jsem měl aji na první, ale Nečas je asi lepší než já.

Zelda: Jak se ti závody B žebříčku líbily. Byly letos hodně v kopcích.
Steeve: No byly, ale některý byly hezký některý ne, jak který, třeba Mistrovství Moravy se mě docela líbilo, MED, na MEDu ty byly taky hezký a ty poslední no, no tak průměrný, no

Zelda. A co bys, říkal, že některé se ti nelíbily, co bys jim především vytknul?
Steeve: No hodně v kopcích byly tam, jak byly s áčkama, no tak to bylo hodně v kopcích a zdálo se mě to docela těžký, no. Ale jinak nevim, nelíbily se mě prostě.

Zelda: Kromě toho, že jsi běhal šestnáctkový žebříček B, tak jsi se prosadil i v některých šestnáctkových závodech, kterého svého výkonu si nejvíc ceníš?
Steeve: No asi jedenáctýho místa na krátké a čtrnáctýho na klasice. Ten sprint dvacátý první, taky dobrý, ale myslím si, že jsem měl na lepší.

Zelda: Příští rok už ale běháš šestnáctky jaksi regulérně. Jak si myslíš, že se tam dokážeš prosadit?
Steeve: No já si myslím,že docela dobře, tak do pátýho bych chtěl být určitě v žebříčku A a v mistrovstvích taky. Na to si myslím, že mám.

Zelda: Když říkáš, že bys měl být do pátého v žebříčku, tak tě určitě láká i reprezentace.
Steeve: No tak to určitě, já doufám, že se dostanu do reprezentace.

Zelda: Takže děkuju za rozhovor a přeju ať ti ta reprezentace výjde.
Steeve: Jo já taky, moc, mnoho dalších úspěchů do dalších roků.

Zelda

Výsledky sobota:
D16B: 1. Hvorecká Eva 41.12; 2. Veličková Monika 42.01; 3. Kociánová Michaela 43.26; ... ; 5. Hýblová Jitka 47.20; D18B: 1. Žabková Markéta 48.17; 2. Latochová Kateřina 53.22; 3. Pavlíková Barbora 54.27; ... ; 6. Hýblová Lenka 67.30; H14B: 1. Zimmermann Štěpán 32.36; 2. Nečas Jiří 34.43; 3. Kantor Ondřej 34.53; H21B: 1. Hubáček Josef 73.54; 2. Košárek Pavel 77.28; 3. Nycz Petr 78.41; ... ; 29. Jirka Michal 109.49;

Výsledky neděle:
D16B: 1. Veličková Monika 24.41; 2. Kociánová Michaela 28.35; 3. Hoferková Petra 29.18; ... ; 5. Hýblová Jitka 30.32; D18B: 1. Žabková Markéta 34.50; 2. Latochová Kateřina 36.34; 3. Kočí Petra 44.24; ... ; . Hýblová Lenka DISK; H14B: 1. Nečas Jiří 19.37; 2. Hrobař Štěpán 21.15; 3. Jemelík Hynek 21.16; 4. Zimmermann Štěpán 21.30; H21B: 1. Hubáček Josef 43.45; 2. Košárek Pavel 46.24; 3. Bučánek Antonín 46.45; ... ; . Jirka Michal DISK;

4. a 5. závod ČPŠ a 9. závod ŽA

Protože tyto závody byly už před měsícem tak si toho už moc nepamatuju , ale zkusím napsat aspoň to co si pamatuju . V sobotu dopoledne se běžely štafety a odpoledne sprint. Centrum závodu štafet bylo na louce nedaleko máchova jezera . Les ve kterým se běželo byl celkem čistej s množstvím skalek a kontrol. Závod se mě líbil až na ten púlkilometrovej úsek k mapovýmu startu . Po doběhnutí všech závodníků z brna sme se vydali směr Staré splavy na poslední závod ŽA- Sprint .Protože se běželo částečně vesnicí tak se muselo docházet dva kilometry z parkoviště. Shromaždiště bylo na břehu máchova jezera ve kterým se někdo koupal i přes to že bylo úplně zelený.Vyhlášení trvalo strašně dlouho takže jsme si v hospodě museli dát jedno jídlo , abysme nepřijeli pozdě do chatek ve kterých jsme spali . Potom co jsme přijeli šel někdo do hospody a někdo spát třeba jako já . V neděli se běžely štafety v poněkud těžším terénu z více skálama. V lese bylo mokro protože přes noc docela dost pršelo. Po tom co sem doběhl sem si dal párek a sledoval jak dobíhají naše štafety. Uprostřed vyhlášení začalo hustě pršet a všichni se běžely schovat do oddílových stanů až na jednoho borca ,kterej se schovál kousek od našeho stanu pod karimatkou.Pak už stačilo jenom počkat až přestane pršet zbalit stan a vyrazit směr Brno (samozřejmě se zastávkou na bagetu).

Steeve

V celkovém pořadí A žebříčku zvítězili hned tři závodníci z našeho oddílu, a tak nebylo lehké rozhodnout, koho si pozvu k diktafomu, ale nakonec jsem se rozhodl pro Járu, který vyhrál mladší dorostence. Zde je několik jeho názorů:

Zelda: Nazdar Járo, letos se ti podařilo vyhrát A žebříček. Pro vnějšího pozorovatele se zdálo, že to bylo poměrně suverénní vítězství. Jak si to vnímal ty?
Jára: No já jsem si to tak moc nemyslel, protože Dan mě ještě mohl porazit na tom sprintu v Doksech a já jsem si to teda nevypočítával jak ty Zeldo, ale myslím, myslím si, že kdyby vyhrál, tak mě mohl porazit.

Zelda: Jak se ti A žebříček celkově líbil po sportovní stránce, jak byl připraven?
Jára: Jo tak bylo to vcelku dobrý, až na ty závody Jilemnice, tam to bylo docela ta krátká hodně leťák, takový docela o ničem.

Zelda: Zajisté v nejživější paměti máš závod v Doksech. Jak hodnotíš použití ISSOMu v tomto závodě?
Jára: No tak zas tak strašný to nebylo, jak jsem čekal, ale jako normální mapovej klíč je lepší no.

Zelda: Během sezóny jsi udělal ještě poměrně dost chyb v některých závodech a některé jsi vyhrál poměrně suverénně. Čím to bylo, že jsi měl poměrně nevyrovnanou výkonnost?
Jára: O psychice to bylo. Já jsem si docela věřil a v těch těžších terénech se mě to prostě nepovedlo, udělal jsem jednu chybu a pak už jsem dělal chyby celej závod.

Zelda: V letošní sezóně se hodně začaly prosazovat klasiky na desítkách mapách. Hodně lidí na to nadávalo. Jak se na to díváš ty?
Jára: No, lepší jsou ty patnáctky, protože tam ty volby jsou jako víc vidět, že jo. Určitě patnáctky.

Zelda: Příští rok už jdeš do osmnáctek. jak vidíš svůj souboj s Chrobákem příští rok?
Jára: No tak bude to určitě těžký, protože tenhle rok se mě zdálo, že jsem běhal trochu mapově hůř než minulej, nebyl jsem tak jistej, takže pokusím se ho porazit, ale asi to nevýjde.

Zelda: V poslední době se stává takovým trendem, že na MSJ jezdí hodně mladí závodníci. Uvažoval jsi o tom, že by jsi tam mohl jet i ty?
Jára: Tak myslím, že letos ještě tak moc velkou šanci nemám, ale tak určitě se pokusím. Udělám pro to všechno, ale asi pojedu na ten MED no.

Zelda: Děkuju za rozhovor a přeju ať ti příští sezóna výjde
Jára: Jo díky. A zdravím všechny

Zelda

Výsledky sobota:
H18: 1. SJC (Holas Štěpán, Drobník Michal, Beneš Jan) 94:29; 2. ZBM A (Zimmermann Jakub, Hájek Daniel, Chromý Adam) 96:45; 3. SSU (Strachota Petr, Král Vojtěch, Kodeda Štěpán) 100:36; ... ; 8. ZBM B (Bořil Tomáš, Zelinka Jiří, Nykodým Miloš) 113:26; ... ; . ZBM C (Mazúr Martin, Dědic Filip, Zimmermann Štěpán) DISK; D18: 1. DKP A (Bochenková Ivana, Karochová Simona, Doležalová Monika) 75:41; 2. PHK A (Doležalová Vendula, Machútová Lucie, Vaculíková Jana) 77:42; 3. DKP B (Svobodná Šárka, Bochenková Martina, Dlouhá Marie) 83:27; ... ; 10. ZBM (Kabáthová Eva, Stratilová Marie, Štěpánská Adéla) 89:00 H21: 1. LPU A (Štěrba Zbyněk, Udržal Tomáš, Lučan Vladimír) 113:24; 2. ZBM A (Rajnošek Zdeněk, Zřídkaveselý Libor, Dlabaja Tomáš) 115:14; 3. PGP D (Matějů Luboš, Skyva Jan, Procházka Jan) 115:28; ... ; 13. ZBM B (Bukovac Palo, Stehlík Martin, Kabáth David) 125:29; ... ; 24. ZBM C (Pracný Jakub, Otrusina Jiří, Brabec Jaroslav) 133:36; ... ; 47. ZBM D (Veselý Martin, Ehl Jiří, Prokop Petr) 153:40;

Výsledky sprint:
D16A: 1. Procházková Michaela 12:01; 2. Bochenková Ivana 12:18; 3. Jirčáková Martina 12:35; 4. Kabátová Eva 13:02; D18A: 1. Doležalová Monika 11:58; 2. Vaculíková Jana 12:13; 3. Karochová Simona 12:39; ... ; 11. Štěpánská Adéla 13:37; H16A: 1. Pospíšek Marek 13:47; 2. Hájek Daniel 14:38; 3. Dusílek Adam 14:53; ... ; 5. Zimmermann Jakub 14:54; ... ; 17. Zimmermann Štěpán 16:20; H18A: 1. Beneš Jan 12:58; 2. Chromý Adam 13:10; 3. Holas Štěpán 13:21; ... ; 9. Bořil Tomáš 14:25; ... ; 23. Zelinka Jiří 15:51; ... ; 30. Mazúr Martin 17:02; ... ; . Dědic Filip DISK; H20A: 1. Skyva Jan 17:14; 2. Dlabaja Štěpán 17:24; 3. Přibyl Broněk 17:38; ... ; 8. Rajnošek Zdeněk 18:19; ... ; 10. Stehlík Martin 18:30; ... ; 12. Pracný Jakub 18:51; H21E: 1. Lučan Vladimír 15:31; 2. Smola Michal 15:38; 3. Dlabaja Tomáš 15:46; ... ; 10. Bukovac Palo 16:35; ... ; 17. Zřídkaveselý Libor 17:26; H21C: 1. Mrázek Jiří 15:19; 2. Kabáth David 15:37; 3. Jansa Jiří 15:41; ... ; 18. Otrusina Jiří 16:41; ... ; 23. Brabec Jaroslav 16:53; ... ; 68. König Lukáš 19:27; ... ; 71. Prokop Petr 19:42; ... ; 77. Ehl Jiří 19:52; ... ; 83. Veselý Martin 20:16; ... ; 86. Pátek Richard 20:29;

Výsledky neděle:
D18: 1. PHK (Doležalová Vendula, Vaculíková Jana, Machútová Lucie) 120.33; 2. DKP (Bochenková Ivana, Karochová Simona, Doležalová Monika) 130.52; 3. LPU (Marešová Michaela, Knapová Jana, Valachová Martina) 138.17; ... ; 9. ZBM (Kabáthová Eva, Stratilová Marie, Štěpánská Adéla) 143.46 H18: 1. SSU (Kodeda Štěpán, Strachota Petr, Král Vojtěch) 136.20; 2. SJC (Holas Štěpán, Drobník Michal, Beneš Jan) 136.24; 3. ZBM 1 (Zimmermann Jakub, Hájek Daniel, Chromý Adam) 150.15; ... ; 12. ZBM 2 (Zimmermann Štěpán, Zelinka Jiří, Nykodým Miloš) 173.47; ... ; . ZBM 3 (Dědic Filip, Mazúr Martin, Bořil Tomáš) DISK; H21: 1. ZBM 5 (Rajnošek Zdeněk, Zřídkaveselý Libor, Dlabaja Tomáš) 148.45; 2. PGP 4 (Matějů Luboš, Skyva Jan, Procházka Jan) 151.22; 3. LPU 1 (Udržal Tomáš, Štěrba Zbyněk, Lučan Vladimír) 151.50; ... ; 10. ZBM 2 (Bukovac Palo, Stehlík Martin, Kabáth David) 164.16; ... ; 43. ZBM 3 (Ehl Jiří, Veselý Martin, Prokop Petr) 213.33; ... ; MS. ZBM 4 (Klusáček Matěj, Pátek Richard, König Lukáš) 200.35; ... ; . ZBM 1 (Pracný Jakub, Otrusina Jiří, Brabec Jaroslav) DISK;

1. POŽ

Do prudce neznámého terénu nedaleko Blanska (pro jistotu: mapa Hořice) to 10.9. na první podzimní oblastňák jistě táhlo každého novinekchtivého orienťáka, ale konkurence poháru štafet u starých splavů byla příliš silná. Uspořádání a účast na závodech (které nám postavili pořadatelé z Adamova) byla tím pádem taková komorní, ale vzhledem k účasti Brněnské i Hanácké oblasti to bylo tak akorát. Centrum závodu se nacházelo na fotbalovém hřišti obce Šebrov, v srdci lesů, luk, strání a zahradnických školek. Na start bylo ale i tak daleko a vysoko, zato v lese to probíhalo docela hezky a –kupodivu- téměř bez ostružin. V první části závodu byly delší postupy, kde rozhodovala občas volba, ale zejména fyzička (kopce, přebíhání údolí apod.). Když nás měl stavitel na hřebeni, popohnal nás po skalkách a kamínkách, kde bylo potřeba trochu zamapovat. Závěrem čekal seběh (tedy spíš volný pád do údolí), který byl sice asi hezký, ale já jsem si na něm vyhodila kotník, a tak jsem z té „krásy“ měla houby.

Co se výsledku týče, musím přiznat, že příliš přehled nemám. Vím jen, že Janča Gebauerová obsadila krásné druhé místo. Potom čekala už jen hodinová jízda domů (tedy- pro mě do Prostějova), při které kamarádka prověřovala svůj měsíc starý řidičák. Fungoval, tudíž jsme byli za chvíli spokojeně a vcelku doma. Co dodat? Počasí se vydařilo, krásný podzimní den byl pro závody jako stvořený, atmosféra byla taková rodinná a výsledky zpracované poměrně rychle. Takže určitě to podzimní rozběhání před nejdůležitějšími závody sezony stálo za to, i přes jistou profláklost terénu. Ale co bychom kolem té naší metropole taky chtěli, že....

Verča

Výsledky:
D12: 1. Vozdová Aneta 31.25; 2. Janů Hana 33.53; 3. Kolářová Renata 37.48; ... ; 14. Chromá Kateřina 52.33; ... ; 16. Macháčková Zuzana 54.03; ... ; 20. Macháčková Klára 57.58; D21: 1. Erdiak Iris 60.13; 2. Gebauerová Jana 60.18; 3. Bednářová Dana 61.55; ... ; 5. Křístková Veronika 67.49; ... ; 11. Ehlová Pavla 72.13; ... ; 16. Zehnulová Jana 89.14; D35: 1. Bravená Alexandra 52.23; 2. Jirková Renata 52.26; 3. Hiršová Marcela 53.09; ... ; 31. Chromá Eva 113.23; H10: 1. Chmelař Martin 30.30; 2. Brlica Jan 31.40; 3. Vičan Dominik 32.31; H12: 1. Lacina Jakub 35.46; 2. Minář Marek 39.30; 3. Staněk Tomáš 40.51; ... ; 10. Brlica Pavel 55.40; H21: 1. Hlaváč Jiří 76.30; 2. Skyva Petr 76.44; 3. Grepl Ladislav 79.16; ... ; 10. Tomeš Petr 92.12; H35: 1. Strachota Jaroslav 68.05; 2. Adámek Libor 68.35; 3. Kolář Rudolf 71.09; ... ; 13. Štěpánský Václav 88.26; P4: 1. Hynek Petr 26.55; 2. Jirka Michal 32.50; 3. Korpasová Ivana 41.42;

MČR na klasické trati

Je sobota 16.9, a to je velice důležitý den pro české orienťáky- dnes se totiž poběží kvalifikace MČR na klasice. Všichni se už určitě nemohli dočkat této vysoce prestižní akce. Takto se o ní psalo již před jejím začátkem na internetových stránkách Jak to viďí Béďa . No ale to je jen takový úvod.

Postupně jsme se tedy sešli u Bohémy a vyjeli jsme do centra závodu. To se vyjímečně nacházelo vcelku blízko Brnu, a tak jsme se na ten vrchol domácí sezóny docela vyspali. Asi po hodince cesty jsme dorazili na shromaždište v malé ale pěkné vesnici Janov. Společnými silami jsme postavili oddílový stan a pomalu ale jistě jsme se postupně začali připravovat na závod. Shromaždiště bylo víc než dobré, dokonce i dostatek ToiToiů. No ale ted už k samotnému závodu. Cesta na start měla asi 2,5 km a ještě jste si mohli přidat nějaký tem kilometr na tréninkové mapce. To nebylo k zahození-mapoval to totiž mist neviditelných světlinek a dalších matoucích žlutých fleků , které v lese pak stejně nevidíte a jen to mate. Les na první pohled celkem obyčejný. Bohužel i na pohled druhý třetí…… No ale co se dá dělat, závodit se bude i tak. Nakonec les nebyl tak strašný a vetšina byla i celkem spokojená. Na doběhu mě osobně překvapili překážky o kterých jsem přsd závodem jen cosi zaslechl. A jak jsme si vedli- myslím že většina byla se svým výkonem spokojena a dost lidí postoupilo da A finále. Zmíním se jen o perfektním výkonu Marušky , která si tím zajistila licenci A na příští rok. Po doběhu velice potěšili stánky s vynikajícími pudingovými a ořechovými rohlíčky. Taky se nedala přehlédnout modrá laguna. No ale pomalu všichni doběhli a tak jsme se vydali zpět do Brna.

No ale na neděli jsme se už tak luxusně nevyspinkali, protože odjezd byl v 6:30. Cesta byla stejná a na shromaždiště jsme dnes přišli za velké zimy už okolo osmé hodiny. Několik našich členů mělo tu smůlu že se včera neprobojovali do finále A a tak museli na start vyrazit skoro hned po našem příchodu. Zbytek trávil dlouhou chvíli sledováním dobíhajících závodníků přes překážky a čekal na nějaký opravdu povedený skok-toho se dočkal až při doběhu Milouše. A tady se stala velice nefér věc. Bylo totiž porušeno pravidlo že mají mít všichni závodníci stejné podmínky na trati. Při skoku jednoho vyčerpaného závodníka spadla překážka a nešla nasadit zpět. Tak ji pořadatele ještě zvýšili. Čas letěl, závodníci dobíhali a tak se těch pár ‚‚VyVolených‘‘ co dnes běželi o medaile začalo pomalu převlíkat a odcházet na start. Na start o kterém se psalo že je vzdálen 3,5km ale ve skutečnosti to byly 4km a už i rozhlas hlásil že si máme nechat dostatek času. No tak potomto delším rozklusu nebo procházce zbývalo už jen pořádně se rozcvičit a vyrazit do lesa. Ale na startu nebyla až taková nuda, někteří experti zvolili postu přímo přes startovní koridory. Bohužel dnes se to staviteli povedlo o dost méně než včera a tak platilo pravidlo: čím delší-tím lehčí , nebo: čím delší-tím asfaltovější. Na trati H21A se totiž nacházela prapodivná volba jasti silnice zprava nebo zleva-no Fuj!!! Tratě se tedy moc nepovedli a to ješťe nepíšu o dalším problámu. Trať H21A mela kontrolu 238 která byla asi 15 metrů od kontroly 239. Byl na to podán i protest ale ten byl zamítnut. A znovu se potvrdilo že pravil Čsob jsou úplně postavena na hlavu když v pravidlech IOF se to prý nesmí. Na této kontrole to diskali i takoví profíci jako je náš Tomík(Olaf). No a jak jsme si vedli? Tak na to je snadná odpověd: ‚‚Rozdrtili jsme zbytek světa.‘‘ To znamená tři zlata a jedno stříbro. Ve svých kategoriích vyhráli Jára, Adam a Rajmo, kterého na bednu doprovodil Martin- to bylo dost velké překvapení ale taky dost milé, na to že Martin trénoval tento rok podstatně míň než ostatní. Ale určitě je velice spokojenej- vždyť má svou první medaili z MČR. Po doběhnutí se na výsledkovou tabuli vyvěšovali výsledky na cedulůkách, jako na mezinárodních závodech-velice pěkný nápad. Proběhlo vyhlášení a po něm jsme si cedulky rozebrali a vesele odjeli domů. Co říct závěrem? Terén ve spojení se stavbou tratí nic moc. Shromaždiště a atmosféra super,ale všem de tak trochu víc o ten orienták než o to shromaždište. Myslím že to bylo nejúspěšnější MČR v historii našeho oddílu, jestli kecám tak sorry. Příště vyhrajem všechno- škoda že se to Olafovi nepovedlo bylo by to fakt super. Tak snad příště...

Jára

Trochu paradoxní je, že máme z tohoto mistrovství dvě zlata, ale ani jeden z těchto výkonů se nevešel do výkonu měsíce. O názory jednoho z vítězů, a jediného juniora, který dokázal porazit Martináče, však ochuzeni nebudete a můžete se s nimi seznámit na tomto místě:

Zelda: Nazdar Rajmo, letos v sezóně už jsi několikrát dokázal, že klasika je tvoje trať a podařilo se ti to potvrdit i na mistrovství republiky. Co to pro tebe znamená?
Rajmo: No tak znamená to pro mě, je to pro mě úspěch a splnil jsem si svůj cíl. Jsem chtěl uspět na klasice a znamená to pro mě potvrzení toho, že dokážu běžet dlouho v tempu, těch sedmdesát minut.

Zelda: V semifinále hodně dobře zaletěli oba maďarští reprezentanti, čekal jsi, předpokládal jsi, že to s nimi bude velký souboj, nebo si, sis na ně věřil?
Rajmo: Čekal jsem, že to bude horší, než jak to dopadlo, jako bál jsem se jich, no jako věděl jsem, že to jsou soupeři, že doplňujou tu českou konkurenci, která není ňáká extrovní, nebo nebyla tam, a čekal jsem teda, že dopadnou líp. Ale jako věřil jsem si, no. Ale já jsem věděl, že to semifinále jsem nešel nějak extra jako pěkně takže ztráta patnácti vteřin, když já jsem tam nechal tři minuty, prostě zase tak hrozný to nebylo.

Zelda: Když jsme tak u těch českých soupeřů, koho jsi považoval za největší české soupeře. Čekal jsi, že to dopadne tak, jak to dopadlo?
Rajmo: No, Palas, Henych.

Zelda: Ale Stehlík rozhodně ne!
Rajmo: Stehlík ne, i když já jsem čekal, že to bude fyzicky náročnější a tak díky tomu jako vlastně tam mohl, mohlo tam překvapit víc lidí, stačilo ustát tu zvláštní mapu, no.

Zelda: Jak pro tebe závod probíhal v lese potkávals tam nějaké jiné lidi nebo…
Rajmo: Nepotkal jsem skoro nikoho, akorát jednu ženskou za celou dobu. Víceméně já jsem začal hrozně zvostra, až jsem se toho bál, ale díky tomu, že tam byl jeden kopec na sedmou kontrolu, tak se to dalo ustát a pak jsem až na tý dvacítce potkal Martina a to mě tak jako potrhlo to, že du asi docela solidně, ale nevěděl jsem, jak no tom jsem, že jo.

Zelda: Jak se ti tedy závod líbil po sportovní stránce. Říkal jsi, že to bylo zvláštní mapa.
Rajmo: No já nevím, s, na mapě pana Nožičky už jsem párkrát běžel a měl jsem, právě bavil jsem se s tátou hodně o tom, protože máme společný názor na jeho mapu Babáky a takže vím, co jsem tak asi moh čekat.No, měl jsem štěstí a my jsme meněli, neměli jsme moc těch kontrol na náhodu v těch kupkách, takže dalo se to. b
Zelda: A co pořadatelská stránka akce?
Rajmo: No tak já myslím, že to zázemí, že to bylo supr, jako shromaždiště, organizace, všechno bylo na špičkový úrovni.

Zelda: Příští rok už jdeš do mužů, myslíš, že dokážeš na své úspěchy z juniorů navázat i tam?
Rajmo: No podle toho co bude kdo považovat za úspěch, já myslim, že by to, že by to mohlo jít, samozřejmě to nevidím na ňáký první tři, pět míst, ale doufám, že to pude k tý desítce aby pak bylo kam jít vejš a a skusit to prostě.

Zelda: Děkuju za rozhovor a přeju ti ať se ti příští rok daří.
Rajmo: Taky dík

Zelda

Výsledky sobota:
D16A: 1. Bochenková Ivana 33.11; 2. Poklopová Lenka 33.49; 3. Mechlová Lenka 35.21; ... ; 5. Kabáthová Eva 37.25; D18A: 1. Machútová Lucie 38.11; 2. Svobodná Šárka 39.28; 3. Hermanová Zuzana 39.45; ... ; 21. Rambousková Hana 59.51; H16A: 1. Pospíšek Marek 42.27; 2. Klusáček Matěj 42.51; 3. Dusílek Adam 43.05; 4. Zimmermann Štěpán 46.33; H20A: 1. Gosswein Csaba 53.10; 2. Palas Jan 54.41; 3. Henych Martin 55.16; ... ; 5. Pracný Jakub 56.13; H21A: 1. Procházka Jan 61.38; 2. Kozák Osvald 63.07; 3. Kabáth David 63.34; 4. Zřídkaveselý Libor 63.38; D18B: 1. Karochová Simona 40.13; 2. Horáková Veronika 41.16; 3. Vaculíková Jana 43.27; ... ; 8. Štěpánská Adéla 46.16; 9. Stratilová Marie 46.29; H16B: 1. Hájek Daniel 44.31; 2. Vlažný Jan 45.40; 3. Nečas Jiří 45.41; ... ; 19. Nykodým Miloš 59.22; H18B: 1. Kodeda Štěpán 43.09; 2. Drobník Michal 47.21; 3. Chromý Adam 47.28; 4. Bořil Tomáš 48.27; ... ; 11. Zelinka Jiří 54.58; H20B: 1. Zsebeházy István 54.15; 2. Rajnošek Zdeněk 54.27; 2. Stehlík Martin 54.27; H21B: 1. Smola Michal 61.13; 2. Mrázek Jiří 63.11; 3. Losman Petr 63.47; ... ; 33. Prokop Petr 88.59; D21C: 1. Klechová Vendula 48.58; 2. Rufferová Iva 50.09; 3. Dočkalová Martina 51.23; ... ; 14. Gebauerová Jana 61.39; ... ; 16. Žáčková Iva 65.44; ... ; 28. Reinerová Barbara 84.43; H16C: 1. Zimmermann Jakub 40.09; 2. Slezák Zdeněk 43.48; 3. Bednařík Antonín 45.05; H21C: 1. Lučan Vladimír 60.16; 2. Prášil Marek 60.44; 3. Švihovský Jaromír 62.43; ... ; 22. Brabec Jaroslav 73.50; H21D: 1. Dlabaja Tomáš 60.06; 2. Jedlička Michal 60.16; 3. Šedivý Jan 61.30; ... ; 32. Otrusina Jiří 82.08; P6: 1. Starosta Pavel 32.58; 2. Lepšík Petr 36.23; 3. Svoboda Ladislav 36.45; ... ; 20. Hýblová Jitka 51.23; P8: 1. Sedlák Radek 53.54; 2. Slavík Pavel 58.53; 3. Mašata Roman 60.16; ... ; 5. König Lukáš 65.10; ... ; 17. Pátek Richard 81.25;

Výsledky neděle:
D16A: 1. Freyová Andrea 37.24; 2. Jirčáková Martina 39.05; 3. Kuncová Eliška 39.40; ... ; 6. Kabáthová Eva 41.14; D18A: 1. Doležalová Monika 43.38; 2. Hermanová Zuzana 45.34; 3. Machútová Lucie 46.00; ... ; 9. Štěpánská Adéla 51.09; ... ; 18. Stratilová Marie 62.58; H16A: 1. Zimmermann Jakub 47.47; 2. Pospíšek Marek 48.17; 3. Dusílek Adam 49.17; ... ; 5. Hájek Daniel 50.27; ... ; 14. Zimmermann Štěpán 56.36; H18A: 1. Chromý Adam 52.30; 2. Král Vojtěch 53.10; 3. Kodeda Štěpán 53.29; ... ; 6. Bořil Tomáš 59.30; H20A: 1. Rajnošek Zdeněk 68.52; 2. Stehlík Martin 72.56; 3. Palas Jan 73.56; ... ; 9. Pracný Jakub 78.21; H21A: 1. Švihovský Jaromír 91.38; 2. Matějů Luboš 91.57; 3. Mrázek Jan 92.13; ... ; 10. Zřídkaveselý Libor 96.55; ... ; 24. Kabáth David 106.48; ... ; . Dlabaja Tomáš DISK; D21B: 1. Chudíková Barbora 53.32; 2. Kožinová Jana 59.51; 3. Cigošová Kateřina 61.21; ... ; 9. Gebauerová Jana 63.25; ... ; 15. Žáčková Iva 67.51; D18C: 1. Hrstková Vladěna 48.41; 2. Smolková Kateřina 48.43; 3. Sehnalová Tereza 53.40; ... ; 11. Rambousková Hana 69.09; D21C: 1. Blechová Lenka 54.08; 2. Paseková Vladimíra 57.19; 3. Ulahelová Jana 58.00; ... ; 32. Reinerová Barbara 72.48; H16C: 1. Stránský Vojtěch 50.59; 2. Brož Petr 52.37; 3. Henych Ondřej 53.46; ... ; 11. Nykodým Miloš 59.31; H18C: 1. Vlček Petr 57.57; 2. Krajíček Vojtěch 58.34; 3. Kočí Martin 59.21; ... ; 5. Dědic Filip 62.10; H21C: 1. Weiner Jakub 88.25; 2. Liščinský Zdeněk 89.06; 3. Besta Michal 89.19; ... ; 25. Brabec Jaroslav 96.31; H21D: 1. Vítek Petr 71.35; 2. Přinda Lukáš 73.19; 3. Blahuta Marek 74.36; ... ; 7. Otrusina Jiří 78.02; ... ; . Prokop Petr DISK; P3: 1. Macháček Lubomír 28.00; 2. Křeček Jan 28.13; 3. Ostřanský Filip 31.57; ... ; 9. Hájek Petr 36.23; P6: 1. Starosta Pavel 35.45; 2. Petržela Jan 37.46; 3. Lepšík Petr 38.56; 4. Svoboda Ladislav 43.09; ... ; 17. Hýblová Jitka 54.45; P8: 1. Ježek Jiří 56.02; 2. Sedlák Radek 57.07; 3. Válka Jan 63.30; 4. König Lukáš 66.31; ... ; 15. Pátek Richard 97.25;

MČR štafet a družstev

Vrn, vrn, tuc, tuc, tuc… a to tak že rychle. Musíme se vrátit z dovolený, naše město nás potřebuje v okolnostech nepředvídatelných, v situacích nepřehledných, bacha černá kočka!

Jasná páka kámo, máme tu vrchol sezóny a vše nám hraje do karet, jsme silnej tým. Dospělí vyřešili nedostatek žen fikanou kamufláží, dorostenci nešťastnou ztrátu Marušky telefonátem do Košic a Diskaři Otrimu nepřeběhla černá kočka přes cestu, protože ji přejelo auto.

MČR štafet je pro Žabiny zakletým šampionátem. Loni suverénní štafeta mužů skončila daleko od medailí. O bramborové medaili dorostenců snad ani nemluvě. Což ale loni zprvu trpké se zdálo, nakonec nemohlo skončit lépe. Dorostenci tenkrát ve družstvech vyválčili titul nejcennější.

MČR 2005 byl věru vrchol sezóny, pořádala Slávie, prostor nedaleko Závory, sic méně bohatý ale Míša Jedlička vyždímal z lesa maximum. Ale tak už dem sakra závodit.

Start! První rádio, Matějů o minutu vede, PíDŽíPí sílí. Jenže pak zato Rajmo s Palem vezmou a to tak že nehorázně a Libor s Martinem vybíhají na druhý úsek nikým neohrožováni. Vypadá to moc dobře, až mě zamrazilo. Libor nasazuje vražedné tempo a přibližuje štafetu k vytoužené medaili. Jenže do cíle je ještě příliš daleko. Libor v nejtěžší pasáži trati chybuje. Dobíhá ho Pragovka, Jihlava a Jičín, žádný z jejich finišmanů není outsider ba naopak. 4 štafety a jen 3 medaile. Fársty nefársty, balík se rozděluje a zase zbíhá, nikdo neodpadá. Po 30 minutách všichni stále spolu. Bohužel první chybuje Olaf. 2-minutová chyba znamená konec a další zpackané mistrovství. Naštěstí to nevzdal, o 3 kontroly dobíhá taktéž chybující Jičín. Jenže spolu znovu chybují a dobíhá je hradecký Losman. Katastrofický scénář. Jenže v lese se v následujících minutách dějí neskutečné věci. Nervy pracují. Olaf probíhá zbytek trati bez jediné chyby a je mu přáno dobíhat s Liborem a Rajmem pro bronzovou medaili, ze které se po diskvalifikaci Jičína stává stříbrná. A pro mě (olafa) má po tom všem cenu zlaté. Pánové, dobrá práce!

Závod našich dorostenců má opačný scénář. Jára, suverén letošního MEDu, podruhé během 14 dnů prožívá hrůzný závod, opět kazí a přibíhá zarmoucený se ztrátou 5 minut na Severku, jejich největší soupeře. Jenže Danáč na 2.úseku posouvá Žabiny na druhý flek. Chrobák alias pionýr Barel prohrává duel s kriminálníkem Benešem a naši kluci končí bronzový!

Naše dorostenky i ženský běží velmi podobné závody. Evička a Janča skvěle rozbíhají, na 2.úseku bohužel Jíťa i Iva ztrácí a finišmanky Adélka s Hankou Bajtovou, naší super úspěšnou bajkerkou z MS, posouvají své týmy dopředu a nakonec přibíhají na 15. a 17. místě.

Tož to byla sobota. Úspěšná? Řek bych že jo. Jenže to nikdo netušil, že neděle bude ještě úspěšnější.

Nedělní probuzení? Takový normální? Ba né, právě jsme se probudili do neskutečnýho laufu. Dnes nebylo normální vůbec nic. Po shromaždišti pobíhají podivíni v trenýrkách, na louce duní techno a anarchisti se perou s Pardubičákama o reprák, Evička přibíhá do cíle bez boty, Palo vyhrává svůj úsek o 4 minuty. Bylo právě 2 hodiny od startu závodu a Žabovřesky a žáci Brna vedli ve všech mistrovských kategoriích. Nic výjimečného, bo jsme byli v laufu! Že by za to mohly ty tajemné sedmičky? Včera štafeta Jičína se 7 na hrudi byla diskvalifikována, jenže dnes je vše jinak, když se na sběrné kontrole objevil Jára s číslem 77/7 vedl náš dorost už o parník a obhájil mistrovský titul.

Děkuji všem za vzornou reprezentaci (víc než) oddílu! A za rok…, si ty medaile zase přivezeme!

P.S. Omlouvám se ZelDrakovi, že jsem ho vystrnadil z “5-ti“ sedáku. Jinak jsme skvělý tým a to mě baví!

Tak ať mi někdo odpoví, proč přišlo tohle období, tak náhlá změna trasy, má skrytej význam asi. Zdálo, zdálo, zdálo... :-)

Olaf

Jelikož se dorostencům podařilo obhájit mistrovský titul v závodě družstev, tak je jasné, že na tomto místě bude rozhovor s jedním z členů tohoto družstva. Výběr padl na Ádu, jelikož vloni neběžela a je to její první zlato. Rozhovor je bohužel trochu poznamenán místem vzniku (autobus), tak prosím omluvte drobné vynucené zkrácení výsledného rozhovoru.

Zelda: Nazdar Ádo, gratuluju k tvému, k zisku tvého prvního mistrovského titulu. Jak to vnímáš?
Áda: Jažišmarja, jak bych to měla vnímat Zeldo?

Rajmo: Co to pro tebe třeba znamená?
Áda: Hodně? Já nevím, já si to neuvědomuju. Ptáš se moc brzo, to si uvědomím až asi s větším odstupem. Dneska je mě to tak více méně jedno, máš děsně špinavý ruce.

Rajmo: Na svůj úsek jsi startovala poměrně s velkým náskokem, byla jsi klidná, nebo jsi byla nervózní?
Áda: No byla jsem nervózní když v lese byla, já nevím ta, Evička a všichni, to jsem byla nervózní, … 10 vteřin je slyšet jen motor autobusu :-( … jsem byla nervózní, no a pak mě předal a už to bylo úplně strašně dobrý, asi tak po dvou krocích.

Rajmo: A jak to probíhalo v lese?
Áda: V lese, no tak běžela jsem, vzala jsem si mapu, podívala jsem se na popis první kontroly, doběhla jsem na ni, potom na druhou, na třetí, hej prostě já ti nevím jak by to mělo probíhat. Ne zprasila jsem jednu až dvě kontroly a jednu teda docela hodně, tam jsem nechala tak bych řekla dvě minuty, tam mě musel zachránit Martin.

Rajmo: A jak se ti závod líbil z hlediska výběru prostoru a stavby tratí?
Áda: No výběr prostoru se mě líbil dneska rozhodně víc než včera. Stavba tratí se mě právě dneska zdála pěkná, právě a včera jsme měly absolutně něco nechutnýho, takže to se mi fakt nelíbilo, ale dnešek byl pěknej.

Rajmo: Kdy jsi začala věřit v medaili, že celé družstvo dokáže zvítězit?
Áda: Potom, co jsem doběhla.

Rajmo: Děkuju za rozhovor a přeju, ať se ti daří.
Áda: Dík.

Zelda

Výsledky sobota:
D18: 1. PHK A (Doležalová Vendula, Machútová Lucie, Vaculíková Jana) 111.11; 2. DKP A (Bochenková Ivana, Karochová Simona, Doležalová Monika) 112.10; 3. KON (Dittrichová Petra, Hlavová Hana, Hlavová Jindra) 118.31; ... ; 15. ZBM (Kabáthová Eva, Hýblová Jitka, Štěpánská Adéla) 137.07; D21: 1. LPU A (Duchová Iveta, Dočkalová Martina, Štěrbová Marta) 127.30; 2. PHK A (Běhounová Veronika, Nováková Kateřina, Panchártková Jana) 134.18; 3. TBM A (Macúchová Zuzana, Stará Zdenka, Klechová Vendula) 135.21; ... ; 17. ZBM (Gebauerová Jana, Žáčková Iva, Bajtošová Hana) 158.11; H105: 1. LCE A (Vavrys Petr, Slezák Libor, Hubáček Josef) 2. STE (Hepnar Lubomír, Petřivalský Marek, Skyva Petr) 129.49; 3. OKP (Koníček Jiří, Richtr Aleš, Novák Libor) 129.59; ... ; MS. ASU B (Veselý Martin, Jelínek Petr, König Lukáš) 152.01; ... ; MS. ASU A (Prokop Petr, Aleš David, Pátek Richard) 154.30; H14: 1. MSO A (Peřinka Jan, Schuster Marek, Kantor Ondřej) 66.24; 2. BRO A (Jemelík Hynek, Hrobař Štěpán, Zimmermann Štěpán) 67.49; 3. SHK (Stulík Matěj, Funda Jan, Chmelař Lukáš) 69.57; ... ; 29. BRO C (Brlica Pavel, Suchý Václav, Mokrý Ondřej) 114.16; H18: 1. SSU (Kodeda Štěpán, Strachota Petr, Král Vojtěch) 123.49; 2. SJC (Holas Štěpán, Drobník Michal, Beneš Jan) 126.40; 3. ZBM A (Zimmermann Jakub, Hájek Daniel, Chromý Adam) 128.27; ... ; 17. ZBM B (Bořil Tomáš, Zelinka Jiří, Nykodým Miloš) 157.52; H21: 1. PGP C (Matějů Luboš, Skyva Jan, Procházka Jan) 137.51; 2. ZBM A (Rajnošek Zdeněk, Zřídkaveselý Libor, Dlabaja Tomáš) 141.15; 3. SJI (Venhoda Milan, Prášil Marek, Lauerman Jan) 141.56; ... ; 13. ZBM B (Bukovac Palo, Stehlík Martin, Kabáth David) 151.39; ... ; 33. ZBM C (Pracný Jakub, Otrusina Jiří, Brabec Jaroslav) 174.45;

Výsledky neděle:
HD14: 1. VCO A (Petržela Jan, Kubátová Zuzana, Kos Oldřich, Pohlová Aneta, Havlíčková Nikola, Chloupek Adam, Chmelařová Michael, Procházka David) 170.09; 2. MSO (Peřinka Jan, Jastrzembská Terez, Hadač Filip, Nožková Sára, Laštůvková Petra, Schuster Marek, Šperlíková Eva, Kantor Ondřej) 172.26; 3. VCO B; (Kamenický Jakub, Říčařová Žaneta, Grundmann Jan, Novotná Markéta, Procházková Klára, Smutný Šimon, Kosová Denisa, Chmelař Lukáš) 174.59; ... ; 6. BRO A (Bravený Vít, Šulerová Pavlína, Svoboda Marek, Jemelíková Denisa, Šulerová Hana, Brlica Pavel, Muselíková Vladisl, Jemelík Hynek) 185.36; HD18: 1. ZBM A (Hájek Daniel, Kabáthová Eva, Bořil Tomáš, Kršiaková Jana, Chromý Adam, Štěpánská Adéla, Zimmermann Jakub) 264.03; 2. JIL A (Černý Martin, Prchalová Ivana, Budín Václav, Mechlová Lenka, Perůtka Jan, Petrželová Tereza, Mališ Jiří) 271.24; 3. SJC (Drobník Michal, Špicarová Michaela, Špicar Petr, Matušová Petra, Beneš Jan, Soukupová Lucie, Holas Štěpán) 277.48; ... ; 13. ZBM B (Zimmermann Štěpán, Rambousková Hana, Dědic Filip, Zelinková Ludmila, Nykodým Miloš, Hýblová Lenka, Zelinka Jiří) 340.30; HD21: 1. LPU A (Udržal Tomáš, Dočkalová Martina, Hovorka Jan, Krčálová Veronika, Štěrba Zbyněk, Štěrbová Marta, Lučan Vladimír) 283.04; 2. TBM A (Barrable Nick, Stará Zdenka, Štěpánek Martin, Macúchová Zuzana, Čech Radovan, Klechová Vendula, Kozák Osvald) 289.00; 3. SHK (Gazdačko Jan, Holmström Bodil, Weiner Jakub, Térová Bohdana, Hepner David, Stehnová Zuzana, Komanec Václav) 290.04; ... ; 7. ZBM A (Rajnošek Zdeněk, Gebauerová Jana, Bukovac Palo, Křístková Veronika, Dlabaja Tomáš, Bajtošová Hana, Zřídkaveselý Libor) 301.11; ... ; 21. ZBM B (Kabáth David, Reinerová Barbara, Brabec Jaroslav, Kadlecová Eva, Stehlík Martin, Žáčková Iva, Pracný Jakub) 338.20; ... ; MS. ASU (Fátor Jan, Aleš David, König Lukáš, Jelínek Petr, Prokop Petr, Veselý Martin, Pátek Richard) 390.28;

Dále od hradu dále

Je dva dny po MČR štafet a družstev, většinou posledním velkém závodě. Letos však v termínovce nastala zněna a právě na dnešek večer je naplánováno MČR v NOB, které tak celou sezónu uzavírá. Pořádání celé akce se ujal oddíl JPV a celé závody situoval do malebného prostředí hradu Helfštýn tyčícího s nad Moravskou Bránou u obce Týn nad Bečvou.

Start závodu byl už v 19:30 (no jo už je tu podzim) a tak jsme vyrazili po škole v 5 hodin (s tradičním spožděním) čtyřmi auty (a proč taky ne, když Libor nakoupil ty děsně dobrý „baterky“) směrem na Olomouc, do prostoru, kde se před dvěmi lety konaly Béčka, a tudíž ho řada z nás důvěrně znala. Cesta v roli řidiče s Adélkou, Evaakem, Chrobem a Danem na ostatních sedadlech nebyla úplně jednoduchá, o čemž se posádky některých jiných vozů přesvědčily a za což se jim velmi omlouvám. Na místo jsme dorazili zhruba se západem slunce.

Zbývala tedy hodina do startu a ti dříve startující se ani pořádně nestačili rozkoukat a už se museli začít zajímat o popisy a podobné náležitosti. Start i cíl však byl naštěstí přímo na nádvoří hradu, a tak to skutečně nebylo daleko. Řešení to zajisté bylo divácky atraktivní, ale závodníci museli absolvovat poměrně dlouhý úsek na mapový start. Jelikož jsem šel bojovat s potemnělým lesíkem hned jako jeden z prvních, tak jsem si toho fandění moc neužil, protože po skoro devadesáti minutách v lese jsem měl úplně jiné starosti… Řada závodníků si však čekání na svůj start (startovní intervaly byly vzhledem k rozdílnosti světel jednotlivých závodníků značné) fanděním krátila. Tímto se omlouvám Žabiňáckému Fanclubu, že na mě musel tak dlouho čekat, ale výrazně mě zbrzily technické problémy se světlem (přesněji mě rupl plastovej držák světla a pak už to na hlavě moc nedrželo), a děkuji neznámému běžci, že mě výrazným způsobem pomohl při zapojovní rozpojeného kabelu. Bez něj bych tam byl asi až do rána (v tom lepším případě).

Tím jsem se ale dostal trochu k jádru věci, a sice o čem to vlastně bylo. Většina z nás měla s nočními (případně nočními, kdy mají světlo na úrovni) pramalé, či spíše žádné zkušenosti a tak nikomu příliš nevadilo, že lesík nebyl úplně nejčistší, dosažené časy úplně nejlepší a takové ty další okrajové věci. Pro většinu z nás to bylo přece jen trochu dobrodružství a vítězem byl každý, kdo oběhl všechny ty reflexní nesmysly chaoticky rozházené v těch nejnemožnějších místech lesa ve správném pořadí a ještě k tomu v limitu. Nejlépe to asi vystihla Áda, která prohlásila, že ty medaile vlastně nemaj žádnou cenu, že je to přece jen taková prča. Jediný, kdo byl trochu naštvaný byl asi Chrobák, který si plánoval, že si nějaký ten kulatý plíšek odveze, a pak mu udělal čáru přes rozpočet Kočka s o deset vteřin lepším časem.

Přes to všechno si z té prči odvážeme dvě medaile a to zásluhou Olafa (zlato) a Steeva (bronz). U obou to bylo velké překvapení, jelikož Olaf porazil všechny noční specialisty poměrně velkým rozdílem a Steeve zase jako čtrnáctka vyškolil většinu šestnáctek. A tak jsme si i zde mohli na vyhlášení zařvat Liborem nenáviděné (Víc než) Oddíl! (Víc než) Oddíl!.

Po vyhlášení jsme se přesunuli na parkoviště a tři auta se vydala směr Brno a jedno (řízené mnou) směr škola v Týně nad Bečvou, kde jsme přespávali, abychom se mohli zúčastnit oblže, který se na stejném místě, za pořadání stejného oddílu a na stejné mapě konal další den ráno. Do školy jsme dorazili okolo půl jedné a jelikož ná připadlo, že ještě není vůbec pozdě, tak jsme vyrazili na nočn průzkum okolního terénu. Byla to docela sranda, ale postupem času někteří z nás odpadávali (já byl první), a tak o tom, že Áda s Chrobem došli až na Helfštýn a šli spát skoro za svítání jsem slyšlel jen z vyprávění...

Ráno nás uvítalo mrazivé počasí a pořadatelé nutící nás opustit naše vyhřáté spacáky situované na stolech v určeném čase. To jsme nakonec přesně na minutu stihli a vydali se vstříc dalšímu orienťáckému dobrodružství v okolí hradu Helfštýna.

Úvodem je nutno poznamenat, že to nakonec zas až tak velké dobrodružství nebylo. Start byl sice devět set metrů vzdálen, ale i tak víceméně na postupu na včerejší první kontroly. Už to samo dost napovídalo o koncepci trati, která byla jaksi velmi podobná pro oba závody, což umocnil fakt, že cíl byl na stejném místě (I když se do hradu vbíhalo jinou bránou). Les se pak ve dne ukázal být dost nepěkný, jelikož za světla nikdo hustníky neobíhá, a tak je už na rozdíl od nočních zaznamená v jejich plném rozsahu. S tím se ale seznámily více méně jen dospělé kategorie, protože i moje osmnáctky byly natočený převážně v bílým (zeleně šrafovaným). Mapa se pak ve dne také neukázala býti úplně nejlepší, jelikož v ní dokonce chyběla cesta, která rozhodně nepatřila do kategorie Nožičkovských bludů.

Většině lidí se tedy závod příliš nelíbil, což mohlo být také způsobeno tím, že se po lese pohyboval zloděj kontrol, který důvěrně prozkoumal pět stojanů, a když zjistil, že mu fakt asi na nic nebudou, tak toho nechal. Mě však závod připadl na poměry brněnských oblastňáků poměrně povedený. Zázemí bylo pěkné, konkurence taky (I když teď, dávno po konci sezóny už přece nikdo nespěchal :-)).

Po skončení závodu jsme si pak našli čas na podrobnou prohlídku hradu a po jejím absolvování jsme se vydali zpět směr Brno, kterého jsme taky po drobných navigačních komplikacích dosáhli. Večer jsme pak ve společném programu pokračovali návštěvou koncertu Horkýže Slíže, na čemž jsme se celou cetu složitě domlouvali, ale to sem asi vůbec nepatří...

A jak tedy celou akci zhodnotit? Nevím, mám z ní takové trochu smíšené pocity. Noční se mi líbily, ale bylo to asi tím, že to byly noční a poprvé jsem při nich v tom lese něco viděl (Chrobe, neber si to osobně, za tu světlušku jsem ti vděčnej). Oblž mi pak přišel průměrnej. Jako staršímu dorostenci, ale kdybych běžel chlapy, asi bych byl trochu více negativní. Před dvěma lety se mi ty Béčka ale dost líbily, popravdě řečeno ale nevím, co přesně se mi tehdy zdálo tak super. Na příští závody konané v tomto prostoru už se určitě tak moc těšit nebudu...

A ještě jeden bonbónek na závěr. Měl bych tu jeden rozhovor, a sice s bronzovým mladším dorostencem Steevem. Dělal jsem ho po vyhlášení cestou k autům. Trochu podle toho vypadá, ale I tak je myslím zajímavej:

Zelda: Nazdar Steeve, ač si ještě čtrnáctka, tak se ti podařilo získat svou první medaili na mistrovství republiky. Co teď bezprostředně potom, cos ji získal k tomu můžeš říct?
Steeve: No, tak můžu říct, nevim, asi že noční, tam je to dost o náhodě, jak se to povede. Těsně před startem mě pučil Martináč světlo, což bylo moje velký štěstí. Ňáký chyby jsem tam nechal, no, ale jinak jsem to běžel celkem bez chyby.

Zelda: okud vím, tak jsi neměl téměř žádné zkušenost s nočními před tímto závodem. je to pravda?
Steeve: No je, noční jsem ještě nikdy neběžel, takže to byl můj první noční závod.

Zelda: S čím jsi teda do závodu startoval?
Steeve: No startoval jsem s tím, že určitě mám šanci být do třetího a doufal jsem, že budu mít medaili.

Zelda: Seš teda schopen teďka říct, co pro tebe ten úspěch znamená, uvědomuješ si to, že jsi získal medaili, bronzovou medaili?
Steeve: No tak, to znamená to určitě pro mě hodně, ale zatím teďka po závodě ještě to asi tak zatím takovej pocit z toho, že jak jsem hnedka doběhl. Tak mě tak tohle ještě úplně netěší.

Zelda: Jak to probíhalo v lese? Vycházelo ti všechno hladce, nebo jsi tam udělal nějaké zásadnější chyby?
Steeve: No tak, jedničku jsem šel docela v pohodě, pak na dvojku byla chybička a nechal jsem na čtyrce, na čtyrce jsem nechal asi minutu a půl, ale pak jsem šel celkem bez chyby a na jedenáctce, na jedenáctce jsem se podíval na hodinky a díval jsem se, že mám dobrej čas, tak jsem pořádně zabral a stačilo to na třetí místo.

Zelda: Ty si znal časy svých soupeřů. Na koho konkrétně jsi šel?
Steeve: No časy, na časy jsem se vůbec nedíval, takže nevěděl jsem jaký maj časy, ale tušil jsem, že do padesáti, tak padesát bude do třetího.

Zelda: Děkuju za rozhovor a přeju ať příští rok přídáš ještě spoustu dalších medailí a třeba i cennějších.
Steeve: Jo dík, já obě taky přeju ať máš ňákou medaili.

Zelda

Výsledky noční:
D16: 1. Bochenková Ivana 34.43; 2. Soukupová Lucie 43.13; 3. Mezníková Lucie 43.48; ... ; 5. Kabáthová Eva 51.22; D18: 1. Karochová Simona 44.28; 2. Machútová Lucie 47.13; 3. Doležalová Monika 49.27; ... ; 6. Štěpánská Adéla 60.30; ... ; 19. Rambousková Hana 100.02; D21: 1. Stehnová Zuzana 59.00; 2. Chudíková Barbora 62.30; 3. Kalenská Romana 62.51; ... ; 13. Gebauerová Jana 79.00; H16: 1. Pospíšek Marek 45.23; 2. Vlažný Jan 46.45; 3. Zimmermann Štěpán 47.49; 4. Zimmermann Jakub 52.49; ... ; 6. Hájek Daniel 53.14; H18: 1. Beneš Jan 56.34; 2. Holas Štěpán 58.44; 3. Kočí Martin 64.14; 4. Chromý Adam 64.24; ... 7. Bořil Tomáš 66.26; ... ; 16. Zelinka Jiří 84.48; ... ; 20. Mazúr Martin 93.38; ... ; 22. Dědic Filip 101.16; H20: 1. Skyva Jan 66.06; 2. Henych Martin 73.09; 3. Palas Jan 75.01; ... ; 5. Stehlík Martin 78.05; H21: 1. Dlabaja Tomáš 71.37; 2. Pospisil Vitek 76.28; 3. Jedlička Michal 80.11; ... ; . Otrusina Jiří DISK; H40: 1. Hadač Miroslav 54.58; 2. Brlica Pavel 59.15; 3. Přibík Jan 60.56; 4. Mlynárik Peter 67.15;

Výsledky POŽ:
D12: 1. Nožková Sára 24.39; 2. Šarmanová Alenka 26.14; 3. Vozdová Aneta 28.08; ... ; 28. Macháčková Klára 41.33; ... ; 30. Chromá Kateřina 44.58; ... ; . Macháčková Zuzana DISK; D16: 1. Kabáthová Eva 40.33; 2. Mezníková Lucie 40.36; 3. Veličková Monika 41.16; D18: 1. Doležalová Monika 37.32; 2. Poklopová Lenka 40.59; 3. Karochová Simona 42.02; 4. Štěpánská Adéla 43.51; D21: 1. Haluzová Jana 52.55; 2. Bochenková Ivana 54.15; 3. Tvarůžková Petra 54.58; 4. Gebauerová Jana 55.21; ... ; 54. Krejčí Veronika 100.20; H12: 1. Gráf Michal 23.43; 2. Kolárik Tomáš 24.31; 3. Minář Marek 24.52; ... ; 24. Brlica Pavel 39.34; H18: 1. Cahel Marek 45.27; 2. Vlažný Jan 51.39; 3. Maliňák Štěpán 53.25; 4. Zelinka Jiří 53.26; H21: 1. Košárek Pavel 63.49; 2. Strachota Petr 65.35; 3. Klech Richard 66.37; ... ; 13. Chromý Adam 72.44; ... ; 25. Otrusina Jiří 77.09; ... ; 35. Veselý Martin 82.57; ... ; 38. Prokop Petr 84.09; ... ; 55. Pátek Richard 94.36; H21D: 1. Zvárik Tomáš 43.10; 2. Jirka Michal 43.20; 3. Špičák František 51.27; H35: 1. Ryšavý Jiří 54.39; 2. Tesař Jiří 60.37; 3. Strachota Jaroslav 61.00; ... ; 20. Štěpánský Václav 72.37

ISSOM, Mikro-O a SP Undergroud

V poslední době se v orienťáku zavádí spousta novinek, náš sport se mění asi tak jako nikdy před tím. Hodně se o nich mluví, a příjde mi, že většinou v negativním smyslu. Někdo nadává především na tohle a jiný zase na tamto. Já osobně jsem si v souvislosti s těmito změnami hned vybavil článek Radka Novotného, který vyšel v Orientačním běhu 5/2003 (Bylo by dobré poznamenat, že ve stejném čísle jsou rozsáhlé materiály o MS 2003 ve Švýcarsku). S jeho laskavým svolením ho na tomto místě otiskuji v celém jeho rozsahu:

SP undergroud

„... pouhých devět let od přelomu tisíciletí. Kdo by ještě před pěti šesti lety věřil tomu, co se teď děje. Ale oni jsou zase tady, připraveni. Říkají si orienťáci. Podivíni. Na světě však nenajdete větší mistry běhu s mapou neznámým terénem. Letos jich sem na Soryšskou planinu dorazili zase víc, z absolutní špičky nechybí téměř nikdo. „Kvůli tomu co mě tu čeká přece dělám orienťák,“ svěřuje se finský šampión Perkki Juappo. Ukázková mapa mu dává za pravdu – ač na kontinentu, těžko by se dal uměle vymyslet terén kladoucí vyšší komplexní nároky na techniku, taktiku i fyzičku. „Mistrovství světa? Ne, děkuji nechci. Remízky kolem Londýna mě nelákají. Snad až kdyby to 2012 dostali Češi… Vím, s tak seriózní kandidaturou se v IOF nedá uspět. U nás ve Femmanu se ale říká, že ta Tskalnii braana by prý stála za hřích,“ vysvětluje zdrženlivý Fin. „Ale ty štafety bych do Kuunrataaku nedával,“ dodává hned polohlasem.

Slovinsko zažilo na přelomu tisíciletí orienťácký boom. Malá federace s několika málo sty aktivními závodníky vsadila na atraktivní terény. Názvy „Cerkno“ či „ÓÓCup“ se mezi evropskými orienťáky brzy staly synonymem kvalitního požitku. Své pořadatelské ambice však agilní Slovinci nikdy nemohli korunovat organizováním některé vrcholné světové akce. Domácí kontrolor IOF se nebyl schopen v členitém terénu orientovat, a tak usoudil, že prostory jsou pro akci IOF nevhodné. jak příznačné! Na jaře 2005 ho našli v úbočí Dravhu roztrhaného medvědem. Jak příznačné! Tou dobou však už nabylo platnosti tzv. Rapperswillské nařízení IOF: „Závod světových soutěží v OB se nesmí konat dál než 15 km od sídla s minimálně 100 tisíci obyvateli.“ Bossové světového OB to měli dobře spočítané: Je totiž statisticky (a po MS ve Švýcarsku i empiricky) prokázáno, že kvalitnhí reklamní kampaň dokáže přinutit k návštěvě závodu minimálně deset lidí ze sto tisíc. A deset lidí – to je už na orienťácké poměry slušná kulisa, pro kterou stojí za to ledacos obětovat. A nebo ne? Slovincům tak zbyly tři možnosti: Ljubljana, Maribor a nebo se pokusit vypůjčit si od Taliánů pro splnění podmínky příhraniční Terst. Slovani s intonací Italů se však vydali zcela jiným směrem: Dál si v pohodě pořádají závody pro konzervativce a dobrodruhy, kteří stále ještě touží bojovat s nástrahami tratě v krásných přírodních kulisách.

I v dnešní kybernetické době existuje na světě spousta anomálií. Tak například sponzoři. Jak je možné, že se úspěšní byznismeni stále ještě nechopili tak očividné historické šance, jakou jim nabízí marketingové využití závodů v OB? No, oni vlastně většinou zatím nepochopili ani „vo co jako v tom lese gou“. Tupci! „A přitom mají tolik možností se s námi potkat: Každoroční MS, ME, 49 závodů Světového poháru a Zlatá série meziplanetární ligy. A od té doby, co Rusové na T34 projeli z Petrohradu až před helsinský sekretaiát IOF, máme i MS do 23 let,“ glosuje Perkki s přídechem kultivované severské ironie. „Po tom, co Valstad začal skákat na lyžích, Salmi získal roli v Doktoru z hor, Rostrup se rozpadl a v Čechách rozpustili Duklu, už na světě fakt není nikdo, kdo by to všechno mohl objet. IOF generálního sponzora nesežene, národní federace nevědí, jestli nemají fúzovat s atletickým svazem…Prostě to není jednoduchý. A špičkovej trénink hrozně bolí a strašně omezuje. Člověk potřebuje motivaci. A tak nás alespoň drží při životě tyhle undergroundy. To je fakt vodvaz, tady se totálně sjíždíme na vrstevnicích.“ (Perkki ve svém emocionálním závěru opravdu použil slangový výraz „kokoontua“ – pozn.překl.)

A tak jsem se šel sjet i já. A Perkki měl pravdu – matroš byl prvotřídní. Mapa, která ti už na startu vžene adrenalin do těla. Postupy, které tě ještě dlouho po závodě nutí hledat optimální variantu. Kamenitý terén, který ti nedá moc času k rozuzlování hnědého bludiště a neúprosně ti z nohou vysává zbytky sil. Jestli v tom jedeš taky, tak tohle má fakt říz… Tady nemůžeš jen tak vletět do lesa a doufat, že to posbíráš. Rozvaha, taktika, představivost, generalizace – to jsou v orienťáku atributy s visačkou přidané hodnoty. Když je zapomeneš doma, tenhle les tě krutě potrestá. A když je nezapomeneš doma ani příště, až pojedeš třeba na nějaký bezelstný závod IOF, tak na tom vyděláš cenné vteřiny.

Letos je už osmý ročník. Pro zajímavost nás vypustili na stejné tratě jako v červenci 2003. První etapa v prudkém členitém svahu s postupem, který pro mnohé prostě neměl žádné řešení. Pak klasická klasika, při které se dohromady nudíš tak 7-9 vteřin (podle toho, jak dlouho ti trvá doběh). A ve finále hravý hendikep s laškovným průměrem 200 metrů na kontrolu. Tehdejší světová hvězda Mamlejev tam prý lítal jak vítr v bedně – v první etapě nechal pětku, ve druhé dokonce osmičku! Ááá, tady jsou pro srovnání výsledky z roku 2003: V mužích vyhrál tehdy téměř neznámý Nor Rune Strandberg před Čechem Michalem Smolou a právě Míšou Mamlejevem. V ženách – no né! – obsadily Češky hned první tři místa v pořadí Stehnová, Brožková a Navrátilová. A koukám, že hned za nimi doběhla budoucí štafetová mistryně světa Bodil Holmström z Finska. To muselo bejt drama!“

Tolik úryvek ze sbírky sci-fi reportáží „Svět 2009“, ve které se Jean-Marie La Patlal – jeden z následovníků George Orwella – zamýšlí nad budoucím vývojem oborů, které byly na přelomu tisíciletí nuceny odolávat tlaku měnící se doby.

Text: Radek Novotný

Trochu pesimistický počteníčko, že? A nebo optimistický? To asi záleží na úhlu pohledu. Nyní se na celou problematiku pokusím jedním z těh úhlů pohlédnout já.

Nejlepší asi bude, když začnu v roce 2001 na MS ve Finsku. Tehdy se poprvé běžel na MS sprint. Měla to být divácky atraktivní disciplína. Běželo se ale v lese a byl to spíš kros. No nic zkusíme to za dva roky... Je tu MS 2003 ve Švýcarsku. Běží se ve městě. Ja to pořád hodně o atletice, ale ty davy diváků v ulicích! Nikdo se tím pádem nad sportovní stránkou akce moc nepozastavoval, všichni byli nadšení z toho, že o ně má někdo zájem, a Češi navíc taky ze stříbrné medaile Rudy Ropka. No, když se najde pěknej terén a dobře se to postaví...

Sprinty se ujaly, u nás je běháme v rámci Continental cupu a A žebříčku. Změnily se kvůli tomu druhy tratí. Dřív byla krátká, zkrácená a klasika a teď je po anglicku sprint, middle a long. Nikdo se nad tím nepozastaví, nikdo si už skoro ani nevzpomene, jaké to bylo dřív. Krátká bývala opravdu krátká a proklatě technická, a ne jak tyhle middlový hybridy, kdy člověk razí jednu pípající potvoru za druhou a k tomu ještě skoro půl hoďky (v osmnáctkách). Mě osobně to vždycky tak ve 2/3 trati úplně přestane bavit. Taky už se vám to někdy stalo? Je sice pravda, že tehdejší krátká je skoro stejná jako dnešní lesní sprint. Ale kolik sprintů se dnes běhá v lese? A zvlášť těch Áčkovejch. A ještě k tomu na desítce mapě. A ještě jedna věc. Už jste si někdy zkoušeli sami počítat výsledky žebříčku? Ano? A nepřipadlo vám, že ty body za sprint jsou ňáký hodně divný? Připadlo, že jo! Ono je to asi tím, že opravdu trochu divný jsou. Každej druhej atlet si tu vyběhne mraky bodů, pak si někde vykouzlí průměr z klasiky a hnedle je děsně vepředu. Prostě tyhle závody podle mě do žebříčku nepatřej. Je to asi stejný, jako kdyby jedny Áčka byly noční. To by nadávalo lidí… A někteří by na tom taky nehorázně bodově vydělali. Zářným příkladem je letošní NOB, ze kterého má Kočka (Martin Kočí VBM8702) bronz a na kterém Ivana Bochenková vyhrála D16 o 9 minut. MČR ve sprintu prosím. Sprinty běhám rád. Stejně jako noční. Ale je to pro mě spíš sranda a dobrodružství, než úplně stoprocentně seriózní závod.

A co klasiky? Vlastně se nic nezměnilo. A nebo že by ano? Tak běželi jste tehdy třeba někdy na desítce mapě? Měli jste někdy 30 kontrol? Asi ne. Klasiky bejvaly brutální, dlouhý tratě dlouhý postupy. A ne ty dnešní závody v ražení na necelejch 90 minut (v elitě), kdy se při mapování toho jednoho dlouhýho postupu na desítce mapě těžce vyplatí využívat sílu větru v zádech… jak to tak vypadá, tak za chvilku budem rádi když budem běhet klasiky na desítkách, middly na pětkách a sprinty na dvaapůlkách nebo dvojkách (to podle toho jestli se to do té dvaapůlky vejde). Však třeba letos na podzim se šly jen dva velký závody na patnáctce mapě: kvalifikace na MČR na klasice a finále MČR na klasice. Ale po pravdě řečeno, ta mapa byla prázdná i v té patnáctce...

Dost už ale toho. Tohle je ohraná písnička. Na tohle jsme si už asi všichni chtě nechtě zvykli. Přesuňme se k tomu, co je opravdu nové. Letos na podzim se u nás poprvé běžel sprint na speciálním mapovém klíči ISSOM. A musím říct, že jsem si v tom lese připadal jak Alenka v říši divů. Chyběly mě tam především cesty. Vůbec ta mapa byla děsně prázdná… Jádro věci bylo asi v tom, že klíč byl vytvořen pro městské sprinty a pro les u Máchova jezera tudíž nebyl úplně nejvhodnější. A navíc proč ten klíč vůbec tvořit, když klasický ISOM skvěle fungoval. A nebo jste snad s ním někdo měl problém? Já tedy rozhodně ne! Dobře pokud bych bral sprinty, tak, jak je vnímám, tedy jako nikam nezapočítávané sranda akce, tak proč ne, ať mají jiný mapový klíč pokud se osvědčí (což si o ISSOMu nemyslím), ale když je to součást žebříčku jehož zbylé závody se běhají na klíči ISOM, tak by se i sprinty měli běžet na tomto klíči. Nezní to logicky? A nebo opačně, ať se potom běhají všechny závody na ISSOMu, ale to by závodníci pořadatele asi ukamenovali...

Na závěr jsem si nechal lahůdku největší. Prvek middle honosně zvaný Mikro-O, který bude realizován už na MS 2006. O co jako go? Kdo neví, tak vězte, že v lese dostanete najednou pětku mapu a na ní pár kontrolek. Popisy nemáte a v lese je mraky kontrol, který jsou skoro za každým smrčkem. A vy musíte najít ty svoje. Když se vám to nepodaří, tak nezoufejte, DISK nebudete, pouze na diváckém průběhu obkroužíte příslušný počet trestných koleček o délce tuším 400 metrů a pak můžete směle vyrazit za dalšími lampiony. Dobrý že? S orienťákem to moc společnýho nemá. Závody bude holt vyhrávat ten kdo má největší štěstí, případně ten, kdo má nejrychlejší nohy, pokud se štěstí neusměje na nikoho. Navíc přecházení z jednoho měřítka na druhé nebývá jednoduché v rámci jednoho dne (štafety+sprint) natož v rámci jednoho závodu. A to už vůbec nemluvím o tom, že každý závodník musí oběhnout různě dlouhou trať a to jaksi odporuje základním principům OB. A nejhorší na tom všem je, že se to bude aplikovat už na MČR 2006, které pořádáme, a to kvůli tomu, aby si to špičkový závodníci nacvičili. Modlím se jen, aby to bylo jen ve finále a to pokud možno jen chlapským Áčkovým… No ale vlastně, když se to tak vezme z druhé strany, tak to zas až tak špatnej nápad není, na takovým Apríl cupu by se to skvěle ujalo. Rád běhám takový závody, je to prča, ale nikdy bych za ně nevzal titul mistra světa… A kterýho chytráka to vlastně napadlo? Nějakou dánskou televizi, které slíbila, že když budem běhat tak, jak oni pískaj, tak bude přenášet živě celý MS. Ale stojí nám to za to? Necháme si kvůli nějakejm divákům zmršit pravidla? Co z toho budeme mít, že se na nás lidi budou dívat v televizi? Nejde nám všem přece o tu radost z pohybu lesem? O ten pocit vítězství nad přídodou i sama sebou? O to absolutní vyčerpání po doběhu závodu. O ten pocit sounáležitosti, když všichni řvem, a je docela jedno co, na vyhlášení? Tomu přece nemůže žádnej divák rozumnět, to je prostě v nás, hluboko v srdci, a myslím, že nemáme potřebu se o to dělit s někým z venku (alespoň já ji nemám). Jsme prostě takový podivíni, co si říkaj orienťáci. Vracíme se z lesa polomrtví, zkrvavení, neschopni pohybu a přece tam zase půjdem znova. Zase se pokusíme posunout hranice svých možností o kus dál...

Závěrem bych se vrátil k MS ve Švýcarsku 2003. Krom toho, že se tam běžel druhý mistrovský sprint (první alespoň trochu povedený), tak se tam taky běžela nádherná, brutální klasika. 16,7 kilometru, 540 metrů převýšení, 34 kontrol, horko jak na Sahaře. Vyhrál ji za 108:20 Thomas Bührer. Celou kariéru po tomto titulu toužil. Na začátku své kariéry měl příležitost jen jednou za 4 roky. A na svém posledním (shodou okolností domácím) mistrovství - to dokázal. To je pravý orienťácký hrdina. To je vzor pro další generace běžců. Jakou cenu má proti jeho titulu zlato Jamie Stevensona nebo stříbro Rudy Ropka ze sprintu, které získali za nějakých 13 minut atletického sprintování po městě? Pro pravého orienťáka bude prostě vždy nejcenější medaile z brutální, nádherné klasiky. Tak jen věřme, že se taková ještě někdy na MS poběží...

Řada z nás nosí na dresu nápis „Orienteering a way of living“. Pod tímto heslem OB začínal. Byl to styl života a ne stoprocentně vrcholovej sport. Jsem možná trochu konzervativní, ale pro mě orienťák vždycky byl, je, a doufám, že ještě dlouho bude pokud ne cestou životem, tak alespoň drogou (v pozitivním slova smyslu). Je mi jedno jestli běžím oblž nebo mistrovství republiky. Vždycky ze sebe chci vyždímat maximum a vždycky čekám kvalitní orienťácký zážitek. Nemám rád, když běžím, a závod se mi nelíbí. Tak už se proboha všichni probuďme a vraťme do orienťáku všechno to, co z něj dělá ten nejkrásnější a nejkomlexnější sport na světě. A nebo se domluvme a začněme pořádat ty undergroundy. Ale, prosím vás, RYCHLE!

Zelda

Ostrý úhel pohledu

  • Zelda na CVČ: "Oddílová GP není od toho, aby byla objektivní."
  • Bylo vyhlášeno nové ocenění Nejlepší Teslák. Jen ten dres jsme stále nesehnali...
  • Tomík se zalekl velké konkurence na Oddíláči a tak radši odletí do Číny.
  • Olaf: "A ty buď v pohodě, Gandalfe, ty nic neplatíš!"
  • Evaak na nočních: "Takhle rychle bych to nešla ani ve dne"
  • Nikdy nespoléhejte na to, že diktafon funguje v jedoucím autobuse...
  • Libor nevěří, že jsme víc než oddíl.
  • Ready Kirken: Stalo, stalo, stalo, Olafovi stalo,
    Malo, malo, malo, však stálo mu jen málo...

přispěli: Jára, Martináč, Zelda

Záblesky

  • Filip Bukovac Aleně a Marošovi se 8. září 2005 ve 22:00 narodil syn Filip. Vážil 3470 g a měřil 52 cm
  • Dotace na talentovanou mládež Stejně jako vloni jsme dokázali nasbírat nejvíce bodů ze všech oddílů. Letos to bylo dokonce o dva více než vloni (147). Další pořadí je: PHK (131), DKP (129), LPU (115), SJC (105), JIL (87) a SRK (74).
  • Sekce OB jednala v Trutnově během MČR štafet a klubů. Především se zde hodnotilo. A to vše od MEDu až po MS. Krom toho byl novým dorosteneckým trenérem jmenován nám dobře známý bývalý Žabiňák Jelda.
  • Nominace na Euromeeting , který se letos koná právě v době uzávěrky v Estonsku: Jan Procházka, Jan Mrázek, Jan Šedivý, Osvald Kozák, Zdeněk Rajnošek, Radka Brožková, Iva Rufferová a Jana Panchártková
  • Nominace na poslední sérii SP v Itálii: který se letos koná právě v době uzávěrky v Estonsku: Tomáš Dlabaja, Petr Losman, Michal Smola, Jaromír Švihovský, Dana Brožková, Martina Dočkalová, Vendula Klechová a Zdenka Stará
  • Nominace na JEC do Rakouska: D18 - Doležalová, Karochová, Machútová; D20 - Duchová, Krafková, Tichovská; H18 - Chromý, Kodeda, Král; H20 - Zimmermann (náhradník za Hejzlara), Pracný, Přibyl
  • Rozhovory z tohoto, všech předchozích a časem i budoucích :-) Polarisů, jsou nyní on-line ve zvukové podobě na nové internetové adrese zelda.czechian.net. Tak neváhejte a poslechněte si, co vlastně dotazovaní opravdu říkali...

Časopis orientačních běžců klubu ZBM
Šéfredaktor: Jiří Zelinka
Na vydání tohoto čísla se podíleli:
Tomáš Dlabaja, Jirka Hýblová, Veronika Křístková, Miloš Nykodým, Zdeněk Rajnošek, Martin Stehlík, Adéla Štěpánská, Jiří Zelinka, Jakub Zimmermann, Štěpán Zimmermann a Libor Zřídkaveselý
Toto číslo vyšlo 4. října 2005 - v tištěné podobě