Trošku z té histórie ...

ruprecht

Taky obdivujete s otevřenou pusou vědomosti Tondy Věžníka, když jako komentátor na závodech vykládá o geologii závodního prostoru? V Žabinách bohužel žádného věhlasného geologa nemáme, ale stačilo sáhnout do vedlejšího oboru - historie - a o místě nočního klání jsme přece jen něco našli. Nebo spíše nenašli? ;-) Schválně, jestlipak rozpoznáte pravdu od výmyslu stejně dobře jako vaši kontrolu od té cizí?

Na území ruprechtovského lesa probíhal na začátku 19. století letmý a z dnešního pohledu velice amatérský archeologický průzkum. Tento průzkum v lesích příliš prehistorických památek na dávnověké osídlení nenalez. Nejsou jsou zde jeskyně a podobná přirozená útočiště, ve kterých by se člověk mohl schovat, jako v nedalekých jeskyních moravského krasu.

V daleké minulosti tudy nešly žádné stezky obchodníků se solí a jen se můžeme domnívat, jestli tu okolí neovládal nějaký mocný kmen. Jediným možným artefaktem ukazující na dávnou slávu okolí je slavný nález tajemného pohřebiště v jeskyní Býčí skála, tzv. halštatský pohřeb nalezený J. Wanklem v roce 1872.

A tak jediným tajemným místem nadále zůstávají ruiny vesnice Vilémov, schovaných v ruprechtovských lesích. Pořádné archeologické práce v této lokalitě neproběhly. Záminkou pro neschválení povolení je prý CHKO Moravský kras. Ale jak si všimnete z mapy, tak hranice CHKO vedou na druhou stranu od Jedovnic. Tím se naskýtá otázka, proč tyto práce nejsou umožněny a financovány?

Jak se vyjádřil profesor V.P. z nejmenované brněnské univerzity z oboru archeologie: „překážkou je pražská byrokracie! Oni nám tu nedovolí kopat, protože se bojí, co tu můžeme najít!“ Na otázku, co by tu mělo být, tak se profesor významně odmlčí. A tak nám nezbývá než naslouchat šeptandě z temných chodeb fakulty, kde se nesou neuvěřitelné zkazky!

Prý po pádu center Velké Moravy, Mikulčic, Starého města, tak nebyli všichni lidé zabiti nebo odvlečeni do otroctví. Velkomoravská elita utíkala do nepropustných lesích, které se nacházely v severních oblastech. A tak mohli někteří utéct až sem a založit tu pokračovatelské velkomoravské hradiště.

Když se na tuto odměnku zeptáme profesora historického ústavu, autora velice kontroverzní knihy Zlatá bula sicilská, M. W., tak jen pokrčí rameny, s tím, že nemáme pro tuto dobu adekvátní písemné prameny. Jen zdůrazní, že známe jména několika moravských biskupů, kteří měli žít mezi dobou pádu Velké Moravy a založením (znovuobnovením) moravského biskupství v roce 1063.

A tak že by právě obec Vilémov byla tím centrem, kam se ukryly velkomoravské elity a kde pokračovala tradice jednoho z velkomoravských biskupství?

Protože prameny dál mlčí, musíme se v této letmé historii posunout vpřed o pár století. Okolí Ruprechtova ovládal mocný hrad v držení rodu holštejnského. Pozdějším, částečným rozpadem v té době ještě velkého panství holštejnského, se dostala osada Ruprechtov i s nedalekým Vilémovem do vlastnictví pánů z Račic, se sídlem na hradě Račice. Obě osady však v té době zpustly, patrně okolo roku 1350. Na výčtu vsí z roku 1375-6, které patřily do panství Račického, není ani jedna ze vsí uváděna, z čehož historikové usuzují jejich zpustnutí.

V této době definitivně zaniká obec Vilémov. Díky kombinaci cholery a vpádu husitů z Čech, byla tato obec definitivně vyvrácena a zničena.Dnes v lesích můžeme najít jen chabé zbytky obydlí.

Proč byl právě Vilémov tak hrozně postihnut touto zhoubou? Je možné, že ve svých sklepích lidé uchovávali nějaké prastaré a drahé památky, které husitům nedaly spát a tak tuto obec převrátili vzhůru nohama. Ale to už se nikdy asi nedozvíme.

Ruprechtov byl znovu osídlen, tentokráte už jen českým obyvatelstvem. Obec Ruprechtov úředně uváděna v roce 1446, a to v seznamu vsí račického panství, které v té době zdědila moravská šlechtična Kunka z Kravař, po svém otci Jiřím, posledním mužském potomku tohoto rodu. Rod pánů z Kravař vlastnil Račické panství a tedy i vesnici Ruprechtov 80 roků. Tedy první úřední uvedení vesnice Ruprechtov je v záznamech v období, kdy v Čechách a na Moravě vládl Fridrich, poručník Ladislava pohrobka, zvoleného krále Čech

Druhá úřední zmínka o Ruprechtově pochází z roku 1511, kdy v Čechách a na Moravě vládl Vladislav II., král Uher a Čech, markrabí Moravy atd. V tomto historickém čase vrcholného, nebo už vlastně končícího středověku, prodával podílník paní Kunky z Kravař, Ladislav z Boskovic račického panství i s Ruprechtovem svým čtyřem bratřim z Boskovic - řečených "pánů z Boskovic".

Tito páni z Boskovic byli známi vášnivými lovci. Při svých loveckých výpravách do nepropustných lesů Moravského krasu se jednou na dlouhý čas ztratili. Proto, když teprve po několika dnech zubožení, vyhládlí vyšli z těchto lesů, tak nařídili svým zeměměřičům, aby tuto oblast detailně prozkoumali. A tak vznikla tradice vynikajících map v Moravském krasu.

Ruprechtov byl dlouhou dobu vlastně jen panský dvůr, ale v roce 1571, za vlády císaře Maxmiliána II. už měl svého rychtáře, bývalého majitele panství habrovanského, pana Jana Dobčanského mladšího ze Zdenína.

V tomto roce si stěžoval u zemského soudu v Brně podomský pán, nižší šlechtic Vilém Jedovnický ze Želetavy na to, že ruprechtovští poddaní pana Hanuše Hauguice honí dobytek na lesní pastvu na Kuchlov, nad Vilémov a ves Hamlíkov (osady zaniklé).

Mezi podanými obci mělo dojít i k šarvátce, kterou měli vyhrát jedovničtí, kteří se měli díky ukradnuté mapě po pánů z Boskovic, dostat nepozorovaně až k vesnici, kde vykradli místí faru a hospodu. To byla pro rozvíjejíc se vesnici katastrofa a tak při obnově poničené hospody velice zchudla. Tyto následky pociťuje Ruprechtov dodnes, protože Jedovnice jsou od oné doby významnější obcí. A tak když se zeptáte místním obyvatel na své nepřátele, nebudou to Turci, Pražené… ale předevšm Jedovničtí!

Hamlíkov stával nad potůčkem, který protéká lesním údolím za Ruprechtovem, kde se dodnes říká Psí žleb. V této žalobě jsou poprvé uvedena jména některých ruprechtovských usedlíků, a to přikladně Jan Šoustal, Václav Čela, Vítek Juralů. V souvislosti s touto žalobou je uváděna žaloba následující v roce 1572, kterou podal račický pán Hanuš Hauguic u jmenovaného soudu, že pán na Podomí, Vilém Jedovnický, zabil na svém dvoře bez důvodu Pavla, syna Václava Čely z Ruprechtova. I u tohoto sporu jsou uváděni svědci Jan Šoustal a Tomáš Sokol, osadníci Ruprechtova.

I Ruprechtov zažil útrapy třicetileté války a následnou morovou ránu. Roku 1640 tudy měla tudy procházet menší švédská jednotka. Bylo zde rozloženo ležení a několik dní tu měli Švédové strávit. Podle líčení kroniky několik mladých děvčat podlehlo švédských urostlým mužům a v následujícím roce se v obci narodili až příliš dětí se světlými vlasy a modrými oči. Švédové po odtáhnutí tu prý taky nechali několik magických kovovích amuletů, se kterými ať se točilo na jakoukoliv stranu, tak měli ukazovat jedním směrem…

Podle několika útržků měla tudy také ustupovat jedna ruská kolona po porážce ze slavkovského bojiště, roku 1805. Snad jim místní měli radit, jak dále a nebo chtěli odepřít průchod, každopádně výsledkem byl ohromný požár, který zničil památky předchozích staletí a uchoval jen útržky. Přestože to bylo opravdu zapříčiněno nejspíše necivilizovanými ruskými vojáky, tak místní hořce obviňují jedovnické. Proto tu je takový skok v posunu.

V roce 1873 byl postaven ruprechtovský větrný mlýn, jako klasický mlýn holandského typu, s větrným kolem o čtyřech lopatách a otočnou střechou. Po několika letech provozu byl postižen větrnou smrští, která přispěla k jeho modernizaci a z dnešního pohledu k jedinečnosti.

V letech 1882 až 1884, původní majitel a stavitel mlýna, Cyril Wágner, instaloval místo klasického větrného kola tzv. Halladayovu turbínu, nazvanou podle svého vynálezce, konstruktéra, amerického farmáře Daniela Halladaye. Kolo turbíny je tvořeno věncem stavitelných žaluzií neboli lopatek, ovladatelných táhly, umožňujícími vhodný náklon ve směru větru i automaticky. Kolo udržovalo ve správném směru dvojité kormidlo. Použitím tohoto vynálezu semlel mlýn až dvojnásobek obilí.

Za první světové války se prý v mlýně stala neuvěřitelná nehoda. Pro potřeby c. k. armády bylo nuceno mlít i v noci. Majitel mlýna vymyslel zajímavý prvek, jak zajistit, aby všichni jeho zaměstnanci měli při své práci dostatek světla. Majitel byl velice pokrokový a tak zavedl jakési předchůdce čelových lamp. Protože v mlýně nebylo možné používat oheň, tak použil majitel elektřinu. Nádeníci měli na čelech připevněnou důmyslných mechanismem edisonovu žárovku. Proud jim dodával kabel, který jim přes záda vedl do nejbližší zásuvky. Z toho vyplývá, že tito nádeníci nebyli příliš pohyblivý, zato mohli dělat i v noci. Bohužel nějaký mládenec se neustále měl ohlížet za nějakým děvčetem, až se mu podařilo nějakou neuvěřitelnou náhodou zkratovat svoji „čelovou lampu.“ Na místě byl mrtvý. Potom se od tohoto vynlezu odstoupilo.

Elektřinu vyrábělo malé dynamo, které majitel dovezdl ze své zahraniční cesty z Velké Británie. Bohužel e dodnes nedochovalo, ale prý mělo fungovat na lidskou sílu.

Před druhou světovou válkou probíhaly i v okolí obce opevňovací práce, které měly plnit obranu ohroženého Československa. V okolí bylo postaveno několik lehkých bunkr, tzv. řapíků. Z dnešního pohledu je zajímavé jejich postavení, když jejich střílny míří na západ, tedy do Československého vnitrozemí.

Ale toto postavení je odůvodněné československými vojenskými plány. Tato oblast měla držet volný průchod ústupu Československé armády na východ na slovensko. Později se měla stát zadním vojem. Proto toto, na první pohled absurdní postavení.

Také okolí těchto řapíků bylo detailně zmapováno. Existují určité indicie, že na tato mapování byli zváni občané z cizích států. Podle plateb, které probíhaly především v britských librách šterlinků, by nešlo usoudit, kdo toto mapování prováděl. Jen že toto mapování bylo prováděno nejspíše cizím státním příslušníkem. Jenže, jak jsme dohledali v archivních záznamech ČSNB, některé platby proběhly i ve švédských korunách. To ale nemusí nutně znamenat, že toto mapování prováděl příslušník švédského království. Berme v potaz, že Švédsko bylo neutrální zemí! Ale každopádně by to bylo zajímavé zjistit, jestli to nebyl náhodou orientační běžec? Bohužel tyto vojenské mapy jsou stále uloženy ve vojenském archivu a je na ně uloženo stoleté embargo. Ale podle vyjádření pracovníka archivu mají tyto mapy být v měřítku 1.15 000 s E: 10m.

V průběhu války panoval v okolních vesnicích velký klid. Okupační správa příliš nezasahovala a podle vyjádření pamětníků tu ani neprobíhali nějaké gestapácké zastrašovací akce. V regionu byl až příliš velký klid. Podle jiných tu v okolí působila partyzánská buňka Moravský kras, ze které mělo Gestapo strach. Prý byli neviditelní! Ve smyslu, že byli nepolapitelní.

Už na začátku třicátých let bylo severně od Ryuprechtova budováná československá střelnice. Tento vojenský prostor se rázně rozšířit poté, co vznikl Protektorát Čechy a Morava. Na příkaz říšského Protektora K. von Neuratha bylo vystěhováno 33 převážně českých vesnic, které se nacházely v prostoru dnešního vojenského újezdu Březina. Cílem bylo nejen vytvořit velkou vojenskou oblast, ale také zajistit koridor mezi německým osídlení v tomto prostoru. V takto rozšířeném vojenském prostoru bylo vybudováno množství pevnůstek které sloužily k tahání cvičných cílů či jako pozorovatelny. Vystěhované vesnice byly poškozeny, nejvíce utrpěly ty, které sloužily jako cvičné cíle.

Je také pravdou, že v tomto prostoru měl Wehrmacht zkoušet nějaké tajné zbraně. Daleko z Německa, kde nehrozilo neustálé bombardování spojeneckého letectva. A také okolní obyvatelstvo nehrozilo nějakými velkými partyzánskými či špionážními akcemi. O těchto pokusech dosud neexistují pořádné prameny a tak znovu musíme vystačit s výpovědí pamětníků. Ti se ve velké míře shodují, že z okolí vojenského újezdu viděli v noci neuvěřitelné silná světla. „Jako kdyby jim tam něco bóchlo! Světla jako z atomovky! Ale žádný zvuk! To nás děsilo ještě více! Jako malý kluci zme se jednó vypravili do lesa a čekali, jestli něco neuvidíme. Najednó sme slyšeli, praskot větví, jako kdyby někdo běžel. Ale najednou zaplavilo les nějaký světlo. Pak zase přestalo svítit. Slyšeli sme němčinu, ale žádné stroje. Raději sme utekli!“ Podle už odchovaných pramenů těsně před příchodem Rudé armády odjelo z vyškovského nádraží několik vlaků bez označení. Všechno prý nakládali němečtí vojáci a nepřipustili pomoc civilistů, i když jinak byla tato pomoc vždycky vítána.

Je také tutalným tajemství, že okolí Ruprechtova bylo jedním mála míst v Protektorátu, které se samostatně osvobodilo. Když do obci přijela rumunská královská armáda, tak zde byl de facto klid.

Na vesnici se projevil velký tlak komunistů a také zdu bylo brzo založeno JZD. Ale to byl jediný socializační proces na vesnici. Dlouho zůstalo jen u tohoto.

Podobně jako v Babických na Třebíčsku, tak se i zde chystal monstrproces s místními tzv. kulaky. Především majitel mlýna ležel komunistickým pohlavárům dlouho v krku. Jen díky fungováním JZD tu nakonec k procesu s kulaky a justičním vraždám nedošlo.

Měla se tu také, podle pamětníků, obnovit odbojová skupina Moravský kras. Komunistům se ji ale dokonale podařilo vytlačit z historie. Tato skupina prý působila jako zpravodaj západních rozvědek. Měla využívat prvorepublikové řapíky a detailně zmapované prostory okolí. Dokonce se měla podílet na pokusu o únos kardinála Berana z komunistického žaláře.

Dodnes se mohou některé řapíky zdát obydlenými. (Naši mapaři při mapování prostoru závodu narazili několikrát na zvláštní individua, které jim hrozily a vůbec mařili jejich práci. A na některé místa je nepustili vůbec. Můžeme se jen domnívat, co tam schovávají. Nebojte, závodní tratě těmi místy nepovedou… ale pokud se někdo ztratí a už nikdy nenajde…. Závod je na vlastní nebezpečí!)

Díky nedostatku peněz a starostem se začal rozpadat větrný mlýn, který byl charakterem obce. CV socialistickém plánováním na něho nebylo místo. Mlýn byl znovu obnoven, tentokráte už jen jako památka, na začátku 20. století. Svému původnímu účelu, tedy mletí obilí, už neslouží.

Tak schválně, uvěřili jste všemu? Kliknutím na tlačítko níže se vám červeně označí všechno, co jsem si vymyslel :-)

 
MČR na Facebooku
Počasí v Ruprechtově
Partneři ZBM
ZBMrekl
Partneři ČSOS

Lesy ČR

HiTec

TOI-TOI

T-mapy

Planstudio

Žaket

H.S.H.

Vavrys

Nord Service

Mercuri

časopis Orientační běh

Gigasport