Převzato z papírového vydání časopisu Polaris, při rozdílných tvrzením či údajích platí papírový Polaris. Některé části časopisu byly z různých důvodů vyjmuty.Slovo úvodemJe tu opět nový rok a sním velké množství sněhu a konečně pořádná zima jak má být. Začala sezóna LOBů. Ty z nás jezdí opravdu jen velmi málo, ale i první OB či MTBO závody jsou již za dveřmi. Většinu informací o letošní sezóně najdete v minulých číslech a na tomto místě bych vás chtěl jen poprosit, abyste včas zaplatili oddílové příspěvky a také se včas přihlašovali na závody či oddílové akce, kterých se chcete zúčastnit. V letošním roce nás čeká pořádání jedné velké akce – M ČR na krátké trati v termínu 17. a 18. června 2006 v Růžené u Třeště. Většina těch starších se po několika letech vrátí do míst, kde trávívala větší část svých prázdnin. Všechny vás žádám, udělejte si na tento víkend čas a pomozte při pořádání těchto velkých závodů. Ti z vás, kteří máte zájem podílet se na práci nutné pro chod oddílu, přihlaste se a pomozte tak, při řízení oddílové činnosti. Věřte, že práce je mnoho a je rozsáhlá, a že pro dobré fungování oddílu je třeba více lidí, kteří mají chuť něco pro svůj oddíl udělat. Přeji vám všem do nového roku 2006 hodně zdraví, spokojenosti, radosti z OB a úspěchů v osobním životě. Oddílu přeji, aby fungoval alespoň stejně dobře jako v loňském roce a nejlépe ještě o něco lépe. Zhusta Největší naivka oddíluV minulém čísle jsem se na tomto místě zahajoval anketu o nejlepší článek loňského ročníku Polarisu a právě zde jsem chtěl uveřejnit výsledky. Ono ale není co zveřejnit. Pokud nepočítám sebe a Chrobáka, tak mi nikdo hlasy neposlal ani nijak jinak nesdělil a to i přesto, že se informace o hlasování objevila i na oddílovém webu. Škoda… Nic s tím ale nejsem schopen udělat a tak bych si dovolil nastalou situaci alespoň trochu okomentovat. V poslední době Polaris utěšeně přibírá na váze a ač na to někteří lidé nadávají (třeba Libor, když ho tiskne), tak se domnívám, že všichni jsou svým způsobem rádi. Není úplně časově a v poslední době i psychicky jednoduché Polaris dávat dohromady. Všichni mě ale znáte, když něco dělám, tak to chci dělat minimálně na 100% a ještě lépe na 110%. V nedávné minulosti to nebyl problém. Na 110% jsem trénoval a těch 110% jsem dokázal dávat i do Polarisu. Bylo to víceméně v pohodě a sem tam mi zbyla i nějaká ta volná chvíle. Všichni ale také víte, že mě letos čeká maturita. A tu chci také na těch minimálně 100% zvládnout. A občas to trochu skřípe. Jak jsem jednou sdělil své učitelce deskriptivy, když po mě chtěla domácí úkol a já ho neměl: „Den má jenom 24 hodin.“ Je ode mě moc sebestředné a egoistické chtít slušně odmaturovat? Já nejsem jenom stroj na práci. Jsem taky jenom člověk. Dávám Polarisu hodiny a hodiny svého času, které málokdo vidí. Ne nestěžuju si. Šel jsem do toho dobrovolně a při plném vědomí a svým způsobem mě to hrozně baví. Chápu, že mi někdo prostě občas nemůže napsat článek, protože by to skutečně nestihl. Chápu, že občas autor článku nemá čas napsat nic delšího než půl stránky. Chápu spoustu věcí. Dokonce i chápu, když někdo zapomene, že mi slíbil napsat článek. V životě ale nepochopím, proč nikdo z vás nebyl ochoten investovat těch pět minut do této ankety… Já prostě nemám čas ani psychické síly na to vás každého obcházet a osobně od vás chtít své hlasy. Ten výsledek by byl neúměrně nicotný vynaložené energii. Polaris prostě vždycky byl, je a bude kolektivním dílem všech Žabiňáků. Od nejmladší desítky po nejstaršího veterána. Od tvrdě makajících eliťáků po vůbec netrénující rekreační běžce. Byl je a bude (a to obvzlášť v následujících několika měsících) takový, jaký si ho uděláme my všichni. Na tomto místě tedy vyhlašuji nejlepšího autora minulého ročníku Polarisu, kterým se stává ZHUSTA a to proto, že veškeré materiály (a to nejen články) od něj byly vždy bez mého přičinění v termínu uzávěrky hotové a na svém místě. A také vyhlašuji největší naivku oddílu, kterou se stává ZELDA, šéfredaktor tohoto periodika. Zelda Výkon MěsíceAčkoliv se od uzávěrky minulého čísla mezi lampióny téměř nezávodilo, naši členové přesto sváděli řadu soubojů se stopkami na atletických závodech, a tak nebylo příliš obtížné vybrat kandidáta na výkon měsíce. Stal se jím Olaf, za své třetí místo (absolutně) na BBP v Křenovicích. Zelda Ohlédnutí za OB rokem 2005
Zelda Nejúspěšnější žáci oddíluJak jsem slíbil v minulém čísle, tak i letos postupně zrealizuji rozhovory se všemi nejúspěšnějšími závodníky oddílu v jednotlivých věkových kategoriích. Letos jsem začal od nejmladší věkové kategorie žáků a tak se můžete těšit na rozhovory s Kačkou Chromou a Štěpánem Zimmermannem. A teď už je řada na Steevovi: Zelda Soustředění SklenéBlížili se Vánoce a ty mají co společného se spoustou tradic, jednou takovou žabiňáckou vánoční tradicí je soustředění na Skleném. A protože tradice se co? No přece dodržují! Tak i čas odjezdu a spousta dalších věcí bylo tradičních, ale přece jen jsme domů odjížděli s pár novými zážitky. Jak už jsem psal, většina účastníků se sešla ve čtvrtek 15.prosince něco okolo čtvrté hodiny na Hlavním nádraží. Nějak jsme se nacpali do kupéček a vyrazili do Žďáru nad Sázavou kde jsme přibrali Bořka a pokračovali do DDM ve Skleném. Uvítání nebylo zrovna nejpříjemnější. Velice rychle nám zmrzl úsměv na rtech když teplota uvnitř se příliš nelišila od té venkovní. To nás ale neodradilo od toho dát si ještě noční výklus kousek za Tři Studně a zpět. Večer se odehrával v duchu velkého množství společenských her. Ráno nás ale vůbec nepotěšil pohled z okna, venku hustě sněžilo a jak jsme po snídani zjistili nebyly protažené stopy. No ale co se dalo dělat. Vyrazili jsme na průzkum terénu a skončilo to ježděním jednoho kolečka kousek od Skleného. Bohužel velká část promazala a tak celou dobu jen soupažila nebo jen tak postávala. Trénink vyvrcholil sprinty zhruba na 40m. Po návratu na ubytovnu se začalo měnit počasí jak meteorologové správně předpověděli. Bohužel se nezačalo lepšit ale k sněžení se přidal vítr který vál rychlostí něco na 100 km za hodinu. A tak jsme se vydali na běžecký trénink který zakončilo desetiminutové brodění se ve sněhu po pás, jenže to pravé maso přišlo až při návratu po louce. K tomu větru se přidali takové malé bodavé sněhové kuličky které nebyly vůbec příjemné. Po návratu byly určitě všichni rádi že jsou v teple. Jenom exot Olaf šel běžkovat a tak jsme na něj mysleli jak si to tam asi užívá. Po převlečení mělo následovat protahování, ale to bylo poupraveno kvůli špatným světelným podmínkám( vypadl asi na 2 hoďky proud). Večeře která se měla uskutečnit v penzionu U Loubů na Třech Studních se zrušila a tak jsme se najedli z našich zásob. Po večeři ještě jednou vypadla elektrika a tak což trochu ovlivnilo průběh večera. V sobotu to taky s počasím nestálo skoro za nic ale aspoň ten vítr nefoukal a stopy byly vcelku projeté i když skoro okamžitě zapadaly sněhem. Dopoledne jsme se vydali na okruh dlouhý přibližně 30 km . Pár lidem došly síli, a já jsem dostal celkem slušnej žaket asi 2 km od baráku. No ale naštěstí mě zachránila jedna paní myslityčinkou takže jsem dorazil celkem v poho na oběd. No ale na odpolední trénink se nikomu nechtělo a tak jsme se nakonec rozdělili na dvě skupiny. Jedna šla jen vyklusat a druhá lyžovat. Na večeři jsme se přemístili již do zmiňovaného penzionu. Cesta zpět byla zpestřena házením druhých do závěje okolo silnice. Večer se ale hry nehrály protože měl přece přijít Ježíšek, No ale ještě před tím si pro nás Olaf připravil zábavnou hru a pro smolaře Bořka i velice vydařenou chuťovku. A potom už přišel Ježíšek. V neděli nás čekali ještě dva tréninky. Dopoledne jsme vyrazili směr Tři Studně jenže záhy se porouchala rolba a tak jsme to museli otočit ke Ski hotelu. Po obědě už nezbývalo nic jiného než se zbalit a dojet na běžkách na nádraží do Nového Města. Jára Povánoční kilometry (BBP Syrovice)Stojím na startu. Mám všechno?! Buzola, čip, orientky…ale ne, vždyť nic z toho nepotřebuju. Vždyť já, ani ten chumel lidí kolem mě nebudeme hledat lampióny, ale jen jednoduše poběžíme za nosem. Do kola. To je hloupost! Samozřejmě někteří vyvolení chcou natočit kilometrů i mnohem víc, každý si může oběhnout kolik kol jen bude chtít, ale zatím to vždy končí na dvou. Takže abych to dokončila, ani orientky teď většina zasvěcených na nohách nemá, protože mráz byl zatím milosrdný, stačí tenisky. Ale slyším výstřel! Kolem mě se právě blýskla zlatá kštice, dlouhé vlasy malé Karolínky. A je zase přede mnou. Vlastně jsem možná ráda, že mi z očí zmizí hned na startu. Ale dost řečí, vždyť mě minula další malá závodnice! Cestu znám, právě běžím po poli, minu vinice a vím, že mě ještě čeká z loňska dost neoblíbený prudký, ale krátký kopeček, a pak seběh do Syrovic. Vlastně ještě máme pro zpestření od pořadatelů připraveno před cílem několik málo schodů. Zatím ale nepředbíhat, právě musím vystoupat ten tolik neoblíbený kopec. Ale jo, jde to…vlastně už ani ne…no teď je to vůbec nejhorší!! Ale jsem nahoře. Máme doma výborné cukroví, dnes jsme měli i skvělou snídani. No jo, snad nebudu muset za chvíli obdivovat to množství, které jsem snědla. Ale ne, teď už jen z kopce, při něm se člověk uvolní a může nabrat i síly. První schod mám za sebou, druhý, třetí, pozor na psa, proběhnout mezi povzbuzujícím davem… Teď už jen mírný kopeček do cíle. Ten bývá často i nejhorší z celé trati. Už to ale vidím. Konec! Jsem zase v cíli. Štěpánský běh Syrovice (26. 12. 2005) - délka jednoho kola: 4,7 km; dvě kola: 9,7 km + tratě: 1 km; 1,5 km + předžáci Evaak Výsledky: Křenovický silniční běh 20067.1. 2006 v dopoledních hodinách se v Křenovicích u Brna sešlo více než 300 běhuchtivých nadšenců všech věkových kategorií. Důvod setkání byl jasný – 4. závod Brněnského běžeckého poháru, první v novém roce. Do místní pěkně rekonstruované sportovní haly se o tomto tříkrálovém víkendu dostavila i hrstka orientačních běžců z našeho oddílu. Jinak by snad ani nestálo za to o této události psát. Nejen, že jsme se, orienťáci ze ZBM, zúčastnili, ale byli jsme i úspěšní a někteří dokonce na vyhlášení vystoupili na „bednu“. Na závodníky čekalo mrazivé počasí (se současným počasím se to, pravda, nedá srovnat, ale tou dobou mi to připadalo jako zima.) a také slušný vítr, který vál od Slavkova. Všem dobře známý okruh (já měl tu čest poprvé) byl ještě ke všemu místy namrzlý a zafoukaný sněhem. To však nezměnilo nic na tom, že v 10.00 voják napoleonské armády vypálil z děla a zároveň s ním vypálilo i 85 borců na 6 kilometrovou trať. V této kategorii jsme měli hned trojnásobné obsazení (Zelda, Evička, Maruška). Během rozklusu jsme (my, velcí, běžící dvakrát tolik:-) ) sledovali závěr závodu a snažení žabinského borce a borkyň. Zelda byl v závěrečném stoupání od Zbýšova na sedmém místě a vypadalo to na slušné výsledek. Ve finiši ho ale ještě pár běžců předjelo, a tak skončil na solidním 11. místě. I holky běžely velmi pěkně a Evička v kategorii dorostenek skončila dokonce 3., Maruška v juniorkách 7. Po té se na start přihrnulo 170 mužů a veteránů a přesně hodinu po startu předchozí kategorie i oni společně s dělem vypálili směrem na Hrušky. Závod, jako tradičně, začal v rychlém tempu. Po několika zatáčkách se startovní pole na špici roztrhalo a vytvořilo se několik skupinek i jednotlivců. Já jsem se po celou dobu závodu pohyboval někde ve druhé, třetí vlně. Hned přede mnou mi utíkal Dejv a občas jsem na pozicích nejvyšších zahlédl červenočerný dres třepotající se na zádech Olafových. Kolem mě se pohyboval Martin a několikrát jsme se vzájemně předbíhali. Při průběhu do druhého kola jsem byl už dost unavený (naštěstí ne tak jako pan Kaše, který závod vzdal a tím rozesmutnil Dejva :-) ) , ale využil jsem okolo projíždějícího vláčku, který vedl triatlonista Vabroušek a pokusil jsem se vyvést dopředu. To se mi nepodařilo, ale nakonec jsem byl rád, že jsem cestou ze Zbýšova nahoru do Křenovic nezůstal v poryvech větru sám a doběhl jsem na 23. místě, dva fleky za Dejvem. Martin doběhl minutku za námi. Když jsem se vzpamatoval, zeptal jsem se Olafa, jak to probíhalo na čele. A dozvěděl jsem se, že Tomík se neflákal a doběhl na třetím místě, no pěkné, velmi pěkné. Kdy naposledy byl nějaký orienťák v hlavní kategorii na bedně? Zvítězil (jako obvykle) Dan Orálek. Nezbývalo než se jít před blížícím se vyhlášením vyklusat, potom zatleskat Evičce, Olafovi a všem úspěšným a v jasném a mrazivém odpoledni vyrazit domů. Raj Výsledky: Olafův betelné fofrběhJednoho kaltného odpoledna se všeci z celýho štatlu a okolnéch lontů zhókli pod Palackého vrch. Konal se tu Olafův fofrběh a ke všemu na fungl novodur landkartě, kteró připravil sám velké kema Olaf. Byl to druhé lauf štatlové kaltnligy. Ten den byla zrovna taká klendra, že se dělaly rampóchy na skobách až běda a všeci kolem klepali kosu. Sněhu bylo tak hafo, že by se dalo jezdit aj na bretlách. Lidi se tu sešlo jak smetí a tak byli všeci rádi, že kema Olaf dohókl ty šatny, kde sme se všeci mohli ohaknót do sportovního. Každý čubrněl na parametry laufu a všeci z toho měli fedry co to ten Olaf vykómal za dlóhe tratě. No nakonec se prolátlo, že jen fachčil s blbým kurvymetrem, což hafo z nás hodilo do klidu. Chvilu trvalo než sa všeci slezli, hodili prezent a zacálovali to. Olaf kmital ze strany na stranu a ještě, že mu přispěchal helfnót jeho kema Tom Zvarik s ferblovaním. O půl třetí vyrazili první jak do hokny šlapat stopu. Následovali další a další, zatím co ti první se vraceli a házeli chrchle všude okolo z toho kaltnyho luftu. Nakonec sme všeci zgómli ze ten Olaf to vykómal docela betelně a nebyla to žádná křeč. Vyběhlo se na nejbližší bergl, oběhli se kolejní ekle a byl šlus. No nebyla to žádná makačka na budku, spíš to bylo na ty rychly čapy. Na celym laufu byla nejtěžší ta pětka na které se ztrácelo jak v bermudskym trianglu a každej tam z toho měl fakt bordel v řepě, ale aj na ostatnéch bylo potřeba dát majzla, hlavně na těch lochnách se dala hodit těžká krpa. Jinak nás ten Olaf protočil pořádně po celé landkartě až se nám z toho glocna motala. V kábrech to fókl nejrychlej ten staré pedál Zhusta, kterej všem naložil óbr kotel, ten musel valit fakt pořadný fofry, následovanej konópkem Dejvem, kterej to taky betelně nakalil. Třetí plac pak vybóchal ten dalšé konópek Rajmo těsně před těma ostatníma konópkama a kábrama z celýho štatlu. V babáčích to nejlíp bóchla Janča Gebauerovic před frajló Evkou Kabátovic a taky frajló Petrou Tvarůžkovic. Nejlepší z všech faganů byla Hanička Šulerovic. Chvilu na to pak následovalo to betelny vyhlášení ve kterým byly ceny pro celó grupu, sice žadný love, ale i tak dobry ne. No moc nás to nehodilo do hicnu, jak nám to Olaf sliboval, ale rozhodně to byla čurina, což bylo špica. V té kose nebyla ani chuť kósnót škopek tak sa šlo hned dom. Každý byl po tak náročným spurtu celé grogy a už se těšil do té své betle. Otri Důležitá slovíčka z bichle hantecu: lont ~ vesnice kema ~ kamarád skoba ~ nos bretle ~ lyže fedry ~ strach ferblovat ~ zapisovat kómat ~ myslet gómat ~ chápat bergl ~ kopec ekl ~ roh krpa ~ chyba glocna ~ hlava kábr ~ chlap staré pedál ~ starý muž konópek ~ hoch frajla ~ dívka, mladá žena fagan ~ dítě love ~ peníze kósnót škopek ~ vypít pivo grogy ~ vyčerpán Výsledky: Jizerská50!Chtěl jsem zkusit něco nového, něco, co jsem ještě nikdy nezkoušel a něco jiného než je závod s mapou. Závod na lyžích se mi zdál jako nejlepší řešení. A když už, tak pojedu ten u nás největší, aby to stálo za to. V září posílám přihlášku na Jizerskou 50 a tím jsem na sebe zároveň upletl bič, neb od začátku listopadu jsem začal mít ze závodu docela solidní respekt... Něco jsem tedy v prosinci i přes Vánoce polyžoval a 15.ledna přichází den D! Vstávání v 6 ráno mě málem zabije, pak vyjdu ven, kde je asi tak –14 a mám pocity ve stylu „né že by se mi tam chtělo.“ Pak to ale už začíná být pořádnej kotýlek. Na přípravu lyží mám domluvenýho bývalýho trenéra lyžařský repre, kterej maže asi následujícím způsobem: Borec se podívá z okna, ani nevyjde ven a „hmm…to bude 6vrstev modrýho Rode multigrade a venku na to nanesu 2 vrstvy fialovýho swixu speciál…“ Přesně tak to provede a předá mi lyže se slovy „na 99,5% to bude sedět, kdyžtak sem přijd a já to přemáznu.“ Má pravdu, tak suprově namazaný lyže na stoupání jsem v životě neměl – když jsem potřeboval, aby mě podržely, tak mě podržely a když při soupažích neměly drhnout tak nedrhly :-) Rozježdění, rozhýbání, rozcvičení a tak dále, vše tak důkladně, že málem nestíhám start. Do koridoru pro první vlnu vstupuju v 8:58. Dobrý, 2minuty rezerva, to se ještě vydejchám. Tudíž stojím v poslední řadě tý první vlny a jsem asi pětistej…Start! Ok, musím s tím něco udělat…stejně jdu první 3km přes veškerou snahu víceméně výletním tempem. Fakt maso a nával ve stopách i mimo. Nadávky jen lítají. I na mou hlavu…ale taky jich pár rozdám :-) Po startu jsou největší bojovníci tak 60-ti letí pánové, který to berou hůlka nehůlka a dávají tak vydělat nájemným prodavačům holí stojícím asi kilák po startu. No nic, teď přijde 6km dlouhý stoupání, tam vybalím svůj massive attack! Tak jo, v místě největšího sklonu jdu na to. Vystupuju ze stopy, hrnu to krajem a během asi 3minut předbíhám tak 150 lidí. Super, povedlo se, ve stopě už je volněji ale následujících 10minut jsem z celý akce dost v čoudu. Ale dobrý, už jsme nahoře, následuje 9km víceméně po rovině = soupaž, soupaž a nic než soupaž. Fouká trochu protivítr, tak dojíždím skupinu přede mnou abych se za někoho mohl schovat. Ale po pár minutách mě to s nima přestane bavit a jedu pryč, pánové mějte se! 24.kilák a obrátka je tady, dávám pomeranč, energy gel a někdo mi hlásí, že jedu kolem devadesátýho místa. Hu, to jsem nečekal, před startem jsem si říkal, že když to dám do 200. místa, tak budu spokojenej. Koukám se ještě na hodinky a zjišťuju, že jsem tady o 10minut dřív, než minulý týden, kdy jsem si byl celou trať projet. Z toho celýho plyne, že se trochu bojím, jestli nejedu moc rychle a…vydržím to?? Ale zatím to jde, slunce svítí, je fakt pěkně, tady vepředu skoro nikdo není ve stopě…jednoduše krásný lyžování, tak jedem dál. Na 31. kilometru přichází podle mě nejtěžší stoupání. Člověk už je docela unavenej a taky je dost prudký. Jelikož jsem v průběhu závodu zjistil, že lidé jedoucí tady na těch přednějších místech mají lyže, který jim z kopce jedou víc než mě, rozhoduju se pro velký útok. Tady to je poslední místo, kde se někomu dá velmi výrazně ujet. Prostřední stopa, tam nikdo není a jedem!! Jo, super, bolej mě sice dost ruce ale povedlo se a nahoře chytám skupinu 10-15lidí, jejíž pozice na trati se pohybuje od cca. 48.místa dál a se kterou budu následně bojovat až do cíle. Dá se říci, že díky tomu blbýmu startu jsem až sem, do 35.km jen lidi předjížděl a dojížděl, a až zde jsem chytil „tu svoji správnou“ skupinu. Závod tedy začíná nabírat grády! Budeme taktizovat :-) Ne, pánové, já dopředu fakt nejdu, tam fouká protivítr a to by bylo tady na tý rovině dost náročný :-) A začíná mě štvát, že mám pomalejší lyže. V mírným kilákovým stoupání všem o dost utíkám, ale v půli sjezdu už mě mají a pod kopcem jsou ještě kus přede mnou. Sakra, to je v čoudu, poslední kilák celýho závodu je sjezd… 5km před cílem je moje poslední spása. Olivetská hora. Jak jindy jezdim nerad do kopce, tak jsem se tentokrát na tohle ne-úplně-zadarmo stoupání fakt těšil. Attack, attack, always attack…ale stejně je to na nic, scénář jako v minulém stoupání a pod kopcem mám zase co dojíždět. No a tím je rozhodnuto. Na hraně sjezdu ke stadiónu v Bedřichově, kilák před cílem jsme víceméně spolu celá skupina, sílu mám, vím, že kdyby byl dojezd do kopce…Takhle jen když vjíždím na staďák se můžu dívat, jak ti přede mnou finišují. Nedá se nic dělat, i takhle jsem hodně moc s výsledkem spokojenej. Za rok si koupím nový lyže, co pořádně jedou, nepřijdu pozdě na start a pak…pak se soupeři bojte!! :-) A vy pojeďte taky! Je to krásnej závod, nic brutálního a číslo 50 vypadá ošklivě jen na papíře…ve skutečnosti se párkrát hůlkama odpíchnete a máte závod za sebou! :-) Pally Pozn. k časům: Letos, ač se to při pohledu na počasí nezdálo, byl sníh o dost pomalejší, než loni. A tak i vítězný čas tohoto ročníku je o 10min pomalejší, než ten minulý. Výsledky: Stopy nerezových hřebíkůJe tu zase sobota. Blíží se tři čtvrtě na deset a já zrovna sedím v autě. V tom samém autě se mnou ještě Martin se svým taťkou a sestrou. Míjíme křižovatku. Na ukazeteli stojí Radostice 2 km. Už jsme skoro v cíli naší cesty. Venku je polojasno, bezvětří, kolem nuly. Ideální podmínky na BBP. Jen aby bylo na trati dost sněhu a my s nerezovejma hřebíkama na podrážkách mohli na Nerezové Radostické desítce ukázat v praxi, co je to dostatečná adheze. V době našeho příjezdu už se v Radosticích nadšeně běhá. Žactvo a spol už má své závody za sebou. Nás vše ještě čeká. Rychle pro startovní čísla, obléct adekvátní úbor a prozkoumat povrch trati. Jelikož i na radostických ulicích se ušlapaný sníh a led, tak to vypadá na typicky orienťácké podmínky. Na cestě ke hřbitovu je dokonce lyžařská stopa. Nechtěl bych mít na nohách maratonky… Za chvilku už se ale startuje. Rychle jdu ještě očíhnout seběh do Radostic. Je nepravidelně posypanej jakýmsi pískem. Hm, škoda. Čím uklouzanější to dneska bude, tím lepší… Start už je ale za necelých pět minut. Rychle zpátky a alespoň trochu se rozcvičit. Po včerejším nočním horolezeckém tréninku na Velké Babě jsem docela tuhej… Rozhlížím se, kdo ze Žabin tu je. Vidím jen Janču Čábelkovou. Nikdo jinej nedorazil. No tak je to na mě, abych atletům předvedl sílu 22 nerezových hřebů na mých botách… Všichni se pomalu řadíme na startu. Není nás tu dnes moc, běžky jsou asi silný protiargument. To už ale zazněl výstřel. Celý dav se vydal dopředu, 74 běžců a běžkyň. Ale co to, slyším kolem sebe nějaké cvakání. Aha, atleti už přišli na to, že nějakej hřebík je lepší než žádnej hřebík a nazuli tretry. Mám ale stejně výhodu těch 12 kovovejch nesmyslů na patách :-). Začátek je tradičně rozvážnej. Na první místo se mi ale nechce. Co tam. Končí asfalt a začíná první stoupání. Teď se ukáže, kdo na to má. Vůbec mi to netáhne a zdá se mi, že stojím. Přesto bez větších problémů držím čelo závodu. Přichází ostrá levá zatáčka a trať se rovná. první trojice nasazuje. Je tam Franta Kubínek, Standa Žalkovský a ještě kdosi. S těma se honit nebudu nejsem Chrobák. Držím páté místo, nechci být první ve skupině. Další levá zatáčka. Co to k čertu je, nějaká hrázka přes cestu, či co. To si snad dělaj pr… S vypětím všech sil ji přeskakuji. A o kousek dál je další. T nám snad udělali schválně. Celkem jich tam bylo asi pět. To už ale přichází seběh do Radostic. Hřebíky dokonale drží, chce to jen dávat pozor na díry. Kotník to ale přežil. Záhy se posouvám na čtvrté místo a stoupám ke hřišti. Vůbec se mi nezdá, že bych běžel rychle. Vlastně spíš tak jenom rychleji klušu. První trojice je v nedohlednu. Uvidíme jak to bude vypadat v lese. Je to tam částečně ušlapaný od lidí, ale nic moc. Trochu skipping. Za chvilku dobíhám jakýhosi roklusávajícího se důchodce. Ani neuhnul trouba. Mít trochu víc sil, nazval bych ho nějak nelichotivě. V lese mi to jde slušně. Atleti nemaj šanci. Ohlížím se. Kousek za mnou je Roman Kadlec a Tomáš Kocur. Co tam proboha dělaj? Jaktože nejsou přede mnou? Jenco jsme ale naběhli na trochu pevnější cestu, tak šli nesmlouvavě přeze mě. Škoda. Potkávám Zdenála. Volá na mě něco v tom smyslu, že jdu dobře. A já to jako nevím, nebo co? Teď už je to jen zkopce. Ohlížím se. Vůbec nikdo na dohled. I přes Martinovo mohutné povzbuzování jen doklusávám do cíle. Mám toho docela dost. V duchu děkuji svým orientkám, že jsem se díky nim proklusal k svému nejlepšímu výkonu na BBPčkách. Teď se musím rychle převlíct, abych mohl povzbudit Martina. Tahle trať je naprosto ideální na povzbuzování. Jedním místem běží závodníci hned 4x. Nejdřív se ale jdu podívat na start. Sotva to stíhám. Prásk. Zhruba 150 lidí se vydalo na trať. Nejrychleji vypálil Michal Henek. No jo, alspoň chvíli být první :-). Za ním už kvapí Aleš Palko, Dan Orálek a řada dalších skvělých borců. První zatáčka a … Dan Orálek už leží na zemi. Nemá tretry. Dnes to bude mít těžký. Zatím sice nenašel přemožitele, ale… Přesouvám se rychle na nejatraktivnější místo trati. Nemusím ani dlouho čekat a Aleš Palko, je tady. Kousek za ním kdosi a třetí je Dan Orálek. Pekelně bruslí. Martin se drží skvěle, je ve velké skupině a pohybuje se kolem 15. místa. Tomas, Zdenál, Vladan i všichni ostatní orienťáci jsou až za ním. za nějakých 8 minut tu budou znova. A už se nahoře na kopci objevuje Aleš Palko. Na čele se drží trojčlenná skupinka. Za ní je docela díra. Už se ale objevuje dalších pět běžců. Opět trochu díra a k mámu úžasu vidím červeno-černý žabiňácký dres. Martin vede skupinku od 9. místa dál. Mohutně povzbuzuji. Zatím vypadá svěže. Čěká ho ale ještě jedno celé kolo. Ve druhém kole situace graduje. Aleš Palko si vypracoval náskok. Tretry mu drží dobře. Kousek za ním bojuje Dan Orálek. Je vidět, že do toho dává všechno, ale nohy mu neustále ujíždí. Martin se drží stále na přelomu 1. a 2. desítky. Situace už se příliš nemění. Vítězí Aleš Palko před Danem Orálkem. Martin nakonec dobíhá pro vynikající 13. místo. Je to jeho zatím nejlepší výsledek. A abych nezapomněl, do cíle také dobíhá Vašek Štěpánský, třetí zástupce Žabin, kterého jsem zaregistroval až na trati. Obsazuje 114. místo. Závody pomalu končí. Vše se schyluje k vyhlášení. Ač jsme ani já, ani Martin na bednu nevystoupili, přesto naše nerezové hřeby zanechaly ne Radostické trati nesmazatelné stopy. S pocitem dobře odběhnutého závodu a příjemně stráveného dopoledne jsme tedy odjeli zpět do Brna. Škoda jen, že se tohoto nejorienťáčtějšího BBPčka nezúčastnilo víc orienťáků…. Zelda Výsledky: Ostrý úhel pohledu
Záblesky
Časopis orientačních běžců klubu ZBM Šéfredaktor: Jiří Zelinka Na vydání tohoto čísla se podíleli: Tomáš Dlabaja, Kateřina Chromá, Eva Kabáthová, Jiří Otrusina, Jan Palas, Zdeněk Rajnošek, Jiří Zelinka, Jakub Zimmermann, Štěpán Zimmermann a Libor Zřídkaveselý Toto číslo vyšlo 31. ledna 2006 - v tištěné podobě |